Ty skutečně zajímavé dějiny,

protože mající bezprostřední dopad na současnost, jsou v článku jen naznačeny v osobě Konráda Adenauera. Právě jmenovaný německý kancléř stiskl pomyslné tlačítko dějin a započal pochod Němců (a po roce 1992 i nás), do zapomnění! Stalo se tak podpisem důchodové reformy platné v SRN od roku 1957. Absurdní výrok kancléře "Děcka budou mít přece lidi vždycky", použitý při podpisu zákona, hodil bezdětné důchodce (v mezigeneračně financovaném důchodovém systému!) na krk cizím dětem a odstartoval v Německu éru bezdětnosti. K nám extrémně nízkou porodnost na úrovni koeficientu plodnosti pod 1,3 dítěte/ženu, zavlekla Klausova vláda v 90. letech. S časovým odstupem jedné generace máme zdevastovaný pracovní trh a podnikatelé prosazují hromadný dovoz cizinců na práci. Tím jsme, jen s odstupem třiceti let, navázali na zničující sociální politiku Německa z let šedesátých.