Proč v Česku nevzniknou první soukromá „práva“

Akreditační komise zamítla soukromé vysoké škole VŠMIE výuku magisterského oboru právo, ač nabídla silný 51členný učitelský sbor.

Projekt soukromé vysoké školy magisterského práva shodila Akreditační komise ze stolu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Projekt soukromé vysoké školy magisterského práva shodila Akreditační komise ze stolu. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Projekt soukromé vysoké školy magisterského práva shodila Akreditační komise ze stolu.

Je to začarovaný kruh. Jedna kritizovaná škola, dejme tomu v Plzni, padne. Mimo jiné i proto, že ji opustila většina nejvýkonnějších akademiků. Nicméně jiná škola, na kterou by chtěli jít a dělat skvělé věci, ani vzniknout nemůže, neboť volní učitelé produkovali výzkum jinde... Ano, řeč je o nových „právech“. Byl by to průlom. V Praze mohl vzniknout soukromý magisterský obor právo, a k trojici veřejných právnických fakult na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě a Univerzitě Palackého by se tak přidala privátní sestřička.

Zajímavé by to bylo tím spíše, v jakém napětí nyní žije studentstvo „odakreditované“ Plzně. Onou školou, která se chtěla o prolomení zasadit, je pražská Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky (VŠMIE), jež předložila žádost o akreditaci včetně sboru 51 uznávaných právníků. Ale neuspěla. Podle plánů, které má ČESKÁ POZICE k dispozici, to vypadalo na exkluzivní a inovativní studijní program – pětiletý magisterský, jenž by prvně umožnil absolventům soukromé školy pracovat coby notáři, advokáti i soudci.

Je sice pochopitelné, zvláště v dnešní době a po zkušenostech z kindlovské Plzně, že Akreditační komise (AK), potažmo tedy stát, musí být k udělování právnického glejtu opatrná. Ale nebyla v případě VŠMIE příliš přísná? Byl projekt špatný? Nebály se zavedené univerzity dravé konkurence? Anebo se o historický průlom do „práv“ má postarat až nějaká chystaná, mocensky silnějí škola s majetným mecenášem v zádech?

Nejprve právní nabídka...

Vůdčí postavou juristického projektu je profesor Karel Eliáš, autor nového občanského zákoníku, někdejší plzeňský „reformní“ akademik a právní vědec, jenž se už stal prorektorem VŠMIE pro oblast práva. Spolu s ním se pod akreditaci připsalo padesát právníků včetně docenta Bohumila Havla (obchodní právo), profesorky Heleny Válkové (trestní právo), docenta Zdeňka Kühna (ústavní právo), Jana Komárka z London School of Economics (evropské právo) či docenta Vladimíra Balaše (mezinárodní právo veřejné).

Eliáše, který projekt zastřešoval svou osobností, neudělení akreditace mrzí. „Jsem fatalista, tohle se stalo, je třeba s tím nějak pracovat a jít dál. Nicméně kvalita akreditačního procesu se mi nelíbí. Podáte si žádost o akreditaci oboru, kterou vám ale posuzuje komise, jež je složena z přímé konkurence. V pracovní skupině AK pro právo a bezpečnost, která má jedenáct členů, jich hned sedm tvoří pedagogové z Univerzity Karlovy (UK) a dva z Brna,“ řekl ČESKÉ POZICI Eliáš, čerstvý člen právnické Síně slávy.

Co profesor Eliáš s kolegy nabízel?

Inovovaný magisterský program Právo a právní věda, jenž měl vychovávat jak dobré právníky, tak mravné humanitní vzdělance. Měl na to pět let, deset semestrů; s výslovně odmítnutým dělením na bakalářský a pak magisterský stupeň. Státní závěrečná zkouška po dosažení 300 kreditů měla být rozdělena na dva bloky sestávající jednak z trestního práva a správního práva, a za druhé z „občana“, obchodního práva a civilního procesu. Jedenáct předmětů počítalo z počátku s výukou v cizím jazyce, aby byla výchova studentů směřována nejen k uplatnění v zemích EU, ale i ve vědě. Projekt navíc předpokládal ve vyšších ročnících studia úzké propojení s právní praxí (justice, advokacie, notariát).

... a pak detailně k personálu

Nejpodstatnější bývají lidé. „Kvalitní personální zajištění považujeme u předkládaného projektu za jeden z nejdůležitějších faktorů,“ píše se v žádosti, jež detailně představuje 51 právníků, kteří se rozhodli na VŠMIE učit – s postupným náběhem pětiletého studia. Nový ansámbl, v němž najdeme tři profesory, osm docentů a velkou část lidí s titulem Ph.D., se v právně  vynutitelné smlouvě o smlouvě budoucí zavázal (či dodal čestná prohlášení), že v případě udělení akreditace upraví své pracovní úvazky na dosavadních pracovištích tak, aby vyhovovali podmínkám AK, která hovoří ve standardech maximálně o součtu úvazků 1,75.

Mezi navrhovanými jmény nechybějí ani vybraní absolventi z Oxfordu, Sorbonny, Columbia Law School, New York University School of Law nebo Tübingenu. „Jména to jsou skutečně parádní, ale jsem přeci jen trochu skeptický, zda by skutečně ti, kteří jsou soudci nebo působí na živé akademické půdě velké univerzity, přešli na plný úvazek na pražský Anděl. Ale možné to je, co já vím,“ říká nejmenovaný partner velké pražské advokátní kanceláře. Podívejme se na elitní sestavu VŠMIE podrobněji:

Eliášova jedenáctka:

  • prof. Karel Eliáš (hlavní tvůrce nového občanského zákoníku)
  • prof. Helena Válková (pracovala na zákonech trestního práva)
  • prof. Richard Pomahač (správní právo a evropské souvislosti)
  • doc. Michala Hendrychová-Zuklínová (rodinné a nájemní právo)
  • doc. Vladimír Balaš (mezinárodní právo a právo ochrany investic)
  • doc. Bohumil Havel (navrhoval zákon o obchodních korporacích)
  • doc. Petr Hůrka (pracoval na novém zákoníku práce)
  • doc. Zdeněk Kühn (soudce Nejvyššího správního soudu)
  • doc. Petr Bělovský (romanista a významný právní historik)
  • doc. (in spe) Kristina Koldinská (specialistka na sociální právo)
  • doc. Kristian Csach (mezinárodní právo a právní komparatistika)

Plány počítají s právníky se zahraničními zkušenostmi, jako jsou Martina Šmuclerová, Jan Komárek, Jan Lasák, Jan Petrov, Bohumil Dvořák, Petr Bříza či David Kosař. O přednášky s úzkou specializací měli dbát Tomáš Doležal (medicínské právo), Ján Matejka (IT právo), František Korbel (právo na svobodný přístup k informacím), Pavel Hamerník (sportovní právo), Jiří Horník (letecké právo), Tomáš Sobek (filozofie práva), Lenka Bezoušková (islámské právo), Robert Neruda či Jiří Kindl (antimonopolní právo). Mezi známá jména patří i bojovník za „čistší“ plzeňskou fakultu Petr Bezouška, její někdejší proděkan, a osoba úzce spojená s rekodifikací soukromého práva.

Ale pozor, akreditační stopka

Tak nějak tedy vypadala nabídka poměrně neznámé VŠMIE, jež vznikla v roce 2002 jako akciová společnost. Transparentnost a umožněný vhled do účetnictví byl dle žadatelů také důvodem, proč se domluvili právě s touto menší školou, již absolvuje asi jen pětina přihlášených. Zatím má pouze několik bakalářských akreditací pro takzvaný obor právní specializace, manažerskou ekonomiku a aplikovanou informatiku. „Magisterské studium nám bylo třikrát zamítnuto,“ řekl ČESKÉ POZICI Radek Řechka, energický ředitel, kvestor, předseda představenstva VŠMIE a podle Lidových novin i bývalý olympionik v bobování a dnes dobříšský zastupitel za TOP 09 v jedné osobě.

Stejné zamítnutí připravovaného „magistra“ přišlo v půlce února i pro obor právo; nejprve se to škola dozvěděla z médií. „Vezměte si, že žádáte o stavební povolení, jdete z úřadu a najednou se dozvíte z rádia, že jej nemáte,“ říká profesor Eliáš o postupu AK, který zarazil i ministerstvo školství. Až po nějaké době se VŠMIE dočkala oficiálního zamítavého sdělení v šesti větách, ač například stanovisko k plzeňské fakultě mělo dvanáct stran:

„Magisterské studium předpokládá již existující odbornou a vědeckou činnost na dané vysoké škole, vyrůstá z existujících aktivit a z existujícího jádra pracovníků. Přestože na VŠMIE existuje bakalářský obor Právo v podnikání, neprobíhá zde žádná významnější výzkumná aktivita vztahující se k právu, není řešen žádný externí projekt. Na vysoké škole v současnosti působí dva profesoři (zabezpečující občanské právo hmotné a trestní právo), což z hlediska předpokládaného počtu 51 osob, které se mají na výuce ve studijním programu podílet, je málo. Chybí širší jádro profesorů, docentů a pracovníků s Ph.D, kteří by dokázali nastartovat odbornou a vědeckou činnost na pracovišti a připravit rozběh pětiletého magisterského studia a zajistit jeho udržitelnost. Stěžejní právní disciplíny nejsou dostatečně personálně zabezpečeny pedagogy, kteří by i v budoucnosti působili především na VŠMIE bez další významnějších pracovních úvazků na jiných institucích. U některých vyučujících klíčových právních předmětů vyvolává celkový součet jejich úvazků vážné pochybnosti o možnosti kvalitně výuku zabezpečit a obor na vysoké škole dále rozvíjet.“

Předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková agentuře Mediafax 6. února vysvětlila, že dříve než vznikne magisterské studium, musí se na škole rozvíjet vědecká činnost a vzhledem k tomu, že se VŠMIE ničím takovým nezabývala, nemá (zatím) žádné výsledky. K rozhodnutí AK dospěla mimo jiné na základě tří posudků, které má ČESKÁ POZICE k dispozici a pro úplnost je přikládá ve formátu PDF (posudek 1, posudek 2, posudek 3) . V kuloárech a mezi žadateli se hovoří o tom, že dva ze tří posudků napsali učitelé Univerzity Karlovy v Praze, spekuluje se i o dvou jménech: profesorech Vladimíru Sládečkovi a Aleně Winterové.

Nemohli být hodnotitelé svým způsobem podjatí, když své výtky psali? Může AK vyloučit, že nepocházeli z de facto konkurenční školy v témže městě? „Nerozumím, proč bych měl něco takového vylučovat. Žádost byla po odborné stránce mimo jiné předjednána stálou pracovní skupinou Akreditační komise pro právo a bezpečnostní obory, jejíž složení je veřejně přístupné na webu Akreditační komise,“ odvětil tajemník komise Jiří Smrčka.

Profesor Milan Bakeš, předseda pracovní skupiny pro právo a pedagog katedry finančního práva na Univerzitě Karlově, nicméně v LN přiznal, že „dva posudky byly opravdu od nás“. K posudkům dle něj komise přihlíží z osmdesáti devadesáti procent, ale nejsou směrodatné – hlavním důvodem zamítnutí byla prý otázka personální – přetížení učitelských úvazků.

Evidentně posmutnělý je z průběhu akreditace Eliáš. „Dělají se na vás posudky, ke kterým se dostanete v anonymizované podobě až po zasedání komise. Před rozhodnutím nemáte šanci seznámit se s argumenty pro nebo proti, nemáte možnost si ověřit, zda je nepsali lidé, kteří nejsou nějak podjatí. Trochu si připadám, jako kdybych chtěl otevírat novou hospodu v Mělníku a komise složená z pěti místních hospodských by rozhodovala, jestli tam můžu točit pivo nebo ne,“ říká ke kolektivnímu rozhodnutí AK profesor Eliáš.

Co mají žadatelé špatně?

Každý ze tří posudků kritizuje na projektu VŠMIE trochu něco jiného. Ten nejdelší označený 2B1 doporučuje nejprve akreditaci dvouletého navazujícího magisterského programu. Pochybuje o potřebnosti akreditace dalšího neděleného Mgr. programu v právu, neboť „je počet absolventů právnických fakult vysoký a převyšuje nabídku pracovních míst v oboru práva“. Profil absolventa z VŠMIE by byl také jiný a spíše zaměřený na „získání praktických požadavků“.

Prvnímu hodnotiteli chybí předměty Teorie práva a Ústavní právo, které ovšem nahrazují předměty, jejichž náplň prý ale není dostatečná. Výhrady má i ke čtyřicítce navržených témat diplomových prací v žádosti. Chybí mu též profesorské zajištění stěžejních předmětů – profesor Pomahač by měl součet úvazků 125 hodin. A konečně: „Výzkumná činnost není dostatečná“, neboť není na VŠMIE řešen významný grant nebo externí projekt v právní oblasti. V žádosti  jsou ovšem přislíbeny záměry, jež byly vázány na individuální nositele, nikoliv na instituce, takže se dal očekávat jejich „import“ na novou školu.

Druhý, velmi příkrý posudek (2B2) kritizuje „virtuální personální zabezpečení výuky“. Pouze dva profesoři (Eliáš, Válková) jsou nyní v pracovním poměru ke škole. Sice dalších 35 učitelů uzavřelo smlouvy o smlouvě budoucí a čtrnáct přidalo čestné prohlášení o uzavřená dohody v případě úspěšné akreditace, ale jediná osoba (Bělovský) se zavázala k úpravě pracovních úvazků. U profesora Pomahače by s přičtením nového úvazku vyskočil poměr až na 3,9 úvazku, u docenta Balaše na 3,15 a u několika dalších na 2,65 úvazku.

Docent Havel: Takto sčítat úvazky je jako sčítat snědenou úrodu jablek z roku 2010 s budoucí úrodou pro rok 2011 a předpokládat, že tento součet půjde na trh v roce 2012„Tohle hodnocení nedává smysl. Vždyť je zjevné, a ani to jinak nejde, že se všichni vyučující jasně zavázali k následné úpravě svých úvazků – logicky samozřejmě tehdy, pokud by byla žádost o udělení akreditace úspěšná – tedy sčítat úvazky je stejně nesmyslné jako sčítat zkonzumovanou úrodu jablek z roku 2010 s budoucí úrodou pro 2011 a předpokládat, že tento ,součet‘ půjde na trh v roce 2012,“ říká člen žadatelského týmu Bohumil Havel.

„Co se týká obsahového vymezení výuky, náš studijní program nic z toho, co je kritizováno, neopomíjí, pouze se předpokládá výuka v jiné struktuře a s jinými prioritami (srovnávali jsme nejen s českými školami, ale průřezově také s Vídní, Sorbonnou a Oxfordem). Tvrzení, že program směřuje ,k získání praktických zkušeností‘ je ve zjevném rozporu nejen s jeho obsahem, ale zejména ignoruje učitelské zabezpečení, které jasně garantuje kvalitu teoretického uchopení výuky,“ oponuje výtkám Havel.

Konečně třetí posudek, určitě psaný dámou, je nejvstřícnější – označuje projekt VŠMIE obsahově za standardní a odpovídající studijním plánům všech (zatím čtyřech) právnických fakult v Česku. Chválí i propracovaný studijní plán a důraz na vědu. Pochyby má ale také o personálním zajištění, neboť řada pedagogů nyní učí na jiných školách. Hodnotitelce se nezdá možné „prolomení limitů“ v právu, na což stále mají monopol veřejné vysoké školy. Posudek uzavírá domněnkou: „Jako nežádoucí precedent by mohlo působit to, že skupina učitelů, která se nedohodne s vedením vysoké školy, odejde a založí si školu jinou. Je to žádoucí v době, kdy se všeobecně soudí, že vysokých škol je v ČR nadbytek?“

Ať cejchují, ale s jasnými pravidly

Akreditační komise předala své stanovisko ministerstvu školství, kde správní řízení běží dál. Podle tajemníka AK Smrčky není důvod, proč by VŠMIE příště „nemohla se žádostí uspět, pokud bude studijní program kvalitně připraven a jeho zabezpečení a související výzkumná činnost pracoviště bude odpovídat standardům.“ Podobně se vyjádřil v LN i profesor Bakeš: „Říkal jsem Karlu Eliášovi, že není všem dnům konec. Málokdy se akreditace udělí napoprvé. A tohle by byl průlom – první ,soukromá právnická fakulta‘.“

Rázné připomínky ke stanovisku komise má kvestor VŠMIE, jež do právnického studia chtěla nabírat maximálně 200 studentů ročně. „Štve mne, že nejsou dána jasná pravidla, za jakých podmínek můžete založit vysokou školu. Ať je dáno třeba sto až 400 přesných podmínek, které musíte splnit, a pak budeme vědět, že to nemá smysl ani zkoušet. Jinak je to mrhání energií. Ano, ať Akreditační komise reguluje, ale ať také řeknou přesná pravidla a nezáleží jen na názorech hodnotitelů,“ řekl ČESKÉ POZICI Radek Řechka.

Jaký další postup zvolí VŠMIE, ukážou další týdny. Jednou z možností je podat i rozklad o správní žalobě. Jeden z mediálně výrazných názorů na neakreditaci nových práv měla analytička Lidových novin Lenka Zlámalová: „Kdyby měly současné školy prokázat stejný standard, jaký nabízí profesor Eliáš, musela by se valná část z nich pro nedostatečnost zavřít. Jenže akademický svět se začíná dělit na insidery, kteří stihli akreditaci získat, dokud to bylo společensky únosné, a na outsidery, co přišli pět minut po dvanácté.“