Soudit smí jen společenská elita,

nikoliv člověk, který je existenčně závislý na materiálním zabezpečením od státu, resp. pobírá od něj vysoký plat na základě platového výměru. Pak je loajalita k zaměstnavateli-ke státu jaksi geneticky zakódována přes vznosné fráze o nepodjatosti a nezávislosti soudcovského stavu. Jenomže co dělat a kde brát, když žádnou společenskou elitu tato země díky opakovaným exodům nejlepších lidí do ciziny? Mám za to, že nás soudí společenský póvl anebo v lepším případě plebejský průměr, žádná elita. Sním ale ideál, že soudce by měl být vzdělaný obecně, nejenom v právu (a i v něm jsou mnozí soudci znalí jen povrchně). Těžko to chtít od otrávené báby na Městském soudě v Praze, která nějak vystudovala UK PF , ve své době tedy politickou školu, na kterou chodili lidé, co nedali dohromady trojčlenku ani odmocninu z čísla, která se zuby nehty brání nabytí účinnosti nového občanského zákoníku jen proto, že je líná se něco jiného zase naučit, aby mohla rozhodovat nadále rutinérsky (čemuž se někdy vznosně říká "právní praxe") bez ohledu na společenský vývoj, změny judikatury a vývoj právní vědy (ta se beztak na českých právnických fakultách prakticky nedělá, jen se opisuje stokrát přežvýkané).

Z rozsahu uvedených odpovědí

Z rozsahu uvedených odpovědí jasně vyplývá, že se brání zuby nehty. Přeci každý slušný soudce se nebrání tomu, že na jeho morální a profesní kriteria budou kladeny vyšší nároky. Proč se tedy brání zuby nehty ? To přeci víme.