Profesor Radek Zbořil: Všechno ve vědě je o lidech

„Uhnilé okraje jablka české vědy se musejí odkrojit,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI ředitel Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů v Olomouci a jeden z nejcitovanějších českých chemiků.

Radek Zbořil | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Radek Zbořil | foto: montáž Česká pozice
Radek Zbořil | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Výzkum grafenu a jeho derivátů s mimořádnými vlastnostmi. Potenciál kvantové chemie i fyziky. Nanoželezo pro čištění podzemních vod nebo technologie na bázi nanostříbra určené k medicínskému využití. Rozsah výzkumných témat Regionálního centra pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) v Olomouci je široký. Klasický základní výzkum se tu běžně pojí s aplikacemi, patenty a co víc – také se zájmem zahraničních firem.

„Máme šest pracovních skupin a troufám si říci, že všechny snesou srovnání s předními evropskými týmy. Ročně vydáme přes dvě stovky impaktovaných publikací, mimo jiné ve více jak dvaceti časopisech Americké chemické společnosti – to samo o sobě vypovídá o kvalitě i širokém záběru výzkumu,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Radek Zbořil, který je i přes svůj věk – pouhých čtyřiceti let – jedním z nejcitovanějších českých chemiků.

Kromě vědecké práce je také ředitelem centra, jež vzniklo při Univerzitě Palackého. Olomoucké středisko, jedno ze čtyř desítek budovaných v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), bylo otevřeno loni v říjnu.

„V české vědě panuje pokřivené myšlení vycházející z představy, že kvalitní VaVpI centra vzniknou na zelené louce a že podpora z evropských peněz sama o sobě přinese výrazné posílení české vědy a její konkurenceschopnosti... Ne. Už před rokem 2010, kdy jsme získali dotaci, jsme řešili velké projekty MŠMT, jako jsou výzkumné záměry a centra, spolupracovali s desítkami laboratoří, budovali technickou základnu. To vše se nyní zúročuje,“ tvrdí Zbořil.

Stovky tisíc citací v domě...

Stojící nová budova je dle něj jen vnější skořápka; klíčové je know-how, systém vědecké práce a především bádající lidé a osobnosti. „Samozřejmě, že možnost využívat nejvýkonnější mikroskopy, spektrometry, výpočetní klastry a jiné nákladné technologie, je obrovskou výhodou, zejména v dnešním vysoce konkurenčním vědeckém prostředí. Výkon a udržitelnost VaVpI center by se měly porovnávat a hodnotit ve vztahu k objemu investic,“ říká profesor Zbořil o evropské dotaci ve výši 450 milionů korun.

Ač se pochvalnými větami zaštiťují mnohá vznikající centra, zde na Hané je vidět, že nejde o nějaké floskule. Ne náhodou v RCPTM působí profesor Pavel Hobza, kvantový chemik s více než 25 tisíci citacemi, ale i renomovaní hostující profesoři ze zahraničí. Na chodbě potkáváme Aharona Gedankena, který se honosí nejen mimořádným citačním výkonem (H-index přes 70), ale i cenou izraelského prezidenta za pionýrské práce v oblasti sonochemie.

Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) v Olomouci.

Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů (RCPTM) v Olomouci.

Pravidelně sem přijíždí také Andrey L. Rogach z Hongkongu, člen prominentního klubu „TOP 20“ nejcitovanějších světových vědců ve výzkumu nanokrystalů. Na stěně visí portréty mnoha dalších profesorů, například z Cornellu (Emmanuel P. Giannelis), z nejlepší asijské univerzity v Tokiu (Šin-iči Ohkoši) nebo z US Environmental Protection Agency (Rajender S. Varma).

„Společné publikace máme asi se šedesáti akademickými ústavy. Za důležité považuji, že v těchto spolupracích nehrajeme druhé housle, ale na většině publikací se podílíme přinejmenším jako rovnocenní partneři, často v rolích hlavních korespondujících autorů,“ osvětluje Zbořil, když představuje úspěchy v časopisech s „impaktem“ od pěti do čtyřiceti.

Opravdová internacionalizace

V centru dnes pracuje asi 120 zaměstnanců. Čtvrtina z nich je ze zahraničí – konkrétně ze dvanácti zemí včetně USA, Izraele, Singapuru, Francie či Itálie. „Naprostá většina pracovníků na pozicích post-doc přišla na osobní doporučení mých kolegů ze světa,“ říká Zbořil, když vypráví, jak se mu podařilo s kolegy získat zahraniční akvizice a vytvořit v Olomouci mezinárodní centrum, jehož míra internacionalizace je v České republice ojedinělá.

„Významná jména světové vědy nepřesvědčíte ničím jiným než svými výsledky a také osobností, porozuměním si, společnými nápady... Pomohly také osobní kontakty budované řadu let a často unikátní technologie, kterými naši partneři nedipsonují. A nemusí jít vždy o vysokorozlišovací elektronový mikroskop v řádu desítek milionů. Spoustu spoluprací a unikátních výsledků jsme získali díky jedné z nejmoderněji vybavených laboratoří tzv. Mossbauerovy spektroskopie. V posledních letech výrazně pomohla má role odborného garanta mezinárodní konference NANOCON, kterou pořádáme v Brně, a která k nám přilákala řadu velkých vědckých jmen. Našli jsme styčné body pro spolupráci. Nyní už přijíždějí sami, tráví tu dost času. Rozumná míra internacionalizace je jediná cesta, jak se bránit obrovskému publikačnímu výstupu z Číny a USA,“ míní energický ředitel.

Základní plus aplikovaný výzkum

RCPTM je (zatím) jedním z mála českých ústavů, v němž se přirozeně prolíná kvalitní základní i aplikovaný výzkum. Ten se zaměřuje na nanotechnologie, materiálovou, fyzikální, anorganickou a analytickou chemii, ale i optické technologie. V šesti pracovních skupinách se vědci věnují magnetickým nanočásticím a koordinačním sloučeninám pro aplikace v medicíně a biotechnologiích, derivátům grafenu a uhlíkovým tečkám včetně studia jejich interakcí s biomolekulami, nanočásticím železa v technologiích čištění vod nebo nanostříbru pro antimikrobiální použití. Vyvíjí také nové optické a fotonické technologie.

Filozofií centra je důraz na jeho „udržitelnost“ neboli životaschopnost. Ta dle Zbořila vychází právě z excelentního výzkumu základního, na který úzce navazuje výzkum aplikovaný. Pilířem je vzpomínaná internacionalizace a zejména vícezdrojové financování. RCPTM se podílí na řešení dvou tzv. Center excelence podpořených z Grantové agentury ČR a dvou Center kompetence s podporou z Technologické agentury ČR až do roku 2019.

Optika

„Asi 60 až 70 milionů korun si vyděláme ročně díky bodům v rejstříku RIV za publikace, nemalé zdroje získáváme z projektů 7. rámcového programu EU a také díky příjmům ze smluvního výzkumu,“ vypočítává Zbořil. Spolupracujících firem je už přes padesát. Jednou z nich je třeba gigant Procter & Gamble, pro nějž Hanáci zkoumali průnik látek kožní membránou. Nikoliv experimentálně, ale levněji – pomocí výpočetní chemie.

Do desítek zemí míří olomoucké produkty: spektrometry, speciální zrcadla optiků i kamery pro noční pozorování oblohy. Nanoželezo vyráběné dle patentované receptury používají sanační firmy k čištění podzemních vod. „Nechci křivdit jiným kolegům, jejichž centra nestojí na tolika ,nohou´, ale budovat ústav jen na jediné, kterou lze navíc podrazit jedním škrtem pera na ministerstvu, je riskantní a krátkozraké. Naše centrum jsme budovali tak, abychom fungovali i bez podpůrných programů,“ zdůrazňuje Zbořil.

„Ústavů je zkrátka moc“

K boomu desítek výzkumných center je kritický. „Osobně si myslím, že nemělo vzniknout tolik ,VaVpI´ center. Nějakých 150 ústavů, které dělají v Česku vědu, je zkrátka moc. Máme příliš ústavů Akademie věd, center z OP VaVpI i příliš univerzit. Ne všichni produkují kvalitní vědu, a je úplně jedno, zda aplikovanou nebo základní. Ty uhnilé okraje jablka české vědy se zkrátka musejí odkrojit – to platí stejně pro ústavy Akademie věd i univerzity. Nemyslím si – a možná se na mne budou ostatní ředitelé zlobit – že by bez Národního programu udržitelnosti přežilo více jak dvacet procent zbudovaných center, ale chápu, že některé kolosy nemohou tak rychle vytvořit výkon odpovídající obrovským vstupním nákladům,“ doplňuje profesor k ožehavému tématu budoucích měsíců, ba let.

S oběma dalšími olomouckými VaVpI centry RCPTM přímo spolupracuje: Ústav molekulární a translační medicíny i Centrum regionu Haná hodně staví na chemii. Kooperace probíhá na přípravě nosičů léčiv, aplikacích nanostříbra, teranostice (současně terapii i diagnostice) nebo magnetické izolaci důležitých biosubstancí – například laktoferinu při úpravě mléka.

Inspirace těmi nejlepšími

Čím to, že na Univerzitu Palackého míří poslední dobou takové vědecké hvězdy? Profesor Jiří Bártek (zmiňovaný často jako de facto jediný český kandidát na Nobelovu cenu), Pavel Hobza či Josef Michl. 

„Je to zase o osobnostech, vztazích. Věřím, že ve vědě hrají klíčovou roli silné osobnosti. Ve světě je zcela běžné, že takoví lidé vedou ústavy, skupiny, a peníze tečou právě za těmito lidmi. V USA také laboratoře většinou nesou jména po jejich vedoucích, zakladatelích. Včas tam pochopili, že věda roste kolem osobností –  jejich nápadů a myšlenek. Dokud tomu tak nebude i v Česku a nedáme jim k excelenci prostor i peníze, ještě dlouho z toho šedivého průměru nevyskočíme,“ domnívá se profesor Zbořil.

Optika-zrcadla

Právě on stojí za nápadem „nechat se inspirovat těmi nejlepšími“. Od loňska proto probíhá v Olomouci cyklus chemických přednášek, na něž jsou zváni výjimeční vědci. Loni v říjnu je zahájil profesor Michl z University of Colorado, s nímž ČESKÁ POZICE přinesla rozhovor.

Z diskuzí vzešla idea pojmenovat cyklus po legendárním Rudolfu Zahradníkovi, jenž s tím souhlasil. V rámci přednášek Zahradník Lecture Series vystoupili také zmíněný Andrey Rogach z Hongkongu, Mark A. Ratner z Northwestern University nebo Wolfgang Lindner – přední analytický chemik z Vídně. V květnu přijeli další, tentokráte německé hvězdy: Patrick Schmuki (H-index 68) z Erlangenu – uznávaný odborník v oblasti elektrochemických aplikací nanomateriálů a Mario Ruben z Karlsruhe – spoluautor devíti prací v časopisech rodiny Nature (během jednoho roku!) týkajících se molekulární kvantové spintroniky.

Když svou slavnostní přednášku pronesl v březnu sám Zahradník, sešel se na pódiu se svými žáky: s Michlem a Hobzou. Zbořil k tomu říká: „Jsou to světové kapacity, ale také krásní, noblesní lidé. Právě od nich se má mladá generace, co učit. Jsou to ti praví učitelé, kteří inspirují nejen tím, čeho ve vědě dosáhli, ale také přístupem k práci a k životu.“