Pták roku přežívá jen díky těžbě písku

Kolonií břehulí stále ubývá. Paradoxně dokážou přežít jen v symbióze s těžebním průmyslem.

Čestmír Klos 14.2.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Andreas Trepte, www.photo-natur.deČeská pozice

Ač je břehule říční divoce žijící pták, je životně závislá na rozvoji těžby písků a štěrkopísků. Jedině v písnících, štěrkovnách a hliništích nalézá čerstvě obnažené strmé stěny, v nichž si může vyhloubit až metr hluboké nory a na jejich konci uhnízdit. Děje se tak v čím dál větších koloniích, některé obývají stovky párů. Necitlivě vedená těžba, jež by zasáhla takové hnízdiště, by mohla ohrozit hnízdní úspěšnost i několika desítkám procent u nás žijících párů.

Ale to se u nás už povětšinou neděje. Pracovníci a aktivisté České společnosti ornitologické, která letos vyhlásila ptákem roku právě břehuli říční, si pochvalují, že většina těžebních společností se hlásí k odpovědnosti za ty „jejich“ břehule a organizují těžbu tak, aby nedocházelo ke střetu s jejich koloniemi.

Těžbu lze plánovat tak, aby se v místě opuštěné kolonie pracovalo po odletu a před příletem byla břehulím „nabídnuta“ vhodná stěnaZejména u velkých písníků je soužití s břehulemi většinou bezbolestné. Na zimu odlétají a své hnízdní nory opouštějí. A i když se jich na stejné místo asi 35 procent vrací (z mláďat jen dvanáct procent), nerady obývají staré nory plné parazitů. Takže těžbu lze plánovat tak, aby se v místě opuštěné kolonie pracovalo po odletu a před příletem byla břehulím „nabídnuta“ vhodná stěna mimo plánovanou letní těžbu.

Pozoruhodnou zkušenost s břehulemi učinila společnost Lafarge Cement – přímo na dvoře cementárny osídlily hromadu připraveného energosádrovce. Zaměstnancům se to tak zalíbilo, že firma chce na setkání s břehulemi pozvat veřejnost.

Létající parodie

Zvyky těchto drobných ptáků nezasvěceného pozorovatele překvapí nečekanými paralelami s chováním člověka.

  • Jako lidé žijí v koloniích a jako lidé bojují o to nejlepší místo v nich. Pro břehule je to uprostřed, protože je nejchráněnější vůči predátorům. Shora může noru vyhrabat liška, zespodu jezevec. Sotva skončí boj o teritorium a je vyhloubeno obydlí, začíná bitva o vybavení. Nejlákavější výstelkou hnízda jsou ptačí pírka. Když nějaký šťastlivec takové pírko najde, s velkou pravděpodobností o něj přijde, protože se na něj vrhnou okolní ptáci. S takovým pokladem však už nelze hnízdo opustit, jinak to pírko ukradnou sousedi.
  • S láskou je to u břehulí rovněž stejné jako u lidí. U námluv sameček zpívá a láká partnerku. Nejúspěšnější je samozřejmě ten, kdo zpívá lépe a hlasitěji a kdo má lépe umístěnou noru. Když se mu podaří samičku zlákat, zapřáhne ji do prohlubování nory. Sice to mají za tři čtyři dny hotové, ale je to pro ně velmi těžká práce. Proto mohou přijít pomocníci, odborně označovaní anglickým termínem helpers. Sameček však musí mít oči na stopkách, aby mu partnerka nebyla nevěrná.
  • Nevěra je u břehulí stejně častá jako u lidí. A samozřejmě i žárlivost, během samiččina plodného období sameček z žárlení nevyjde a stále hlídá. Přesto se samice, nespokojená s partnerem, snaží o kopulaci s atraktivním záletníkem, aby získala kvalitní geny pro své potomstvo. Samcova chvíle přijde, když samice sedí na vejcích. Vylétá hledat „milenku“. Nejhůř je na tom nehlídaná samice, kterou obletuje několik samců a usilují o páření i násilím (dle ornitologického časopisu Ptačí svět se až ze 40 procent snůšek narodí alespoň jedno mládě, které má jednoho z rodičů mimo pár). I samičky dokážou pěkně podvádět, když snášejí vejce do cizích hnízd. A tak se může stát, že se v hnízdě otce-záletníka narodí mládě, které má nepatřičnou matku.

Díky vyhlašování Ptáka roku se čtenář může dozvědět spoustu informací, s nimiž by se jinak nesetkal. A hlavně si uvědomí fakt, že v přírodě žije divoký tvor, který dokáže přežít jen v symbióze s těžebním průmyslem. Bez opakovaně obnažovaných stěn by břehule říční nepřežila.

Počet příspěvků: 3, poslední 18.2.2013 06:46 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.