Chápání ftípků je lakmusový papírek, jak oslovený kapíruje

Schnajdroviny doporučuju. Dlouho jsem nečetl tolik hodin najednou a tak jsem Honzovi hned druhý den volal, že mně to připomíná ten vtip, jak jde žid na Wagnerovu operu... Ten fór vždycky, doto, no, zkurvím.

Na Sch. sbírku se dá nadávat i chválit je možný, nebo pochlebovat? Navazovat, tj. něco jako pokračovat, ale to by mohlo (správně čtenáři!) padnout podezření, že mně ten kšeft Sch. dohodil, nebo, že jsem se vnutil. Dohodil: ano.

Boží hrábě

Kdybych byl kritik, tak bych tam našel věcí! By ses Sch.–příteli, divil! Ale nevím, kdy zase já budu potřebovat pochválit. Je dobře, že ty boží hrábě Sch. má rozpřáhnutý od Betlehéma až po pražskej hrad. Zjistíte uvnitř knihy.

Správně bych měl podle plánu překontrolovat zeměpisný údaje, ale to prej dneska se dá zjistit na počítači. Snadno. Nemám PC a z map mně zbyly jen podrobný námořní o ostrovech v Pacifiku. O těch u Sch., k jeho škodě, samozřejmě, není ani zmínka.

Stává se mně, že potkám člověka s názorem na underground. Většinou říkají, jak by to líp udělali... Blbě se ptám: proč jsi třeba něco nenapsal? Teď po bitvě už je každej... Z poloviny to byli lidi zručnější a tak raději za prachy práskali a i dneska si našli dobrej flek-pozici, kterou časem nějak popřou, zatlučou, přebarvují... Tomu se říká flexibilita!

V Londýně jsem se nedávno dozvěděl, že název našeho bandu, kde taky Sch. působil, není pro ucho inglišmana nic moc. Plastic People totiž je označení pro lidi, co jsou přizpůsobivý, ohebný...

Lepší číst, než potkat

Odbočování je základ k přímočarýmu vyjádření. Používám úspěšně (i bez zájmu objekta) už léta. Šel jsem s Evou Turnovou a dcerou na procházku z Tel Aviv do Haify. Dcera se ptala, proč neberu sebou plán? Dcero, na rozdíl od tebe tu krajinu znám ze studia Starýho zákona. Eva T. jen slušně glosla: ale v tý době ještě Tel Aviv nebyl. Mám na všechno odpověď: ale pobřeží bylo přibližně stejný. Bylo jasný, že zabloudíme, ale i z toho jsem se nějak vykecal.

Ale jak to souvisí s tou Sch. sbírkou? To už je právě to navázání, pokračování, ne-li následování... Když mě vyhodili jako hlídače díry co se kutala pod Vltavou na Těšnově, našli ve sněhu stopy jak odcházím, nebo tak nějak. Chodil jsem pak pozadu a mělo to vypadat, že přicházím... stejně by mě vyhodili.

To je upozornění, že se ta Sch. věc dá číst i odzadu, tedy zajordánsky. Milý čtenáři, až příště slepíš knížku, obrať se s důvěrou na mě. Na ceně se dohodneme. Vychválím, jakoby vyhodnotím, na přání za příplatek i tvrdě a fundovaně napadnu.

Je lepší Schneidra číst, než ho potkat. Jinak vám nasype do hlavy tolik hovadin, který někde zjistil, nebo sám vyfabrikoval, že vám z toho bude šoufl.

Stručný dějiny SSSR

Nesnáším dlouhý články, protože je neumím. Neplatí se prej za kvalitu, ale za řádky. Možná zjistíte asi o třetině těch vejšplechtů, že je znáte. Taky se může stát, že pětině fórům neporozumíte. To by ještě šlo. Třetina, když se vám nerozsvítí je skoro varující! Polovina (nepochopená) to už je napováženou. Toho bych se nebál.

Lidi, co chápou jen zpola si většinou knihy nekupují. Zajímají je věci důležitější a výnosnější. Bystrý čtenář najde v knize i stručný dějiny SSSR. To snad bezchybně-úspěšně šířím. Zatím nevím, kdo byl ten Sokolov.

Jeden chasidský rabín kdysi řekl, že i Boha můžeme urážet, ale s vtipem. Pokud by to bylo jen prostý napadení, je to hřích. Chudý žid se chtěl ženit a tak chtěl Boha soudit. Neměl zlaťáky, židům předepsaný a tak se nemohl ani ženit, ani množit, jak ho učili. Rabínskej soud se tím vážně zabejval. Druhej den zrušil Josef II. poplatky a vydal Toleranční patent. Zkrátka: zase jeden zázrak.

A tak bychom mohli pokračovat...

Denní chleba

S určitým humorem se setkáváme už u předsokratiků. U žid. mudrců to byl denní chleba. I hluboce věřící křesťané uměli zažertovat až šlo vo krk. Chápání ftípků je lakmusový papírek, jak oslovený kapíruje. Zkuste třeba zažertovat jen drobným přirovnáním se svým nadřízeným. Pokud to není úplný pako, odpálí ten váš polotovar tak, že si ho třeba začnete i vážit.

V šedesátých letech frčely ftipy proti lidskosti, jinak černý humor. To bylo! Třeba: Eště se Jaroušku jednou zhoupni a pak dědečka vodřizneme. Když zatýkali Stankoviče-básníka, řekl něco o mnemotechnice. Šéf komanda: eště jednou řeknete slovo, kterýmu nerozumíme a uvidíte!

Na Tchaj-wanu jsme překladatelce z čínštiny řekli s Turnovkou, co pro nás zvukově znamená, že je čas, kdy kvetou wild peaches. Ještě druhý den to říkala jiným číňankám a dost se nasmály i když to bylo na úrovní základní – pomocný...

Indiáni mají až barokní smysl pro humor. Mexičani se přátelsky až milostně oslovují: ty píčo.

Šíření porna

Kdyby dnes někdo zazpíval něco ze sbírek Jana Jeníka z Bratřic, dostal by se před porotu za šíření porna. Smutný jsou pak převody z doby protireformační. Někdy vypravěč přesahuje z jinýho jazyka až do češtiny. Třeba ze slovenštiny. Pak se už zkušený Slovák baví, jak se Čech pokouší o výslovnost. Většinou jde o jemný a oboustranný prznění jazyka...

V Pešti jsem se od G. Konrada dozvěděl, jak místní komici bodují, když jakoby mluví česky... já mu totiž před tím říkal, jak my zacházíme s maďarštinou...

p.s. Vím, že se recenze a kritiky píšou jinak, a taky bych to dovedl, jenže se mi nechtělo...