Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Čínská digitální diktatura je pro Západ obrovskou výzvou

Čína a umělá inteligence. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Německý novinář Kai Strittmatter v knize Die Neuerfindung der Diktatur: Wie China den digitalen Überwachungsstaat aufbaut und uns damit herausfordert zrod diktatury pro 21. století.
  15:09

Prezident Si Ťin-pching je nejmocnějším čínským vůdcem v uplynulých desetiletích a vládne zemi, jež se po několika stoletích vrátila do role ekonomické, politické a vojenské velmoci. Čína se chce opět stát Říší středu a demontáž Západu je pro ni darem z nebes. Moderní technologie nabízejí možnosti, jimiž dosud žádná diktatura nedisponovala, a Si Ťin-pching a čínská komunistická strana budují diktaturu pro 21. století, která nejen funguje, ale začíná být i exportním produktem a alternativou k západním demokraciím.

Odborník na Čínu a dlouholetý korespondent německých novin Süddeutsche Zeitung v Pekingu Kai Strittmatter ve své knize Die Neuerfindung der Diktatur: Wie China den digitalen Überwachungsstaat aufbaut und uns damit herausfordert (Znovuobjevení diktatury. Jak Čína buduje digitální diktaturu a co to znamená pro Západ) popisuje zrod nové digitální diktatury, která představuje pro Západ obrovskou výzvu.

Chybná představa

Po kulturní revoluci, která Čínu zpustošila, se za vlády reformátora Teng Siao-pchinga (1904–1997) od konce sedmdesátých do začátku devadesátých let země opět otevřela světu a snažila se začlenit do globalizace, aniž by se komunistická strana vzdala nároku vládnout. USA a západní Evropa toto ekonomické uvolňování podporovaly v dobré víře, že povede i k politické liberalizaci. Proto Západ potlačení protestů na pekingském Náměstí nebeského klidu interpretoval jako jednu z předsmrtných křečí komunistického režimu.

Zdálo se, že nástup moderních technologií a internetu na přelomu tohoto století dává za pravdu západní představě, že se ani Čína technologickému pokroku neubrání, a liberalizuje se k západní demokracii. Opomněla však, že čínští komunisté nikdy neopustili zásadu, že Číňané jsou jako zrnka písku, jež nic nedrží pohromadě, a proto potřebují vládu silné ruky.

Ve skutečnosti šlo o signál, že se čínská komunistická strana na rozdíl od Sovětského svazu a jeho satelitů nehodlá moci vzdát. Ve východním, sověty ovládaném bloku měly sice vládnoucí komunistické strany všechny represivní prostředky k dispozici, ale v důsledku slabosti je nepoužily. Čínské mocenské centrum žádná nejistota nezasáhla a vnitřní bezpečnost zůstala prioritou strany, přičemž výdaje na ni přesáhly v roce 2017 rozpočet na zbrojení o 19 procent.

Zdálo se, že nástup moderních technologií a internetu na přelomu tohoto století dává za pravdu západní představě, že se ani Čína technologickému pokroku neubrání, a liberalizuje se k západní demokracii. Opomněla však, že čínští komunisté nikdy neopustili zásadu, že Číňané jsou jako zrnka písku, jež nic nedrží pohromadě, a proto potřebují vládu silné ruky. Západ si byl jistý svou technologickou převahou a v roce 2000 americký prezident Bill Clinton prohlásil, že snaha cenzurovat internet je jako přitloukat na stěnu puding hřebíkem.

Osvědčené donucovací prostředky

V prvním desetiletí tohoto století se zdálo, že ve srovnání s internetem nemá tradiční diktatura co nabídnout. Číňané přišli stejně jako zbytek světa tomuto novému médiu na chuť a začali ho používat k šíření informací, necenzurovaných textů a ke kritice korupce a stranických funkcionářů. To trvalo do roku 2012. Po nástupu do funkce zavelel v srpnu 2013 Si Ťin-pching k dobytí kapitánského můstku a již v listopadu hlásil náměstek ministra propagandy, že úkol je splněn, a komunistická strana kontroluje internet.

Rychlost a efektivita, s níž byl internet podřízen potřebám čínské diktatury, fascinovaly, přičemž komunistická strana použila osvědčené donucovací prostředky – zastrašování, cenzuru a propagandu. Blogerům, kteří kritizovali režim, byla uzavřena uživatelská konta a několik obzvlášť nepohodlných odsouzeno k několikaletým trestům odnětí svobody.

Rychlost a efektivita, s níž byl internet podřízen potřebám čínské diktatury, fascinovaly, přičemž komunistická strana použila osvědčené donucovací prostředky – zastrašování, cenzuru a propagandu. Blogerům, kteří kritizovali režim, byla uzavřena uživatelská konta a několik obzvlášť nepohodlných odsouzeno k několikaletým trestům odnětí svobody. V televizním zpravodajství se začaly objevovat reportáže, ve kterých populární umělci, známí spisovatelé, sportovci a úspěšní podnikatelé litovali svého nezodpovědného jednání na internetu.

V září 2013 Nejvyšší soud navíc vydal nařízení, že pokud někdo na internetu šíří pomluvy ohrožující společenský pořádek, jež budou více než pětsetkrát sdíleny nebo více než pěttisíckrát přečteny, může být odsouzen až ke třem letům vězení. V Číně s téměř 1,5 miliardou obyvatel, v níž o ohrožení společenského pořádku rozhodují státní instituce, důsledkem tohoto nařízení bylo, že na čínském internetu okamžitě nastalo mrtvolné ticho.

Sofistikovaná cenzura

Kontrola internetu Pekingem potvrzuje, že moderní technologie slouží v první řadě komunistické straně – má z internetu větší užitek než opozice, která musí počítat s tím, že bude použit k jejímu pronásledování. Čína vybudovala vlastní digitální síť, hardware a software, jež nezávisejí na zbytku světa. Na názorovou „čistotu“ dohlížejí desetitisíce cenzorů, aby projevy na internetu byly pozitivní a sledovaly stranickou linii. Čínský internet je intranetem, a pokud by Peking náhle přerušil všechna spojení se světem, drtivá většina Číňanů by si toho nevšimla.

Čínská digitální cenzura je sofistikovaná. Kritická fóra jsou zahlcovaná komentáři státních trollů, jejichž cílem není diskusi zadusit, ale změnit, vydá-li se z hlediska státu nevhodným směrem. Rafinovaně ponechává dostatek prostoru k vlastnímu projevu, čímž vyvolává dojem svobodné diskuse.

Čínská digitální cenzura je sofistikovaná. Kritická fóra jsou zahlcovaná komentáři státních trollů, jejichž cílem není diskusi zadusit, ale změnit, vydá-li se z hlediska státu nevhodným směrem. Rafinovaně ponechává dostatek prostoru k vlastnímu projevu, čímž vyvolává dojem svobodné diskuse. Většina Číňanů proto nemá pocit, že by byla omezovaná v přístupu k informacím. Čínská diktatura usiluje o rovnováhu protichůdných tvrzení, která jsou podle potřeby používána k utvrzení moci a kontroly obyvatel.

Když se v březnu 2018 vedle shromáždění lidových zástupců sešla politická konference čínského lidu, zúčastnilo se jí i 153 poslanců, které v Šanghaji zveřejňovaný žebříček bohatých Číňanů Hurun-Report řadí mezi superbohaté s celkovým jměním okolo 650 miliard dolarů, téměř hrubý domácí produkt Švýcarska. A mnozí z nich se domnívají, že umělá inteligence umožní dosáhnout komunismu ještě za této generace.

Ambiciózní plán

Pro Si Ťin-pchinga není problém zavřít do převýchovných táborů více než milion Ujgurů a současně kritizovat prezidenta USA Donalda Trumpa, že brání obchodní výměně, ani spojovat učení Konfucia (551–479 před naším letopočtem) a Karla Marxe (1816–1883) – na čínských univerzitách sídlí instituty marxismu a konfucianismu, jenž oslavuje čínskou minulost a výjimečnost a zdůrazňuje odlišnost od Západu a harmonii rozkazu a poslušnosti. Marxismus je ideologií řídících struktur a bič na korupci či dekadenci, jak komunistická strana potřebuje.

Plán Pekingu je ambiciózní – v roce 2020 se chce Čína v umělé inteligenci vyrovnat USA, do roku 2025 má přinést zlomové objevy a v roce 2030 být v čele jejího vývoje. Dílčí úspěchy jsou vidět již dnes – od platebních systémů přes software rozeznávající obličeje nebo řeč těla ve statisícovém davu až po sociální bodový systém.

Třetím nástrojem k ovládání čínské společnosti je nacionalismus. Státní televize vysílá seriály a dokumenty o japonských zvěrstvech za druhé světové války. Vedle politických cílů, jako je Tchaj-wan, souostroví Senkaku ve Východočínském moři a kontrola Jihočínského moře, slouží nacionalismus jako ventil pro zahraniční společenskou nespokojenost.

USA šokovalo, když v roce 1957 Sovětský svaz vyslal na oběžnou dráhu první družici – Sputnik 1. Čínské vedení svůj Sputnik zažilo, když počítačový program AlphaGo porazil jednoho z nejlepších hráčů hry go na světě, Jihokorejce I Se-tola. AlphaGo ukázal schopnosti umělé inteligence a byl impulzem k čínské podpoře jejího vývoje. Komplex z prohry se Západem a vnucení jeho standardů jsou v Číně dodnes živé. Průmyslová revoluce se jí vyhnula a Peking nehodlá připustit, aby se situace opakovala v případě Big Data a umělé inteligence.

Plán Pekingu je ambiciózní – v roce 2020 se chce Čína v umělé inteligenci vyrovnat USA, do roku 2025 má přinést zlomové objevy a v roce 2030 být v čele jejího vývoje. Dílčí úspěchy jsou vidět již dnes – od platebních systémů přes software rozeznávající obličeje nebo řeč těla ve statisícovém davu až po sociální bodový systém. Čínským specifikem je, že po letech korupce, nezákonnosti a nespravedlnosti považuje čínská společnost tento systém za zlepšení, jež obnovuje důvěru v instituce a Číňanů vůči sobě.

V čele historického vývoje

Plán čínských úřadů zasahuje všechny oblasti společnosti, například sběr vzorků DNA, který je maskován nabídkou bezplatné zdravotní prohlídky. Peking se nesoustřeďuje jen na budování diktatury, ale je aktivní i v zahraniční politice. Čína kombinuje ekonomický vliv – půjčky a budování infrastruktury – s kulturním – financování konfuciánských institutů na univerzitách v zahraničí a podpora čínských menšin.

V jedné věci je čínská diktatura oděná do digitálního hávu již dnes v čele historického vývoje – v přeprogramování společnosti. Může sledovat každého občana na každém kroku a vědět o všem, co dělá, nebo o čem přemýšlí, k čemuž nepotřebuje staré formy represe. Každý Číňan si svého dozorce v podobě mobilního telefonu nosí s sebou.

V hledáčku zahraniční politiky je především Austrálie, k čemuž využívá milionu jejích obyvatel čínského původu. V Evropě Strittmatter řadí k hlavním obhájcům čínských zájmů Řecko, Maďarsko a Českou republiku. Souboj s USA o prvenství v umělé inteligenci má pro Čínu zejména mocenský význam. Na mezinárodní scéně se díky ní chce stát supervelmocí a doma dovést diktaturu k dokonalosti.

V jedné věci je čínská diktatura oděná do digitálního hávu již dnes v čele historického vývoje – v přeprogramování společnosti. Může sledovat každého občana na každém kroku a vědět o všem, co dělá, nebo o čem přemýšlí, k čemuž nepotřebuje staré formy represe. Každý Číňan si svého dozorce v podobě mobilního telefonu nosí s sebou.

Kai Strittmatter, Die Neuerfindung der Diktatur: Wie China den digitalen...

Die Neuerfindung der Diktatur: Wie China den digitalen Überwachungsstaat aufbaut und uns damit herausfordert

Znovuobjevení diktatury. Jak Čína buduje digitální diktaturu a co to znamená pro Západ)

AUTOR: Kai Strittmatter

VYDAL: Piper 2018

ROZSAH: 288 stran

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...