Lidovky.cz

Evoluční vývoj, umělá inteligence a informační technologie

  10:06

Člověk netvoří vrchol evoluce. Je pouze nástrojem, který umožní sestrojit přístroje urychlující vývoj, protože toho už on sám není schopný.

foto: G.B. DysonČeská pozice

Darwinova evoluční teorie byla ve své době stejně revoluční, jako jsou dnes některé radikální postoje k umělé inteligenci. Jak však souvisí evoluce a umělá inteligence? Jde o oddělené procesy, nebo na sebe navazují či jsou součástí vývoje přírody? Co když je evoluce inteligentní a umělá inteligence evoluční proces, přičemž rozdíl mezi oběma se stále více stírá?

Na počátku technologické revoluce byla technika považovaná za nástroj, který umožní podmanit přírodu lidské inteligenci. Co když však je technika nástrojem přírody, který využije v evolučním procesu k vývoji mnohem výkonnější inteligence, než je současná lidská?

To jsou otázky, které klade americký historik a futurolog George Dyson ve své knize Darwin among the Machines: The Evolution of Global Intelligence (Darwin a přístroje. Evoluce globální inteligence), v níž se pokouší smířit přírodu a techniku. Dle něho má velká hra život a evoluce tři hlavní protagonisty – člověka, přírodu a techniku. Dyson je pro spolupráci člověka s přírodou, která však straní technice. Proto se také ptá:

  • Mají stroje vědomí?
  • A pokud ano, budou umělá a biologická inteligence nadále uvažovat odděleně, nebo se v budoucnu propojí a vznikne jedno vědomí?
Matematická definice inteligence

Stále více věcí se jeví inteligentně – mají mnoho znaků, jež definují živé organismy. Čím více rozumíme systémům, jež zpracovávají informace, především lidskému mozku, tím je zřejmější, že fungují na evolučním principu. A čím více rozumíme evolučním systémům, tím je zřejmější, že fungují na principu technologií zpracovávajících informace.

  • Je tedy střet evoluce a lidské inteligence neodvratný?
  • Je digitální inteligence něčím novým, nebo pouhou materializací vždy existující inteligence?
  • Vznikne dříve, či později mechanický ekvivalent vědomí, stejně jako tomu bylo v případě přírodního tepla, jak se v roce 1870 zeptal anglický biolog a zastánce Darwinovy evoluční teorie Thomas Henry Huxley (1825–1895)?

Dle Dysona spočívá problém v tom, zda lze inteligenci matematicky definovat, tedy naprogramovat životDle Dysona spočívá problém v tom, zda lze inteligenci matematicky definovat, tedy naprogramovat život. Biologické i technologické procesy mají sklon k hierarchickému uspořádání a spočívají ve výměně informací. Čím komplexnější systém – od jednoduchých organismů k lidskému mozku –, tím vyšší informační výměna.

Podobně jsou na tom počítačové sítě sloužící komunikaci lidí – navíc stále více komunikují samotné přístroje. Vše, co člověku usnadňuje používat počítačové sítě, současně vede k jeho přizpůsobování se jim. Výhody zatím převažují, a proto je člověk ochotný s přístroji sdílet nejen svůj svět, ale i nosit oděv, který ho chrání před jejich nepříznivými vlivy.

Tři otázky o životě

Umělá inteligence souvisí s otázkou vzniku života. Dysonův otec Freeman uvedl ve své knize z roku 1986 Origins of Life (Původ života) hypotézu, že život nevznikl v jednom, ale ve dvou procesech – nikoli okamžitě s funkcemi replikace a metabolismu, ale poprvé s metabolismem bez replikace a podruhé s replikací bez metabolismu.

Replikace a reprodukce se často zaměňují. Přitom replikací vzniká přesná, zatímco reprodukcí podobná kopie. V přírodě se geny replikují a organismy reprodukují. Nárůst komplikovanosti pak organismům umožnil informace – geny – replikovat, a tím zjednodušit reprodukci. A naopak, nárůst komplikovanosti informace umožnil reprodukci organismů, což zjednodušilo genetickou replikaci. To vedlo Freemana Dysona ke třem otázkám:

  • Existuje jeden, nebo dva životy?
  • Existuje spojení mezi metabolismem a rozmnožováním – replikací?
  • Lze si představit život s metabolismem bez rozmnožování a s replikací bez metabolismu?

Může se ukázat, že počítače nejsou konečným výsledkem technologické evoluce, ale jen nahrazují člověka v procesech inkubace a reprodukceTyto tři otázky platí i pro umělou inteligenci. A zdá se, že pro ni hypotéza Freemana Dysona funguje. V digitální komunikaci přístrojů totiž neustále roste elektronický metabolismus s rychlou replikací – všem technologickým oblastem vládne evoluce. V podnicích, ve kterých automaty vyrábějí jiné přístroje, se odehrává reprodukce. Tím vznikají nové přístroje, například procesor, zatímco staré, třeba parní stroj či videokazeta, zanikají.

Automat a člověk

Komunikační rychlost člověka je však omezená, a tato nedokonalost – příjem pouze limitovaného množství informací a ještě nižší jejich produkce – je z hlediska přístrojů jeho slabým místem. Proto se může ukázat, že počítače nejsou konečným výsledkem technologické evoluce, ale jen nahrazují člověka v procesech inkubace a reprodukce, čímž usnadňují další vývoj.

Zatím automaty vyrábějí sobě rovné nebo méně složité přístroje, jejich reprodukce je tedy degenerativní. To se změní, až začnou vyrábět „ultrainteligentní“ přístroje, jak je v roce 1965 pojmenoval britský matematik a kryptolog Irving J. Good, které se budou domnívat, že lidé neumějí myslet.

Paradox umělé inteligence spočívá v tom, že natolik jednoduché systémy, aby se jim dalo rozumět, nejsou dostatečně komplexní, aby se chovaly inteligentně. A systémy, které jsou natolik komplexní, aby se chovaly inteligentně, nejsou dostatečně jednoduché, aby se jim dalo rozumět.

Efektivní řešení má co do činění s podstatou inteligence. Biologická evoluce sice spočívá v náhodných mutacích, kříženích a výběrech, navzdory tomu není založena na pokusu a omylu. Geny příslušníků jednoho druhu jsou uspořádané podle dědičných pravidel do kolektivního inteligentního organismu, jenž má při řešení všech nových problémů zajistit maximální rychlost a efektivitu. A z úspěchů v biologii vyplývá, že je velmi inteligentní.

Dyson se domnívá, že spojením softwaru, finančnictví a telekomunikace vzniká základ kolektivního digitálního organismuPro další evoluci je rozhodující vznik stále komplexnějších koalic na všech úrovních – od molekul a buněk, přes neurony a individuální organismy až po jazyky a myšlenky. A zůstanou jen ty, které v prostoru a čase dokážou dlouhodobě přetrvat. Je dokonce možné, že biologický organismus utváří koalice s geologickými a klimatickými procesy, které se přisuzují přírodě, a nikoliv životu.

Digitální organismus

Software sice vymýšlejí programátoři a počítačové programy nejsou organismy, které se samy reprodukují, ale v biologickém světě software nepředstavuje reprodukující se organismus, nýbrž replikující se DNA molekulu.

Dokonce lze na celý softwarový průmysl aplikovat Darwinovu evoluční teorii – od programů, které se díky neustálé eliminaci chyb zdokonalují, až po vrcholné manažery, kteří jednají na základě principu pozřít, být pozřen nebo fúzovat. Pro evolučního biologa Thomase Raye představuje globální počítačová síť díky komplexnosti a dynamice změn forem a podmínek ideální prostor pro vývoj digitálních organismů.

Příkladem inteligentního chování může být i ekonomika, protože dává jak materiálním, tak nemateriálním záležitostem číselnou hodnotu. A dějiny peněz jsou evolucí od hmotných věcí k číslům – na mincích, bankovkách a šecích v minulosti a dnes kont či kreditních karet. Vztah informace a peněz je obousměrný – informace reprezentuje peníze a jejich oběh zase ji. Ceny pak představují aktuální souvislost mezi různými věcmi a trhy a jejich mechanismy předpovídají budoucí vývoj.

Dle Dysonovy teze nejsou digitální technologie lidským produktem, ale přirozeným pokračováním evoluceSvobodné tržní systémy ukazují různou míru inteligence a tvoří základ mnoha mechanismů, které považujeme za inteligentní. Paul Baran (1926–2011), americký počítačový inženýr polského původu a jeden z tvůrců internetu, prohlásil, že internet se svou strukturou nejvíce podobá tržnímu hospodářství. Dyson se domnívá, že spojením softwaru, finančnictví a telekomunikace vzniká základ kolektivního digitálního organismu.

Pokračování evolučního procesu

Četba Dysonovy knihy je náročná – vyžaduje dobré znalosti z biologie, historie, termodynamiky, teorie her, matematiky či kvantové fyziky. Za to Dyson nabízí tezi ve prospěch evoluce, jejíž vrchol však člověk netvoří. Je pouze nástrojem, který umožní sestrojit přístroje urychlující vývoj, protože toho už není schopný. Dle této teze nejsou digitální technologie lidským produktem, ale přirozeným pokračováním evoluce.

Před sto lety začala první světová válka, která nejen fyzicky a duševně zmrzačila jednu generaci, ale ukázala i hrůzy, jež dokáže spojení člověka a masového použití techniky způsobit. V této válce byl poraženým především člověk a dle amerického novináře a spisovatele Gareta Garretta v ní Bůh stranil technice.

Dyson se pak domnívá, že další osud lidstva závisí na schopnosti člověka podřídit se přírodě, jejíž inteligenci sice neustále sleduje, ale nikdy nebude s to jí komplexně porozumět.

Darwin among the Machines: The Evolution of Global Intelligence
(Darwin a přístroje. Evoluce globální inteligence)
AUTOR: George Dyson
VYDAL: Perseus Books 1997
ROZSAH: 286 stran

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.