Proč značná část práce zcela postrádá smysl

V době, kdy se říká, že automatizace připraví spoustu lidí o práci, politici údajně upřednostňují, aby lidé pracovali na plný úvazek v nesmyslné práci, než měli čas přemýšlet nad svým postavením ve společnosti.

Petr Kain 17.10.2018
David Graeber, Bullshit Jobs: A Theory. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy David Graeber, Bullshit Jobs: A Theory. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
David Graeber, Bullshit Jobs: A Theory.

Britský ekonom John Maynard Keynes (1883–1946) v roce 1930 předpovídal, že během jednoho století umožní ekonomický růst lidem pracovat pouze 15 hodin týdně a největším problémem bude, co dělat s volným časem. Skutečnost dnes vypadá úplně jinak. Čas je tím, čeho se lidem 21. století dostává nejméně. A práce jako by neubývalo. Ještě horší však podle amerického antropologa Davida Graebera z London School of Economics je, že značná část práce zcela postrádá smysl.

„Obrovské množství lidí tráví své dny v zaměstnání, o němž si v skrytu duše myslí, že by nemuselo vůbec existovat,“ říká Graeber ve své nové knize Bullshit Jobs: A Theory (Práce na hovno. Teorie), jež vychází z jeho eseje On the Phenomenon of Bullshit Jobs (O fenoménu prací na hovno), který napsal v roce 2013 pro feministický časopis Strike! Ten se stal senzací, byl přeložen do více než deseti jazyků a na webu měl návštěvnost více než jeden milion.

Účinná metoda

Britská vláda si dokonce v reakci na Graeberův text nechala udělat průzkum, z nějž vyšlo, že 37 procent respondentů si myslí, že jejich práce není smysluplná. Antropolog Graeber využil tohoto zájmu a vyzval lidi, aby mu napsali příklady „bullshit“ zaměstnání, která vykonávali. Sešlo se mu 250 detailních odpovědí, které se staly podkladem pro jeho knihu. Zde je pro ukázku jedna z nich.

Podle Graeberových odhadů vykonávají podobně nesmyslné zaměstnání dvě pětiny lidí ve vyspělém světě a účinnou metodou na vymýcení „bullshit“ zaměstnání je podle něho základní nepodmíněný příjem

„Pracoval jsem pro globální bezpečnostní agenturu jako kustod v muzeu, kde jeden sál zůstal nevyužit. Měl jsem hlídat místnost a zajistit, aby se v ní nikdo z návštěvníků ničeho nedotkl. Rovněž jsem měl zajistit, aby v místnosti nikdo nezaložil oheň. Abych si udržel svěží mysl a nic mě nerozptylovalo, měl jsem zakázanou veškerou mentální stimulaci jako telefon nebo knihy. A jelikož tam nikdy nikdo nepřišel, seděl jsem se založenýma rukama a kroutil palci 7,5 hodiny v kuse. Pokud by se rozezněl požární hlásič, měl jsem v klidu vstát a odejít. To bylo vše,“ líčí svůj „bullshit job“ jeden z jeho zdrojů.

Podle Graeberových odhadů vykonávají podobně nesmyslné zaměstnání dvě pětiny lidí ve vyspělém světě, přičemž tyto práce dělí (poměrně nahodile) do pěti kategorií. Důvod, proč se pracím na hovno tak daří, je podle Graebera prostý. Společnost prý vidí smysl v práci samotné, aniž by přemýšlela nad tím, zda přináší světu něco smysluplného. Věren své pověsti jednoho z představitelů hnutí Occupy Wall Street tvrdí, že vládám takový vývoj vyhovuje.

V době, kdy se mluví o tom, že automatizace připraví spoustu lidí o práci, prý vládnoucí politici upřednostňují, když lidé pracují na plný úvazek v nesmyslné práci, než aby měli čas přemýšlet nad svým postavením ve společnosti. Účinnou metodou na vymýcení „bullshit“ zaměstnání je podle Graebera základní nepodmíněný příjem. Nad některými závěry této knihy by se dalo s úspěchem pochybovat, to ale neznamená, že nestojí za přečtení. Minimálně vás dovede k zamyšlení, zda vaše práce také náhodou nestojí za hovno.

Bullshit Jobs: A Theory

Práce na hovno. Teorie

AUTOR: David Graeber

VYDAL: Simon & Schuster 2018

ROZSAH: 368 stran

Pochybná obrana riskování

Libanonsko-americký esejista, filozof a odborník v oboru finanční matematiky Nassim Nicholas Taleb ve své nové knize Skin in the Game: Hidden Asymmetries in Daily Life (Jak jít s vlastní kůží na trh. Skryté asymetrie každodenního života) rozvíjí myšlenku, jak důležité je nasazovat v životě vlastní kůži.

Obecně je to myšlenka prostá a chvályhodná, autor bestselleru Černá labuť ji ale bohužel občas hájí velmi pochybnými argumenty (sebevražedné atentátníky prý kupříkladu odradí, když pohrozíme následným trestem jejich rodinám). Jako ve většině svých knih ani zde navíc Taleb nedokáže udržet zbytnělé ego na uzdě. Kdo nesnášel jeho samolibé chvástání v předešlých dílech, ať toto raději neotvírá.

  • Skin in the Game: Hidden Asymmetries in Daily Life

Jak jít s vlastní kůží na trh. Skryté asymetrie každodenního života

AUTOR: Nassim Nicholas Taleb

VYDAL: Random House 2018

ROZSAH: 304 stran

Hip-hopem k miliardám

Jak se z hip-hopové hvězdy stát podnikatelským mogulem a vydělat stovky milionů dolarů? Aby nalezl odpověď na tuto otázku, zkoumá editor amerického časopisu Forbes Zack O’Malley Greenburg ve své knize 3 Kings: Diddy, Dr. Dre, Jay-Z, and Hip-Hop’s Multibillion-Dollar Rise (Tři králové. Diddy, Dr. Dre a Jay-Z a hip-hopový multimilarddolarový vzestup) kariéry tří hip-hopových „králů“.

Diddy, Dr. Dre a Jay-Z dohromady vydělali zhruba 2,5 miliardy amerických dolarů. A zdaleka nejen prodejem své muziky. Všichni dokázali svou hudební slávu využít a vytvořili lukrativní obchodní značky. Diddy kupříkladu skvěle vydělává na své vodce Ciroc, legendární jsou sluchátka Beats od Dr. Dre.

  • 3 Kings: Diddy, Dr. Dre, Jay-Z, and Hip-Hop’s Multibillion-Dollar Rise

Tři králové. Diddy, Dr. Dre a Jay-Z a hip-hopový multimilarddolarový vzestup

AUTOR: Zack O’Malley Greenburg

VYDAL: Little, Brown and Company 2018

ROZSAH: 320 stran

Počet příspěvků: 1, poslední 17.10.2018 06:33 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.