„První informační válka právě začala. Bojištěm je WikiLeaks. Vy jste vojsko,“ napsal na sociální síti Twitter John Perry Barlow, textař skupiny Grateful Dead, spoluzakladatel digitální občanské aktivity Electronic Frontier Foundation a autor Deklarace nezávislosti v kyberprostoru. Toto přirovnání je stejně extrémní jako mnoho dalších výroků ze světa internetových aktivistů. Ukazuje však posun, jímž prošla v roce 2010 diskuse na téma, co je informační tajemství, kdo je definuje a komu patří.
Příspěvek do diskuse
Diskuse o neutralitě internetu a šíření informací v digitálním prostoru byla loni především spojená se serverem WikiLeaks. Ten se stal dalším globálním hráčem v oblasti informací, který si nárokuje rozhodovat, komu patří informační monopol. Příspěvkem do této diskuse je i kniha Staatsfeind WikiLeaks: Wie eine Gruppe von Netzaktivisten die mächtigsten Nationen der Welt herausfordert(Státní nepřítel WikiLeaks. Jak skupina aktivistů na síti vyzývá nejmocnější národy na světě), kterou napsali redaktoři týdeníku Der Spiegel Marcel Rosenbach a Holger Stark.
Ti se podíleli nejen na vyhodnocování válečných zpráv z bojišť v Iráku a Afghánistánu, ale i diplomatických depeší USA zveřejněných serverem WikiLeaks na internetu. A díky tomu a se stali i svědky souboje státního aparátu USA se spoluzakladatelem a hlavním postavou WikiLeaks Julianem Assangem. Ten jej nejen reprezentuje na veřejnosti, ale je i jeho ideou.
Melbournská hackerská hvězda
Rodiče Juliana Assange se seznámili v Austrálii na demonstraci proti válce ve Vietnamu. Byli to typičtí příslušníci generace hippies, jež nedůvěřovala vládnoucí elitě a vyznávala antiautoritativní názor na svět. Toto prostředí Assange formovalo natolik, že v celém životě zaujímá kritický postoj vůči státním institucím a vládě USA.
Již jako dítě se naučil zacházet s počítačem a stále víc pronikal do tajů rozvíjejícího se internetu. Stal se jednou z hvězd melbournské hackerské scény a v roce 1991 pronikl do vnitřní počítačové sítě amerického ministerstva obrany. Dle Assange pocházel i první politicky motivovaný virus v dějinách z melbournského digitálního undergroundu.
Dle Assange pocházel první politicky motivovaný virus v dějinách z melbournského digitálního undergroundu
V roce 1989 se podařilo internetovým aktivistům infikovat 250 počítačů Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA), americké vládní agentury zodpovědné za kosmický program a výzkum v oblasti letectví. A dva dny před startem raketoplánu Atlantis se na počítačích agentury namísto standardního designu objevilo poselství hackerů.
Assange se zapsal na matematickou fakultu Melbournské univerzity. Ta však uzavřela smlouvu s americkou armádou o projektu, jehož cílem bylo matematicky analyzovat vlastnosti písku a tyto poznatky poté využít ke zlepšení pohybu vojenských vozidel v poušti. Dle Assangeho šlo o podporu vražedné mašinerie a jeho konflikt s matematickou fakultou vyvrcholil ukončením studia.
Neustále se však zabýval myšlenkou založit informační server, jenž by umožňoval bezpečně uložit dokumenty a současně zůstat v anonymitě. Tato idea není nová a novodobá historie zná několik případů zveřejnění tajných dokumentů. Nová je však technologie a předsevzetí, že vše, co se ocitne ve virtuálním archivu, bude zveřejněné. Jediným kritériem měla být pravost dokumentů.
Útok na armádu USA
V roce 2006 server WikiLeaks začíná s ne zcela funkční webovou stránkou a prezentuje se jako globální iniciativa, k níž například patří čínští disidenti, matematici či technologičtí nadšenci. Ve skutečnosti to však jsou političtí internetoví aktivisté ze západních zemí.
Jádro této skupiny tvoří pouze pět lidí, kteří však již v té době vlastní archiv s více než milionem dokumentů. Navíc ještě dřív než byla WikiLeaks on-line. Původ tohoto základního kapitálu je sporný a jde o takzvaný čínský balík. Jeho součástí jsou například dokumenty indické vlády, Světové banky či ruské mafie specializující se na krádeže dat kreditních karet, které členové WikiLeaks ukradli čínským státním hackerům.
V dubnu 2007 WikiLeaks zveřejňuje seznam zbraní a vojenských systémů americké armády v Iráku. Odezva ve světových mediích je však zanedbatelná, což Assange značně irituje. To se nezmění až do začátku roku 2010, přestože WikiLeaks publikuje dokumenty americké vojenské základny Guantánamo, švýcarské banky Julius Bär, scientologické církve nebo e-mailovou korespondenci americké republikánské političky Sarah Palinové.
Až video, které zachycovalo útok amerických vojenských vrtulníků v Iráku, při němž zahynuli dva žurnalisté a několik civilistů, získalo celosvětovou odezvu a vyvolalo pozornost Pentagonu. Jeho kontrarozvědka považovala WikiLeaks za vážný problém a připravovala strategie k jeho vyřešení. Assangovi se konečně dostává zadostiučinění, protože nejmocnější armáda světa ho bere na vědomí.
WikiLeaks tento písemný dokument zveřejnil. A poté několik desítek tisíc vojenských hlášení z Iráku a Afghánistánu. Dosavadním vrcholem WikiLeaks je postupné zveřejňování 250 tisíc diplomatických depeší Ministerstva zahraničí USA.
Zveřejnění tajných dokumentů by především mělo sloužit k nápravě chyb nebo špatných úmyslů vládnoucích elit
USA, které vydávají jen na informační služby 75 miliard dolarů ročně – polovinu rakouského rozpočtu –, se tato činnost WikiLeaks nezamlouvala, a proto na něj zvýšily tlak. Server je odpojen od sítě a současně americké společnosti PayPal, Mastercard, Amazon, Visa i švýcarská Postfinance s ním ukončují obchodní vztahy. Jeho stoupenci však přešli do protiútoku a napadli webové stránky těchto firem.
Vzájemná kritika
Jednání USA i WikiLeaks vyvolalo debatu a vzájemnou kritiku obou stran. Dle Assangova radikálního názoru je jakákoli informace, kterou stát disponuje, vlastnictvím i jeho občanů, a proto mají právo ji znát. Jeho kritici, například bývalý šéf CIA Michael Hayden, zase tvrdí, že jde o pseudoromantickou absolutizaci transparentnosti a o neurotickou potřebu se seberealizovat. Ozvaly se však i hlasy, které se ptaly, proč stále žije.
Ani veteráni hnutí za vyšší transparentnost, jako je Steven Aftergood, však WikiLeaks nešetřili. Dle nich by zveřejnění tajných dokumentů především mělo sloužit k nápravě chyb nebo špatných úmyslů vládnoucích elit. A Assangovi také vytýkali, že zveřejní vše, co má k dispozici, bez ohledu na veřejný zájem, například americký plán na ochranu strategických struktur.
Ještě vážnější dopad mělo zveřejnění údajně pozitivního HIV testu šéfa společnosti Apple Steva Jobse. Tato zpráva sice nebyla pravdivá, ale rozkolísala americké burzovní trhy. Assange byl v tomto případě vystaven otázce odpovědnosti a stanovení veřejných i privátních informačních hranic.
Revoluce požírá své děti, zní známý slogan. O jeho reálném základu se však na začátku tohoto roku přesvědčil i Assange. Na internetu se totiž objevil jeho vyšetřovací spis ze Švédska, který se týká nařčení ze znásilnění dvou žen.
Assange to tvrdě zkritizoval.
Staatsfeind WikiLeaks: Wie eine Gruppe von Netzaktivisten die mächtigsten Nationen der Welt herausfordert
(Státní nepřítel WikiLeaks. Jak skupina aktivistů na síti vyzývá nejmocnější národy na světě)
AUTOŘI: Marcel Rosenbach, Holger Stark
VYDAL: Deutsche Verlags-Anstalt, Mnichov 2011
ROZSAH: 336 stran
