Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Do celého světa se vrací Bůh – kromě Evropy

Vladimír Putin

  15:34

Křesťanství, islám, hinduismus a buddhismus se derou zpět do veřejné arény a pohánějí nejen kulturu, ale i politiku. A krvavě se střetávají.

foto: Česká pozice

Předpovědi obrozenců, marxistů, liberálních sekularistů a vědců, že náboženství je racionalismem a vědou odsouzené k zániku nebo na okraj civilizované společnosti, se nesplnily. Přesně řečeno, splňují se jen v Evropě. USA věří a neustále oživují styl a metody svých náboženských vyznání a statisíce jejich misionářů šíří americké křesťanství do světa. Všude na světě mimo Evropu počátkem 21. století zažívá náboženství nebývale rychlý návrat.

Křesťanství, islám, hinduismus a buddhismus se derou zpět do veřejné arény a pohánějí nejen kulturu, ale i politiku. A na mnoha místech Země se srážejí v krvavém střetu. Od začátku tohoto století byla téměř polovina občanských válek náboženských. Zaznamenávají ve své páté společné knize God Is Back: How the Global Rise of Faith is Changing the World (Bůh se vrací. Jak globální vzestup víry mění svět) redaktoři týdeníku The Economist John Micklethwait a Adrian Wooldridge.

Rozmach křesťanství v Africe a Číně

Nejvýraznější náboženský konflikt se odehrává na jižních okrajích islámu posouvajících se Afrikou dolů. Její jižní polovina zároveň zažívá největší rozmach křesťanství několikamilionovým tempem ročně. Většinou ve stylu amerického křesťanství evangelikálního, charismatického, či pentekostálního, plného spirituálního nadšení a silných emocí z osobních duchovních prožitků. Z někdejších deseti milionů křesťanů na začátku minulého století jich dnes Afrika má 400 milionů, téměř polovinu své populace.

Protestantské varianty křesťanství přeskočily z Jižní Koreje (víc než polovina jejích obyvatel už jsou křesťané) do Číny, kde nejvíc zakořenily v nové podnikatelské třídě a počtem členů předhánějí komunistickou stranu. Odhadovaná téměř stovka milionů křesťanů je z 80 procent protestantská a z 20 procent katolická. Čínští podnikatelé se pravidelně scházejí na biblických čteních, výkladech a diskusích, kde se dozvídají, že Adam coby správce přírody byl prvním vrchním výkonným ředitelem, nebo debatují, jak je ta Boží tvorba pestrá a inteligentní, a zda Darwinova evoluce není nesmysl. Čínští rybáři zasvěcují své čluny panence Marii. Rostoucí procento protestantských kazatelů jsou ženy.

Protestantské varianty křesťanství přeskočily z Jižní Koreje do Číny, kde nejvíc zakořenily v nové podnikatelské třídě a počtem členů předhánějí komunistickou stranu

Zatímco čínská vláda dosud oficiálně klasifikuje křesťanství jako podvratnou činnost, vládní ekonomové dospívají k závěru, že USA jsou tak mocné a úspěšné, protože jsou založené na křesťanství. Čím víc křesťanů tedy Čína bude mít, tím bude mocnější a úspěšnější. Víra a úžas před Bohem musí „vdechnout tržní ekonomice duši“, vysvětluje hlavní vládní ekonom Čao Siao ve své slavné eseji Tržní ekonomika s církvemi a tržní ekonomika bez církví. Náboženství je výrazem vznešených ideálů a pokroku, duchovní a hmotné bohatství kráčí společně, věří čínští křesťanští podnikatelé.

Zdroj svobody

Rusko zažívá masivní návrat k pravoslaví a někdejší důstojník KGB Vladimir Putin si v Kremlu otevřel kapli s rezidentním popem. V roce 2006 se v průzkumech 84 procent Rusů hlásilo k víře a jen 16 procent se prohlásilo za ateisty. Michail Gorbačov se jel pomodlit do Assisi na hrobku svatého Františka a označil ho za „zásadní vliv v mém životě“.

V Evropě naopak náboženství už před dvěma staletími ztratilo energii, duchovní náplň, úžas z Boží tvorby a stalo se ve velké míře formální organizací podporující zastaralé a represivní režimy, s nimiž je mnoho Evropanů ztotožňovalo. Se zhroucením starých režimů ztratilo společenský, politický a kulturní vliv, který se už nepodařilo obnovit. Jak napsal Edmund Burke: „V Evropě náboženství znamenalo válku nebo útlak, v Americe bylo zdrojem svobody.“ Tím i zůstává, plné energie, průbojnosti a vize budoucna.

Ty také, spíš než evropskou náboženskou zahleděnost do minulosti, přijímá ostatní svět. Každý rok se celosvětově prodá více než sto milionů výtisků Bible za půl miliardy dolarů. Nikoli za „konec Boha“, nýbrž za „konec ateismu“ označují Micklethwait a Wooldridge naši dobu. K náboženství se čím dál víc hlásí ne nějaké ty zbytky nevzdělané chudiny (jak předvídali evropští intelektuálové), nýbrž průbojní podnikatelé v mnoha zemích světa.

Evangelikální šíření víry a filantropie

Američtí evangelikálové, kteří zpočátku nepatřili k nejvzdělanější složce společnosti, vytvořili průbojnou „halasnou kulturu“, s televizními stanicemi a rockovými kapelami. Evangelikální, silně emociální víra je podle jejich výkladu výsledkem „rozštěpení intelektu a duše“ v protestantských církvích. Oni si nechali duši, zatímco intelekt nechali sekulárním intelektuálům na univerzitách.

Místo intelektuálního „teologizování“ se soustřeďují na šíření víry a filantropii. Učenou tradici nahradili spoléháním na vlastní úsudek, svědomí a osobní duchovní prožitek. A tuto zjednodušenou a zkomercializovanou verzi vyvážejí do rozvojového světa – do „skulin“, kde je pro nové náboženství místo a poptávka po něm. Na „globální náboženský trh“.

Měřítkem úspěchu víry je svoboda přijmout nějaké náboženství nebo od něho odejít, což by nakonec mělo zaručit dlouhodobý úspěch protestantismu

V Latinské Americe charismatické a pentekostální církve ubírají tradičnímu katolictví už více než třetinu věřících a stavějí si megakostely pro deset i více tisíc modlících. V zaměření na celý svět misionářům brání jen to, že 70 procent lidstva žije na územích bez plné náboženské svobody. V mnoha islámských zemích narážejí na ohrožení života vlastního i svých konvertitů.

Dlouhodobý úspěch protestantismu

„Víra,“ vysvětlují Micklethwait a Wooldridge, „poskytuje jistotu ve světě, v němž stále krachují sekulární jistoty.“ Proto také paradoxně vývoz dravého (a podle mnohých bezduchého) amerického kapitalismu vytváří větší poptávku po náboženství. Tím USA ke globálnímu oživení náboženství přispívají dvojnásobně.

Amerických exportních náboženských technik, především celosvětového televizního kazatelství, začal používat i hlavní soupeř křesťanství islám. I on má stejně jako křesťanství do své víry začleněnou povinnost ji šířit. Na rozdíl od dnešního pokojnějšího křesťanství to islám i dnes smí činit násilím. Ale ve svých hlavních projevech zůstává protikapitalistický, antiintelektuální (40 procent dnešních muslimů je negramotných) a netolerantní. A to, domnívají se Micklethwait a Wooldridge, by nakonec mělo zapříčinit jeho prohru, neboť zůstane zaostalý a chudý.

Obsahuje v sobě tedy zárodky „dvojí katastrofy“: brání ekonomickému pokroku a zároveň poškozuje vlastní schopnost dlouhodobě uspět v konkurenci získávání duší. Měřítkem úspěchu víry je svoboda přijmout nějaké náboženství nebo od něho odejít. To by nakonec mělo zaručit dlouhodobý úspěch protestantismu díky jeho důsledné víře v pluralismus, individuální svědomí a svobodu volby.

To však, pravda, od čtenáře vyžaduje silnou dávku optimismu.

God Is Back: How the Global Rise of Faith is Changing the World
(Bůh se vrací. Jak globální vzestup víry mění svět)
AUTOŘI: John Micklethwait, Adrian Wooldridge
VYDAL: Allen Lane, 2009
ROZSAH: 416 stran