Proč se klausovci ocitli bez Klause

Janě Bobošíkové cosi uniklo: Jít do voleb jako superlídr kandidátky hemžící se podivnými esy by si troufl jen dobrodruh, ne velký kalkulant.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Petra Nováčka / Praménky se neslily v potůčky, potůčky v říčky a řeky a ty v konzervativní pravicový proud takové síly, aby se do jeho čela postavil Václav Klaus. Přitom Jana Bobošíková pro to učinila téměř nemožné! Ještě předminulý týden byla připravena narychlo svolat sjezd Suverenity, patřičně bojovně ji přejmenovat a přeměnit ji v koncentrační bod proklausovské pravice. Z jejích tehdejších formulací vyplývalo, že s Václavem Klausem, pobývajícím tou dobou mimo republiku, tento projekt už dříve konzultovala a on že mu přislíbil podporu. Jakou konkrétně, mělo být upřesněno po Klausově návratu z Makedonie. Klause vroucně obdivující Bobošíková nicméně doufala, že Velký VK nedokáže v dnešní složité době zůstat stranou, že roli lídra superpravice v předčasných volbách přijme.

Jak to dopadlo, je známo, pro pořádek to zaznamenejme: Václav Klaus po „dlouhém a bolestivém“ rozhodování dospěl k tomu, že v říjnových volbách kandidovat nebude. V prohlášení zveřejněném 28. srpna ocenil to, „že mnoho jednotlivců, politických hnutí i menších politických stran bylo ochotno překročit nejen své názorové rozdíly, ale i rozdílnost svých bývalých politických angažmá“.

Zvlášť poděkoval Janě Bobošíkové, která „vykonala nejvíc pozitivního v tomto pokusu o rychlé vytvoření nového politického subjektu“. Ten by sice „určitým způsobem mohl uspět…, ale nesplňoval by představy, s nimiž se v politice pohybuji“, pravil Václav Klaus. Nicméně v průběhu následujících dvou měsíců prý rád aktivně pomůže těm, kteří i bez něj do tohoto volebního souboje půjdou. Komu a jakou formou „rád aktivně pomůže“, neví dnes ale ani Jana Bobošíková.

Zklamání, které by nemělo být překvapením

Jasné jí musí být, že Václav Klaus se její stranou, která se teď po příkladu volebního hesla „posarajevské“ ODS z roku 1998 jmenuje Hlavu vzhůru!, necítí být do budoucna nijak svázán. Závěr Klausova prohlášení z 28. srpna je v tomto směru jednoznačný: „Po uskutečnění předčasných voleb a po seznámení se s jejich výsledkem jsem připraven – společně se všemi, kteří o to budou stát – se ptát, co s pravicí v naší zemi a s jejím dosud nejvýraznějším představitelem, Občanskou demokratickou stranou, v budoucnu učinit.“

Bobošíkové „skládačka“ v říjnových volbách do sněmovny asi neudělá tak velkou „díru do světa“, aby právě v ní Václav Klaus objevil spolehlivý nosičBobošíkové „skládačka“ v říjnových volbách do sněmovny asi neudělá tak velkou „díru do světa“, aby právě v ní Václav Klaus objevil spolehlivý nosič pro svůj úspěšný start v eurovolbách příští rok na jaře. Takovým nosičem se ale naopak může stát ODS. Zejména pokud by ve volbách do sněmovny dopadla špatně, její současné vedení se tím odepsalo a příkladně se kající strana uprosila Klause, aby se ODS ujal a zachránil ji před zkázou.

Jana Bobošíková je z toho všeho zklamaná, jak je patrné z jejího rozhovoru pro středeční MF Dnes, který s ní brilantně vedla Barbora Tachecí. Bobošíková v něm konstatuje, že „skutečnost je taková, že slova o exkluzívní podpoře Václav Klaus několikrát zopakoval před dvaceti lidmi, kteří to mohou kdykoli zopakovat.“ Nedvojsmyslně dává na srozuměnou, že Václav Klaus něco slíbil, a pak to nesplnil, ale to „bohužel patří k běžné výbavě některých politiků a někdy i vysoce postavených“. Bobošíková bude sice „neustále doufat v to, že Václav Klaus je člověk názorově konzistentní, takže samozřejmě budeme žádat o dodržení toho slibu“, avšak zároveň už prý pro ni není důležité, zda ji Václav Klaus podpoří. „Ten proces se rozjel, jsme tady, dáváme lidi na kandidátky, děláme kredibilní program, snažíme se dokončit to, co Václav Klaus začal,“ říká Bobošíková.

Jak Václava Klause obdivuje, cosi jí uniklo. To, že Velký VK je nejen věrozvěst specifické ideologie, ale také pragmatik. Nadšením planoucí, superiniciativní Jana Bobošíková, nadšený exposlanec a exčlen ODS, Klausův přítel Boris Šťastný, který mu jednou přivedl na kávu dvacet neohlášených, stejně nadšených hostů, a hlavně ona přepestrá směsice straniček, hnutí a jednotlivých figur, jejichž se měl stát vojevůdcem… To vše muselo učinit Klause ostražitým. Navíc asi očekával houfný příchod jeho věrných z ODS včetně nějaké té „vysoké šarže“.

Jenomže ony to nebyly houfy a když už se objevily i „vysoké šarže“, tak bývalé a často vysloveně zprofanované, jako například pražský exprimátor Pavel Bém, „jeho“ radní Jiří Janeček anebo kdysi prominentní poslanec ODS Vlastimil Tlustý, proslulý provokací s vířivkou a nemalým podílem na pádu Topolánkovy vlády. Jít do voleb jako superlídr kandidátky s podobnými esy by si troufl politický dobrodruh, ale těžko by to riskoval matador a velký kalkulant Václav Klaus. Ostatně po téměř už čtyřiadvaceti letech ve vysokých ústavních funkcích, z toho po deseti letech v té prezidentské, si riskovat a neuspět prostě nemůže dovolit.

Nesourodá směs

Spíš koktejl, než pevný volební blok připomínal soubor kolektivních zájemců o proklausovskou integraci. Z nich se pouze Suverenita – Blok Jany Bobošíkové mohla vykázat zkušeností a určitým výsledkem z „velkých“ voleb. V těch do Poslanecké sněmovny v roce 2010 získala 3,67 procenta hlasů. Politolog docent Balík z Masarykovy univerzity, který analyzoval tento její výsledek podle velikosti sídel a území, však zjistil, že největším sympatiím se strana těšila v malých sídlech a pak v pohraničí, kde má ale trvale navrch levice.

K tomu, aby byla v rámci proklausovské integrace pravice jakýmsi „věšákem“, na který se „pověsí“ menší strany a různá „hnutíčka“, se tedy Suverenita vlastně ze své podstaty příliš nehodila. Ledaže by se z pohraničí a malých sídel přestěhovala úplně někam jinam. Navzdory všeobjímajícímu nadšení nemohla sporná nosnost takového „věšáku“ Klausovu oku uniknout.

Dále by opravdu nebylo snadné vytvořit pevný amalgám z pravicově krajně konzervativní Akce D.O.S.T., starovlastenecké a snažící se umravňovat nejen homosexuály, z povýtce starostenské iniciativy Změň politiku, z rozmanitých regionálních či jen místních iniciativ, z tehdy ještě Dobešova hnutí Pro sport a zdraví, jež také sondovalo terén, či z různě motivovaných odpadlíků od ODS, z nichž  někteří se do ní zase rychle vrátili.

Mimochodem ani s názorovou vyhraněností (a k tomu s ambiciózností) samotné Jany Bobošíkové to není jednoduché! V roce 2008 kandidovala za KSČM na prezidentku, dva roky na to do sněmovny za Suverenitu, letos opět na prezidentku, před čtyřmi roky neúspěšně na generální ředitelku České televize… Vytrvalost je to obdivuhodná, avšak legitimace pro stranickou vůdkyni pevných zásad nepřesvědčivá.

To by měl být pilíř opravdové pravice?

Jana Bobošíková však zbraně neskládá. Pokračuje i bez Klause, a to pod názvem Hlavu vzhůru! V již citovaném rozhovoru pro MF Dnes na otázku, kdo že je členem strany Hlavu vzhůru!, Bobošíková odpovídá:

„Já! Nikdo jiný. Byl vytvořen blok Hlavu vzhůru! tím, že se vzala strana, kterou jsem založila před x lety – Politika 21. Tato strana udělala sjezd – má málo členů, takže se vešel do obýváku – přejmenovala se na Hlavu vzhůru!, volební blok, a tato strana do svého čela dala Janu Bobošíkovou. Pak přerušila svůj sjezd, toto odnesla zaregistrovat na ministerstvo vnitra a v této straně rozhoduje teď jediný člověk, a to jsem já. V průběhu voleb nebude do té strany nikdo přijat, nikdo kromě mě se nestane členem strany Hlavu vzhůru! A teprve po volbách, na základě volebního výsledku a mnoha dalších kritérií, zejména té ideové shody, se začnou do té strany nabírat členové.“

S odzbrojující upřímností Bobošíková připouští, že strana Hlavu vzhůru! nefunguje jako demokratický organismus, jak to vyžaduje zákon o politických stranách

To je přímo neuvěřitelné sdělení! Stranu Politika 21 založila tehdejší europoslankyně Jana Bobošíková v srpnu 2006. Léta po ní není vidu ani slechu, což pro Nejvyšší správní soud bývá důvod, aby takové straně pozastavil činnost a posléze ji rozpustil. Zopakujme si to ještě jednou: Potenciální mrtvolu Politiky 21 Bobošíková oživila, zaregistrovala jí na ministerstvu vnitra nový název, je její jedinou členkou, a sama proto bude vybírat její volební kandidáty. Tím ovšem s odzbrojující upřímností připouští, že strana Hlavu vzhůru! (někdy jí ale říká blok!) nefunguje jako demokratický organismus, jak to vyžaduje zákon o politických stranách. A to by měl být pilíř opravdové pravice?

Pro někoho jsou to možná jen nepodstatné detaily. Podobně jako Bobošíkové klíč pro výběr volebních kandidátů. Nebude se prý pitvat v jejich minulosti, byť novinářům se to líbit nebude, jí prý jde jako politikovi nyní o to uspět ve volbách. Bobošíkové blok Hlavu vzhůru! představil zatím pouze první dva krajské volební lídry. Exposlance Michala Doktora, který se, ač ekonomický odborník, nedočkal v ODS ministerské funkce a opustil ji, zamířiv do regionálního hnutí Jihočeši 2012, a Lianu Janáčkovou, někdejší členku ODS a senátorku, ze svého působení v komunální politice „proslavenou“ protiromskými výroky. Doktor povede jihočeskou a Janáčková moravskoslezskou kandidátku Hlavy vzhůru!

Do 17. září, dokdy musejí být kandidátky předloženy krajským úřadům, už mnoho času nezbývá, takže další nabídky budou brzy následovat. K členství ve volebním bloku Hlavu vzhůru! se kromě D.O.S.T. a také již uvedených regionálních či místních uskupení hlásí rovněž Janečkova Pravá frakce ODS, Strana podnikatelů a živnostníků, Strana soukromníků ČR, čili uskupení pravicová, avšak zároveň Demokratická strana zelených, o níž to rozhodně tvrdit nelze.

Zdali jsou všichni dohromady klausovci usilující o integraci pravice, prozatím ovšem bez Václava Klause, anebo vyvine-li se Bobošíkové blok Hlavu vzhůru! jiným směrem, naznačí snad volební kampaň. Určitě by v takovém případě nemlčel Václav Klaus.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.