Rakousko proti Temelínu: Místo přímého střetu mazaná klička

Rakušané podali k Soudnímu dvoru EU dvě žaloby, které s Jadernou elektrárnou Temelínem zdánlivě nemají nic společného, ale jsou namířeny proti její budoucnosti.

Adam Junek 17.12.2015
Jaderná elektrárna Temelín | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jaderná elektrárna Temelín | foto:  Tomáš Krist, Lidové noviny
Jaderná elektrárna Temelín | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Přímé útoky na českou jadernou energetiku v čele s elektrárnou Temelín Rakušanům v minulosti nevycházely. Tentokrát se proto namísto přímého střetu rozhodli pro mazanou kličku. K Soudnímu dvoru Evropské unie podali dvě žaloby, které s Temelínem zdánlivě nemají nic společného, ale jsou podle informací LN namířeny právě proti jeho budoucnosti.

Obě napadají Evropskou komisi (EK), že povolila státní podporu v podobě garantovaných výkupních cen elektřiny ve výši 16 miliard liber pro budoucí britskou elektrárnu Hinkley Point. Jednu žalobu podalo samo Rakousko, druhou pak německý producent energie z obnovitelných zdrojů Greenpeace Energy spolu s dalšími devíti německými a rakouskými firmami.

Nejen Česko...

„Rakousku vůbec nejde o nějaký britský projekt nebo snad o zkoumání dopadu britské státní podpory na hospodářskou soutěž v unii. Je to součást celkového tažení proti jaderné energetice jako takové a konkrétně pak proti českému jádru a Temelínu,“ uvedl pro LN zdroj z vlády, který si přál zůstat v anonymitě. Kabinet totiž právě v předminulém týdnu rozhodl, že se k řízení Česká republika připojí jako vedlejší účastník sporu.

Česko navíc nebude na straně Evropské komise samo, z logiky věci se připojí také Velká Británie. Dá se čekat, že následovat bude také jaderná velmoc Francie. Podobný krok by byl logický i pro Slovensko nebo Polsko

„Nyní jsme oznámili Tribunálu (první instance Soudního dvora EU – pozn. red.), že chceme přistoupit jako vedlejší účastník sporu na straně žalované, tedy Evropské komise. Až dostaneme žalobu, popřípadě spolu se žalobní odpovědí, budeme mít měsíc na vyjádření,“ popisuje nejbližší postup vládní zmocněnec pro zastupování před Evropským soudním dvorem Martin Smolek.

Česko navíc nebude na straně EK samo, z logiky věci se připojí také Velká Británie, jíž má projekt Hinkley Point nahradit kapacitu až pětiny stárnoucích jaderných reaktorů v zemi. Dá se čekat, že následovat bude také jaderná velmoc Francie, jejíž národní šampion – společnost Électricité de France – má elektrárnu stavět. Podobný krok by byl logický i pro Slovensko nebo Polsko, které stále s jadernou energetikou koketují.

Nikoli obyčejný spor

Nejde tedy o obyčejný spor o rozhodnutí EK ohledně státní podpory. „Verdikt v tomto případě je klíčový. Nastaví pravidla, jak se může financovat výstavba jaderných elektráren v Evropské unii,“ potvrzuje Smolek z ministerstva zahraničních věcí, které má soudní řízení v Lucemburku na starost. Evropský soud totiž může v případě, že by rakouské žalobě vyhověl, ve verdiktu velmi podrobně popsat, jak se nesmí jádro ze státních peněz podporovat. A to přestože primárně jde o garantované ceny, které již loni vláda Bohuslava Sobotky jako cestu pro dostavbu nových bloků v Temelíně odmítla.

„Potřebujeme si nechat otevřeno co nejvíce možností, jak jádro, na kterém naše energetická koncepce stojí, podporovat. Proto se musíme aktivně na obraně stanoviska komise podílet,“ uvedl zdroj z ministerstva průmyslu, které je za energetickou koncepci zodpovědné a přistoupení ke sporu v Lucemburku iniciovalo. Jde přitom o velmi výjimečný krok. Členské státy EU se v případech, které se netýkají jejich státní podpory, na stranu EK nepřidávají. V jiných sporech se ale stávají vedlejšími účastníky sporu běžně.

Evropský soud může v případě, že by rakouské žalobě vyhověl, ve verdiktu velmi podrobně popsat, jak se nesmí jádro ze státních peněz podporovat, přestože primárně jde o garantované ceny

Česko se nejčastěji připojuje k takzvaným předběžným otázkám, které evropské soudní instanci posílají soudy z členských států EU, a lucemburský soud pomocí nich vykládá unijní právo. Z asi 350 řízení ročně se Česko takto přidá do zhruba šesti desítek. Přibližně 40 sporů ročně, u kterých chce Česko být, jsou přímé žaloby: většinou jde o pře evropských institucí – klasicky EK proti Radě EU o rozsah kompetencí. „V těchto sporech většinou podporujeme Radu. V poslední době jde především o spory týkající se výkladu takzvané Lisabonské smlouvy,“ upřesňuje náměstek Smolek.

Jen pro zajímavost, ač je to možné, téměř vůbec se v Lucemburku nesoudí jednotlivé státy mezi sebou a využívají k tomuto účelu právě „zprostředkované“ žaloby přes rozhodnutí EK. V historii Soudní dvůr EU rozhodoval jen čtyři vzájemné spory členských zemí EU.

Naposledy zažalovala Budapešť Slovensko, že nepustilo na své území maďarského prezidenta Lászla Sólyoma. Bratislava mu odepřela v roce 2009 přístup na odhalení sochy krále sv. Štěpána v Komárně. Maďarsko si stěžovalo, že jde o porušení volného pohybu osob. Lucemburští soudci ale dali za pravdu Slovensku s tím, že hlava státu má zvláštní status.

Privilegovaný žalobce

Jak bude česká obrana Temelínu vypadat? Poté, co své argumenty doručí vedlejší účastníci, bude následovat ještě jedno kolečko vyjádření obou stran a pak soud nařídí ústní jednání, kde opět může Česko přednášet další argumenty. Po verdiktu je pak ještě možné se odvolat. Rozhodovat se přitom bude zřejmě jen o žalobě Rakouska, které jako privilegovaného žalobce nelze odmítnout. Naopak se předpokládá, že tribunál žalobu soukromých firem smete pro nepříslušnost.

Bitev o české jaderné reaktory je ale více. Česká energetická koncepce předvídá, že bude třeba dostavět minimálně jeden v Temelíně a jeden v Dukovanech. S tím, že dukovanský musí být hotov a spuštěn nejpozději v roce 2037. Za čí peníze by měl být stavěn, je teprve na budoucím rozhodnutí, které musí být učiněno nejpozději do roku 2025.

Rozhodovat se bude zřejmě jen o žalobě Rakouska, které jako privilegovaného žalobce nelze odmítnout. Naopak se předpokládá, že tribunál žalobu soukromých firem smete pro nepříslušnost.

Varianty jsou zatím tři – buď to zaplatí polostátní energetický gigant ČEZ nebo konsorcium investorů či speciálně založený státní podnik. Přičemž poslední možnost je ta nejméně lákavá pro stát. ČEZ naopak již několikrát avizoval, že bez státních garancí nebude celou stavbu financovat.

Ačkoliv není jasné, jak se budou bloky financovat, zaměstnávají českou justici. Naposledy v říjnu rozhodl Nejvyšší správní soud, že se Městský soud v Praze musí zabývat žalobou ekologických organizací na rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který umístění nových bloků do jihočeské elektrárny povolil. Původně totiž městští soudci žalobu zamítli, protože ekologické organizace ji podle nich nejsou oprávněny podat. Ekology přitom podporuje i hornorakouská vláda.

Je dobře, že se Česko a Rakousko přou u EK

Rakouská žaloba na Evropskou komisi kvůli britské (!) elektrárně Hinkley Point je mnohem zajímavější, než se na první pohled zdá. Ponechme stranou, že naše nezbytná výstavba dalších jaderných bloků je poněkud sporná: už první dva temelínské bloky jsme stavět „museli“ kvůli hrozícímu životně nebezpečnému nedostatku proudu – přičemž dnes, při mnohem vyšším hospodářském výkonu, je roční vývoz elektrické energie z republiky větší, než kolik jí Temelín vyrobí.

Ponechme stranou i samotnou otázku státem garantovaných cen – bez nich odmítá ČEZ investovat a vláda stejně odmítá garantovat ceny, které by v budoucnu mohly být značně nevýhodné. Držme se v tuto chvíli jen evropské a procesní stránky věci.

Oddaní zastánci evropské integrace rádi zdůrazňují, že v zemích sdružených v EU, které spolu po staletí řešily spory ozbrojeným konfliktem, nebyla více než 60 let válka – zatímco kolem válčení nepřestalo. Oponenti namítají, že válčení je uvnitř zemí vyloučeno takřka antropologicky – nelze najít ideu, kvůli níž by se dnes mladí Francouzi s Němci střetli tak, že by byli ochotní umírat.

Žaloba Rakouska na EK však ukazuje, jak daleko jsme se ve vzájemných sporech posunuli: jižní sousedé jsou sice krajně pohoršeni naším jaderným programem, ale to nejen nijak neovlivňuje vzájemné obchodní vztahy, ale i ten spor se vede zástupně – prostřednictvím EK, kterou Rakušané místo nás žalují.

Tento list je k mnoha projevům současné evropské integrace velmi skeptický, ale vcelku je možné říct: Robert Schuman a Jean Monnet budiž pochváleni.

Petr Kamberský