Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Proticírkevní demagogie ČSSD aneb Jak ztratit levo-středové příznivce

Billboardovou protirestituční kampaní o sobě vytváří sociální demokracie dojem, že hrubne. Rozhodla se uměřené voliče vyměnit za radikály?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Tupoleff

10. 8. 2012 22:44
dotaz
Jak je to skutečně s církevním "vlastnictvím" ? Katolíci o katedrále tvrdili, že je jejich, a ústavní soud rozhodl, že nikoliv.  Rozsudek jsem nečetl, detaily nestudoval a míru možnosti zobecnění tohoto rozhodnutí nejsem schopen posoudit. Přesto - je zřejmé, že ne vše, co katolická církev nárokuje, jí skutečně patří. Zajímalo by mne proto, proč jako střízlivý a věcný komentátor přejímate nekriticky tvrzení o "nakradeném, co se musí vrátit" a z otázky politické činíte otázku mravní? Mám pocit, že otázka má znít, zda chceme silnou a ekonomicky nezávislou církev, se všemi klady a zápory které to přináší, nebo dáme přednost státu jako správci  a garantu sociální politiky a smíru i nadále.  Pozice ČSSD k této otázce je z ideologických důvodů zřejmá a silná. A pak má být označována za nemorální, protože věc vnímá v rovině politické? Byla nemorální pozemková reforma? Díky za odpověď
0 0
možnosti

Eldorf

11. 8. 2012 13:29
:-)
Nejdřív napíšete, že "ústavní soud rozhodl, že nikoliv", pak vesele napíšete, že o tom vlastně víte úplný kulový... - to je řekl bych takové švejkovské uvažování. Nevím o tom nic, ale mám "názor" :-) "Mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig uvedl, že se soud nezabýval podstatou sporu ani tím, zda odnětí katedrály státem v 50. letech proběhlo v souladu se zákonem. Důvodem pro odmítnutí dovolání je podle Knötiga to, že "soudy nemohou libovolně, bez příslušných zákonů vracet cestou projednání určovacích žalob majetek odňatý církevním subjektům komunistickým režimem"." "Katedrálu do roku 1954 spravovala církev, poté tehdejší komunistická vláda vládním nařízením[4] určila „československý lid“ za vlastníka a Kancelář prezidenta republiky za správce celého areálu Pražského hradu, včetně katedrály. Po sametové revoluci se rozhořel spor o vlastnictví katedrály. V roce 1992 podala řada organizací zřizovaných církví žalobu na určení vlastnictví katedrály. Po čtrnácti letech, 16. června 2006, po odvolání na straně církve i státu soud rozhodl, že vládní nařízení z roku 1954 nezměnilo vlastnictví katedrály a že tedy patří témuž vlastníkovi jako před rokem 1954, konkrétně Metropolitní kapitule u sv. Víta. Rozsudek se setkal s nesouhlasem řady občanů, kteří považují katedrálu za státní symbol, jenž by měl být v rukou státu. Řada dalších občanů naopak rozsudek vítá s tím, že katedrála jakožto sídelní kostel arcibiskupa má z povahy věci patřit církvi. Miloslav kardinál Vlk první rozhodnutí soudu 26. října 2005 ve prospěch církve, proti kterému se stát odvolal, přivítal a prohlásil, že stát povinnosti, které získal s katedrálou, neplnil dobře. 5. září Správa Pražského hradu předala katedrálu Metropolitní kapitule u svatého Víta, pod niž od 6. září 2006 spadá. Dne 16. února 2007 však zrušil Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze, který rozhodl, že katedrála svatého Víta patří církvi. Nejvyšší soud dospěl k názoru že vládní nařízení z roku 1954, které z Pražského hradu udělalo sídlo prezidenta a „památku, náležející všemu československému lidu“, je stále platné. Proto podle Nejvyššího soudu chrám byl a zůstává majetkem státu, nicméně vnitřní mobiliář je až na výjimky ve vlastnictví církve.[zdroj?] Případem se tak znovu zabýval Obvodní soud pro Prahu 1, který 27. září 2007 rozhodl, že chrám státu zůstává. Tento rozsudek potvrdil i Městský soud v Praze a dovolání církve dne 5. března 2009 Nejvyšší soud odmítl. Zástupce církve se pak obrátil s ústavní stížností na Ústavní soud a hodlal původně jít i k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Spory o katedrálu ukončila 24. května 2010 dohoda mezi nově ustanoveným pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem. Obě strany v textu dohody vyjádřily svou vůli nepokračovat v dalších soudních sporech a byla ustanovena rada, jejímiž členy jsou držitelé sedmi klíčů potřebných pro vyzvednutí korunovačních klenotů a která má koordinovat společné užívání a správu katedrály.[5] Chrám tak zůstal ve vlastnictví státu."
0 0
možnosti