Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Jack Kerouac na plátně: Velké americké drama nečekejte

USA

  13:36

Ve zfilmovaném románu Na cestě vyznívají beatnická filozofie a životní styl, jež se zdály objevné a osvobodivé, duchaprázdně a amorálně.

Začínajícího spisovatele Sala Paradise (Kerouakův autoportrét) hraje Sam Riley. foto: © foto archiv, film On The RoadČeská pozice

Román Jacka Kerouaka Na cestě vyšel v roce 1957 za vleklých „mravnostních“ sporů jako stěžejní dílo Beat Generation. Jeho vlivu se nevyhnula další generace literátů v USA ani v Evropě. Zaznamenával zážitky morálně vykořeněné generace dospívající do tvůrčího věku těsně po druhé světové válce.

Kerouac jej napsal po tříletém toulání se po Americe, prolínaném intelektuálními debatami na newyorských drogových, alkoholových a sexuálních mejdanech na přelomu čtyřicátých a padesátých let – v jednom tahu za tři týdny, na jedné dlouhé roli papíru, téměř bez jediného přepisu. A to spontánním automatickým stylem s pomocí několika tub benzedrinu. Ten jsme v 60. letech znali v Československu (a občas podobným způsobem užívali) pod názvem fenmetrazin.

Jednoduchý problém

Román – dá-li se tak vůbec nazvat, nemá-li tradiční románovou strukturu – se četl jedním dechem, jiskřil a střílel salvami emoční energie široké škály, v mixu do té doby v literatuře vzácném: vztek, zhnusení, frustrace, bezradnost, bezcílnost, ztráta smyslu života, hluboké kamarádství. Žízeň po svobodě a oproštění od konformity, touha po lásce všemožných variant, vášnivé bažení po zážitcích nových životních dimenzí pomocí marihuany, pohupování a kroucení se do rytmu jazzových improvizací bebopu, hojného sexu a svérázného psaní demolujícího zavedené literární tradice.

Film neudržuje diváka v podobném napětí, jako dokázal čtenáře vsáknout emoční spád psaní pomáhající vžít se do postav potloukajících se bez účelu

Problém s jeho zfilmováním je nápadně jednoduchý. Snímek nemá pořádnou dramatickou zápletku, která by diváka udržovala v podobném napětí, jako dokázal čtenáře vsáknout emoční spád psaní, pomáhající vžít se do postav potloukajících se bez účelu, příčiny, jasného cíle či dramatické logiky drobnými nahodilými událostmi. Bez dějové linie směřující k nějakému vyvrcholení či rozuzlení.

Na tom nedokáže příliš vylepšit ani producent Francis Ford Coppola, ani brazilský režisér Walter Salles, proslavený filmovou adaptací Che Guevarových Motocyklových deníků z toulek po Latinské Americe. Nesvede to ani dvojice mimořádně talentovaných mladých herců Sam Riley (téměř podobný Kerouakovi) a Garrett Hedlund.

Autobiografická autentičnost

V počátečních fázích příběhu z roku 1947 sledujeme hlavního protagonistu, začínajícího spisovatele Sala (Kerouakův jasný autoportrét), jak se potuluje autostopem nebo nákladními vlaky po Americe. Tu a tam si zapracuje na sklizni bavlny nebo ovoce, aby si vydělal na další cestu. Tu a tam se pomiluje s náhodně potkanou kráskou a seznamuje se s bizarními figurkami amerických venkovanů, čundráků a tuláků.

A kdy může, píše. Na všelijaké různě posbírané útržky papíru, které si pak ukládá ve svém newyorském bytě, u maminky, jejíž trpělivá a starostlivá péče mu pomáhá nepropadnout bezcílnosti a soustředit se na své ambice – stát se jednou velkým spisovatelem. Dojemné (a autobiografickou autentičnost potvrzující) jsou jeho dialogy s matkou, v nichž přeskakuje z angličtiny do kanadského francouzského dialektu a projevuje jí synovskou lásku slůvky jako „vieille sorciere“ („ty stará čarodějko“).

Literárněvědné „detektivy“ vzruší výzva rozpoznávat mezi jeho opilými a zmarihuanovanými newyorskými kamarády literáty mladičkého básníka Allena Ginsberga s teprve začínajícím řídkým plnovousem a hádat, který z těch dalších básníků je Gregory Corso, Stuart Z. Perkoff nebo Peter Orlovsky. Mimořádně zábavně vychází prozaik William S. Burroughs (pod jiným jménem) v jedné z komičtějších scén filmu, předvádějící orgonomat, do nějž se zavírá na vibraci umělých orgasmů a vyhazuje z něj kocoura, který „se těmi orgasmy zvětšil“.

Sal a Dean

Hlavní drama do Salových toulek vnáší kamarád Dean s vlastním autem a 16letou náruživou milovnicí Marylou, kterou Salovi občas ochotně půjčuje. Ta v zájmu „snižování výdajů“ umí tu a tam ukrást v obchodech jídlo nebo rozptýlit správce benzinky, aby se mohlo ujet bez placení.

Nakonec poslední záběr na Sala, jak si sedá k psacímu stroji, vkládá do něj nekonečnou roli papíru, bere si benzedrin a zběsile píšeDean, posedlý potřebou každou chvilku všeho nechat a vyjet na toulky, se ukáže bez sebemenších morálních zábran a pocitu odpovědnosti vůči komukoli a čemukoli. Včetně tří žen, s nimiž má děti („už zase jsem se stal otcem,“ chlubívá se Salovi), ale nechává je bez obživy a v slzách. Za 20 dolarů, aby se Salem měli na další cestování, ošuká (nedá se to jinak nazvat, vidíme to okázale na plátně) náhodně na cestách potkaného stárnoucího homosexuála, jehož brilantně hraje jediná známá hvězda v celém filmu Steve Buscemi. Nakonec se zachová bezohledně i k samotnému Salovi, kterého opouští těžce nemocného na čundru v Mexiku.

Pak ještě střih na jejich poslední setkání, kdy zbídačelý a znatelně nemocný Dean vyhledává Sala v New Yorku. Sal, poprvé v celém filmu elegantně oblečený v saku s kravatou, ho nechává stát na ulici a nasedá do taxíku. A nakonec poslední záběr na Sala, jak si sedá k psacímu stroji, vkládá do něj nekonečnou roli papíru, bere si benzedrin a zběsile píše.

Zklamání

Pro „nováčky“, kteří ke Kerouakovi a beatníkům přicházejí poprvé, je to nepochybně zajímavý dokument o životě generace dospívajících amerických intelektuálů v desetiletí po druhé světové válce. Ctitele Kerouakova románu a beatnické literatury však navzdory impozantním záběrům americké krajiny a několika skvělým jazzovým vstupům (škoda že jich není víc) film trochu zklame.

Hluboké a intenzivní zážitky z někdejší četby, které jim nadlouho zůstaly v paměti, ve filmu tklivě zřídnou a mohl by je až přepadnout smutek nad zjištěním, jak s odstupem půl století beatnická filozofie a životní styl, které se tehdy zdály tak objevné a osvobodivé, najednou vyznívají duchaprázdně, amorálně, destruktivně a beznadějně. Ale možná už i kvůli tomuto „prozření“ film stojí za vidění, nečekáme-li od něho „velké americké drama“.

On the Road
(Na cestě)
REŽIE: Walter Salles
PRODUKCE: Francis Ford Coppola, Nathanael Karmitz, Charles Gillibert, Rebecca Yeldham
PRVNÍ PROMÍTÁNÍ: 23. květen (Cannes), 12. říjen (Velká Británie)

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč