Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Co by kdyby nebyl zavražděn František Ferdinand...

  13:47
Smyslem alternativní historie je uvědomit si význam a dosah událostí, které se mohly odehrát jinak. K pochopení důsledků první světové války je třeba vědět, jak by svět vypadal bez ní. K tomu lze dospět jen představivostí: expert na mezinárodní politiku Richard Ned Lebow představuje své tři scénáře.

Richard Ned Lebow, Archduke Franz Ferdinand Lives! A World Without World War I. foto: Montáž Richard CortésČeská pozice

Jakým směrem by se svět ubíral, kdyby při atentátu v Sarajevu nebyl zavražděn rakousko-uherský následník trůnu? Tuto prostou, nikoli však jednoduchou otázku si klade kniha amerického experta na mezinárodní politiku Richarda Neda Lebowa Archduke Franz Ferdinand Lives! A World Without World War I (Arcivévoda František Ferdinand žije! Svět bez první světové války), jednou z mnoha, které vyšly loni při příležitosti 100. výročí začátku první světové války, jež zásadně změnila chod světových dějin.

Zatímco se mnozí autoři snažili přinést nové pohledy na známá témata, nebo otevřít nové otázky a diskuse – především ohledně situace na východní frontě, například knihy Davida Stona The Russian Army in the Great War: Eastern Front, 1914–1917 (Ruská armáda ve Velké válce. Východní fronta 1914–1917) nebo Geoffreyho Wawra A Mad Catastrophe: The Outbreak of World War I and the Collapse of the Habsburg Empire (Šílená katastrofa. Vypuknutí první světové války a zhroucení habsburské říše) –, pustil se Lebow do díla, jež lze nazvat alternativní historií.

Banality i zásadní historické otázky

Lebow se zabývá tím, co se nestalo, tedy druhem historie, jež se někdy označuje virtuální dějiny (v Česku je zřejmě nejznámější kniha anglického historika Nialla Fergusona Virtual History, která vyšla česky pod názvem Virtuální dějiny. Historické alternativy) a které se v anglicky mluvícím světě říká „counterfactual history“.

Alternativním historiím se většina z nás oddává každý den. Týká se to jak relativních banalit, tak zásadních historických otázek: Jak by vypadaly České země, kdyby v nich více než 40 let nevládli bolševici?

Jde o metodologii poznání, která se sice začíná prosazovat a nabývá na popularitě, ale vůči níž byli a jsou mnozí historici značně skeptičtí – například americký historik maďarského původu John Lukacs ve své krátké kritice„Counterfactual“ Is Wrong („Virtuální dějiny“ se mýlí).

Rádi se totiž drží faktů a nelze pochybovat, že František Ferdinand byl i s chotí v Sarajevu zabit. To se pojí také s obecným odporem a předsudkem vůči podmiňovacímu způsobu uvažování, pro nějž má například čeština různá běžně používaná spojení – kdyby, chyby –, i taková, která nelze použít v médiích.

Jak však Lebow trefně poznamenává, alternativním historiím se většina z nás oddává každý den. Týká se to jak relativních banalit – co by se stalo, kdybych místo mezinárodních vztahů studoval jadernou fyziku –, tak zásadních historických otázek: Jak by vypadaly České země, kdyby v nich více než 40 let nevládli bolševici?

Nevyhnutelný konflikt

Zřejmě nejvyhraněnější formou alternativní historie je, když se někdo snaží prosadit myšlenku, že aktéři nemohli jednat jinak, protože nebylo zbytí a situace neumožňovala odlišné rozhodnutí. To je alternativní historie par excellence, ačkoli se zpravidla tváří zcela objektivně a vedená fakty. Sovětský svaz takto obhajoval invazi Československa v roce 1968 a mnozí historici to činí, především když líčí vypuknutí různých konfliktů.

Události se nemusely nezbytně odehrát, jak se staly, přičemž Lebow si záměrně vybírá první světovou válku, neboť je často považovaná za konflikt, jenž byl údajně nevyhnutelný

Britský historik A. J. P. Taylor (1906–1990) proslul kontroverzní tezí, že druhá světová by vypukla, i kdyby nestál v čele Německa Adolf Hitler, protože se v zahraniční politice choval stejně jako každý jiný německý kancléř. Detaily by se lišily a možná by se neodehrály zločiny, jako byl holocaust (vzhledem k rozšířenému antisemitismu v Německu pochyboval Taylor i o tom), ale zásadní historický vývoj – druhá světová válka – by nastal, protože jej diktovaly okolnosti – především Versailleská smlouva a řád, jejž dočasně nastavila v Evropě.

Jedním ze základních Lebowových cílů je ukázat na příkladu první světové války, jak pochybné je podobně fatalistické uvažování. Události se nemusely nezbytně odehrát, jak se staly, přičemž Lebow si záměrně vybírá první světovou válku, neboť je často považovaná za konflikt, jenž byl údajně nevyhnutelný.

Odlišný vývoj minulosti

Evropa byla – podle zavedené metafory – sudem se střelným prachem a stačilo pouze škrtnout zápalkou. Země se ocitly ve složitém propletenci spojeneckých smluv a závazků, který znemožnil diplomatické řešení červencové krize 1914. Německé elity byly odhodlané dobýt pro svou zemi místo na slunci, jež si podle nich zasluhovala. Rakousko-Uhersko chtělo uštědřit lekci Srbsku.

Alternativní historie neznamená – a Lebow je v tomto směru jednoznačný – lepší historii, ale pouze uvědomění si, že se minulost mohla ubírat jiným směrem a vyvíjet odlišně

Bylo by možné pokračovat ve výčtu okolností, které nahrávaly válce. Všechny mohou být pravdivé, navzdory tomu nemusela první světová válka vypuknout. Možná stačilo velmi málo, aby se jí svět vyhnul – třeba aby nebyl František Ferdinand zastřelen. Alternativní historie neznamená – a Lebow je v tomto směru jednoznačný – lepší historii, ale pouze uvědomění si, že se minulost mohla ubírat jiným směrem a vyvíjet odlišně. Možná lépe, možná hůře, což však v podstatě není důležité.

Smyslem vytváření scénářů alternativní historie je uvědomit si význam a dosah zásadních událostí, které se mohly odehrát jinak. Jak píše Lebow na začátku: „Abychom pochopili důsledky první světové války, musíme vědět, jak mohl náš svět vypadat bez ní.“ K tomuto poznání ovšem nelze dospět jinak než zapojením představivosti. Z tohoto důvodu vytváří Lebow tři různé myslitelné světy, které mohly nastat, pokud by František Ferdinand přežil.

Tři scénáře

Jeden z nich je výrazně lepší, než jak se 20. století ve skutečnosti odehrálo. Další dva jsou naopak výrazně horší, ačkoli se to vzhledem k tomu, jak nehorázné zločiny lidé v tomto století spáchali, může zdát skoro nemožné představit. A fascinuje, jakým způsobem se Lebow k těmto světům dopracuje a jak by vypadaly.

Ve všech třech scénářích je klíčovým prvkem ústavní vývoj v Německu během dvacátých let 20. století

Ve všech třech scénářích je klíčovým prvkem ústavní vývoj v Německu během dvacátých let 20. století. Zatímco v lepším světě se prosadí parlament, kterému se nejprve podaří omezit vojenský rozpočet a díky umírněnosti ostatních evropských velmocí následně i militarismus, v horším světě armáda potlačí parlament a v Německu se rozvinou autoritářské tendence.

Evropské politické prostředí je naplněno strachem, resentimenty a podezíravostí. Válka je mnohdy na spadnutí a nastane obdoba studené války mezi uskupeními vedenými Německem a Velkou Británií. V nejhorším možném světě nakonec vypukne jaderná válka, jež není výsledkem pečlivých politických kalkulů, ale v podstatě nahodilou událostí.

Myšlenkové experimenty

Ani ten lepší ze smyšlených světů není žádná selanka. Lidstvo se v něm sice vyhne desítkám milionů mrtvých, které válka a z ní vyplývající události způsobily, ale společnosti jsou celkově výrazně konzervativnější. Ekonomické prostředí je podstatně korporativnější, informační revoluce i mnohé vědecké objevy se odehrají se značným zpožděním, ve všech zemích přetrvává rasismus a systém kvót.

Ve svých myšlenkových experimentech se Lebow zabývá jak každodenním životem, tak osudy těch, kteří významně ovlivnili 20. století

Převážně s odkazem na to, co se dělo v USA, Lebow tento lepší svět hodnotí následovně: „Náš lepší svět je v mnoha ohledech prodlouženou verzí padesátých let.“ Je to cena za mír, která ač vysoká, by se podle něho vyplatila. Pro smyšlené světy vytváří Lebow i obraz toho, jak by se v nich žilo. V těchto myšlenkových experimentech se zabývá jak každodenním životem, tak osudy těch, kteří významně ovlivnili 20. století.

V lepším světě si lze představit události, které nepochybně pobaví. Vladimir Iljič Lenin (1870–1924) se místo vůdce komunistické revoluce v Rusku stane profesorem na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Francouzský prezident Charles de Gaulle (1890–1970) zůstane v podstatě bezvýznamným důstojníkem francouzské armády. John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) se nikdy nestane americkým prezidentem, přestože se v knize objevuje.

Vlastní minulost

Kromě politiky se Lebow věnuje vědě, náboženství, umění či sportu. Richard Nixon (1913–1994) se vypracuje v úspěšného a bohatého evangelizátora, navzdory tomu ho nemine osud nápadně připomínající aféru Watergate, jež ho v reálném světě stála prezidentský post. V horších světech se životy odehrávají za složitějších okolností a nekončí ani zdaleka stejně neškodně, přestože i na nich je vidět, že chtěl někdy Lebow pobavit sebe i čtenáře.

V přemýšlení o alternativní historii je Lebow nepochybně veden také snahou ujasnit si vlastní minulost

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger zůstane v Německu a jako ambiciózní Heinz Kissinger to dotáhne až do postu tajemníka generálního štábu. Navzdory tomu mnozí nadaní Evropané odejdou z kontinentu buď do Británie, nebo rovnou USA, které jsou přece jen svobodnější a demokratičtější. Liberalismus je však převážně vyhrazen bohatším, kteří si mohou dovolit politicky, intelektuálně nebo umělecky experimentovat. Mnozí ostatní takovou možnost nemají a jejich životy jsou výrazně horší.

V přemýšlení o alternativní historii je Lebow nepochybně veden také snahou ujasnit si vlastní minulost. Je profesorem mezinárodních vztahů světového formátu a dnes působí především na King’s College v Londýně a Pembroke College v Cambridgi. Navíc je emeritním profesorem na Dartmouth College, jedné z nejlepších amerických univerzit.

Neznámí rodiče

Lebow, žák slavného pražského rodáka Karla Deutsche na Yaleově univerzitě, během své kariéry učil na mnoha významných amerických školách a dostalo se mu řady profesních ocenění a uznání. Legendární je nejen šíře jeho záběru (napsal knihy o mezinárodních krizích, jaderném odstrašování, studené válce, etice, vyjednávání, metodologii společenských věd a mnoha dalších tématech), ale i tempo, s nímž doslova chrlí knihy i články. Loni zveřejnil kromě zmíněné knihy dvě další, což u něho není neobvyklé.

Lebow neví, kde se narodil, kolik je mu přesně let, ani kdo byli jeho rodiče

Nejpozoruhodnější je však jeho osobní historie – ukazuje, jak málo stačilo, aby byl v alternativní historii jen dalším z milionů zavražděných ve 20. století, které významně ovlivnil sarajevský atentát. Lebow neví, kde se narodil, kolik je mu přesně let, ani kdo byli jeho rodiče.

Před zabitím ho zachránili odvážní a stateční neznámí lidé, jimž ho pravděpodobně v Paříži předala jeho maminka, než byla deportována do jednoho z nacistických vyhlazovacích táborů. Postupně pak byl spolu s dalšími dětmi propašován do Španělska a USA, kde se ho ujali adoptivní rodiče. A jak dodává, v každém z alternativních světů by jeho život vypadal odlišně a nechybělo mnoho, aby skončil v roce 1942.

Vliv na rozhodování

Lebowovy úvahy, jak psát alternativní historii, jsou stejně podnětné jako smyšlené světy. A tomu, kdo by se o této metodě chtěl dozvědět více, lze doporučit Lebowovu knihu The Forbidden Fruit: Counterfactuals and International Relations (Zakázané ovoce. Alternativní události a mezinárodní vztahy). Klíčem je podle něho přepisovat historii minimálním způsobem a snažit se změněnou historickou událost zasadit do jejího reálného dobového kontextu. Přesně to činí v otázce sarajevského atentátu.

Lebow tvrdí, že první světová válka nebyla nevyhnutelná, protože přítomnost následníka trůnu by zásadně ovlivnila obsah i způsoby rozhodování jak v rakousko-uherské monarchii, tak v Německu

Je známo, kolik nahodilostí způsobilo, aby Gavrilo Princip provedl svůj čin. Jeho důsledek si plně uvědomíme, právě pokud posoudíme, jak odlišná by byla minulost, i kdyby se atentát uskutečnil, ale František Ferdinand přežil. Lebow tvrdí, že první světová válka nebyla nevyhnutelná, protože přítomnost následníka trůnu by zásadně ovlivnila obsah i způsoby rozhodování jak v rakousko-uherské monarchii, tak v Německu. Jeho smrt „změnila politické a psychologické prostředí ve Vídni a Berlíně“.

To umožňuje Lebowovi rozvinout teze o příčinách první světové války a ukázat, jak by různé dlouhodobé trendy odrazovaly evropské velmoci od konfliktu, pokud by se podařilo udržet mír zhruba následující tři roky. Nejdůležitější by bylo postupné zjištění, že německé ofenzivní vojenské plány nemají šanci na úspěch. Zde se vkrádá otázka, zda by se německé elity navzdory těmto trendům neutvrdily, že ofenzivní plány mají šanci na úspěch. V rámci Lebowových intencí takové otázky umožňují lépe chápat příčiny a důsledky první světové války.

Součást každodenních životů

Má takové uvažování smysl? Odpověď je nasnadě. Podobným úvahám o alternativním chodu dějin se nevěnujeme pouze z rozmařilosti či nostalgie, ačkoli jsou takové popudy silné, jak ukazují různé psychologické výzkumy. Jsou nedílnou součástí našich každodenních životů, neboť všechna naše rozhodnutí se okamžitě a nevyhnutelně stávají minulostí, která mnohdy i nezvratně určuje naši budoucnost.

Úvahám o alternativním chodu dějin se nevěnujeme pouze z rozmařilosti či nostalgie. Jsou nedílnou součástí našich každodenních životů.

Přemýšlení, jak jinak se mohly věci odvíjet, je tudíž i součástí toho, jak si vysvětlujeme a obhajujeme minulá rozhodnutí. A to ať již jsme na ně hrdí, stydíme se za ně, nebo nás mrzí. Alternativní historii se nejen sami oddáváme, ale jsme jí i permanentně vystavení, přestože to mnozí z těch, kteří jí holdují nejvíce, popírají. Jak často slýcháme politiky tvrdit, zejména když jim teče do bot, že se nebudou oddávat spekulacím? Navzdory tomu mají, pokud jde o alternativní minulost, nezřízený apetit.

Pokud pražská primátorka Adriana Krnáčová prohlásila, že tunel Blanka projektoval „asi nějaký debil“, zároveň říká, že práce lepších projektantů by nevedla k technickým problémům a tunel by začal fungovat dříve. Máme tedy co do činění s alternativní historií, protože tvrdí nejen to, co se podle ní stalo, ale i to, jaké by byly důsledky odlišných rozhodnutí.

Málokdo však věří tomu, že mnohaletý skluz tunelu Blanka je důsledkem nedbalé práce projektantů. Právě díky alternativní historii proto můžeme tuto příčinu vyloučit. Někdy aktéři alternativní historii předkládají otevřeně, jindy nikoli. To však není důvod, abychom ji nepoužívali jako jednu z metod, jak si tříbit myšlení a úsudky. Lebowova kniha je výborným vodítkem k takovému rozmýšlení.

Archduke Franz Ferdinand Lives! A World Without World War I

Arcivévoda František Ferdinand žije! Svět bez první světové války

AUTOR: Richard Ned Lebow

VYDAL: St. Martin’s Press 2014

ROZSAH: 256 stran

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!