První muž ropného světa skončil. Saúdský královský dvůr posiluje.

Po 20 letech byl odvolán ministr ropného průmyslu Saúdské Arábie Alí Nuajmí. Tím přestává o saúdské ropné produkci, tedy i ceně ropy, rozhodovat ekonomika. Větší prostor dostane politika.

Petr Kain 10.7.2016
Ropná ložiska v Šajbahu, 800 kilometrů jihovýchodně od saúdskoarabské metropole Rijádu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ropná ložiska v Šajbahu, 800 kilometrů jihovýchodně od saúdskoarabské metropole Rijádu. | foto: IsifaČeská pozice
Ropná ložiska v Šajbahu, 800 kilometrů jihovýchodně od saúdskoarabské metropole Rijádu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Před takřka sedmdesáti lety začínal Alí Nuajmí jako kluk pro všechno v saúdskoarabské ropné společnosti Saudi Aramco. Když jej na počátku května letošního roku saúdský král Salmán odvolal z pozice ministra ropného průmyslu, psal o tom světový tisk jako o konci nejmocnějšího muže ropného světa. A nebyla to nadsázka. Pár Nuajmího slov o vývoji ropné produkce Saúdské Arábie dokázalo pohnout světovými cenami ropy na několik měsíců. Byl to Nuajmí, kdo dokázal rozhádané společenství ropných producentů OPEC přimět k jednotné politice. A byl to také on, kdo členy OPEC přesvědčil, že při určování výše produkce, a tím pádem i cen ropy by se měli řídit primárně ekonomickými, a nikoli politickými zájmy.

Životní osudy muže, který byl po dvě poslední dekády hlavním architektem saúdskoarabské ropné politiky, připomínají splněný americký sen. Do dvanácti let Alí Nuajmí pásl ovce, pak ale zemřel jeho starší bratr a Nuajmí po něm převzal místo v ropné společnosti Aramco, jež se tehdy jmenovala Arabian American Oil Company, kde začal na pozici poslíčka. Američtí manažeři si však brzy všimli jeho schopností a změnili mu život. Zaplatili mu vzdělání nejprve v Libanonu a posléze i univerzitní studium ve Spojených státech. Po návratu do Saúdské Arábie v roce 1957 se Nuajmí postupně na manažerském žebříčku v Aramku propracovával stále výš a po třech dekádách v roce 1988 začal dokonce celé společnosti šéfovat.

Do dějin se ale možná největším písmem zapíše jeho politika posledních dvou let, kdy naopak k překvapení mnohých odmítl ropné kohouty přiškrtit a nechal ceny volně padat.

Další zásadní změna v jeho životě přišla v roce 1995, kdy byl jmenován ministrem ropného průmyslu. Stal se tak rázem nejmocnějším mužem ropného světa. Když v roce 1997 propukla asijská finanční krize a cena ropy šla ke dnu, byl to Nuajmí, kdo se velkou měrou zasadil za omezení produkce a bránil tak dalšímu propadu cen ropy. Stejnou roli sehrál i během finanční krize let 2008 a 2009 – omezení těžby opět zabránilo dalšímu poklesu cen. Do dějin se ale možná největším písmem zapíše jeho politika posledních dvou let, kdy naopak k překvapení mnohých odmítl ropné kohouty přiškrtit a nechal ceny volně padat.

Když mezi červnem a listopadem roku 2014 klesly ceny ropy ze 115 na 80 dolarů za barel, mnoho světových ropných producentů a společností doufalo, že se členské země OPEC dohodnou na omezení těžby, jež by pád cen zastavilo. Jenže Saúdská Arábie měla jiné plány. Nuajmí se naopak rozhodl, že nejsilnější člen ropného kartelu produkci navýší s cílem zachovat si velký světový tržní podíl. Do března roku 2015 vzrostla saúdskoarabská ropná produkce o 660 tisíc barelů denně a cena ropy se propadla až na 45 dolarů za barel.

Zničit americké těžaře z břidlic

Na první pohled sebevražedné rozhodnutí bylo ve skutečnosti zcela racionální. Jedním z hlavních důvodů poklesu cen ropy byl nárůst její produkce z břidlic ve Spojených státech. Jestliže na počátku roku 2011 vytěžily Spojené státy každý den 5,5 milionu barelů ropy, o čtyři roky později už produkovaly denně 9,3 milionu barelů. Saúdské Arábii tak rázem vyrostla nebezpečná konkurence. Jenže těžba z břidlic je finančně náročná, a aby se vyplatila, musí být cena za barel ropy podle různých odhadů mezi 50 až 70 dolary. Nuajmího taktika dalšího stlačování cen tak měla vlastně za cíl nechat americké těžaře finančně vykrvácet. Částečně se to dařilo, množství amerických ropných producentů těžbu snížilo, pozastavilo, nebo dokonce úplně zkrachovalo.

Jenže krvácela i Saúdská Arábie, jejíž ropný průmysl tradičně generuje až 90 procent státních příjmů. Když se cena za barel ropy pohybovala kolem stovky dolarů, získal Rijád každoročně kolem 900 miliard riálů, v přepočtu asi 240 miliard dolarů. Nyní, když se nepředpokládá, že by v příštích letech mohla cena překročit hranici 50 dolarů za barel, inkasuje tamní státní pokladna polovinu této sumy. A to zdaleka nepokryje státní výdaje, které třeba v roce 2014 dosáhly 1,1 bilionu riálů. Když se tedy cena ropy nepohne nahoru, budou se roční deficity státní pokladny pohybovat kolem 150 miliard dolarů a saúdskoarabské devizové rezervy ve výši 587 miliard dolarů se mohou rychle rozplynout.

Nuajmího nástupce Chálid Fálih bude mít mnohem méně prostoru k prosazování vlastních názorů, než tomu bylo v případě jeho předchůdců. Konečné slovo ohledně ropné politiky bude mít saúdský královský dvůr.

Konec Nuajmího v ministerském křesle však s jeho ropnou politikou, která pouští žilou saúdskoarabské ekonomice, nikterak nesouvisí. Na přístupu Saúdské Arábie k vlastní ropné produkci se podle analytiků zřejmě nic nezmění. Nebude se utlumovat, a ceny se tak budou zřejmě dál držet nízko. Co ale změnou projde, bude sama pozice ministra ropného průmyslu. Zdá se, že Nuajmího nástupce Chálid Fálih bude mít mnohem méně prostoru k prosazování vlastních názorů, než tomu bylo v případě jeho předchůdců. Konečné slovo ohledně ropné politiky bude mít saúdský královský dvůr. Především princ Muhammad bin Salmán, který nabyl velkého vlivu poté, co jeho otec usedl na trůn v roce 2015 po smrti krále Abdalláha.

Někteří analytici se domnívají, že zatímco za Nuajmího o cenách a produkci ropy rozhodovaly primárně ekonomické ukazatele, princ Salmán se bude snažit ropy využívat jakožto politické zbraně. Třicetiletý Salmán, který vede ministerstvo obrany a rovněž radu pro ekonomické otázky, by například podle listu Financial Times měl cen ropy využívat hlavně jako politického nástroje v soupeření s tradičním saúdskoarabským rivalem Íránem. Z ministerstva, které se za Nuajmího řídilo především ekonomickými zájmy země, se tak stane nástroj politického boje.

Změna v komunikaci

Odchodem Nuajmího nastane snad ještě jedna důležitá změna. Ke spokojenosti analytiků i novinářů zřejmě konečně po letech začne ministerský úřad komunikovat moderním způsobem. Po desetiletí bylo tradicí, že se zásadní zprávy o změnách cen saúdskoarabské ropy či její produkce svět dozvídal ze schůzek vybraných novinářů a analytiků se „seniorním představitelem OPEC“. Tím nebyl nikdo jiný než Nuajmí či jeho předchůdci v ministerském úřadu. Tato praxe, naprosto neobvyklá na jiných komoditních a finančních trzích, vedla k častým zmatkům a neuspokojovala ani jednu stranu. Teprve v posledních dvou letech začal Nuajmí alespoň vydávat přepisy důležitých prohlášení svého úřadu. Fálih půjde zřejmě ještě dál a snad konečně jmenuje i tiskového mluvčího a zmodernizuje zastaralé webové stránky svého úřadu.

Zdánlivě jsou to banality, pro ropný svět jde však o důležitá vylepšení. Pod Fálihem se saúdskoarabská ropná politika může stát daleko transparentnější a odstraní se tak jeden z důvodů cenové nestability posledních let.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.