Slyšel jsem v předstihu třetí desku kladenské kapely Zrní nazvanou Soundtrack ke konci světa. Muzikanti se vysvlékli až do morku kosti a stanuli před námi, aby podali křehké svědectví o apokalypse. Jako by říkali skrze nové písně: Chovejte se k sobě jako lidé, chyťte se za ruku, buďte spontánní a všechno bude OK.
Na Zrní se ČESKÁ POZICE zaměřila už několikrát, mimo jiné v recenzi jejich loňského konceptuálního alba Hrdina počítačový hry jde do světa a v profilovém rozhovoru z industriálního prostředí bývalé hutě Poldi. Není možná zvykem dávat skupině tolik prostoru v rámci jednoho média, ale v případě Zrní je výjimka myslím oprávněná. Máme spoustu zajímavých tuzemských kapel, z málokteré však čiší taková energie, srdečnost a čirá radost z tvorby jako právě z těchto odrostlých kladenských dětí s bosýma nohama, odřenými koleny a natrženými kalhotami.
Zejména živá vystoupení navštěvuje čím dál víc zvědavců (jejich srpnový koncert v Café V lese by se dal vzhledem k počtu příchozích a parnu letních dní klidně označit za „punkovou seanci v sauně“). Zatím jsem nepotkal jediného člověka, který by se vypravil na koncert Zrní a odešel zklamaný. Zda je to náhoda, či výmluvná statistika, si ovšem tvrdit netroufám.
Fanoušci s pilnou docházkou už budou většinu songů z nového alba znát. Mohli být svědky, jak některé polotovary s improvizovanými texty v průběhu roku krystalizovaly v silné písně (zejména úvodní Rychta a houpavá Tmou), které za zbytkem desky žádným způsobem nepokulhávají. Sluší se však podotknout, že hlavně kvůli absenci příběhové linie, která se táhla předchozím albem, nepůsobí Soundtrack ke konci světa - trochu logiky - tak kompaktním dojmem jako jeho starší bráška.
Píseň Rychta, která album otevírá, je ovlivněna příběhem biblické potopy.
Jak se na albu střídají motivy lesa, cesty a mezilidských vztahů, mění se i jeho nálady - od upřímně rozněžnělého duetu (Dva) přes vyklidněné refrény na pozadí hypnotického beatboxu (Hýkal, Musí to být) až po obžalobu nenažraných konzumních fetišistů (Pokraj). Z předešlé desky kapela nezapomněla ani umění gradace. Ve skladbě Pozitivní přechází z úvodních táhlých tónů, připomínajících psychedelické vyhrávky z let dávno minulých, plynule do závěrečné rockové pasáže, kterou nakopnou až k jednomu z nejsilnějších momentů celého alba, hned v následující písni Nízko letí ptáci zhypnotizují posluchače nádhernou mantrou: „Nízko letí ptáci/níž bzučí mouchy/dole těžcí lidé kráčí a úplně nejníž brouci/a až pod nimi všemi/ty budeš ležet nahý v zemi a spát/a spát s dlouhými vlasy.“
Některé songy (například Líto) mohou oproti tomu působit poněkud pateticky, ale to už je otázka citu a individuálního přístupu ke spontánnosti umění. „Jsem přesvědčený, že upřímnost je potřebná. Lidé jsou jako pod pokličkou. Je dobré si otevřeně přiznat, že jsi malej nahatej kluk a nedělat ze sebe něco jinýho. Dávat navenek najevo, co si myslíš, že je správný," vyslovil zpěvák Honza Unger pro iDnes.cz. Shrnul vyznění celé desky, kterou snad nejlépe ze všech ilustruje Noční jízda, řízná píseň s krásnými dechovými aranžemi o strachu z duchů a zlých lidí.
„Lidé si častokrát říkají, jak se milují, že věří v boha nebo osud, ale jsou to častokrát jen prázdné pojmy. Stejně věříš jen tomu člověku, z něhož něco opravdu cítíš,“ říká o skladbě Dva zpěvák Honza Unger.
Obrovskou škodou je, že na Sountracku ke konci světa chybí skladby, jako jsou Skoč nebo Duchové, které vznikly v době od vydání předchozího alba. Kromě toho, že stopáž se pohybuje jen lehce nad tři čtvrtě hodiny, nelze album vytknout téměř nic.
Co je vlastně tím symbolickým koncem světa, o kterém neustále mluvíme? Nihilismus, cynismus a rezignace na základní morální hodnoty? Pokud ano, servírují nám Zrní skrze křehkou poetiku nejlepší možný lék na trudomyslnost a zprávu, že vše ještě není ztraceno. „V horách němým jsem se stal/války dole jedou dál/přesto hvězdy už zas jsou/a den je dlouhý/a den je krátký,“ loučí se Zrní v poslední skladbě Musí to být.
Resumé:
Zrní i na třetím albu drží laťku vysoko nad většinou tuzemské hudební produkce. Neuchylují se k pozérství a pomíjejí všechny zámořské i anglosaské trendy. Dále pilují svůj nezaměnitelný zvuk. Hudební kritici i fanoušci si naštěstí postupně začínají uvědomovat, že to je způsob, jakým se dá dělat hudba na světové úrovni – totiž poctivě, s důrazem na vlastní kořeny.
Zrní – Soundtrack ke konci světa
Písně: Rychta, Dva, Hýkal, Noční jízda, Tmou, Líto, Pokraj, Pozitivní, Nízko letí ptáci, Musí to být
Žánr: folk-tronika, alternativní rock
Oficiálně vyjde 22. října u Applause Booking, zájemci si však mohou album koupit i v předstihu na koncertech.
