Je u nás určitě spousta kapel, které hrají v zahraničí, ale málokterá formace tam koncertuje tak často jako královéhradecká skupina DVA. O jejich úspěchu za českými hranicemi svědčí i to, že byli pozváni na kultovní americký festival SXSW, který představuje neokoukané inteprety, stali se teprve druhou českou domácí kapelou, která v texaském Austinu koncertovala.
Jako jediný český zástupce byli vybráni do playlistu Charlieho Gilletta, legendárního muzikologa a moderátora BBC Radio 3. České stanice (kromě Radia 1, čest výjimkám) je však i přes jejich hudební jedinečnost a relativní hitovost ignorují.
Kapelu tvoří On (Honza Kratochvíl) a Ona (Bára Kratochvílová). Že se jedná o neobyčejnou dvojici, je jasné už v okamžiku, kdy se na ostravském festivalu Colours of Ostrava scházíme u červeného double-deckeru a oba hudebníci mě zdraví rohlíkem od ucha k uchu.
ČESKÁ POZICE: Spousta zahraničních interpretů byla na letošním ostravském festivalu nadšena z industriálního prostředí. Sdílíte to nadšení?
BÁRA: Já tedy rozhodně. Tohle ocelové město je prostor, který normálně není plný lidí. My jsme viděli i několik festivalů v zahraničí a myslím si, že tím přesunem do Vítkovic můžou být Colours zajímavé i celosvětově.
HONZA: Mně se to taky líbí. My jsme z východních Čech a pro nás je tohle pravá Ostrava. Je to něco speciálního.
ČESKÁ POZICE: Máte naplánované koncerty v Polsku, Německu, Rumunsku, ale i Spojených státech. Jak se kapela, za kterou nestojí velký management, k takovým destinacím dostane?
HONZA: Za námi vlastně stojí management, ale není to žádná velká firma, která by nás platila. Máme manažera, ale je to hodně nezávislé.
BÁRA: Spíš je to takový mravenčí management.
HONZA: Ze začátku to opravdu dobře fungovalo přes MySpace. Měli jsme tam profil a hned náš druhý koncert jsme měli ve Francii, protože si nás tam někdo poslechl a pozval si nás. Teď nám hodně pomohlo, že jsme udělali soundtrack k počítačové hře Botanicula. Předevčírem jsme hráli v Rakousku a zjistili jsme, že si nás tam pozvali na základě toho, že mají rádi tu hru.
BÁRA: Pak máme ještě speciální management na Ukrajině. Jednoho člověka, který na nás kdysi přijel stopem. Vlastně s každým dalším koncertem se nabalí nový kontakt a jde to pak dál nějakou řadou.
Píseň Harom Kerom živě na ČT2.
Je to určitě důležitá forma propagace, ale plno lidí třeba na Facebooku vůbec není
ČESKÁ POZICE: Téměř všechny kapely mají profily na sociálních sítích. Mohou dnes ještě vůbec fungovat bez těchto pomocníků?
BÁRA: Asi hůř, ale zase by tím taková kapela byla něčím speciální.
HONZA: Je to určitě důležitá forma propagace, ale plno lidí třeba na Facebooku vůbec není.
ČESKÁ POZICE: Kde nejdále jste hráli?
HONZA: Na ostrově Réunion, což je formálně Francie, ale fakticky je to asi osm set kilometrů na východ od Madagaskaru. Byla to primárně divadelní akce. Když jsme začínali hrát, měli jsme s kamarády takové nezávislé loutkové uskupení jménem Divadlo DNO a na ten ostrov jsme byli pozváni proto, že organizátoři chtěli soubor i s kapelou.
ČESKÁ POZICE: Minulý rok jste jeli poměrně dlouhé turné na Ukrajině, hráli jste během něj také dvakrát v Rusku (v Moskvě a Petrohradě). Proč jste si vybrali právě tyto dvě země?
BÁRA: Když jsme měli křest alba Hu, tak na nás právě přijel ten stopař a říkal, že nám za měsíc udělá turné po Ukrajině. A opravdu to udělal. Nejdřív jsme měli sedm koncertů a půl roku na to ještě jedno velké ukrajinsko-ruské turné. To všechno je jeho zásluha.
ČESKÁ POZICE: Potkáváte na koncertech podobné lidi často?
BÁRA: Tohle byl zřejmě zatím jediný případ.
HONZA: On byl prostě hipík. Jinak se jmenuje Bohdan Lohviněnko.
Česká republika asi neumí propagovat svou hudbu
ČESKÁ POZICE: Na jaře jste hráli v Austinu na jednom z největších amerických festivalů jménem South by Southwest (SXSW). Pokud se nepletu, jste vedle Please The Trees jedinou českou kapelou, která na této akci účinkovala. Co jste si z tohoto festivalu odnesli?
V Americe všechno mají, nepotřebují nic z Evropy, o Česku nemluvě
BÁRA: Já hlavně to, že v Americe všechno mají, že nepotřebují nic z Evropy, o Česku nemluvě. Evropské země tam měly takové delegace…
HONZA: …to jsem právě chtěl říct. Osobně jsem si z toho odnesl to, že Česká republika asi holt neumí propagovat a promovat svou hudbu v zahraničí. Spousta evropských států tam měla svůj stánek, který vedlo nějaké jejich místní kulturní centrum. Je tam tak silná nabídka, že se to do lidí musí hrnout horem dolem a zaujmout návštěvníky a vydavatele. To jeden člověk neudělá.
BÁRA: Byl to super koncert, lidé přišli, ale žádný praktický dopad to na nás zatím nemělo. Možná ještě bude mít, uvidíme. Trošku to tam na člověka padlo, když tam ze všech koutů něco hrálo. Jsem si až říkala, jestli má cenu vůbec nějakou kapelu mít... Ne, samozřejmě, že má.
ČESKÁ POZICE: Jak je to vlastně s propagací české hudby v zahraničí?
HONZA: Není žádný koncept, žádná oficální politika, která by muziku tahala za hranice. U nás fungují dobře třeba francouzská centra, která k nám vozí spoustu kapel.
BÁRA: V Austinu byla i rakouská kapela, se kterou přijela paní z ministerstva, někdo z vydavatelství a právě z Rakouského institutu. Té skupině tam všichni pomáhali, protože to brali jako propagaci své země. My jsme tam byli holt takhle samostatně, stejně jako Longital ze Slovenska.
ČESKÁ POZICE: Jak jste se k hraní na SXSW dostali? Kontaktují méně známé kapely přímo promotéři a organizátoři, nebo je tomu naopak?
HONZA: My jsme tam měli hrát už minulý rok. Podali jsme si přihlášku a oni nás vybrali. Jenže je to dost finančně náročné, protože tam si člověk musí všechno hradit sám. Tak jsme jim napsali, že na to kašleme, že to holt nezvládáme. A letos jsme byli nominováni za ten soundtrack k Botanicule na Independent Game Festival do San Francisca a někdo z SXSW se to dozvěděl a skrz Přemka Štěpánka z Indies (brněnské nezávislé vydavatelství), který na tom hodně zapracoval, nám napsali, jestli bychom si nechtěli rovnou zahrát v Austinu.
Sto tisíc prodaných kusů
ČESKÁ POZICE: Mezi herní komunitou se stal tento soundtrack hitem a celosvětově se ho během několika měsíců prodalo okolo sto tisíc kusů, což je na českou kapelu v době internetového pirátství přece jen poměrně hodně. Čím si takto vysoké číslo vysvětlujete?
HONZA: Je to tak, že ten soundtrack je součástí balíčku společně s hrou.
BÁRA: Takže náš úspěch vlastní stojí na úspěchu herního studia Amanita Designs. Je pravda, že nelegálně si ten soundtrack stáhlo přes třicet tisíc lidí, což jsou navíc údaje jenom z jednoho serveru.
Píseň Juchu ze soundtracku k úspěšné počítačové hře Botanicula studia Amanita Design.
ČESKÁ POZICE: Nebyl to váš první herní soundtrack, ale co se týče propracovanosti zvuku, je asi ze všech nejdál. Jak dlouho jste na něm pracovali?
HONZA: Přesně rok a tři měsíce.
ČESKÁ POZICE: Z kolika písní jste nakonec vybírali?
HONZA: Složka v mém počítači měla kolem devatenácti a půl gigabytů, bylo jich opravdu mnoho. Navíc v tom byly i různé zvuky použité ve hře.
Mně se zdálo, že do Show Jana Krause přišel pan Lucerna...
ČESKÁ POZICE: Prý vás práce na soundtracku ovlivnila takovým způsobem, že vám postavičky ze hry pronikly do snů.
HONZA: Mně se zdálo, že do Show Jana Krause přišel pan Lucerna. Dělali spolu rozhovor a Kraus se ho ptal, jak se mu námi, Járou Plachým a Kubou Dvorským (autoři hry Botanicula) a on mu odpovídal tím svým pisklavým hláskem.
ČESKÁ POZICE: Nahrávali jste klasicky ve vašem „kuchyňském studiu“ na chalupě?
HONZA: Něco vzniklo tam, něco zase v Pardubicích.
ČESKÁ POZICE: Proč nahráváte v domácích podmínkách?
BÁRA: Důvodem je hlavně asi ten klid. To, že člověka nic nestresuje. My nejsme moc schopní pracovat pod tlakem. Jsme ale schopni splnit deadline.
HONZA: Dneska už jsou ty technické vymoženosti na takové úrovni, že profesionální studio ani není potřeba. Pokud tedy nepočítáme nahrávání bicích, to je někde úplně jinde.
BÁRA: Zvukaři ve studiích by asi měli jiný názor, ale my to vnímáme takhle.
ČESKÁ POZICE: Jste spíše zastánci klasického akustického zvuku, nebo si raději hrajete s efekty a samplujete?
HONZA: Já mám rád obojí. Líbí se mi, když spolu ta akustická a elektronická složka spolupracují.
BÁRA: S elektronikou si zase tolik nehraju, já dělám všechny ty blbiny kolem, ale jsem ráda, že si můžeme vybrat a dělat si, co se nám zachce.
ČESKÁ POZICE: Působíte jako někdo, kdo k hudbě přistupuje poctivě. Jaký vztah máte třeba k vinylům?
BÁRA: Nesbíráme je, ale teď jsme vydali dvě desky na vinylech. Jako médium se mi to určitě líbí. Hraje to pěkně, ale hlavně se mi líbí ta velká plocha pro nějaké výtvarné zpracování. To, že se nějaké desky prodávají jen digitálně a na vinylech mi přijde ideální.
BÁRA: Máme doma nějaké, ale určitě nejsme nějací systematičtí sběratelé. Líbí se mi, že člověk může držet v ruce něco hmatatelného.
ČESKÁ POZICE: Před čtyřmi lety jste natočili album telefonních vyzvánění. Pamatujete si ještě, jak tato myšlenka vznikla?
HONZA: Asi k tomu vedl mobil, do kterého se daly kopírovat empétrojky.
BÁRA: V té době jsem ještě měnila pár zvuků do Windows, tak jsme chtěli udělat ještě takové album, ale nakonec z toho sešlo.
Píseň Nanuk.
Hatlamatilka
ČESKÁ POZICE: Podobně jako domácí kapela Čankišou nepoužíváte češtinu, ale jakýsi univerzální jazyk. Dřív jste přece oba měli kapely, kde se česky zpívalo. Proč vás to přestalo bavit - zpívat česky?
HONZA: S kamarádem jsme pak ještě měli revival jedné ruské kapely. Pak jsme měli ještě jednu, kde se zpívalo rusky a francouzsky a to už začala být taková hatlamatilka.
BÁRA: Počátek cizích jazyků bude asi v tom, že si Honza už dětství vymyslel svojí zem, když kreslil mapy. Dřív jsme podle ní říkali tomu jazyku nýrština. Taky jsme navázali na takovou tu fiktivní angličtinu, co má spousta dětí. Do toho nás ještě ovlivnilo Pobaltí, hlavně lotyšština a litevština. To jsou jazyky, kterým není vůbec rozumět.
HONZA: Prý nejvíc vychází z evropského prajazyka.
Někdy si vymyslíme universální hesla, která ve všech jazycích znějí podobně
ČESKÁ POZICE: Jak vznikají texty? Vymýšlíte si slova náhodně, nebo kladete důraz na jejich zvukomalebnost?
BÁRA: Jak kdy. Někdy si vymyslíme universální hesla, která ve všech jazycích znějí podobně. Taky jsme si rádi pouštěli severská rádia a používali slova, která jsme tam zaslechli, aniž bychom věděli, co vlastně znamenají. Takhle to bylo na našem prvním album Fonók.
HONZA: U dalších už to bylo víc intuitivní. Prostě jsme hráli a Bára do toho hned zpívala.
BÁRA: Ten text, co jsem zpívala, jsem pak ještě zpětně podle záznamu přepisovala. To bylo peklo.
ČESKÁ POZICE: Prý se vám často stává, že nějaké slovo z vaší řeči v nějakém reálném jazyce opravdu něco znamená. Které slovo vás takto nejvíc udivilo nebo pobavilo?
HONZA: Na tohle je hodně dobrý Google Translate.
BÁRA: Když jsme pojmenovali Fonók, tak jsme zjistili, že to v maďarštině znamená přadleny. Jeden z našich textů je v podstatě lotyšská lidovka s přeházeným slovosledem. Vyšel o tom dokonce i článek na nějakém lotyšském blogu. Končilo to hrozně sprostými slovy o zneužití jazyka.
ČESKÁ POZICE: Jak publikum reaguje na tento umělý jazyk? Máte pocit, že pokud nerozumí vašim textům, o to víc je nuceno koncentrovat se na hudební stránku?
BÁRA: Doufám, že ano. Ale nikdo už se nad tím naším jazykem nepozastavuje.
HONZA: Často se nám stává, že někam přijedeme a publikum si myslí, že zpíváme česky. Hlavně tedy v západní Evropě. Ve východní ne, tam ty rozdíly slyší.
BÁRA: V Česku si zase dlouho mysleli, že zpíváme finsky. Naštěstí už je to pryč.
DVA
Dvoučlenná kapela, která vznikla roku 2006 v Hradci Králové. Tvoří jí On (Honza Kratochvíl) a Ona (Bára Kratochvílová). Svou hudbu popisují jako něco mezi folklórem neexistujících národů, tangem, kabaretem, cirkusem, popsongem a kuchyňským beatboxem.
- Vydali dvě regulérní alba – Fonók (2008) a Hu (2010) – obě nahráli v domácím studiu.
- Dělají také živý hudební doprovod k divadelním i tanečním představením a němým filmům.
- Letos vydali soundtrack k počítačové hře Botanicula, za který získali cenu za nejlepší herní hudební doprovod na Independent Game Festivalu v San Francisku. Digitálně si ho během několika málo měsíců koupilo v balíčku s hrou přes sto tisíc lidí z celého světa.
- Často koncertují za hranicemi České republiky.
- Své turné měli i na Ukrajině a v Rusku a zahráli si i na vzdáleném ostrově Réunion.
