Zpráva o skandálním čerpání

Zpráva o skandálním čerpání dotací proplula bez většího povšimnutí médií. Přitom jde o skandál první kategorie, v civilizované zemi by se ministr financí poroučel.Jak je možné, že v jako jediné zemi EU27 nefungovala kontrola?Jak je možné, že Kalousek si dovolí prohlásit, že "Nebylo v silách ministerstva financí jako metodického orgánu zajistit, ne proto, že by nechtělo, ale protože nemělo příslušné nástroje, efektivnější audit".Že to bylo v silách ostatních ministerstev financí, včetně Rumunska a Bulharska?Vzpomeňme i na kauzu falšování informací z května letošního roku o čerpání eurodotací. Podle MF byla chybovost v jejich rozdělování 1,85 %. Evropský účetní dvůr ale kontrolou zjistil, že výše chybovosti dosáhla 41,82% - opět evropský rekord.Kalousek je největší zlo a musí od válu.    

Šlo o náhodu? Ne, jistě ne

Domnívám se, že odpověď na vaši první otázku (proč ministr v demisi Kalousek neodstoupí), je v současné konstelaci jednoduchá: zpráva Evropské komise přišla v den posledního zasedání vlády v demisi (ať náhodou, nebo nikoliv), nebylo tedy z čeho a odkud odstupovat.Mohl jste se hypoteticky ptát, jestli by ministr Kalousek odstoupil, kdyby vláda nebyla v demisi, a oba asi tušíme, že pravděpodobně ne. Byl by jistě vynaložil úsilí na to, aby zdůvodnil, že za to nemůže.Kdybyste se ptal, nakolik vědomí toho, že se tak vážná evropská kritika blíží, ovlivnilo rozhodování náměstka Gregora o tom, jestli přijme nabídnutou pozici ministra financí v Rusnokově vládě, tak si osobně myslím, že to určitě musel být jeden z faktorů. On totiž byl formálně odovědný za "metodický dozor" nad kontrolou čerpání v době, kdy se ještě dalo něco zásadního ovlivnit, a jistě by se na něho hned po přijetí ministerské funkce spustila kritika. Jen on sám přesně ví, nakolik jednat mohl a nejednal, anebo kdo mu bránil jednat. Můžeme ale klást i jiné otázky:1.  Byla to náhoda, že systém kontroly selhal?2. Jaká v tom byla role MF?3. Bylo vyvozeno poučení do budoucnosti? Ad 1. Podle mého hlubokého přesvědčení to žádná náhoda nebyla. Systém čerpání a rozdělování byl vědomě a záměrně navržen tak, aby se peníze snadno dostávaly ke všem nejvlivnějším (politicky důležitým) zákulisním skupinám. Nikdo z politiků si v době zrodu tohoto systému  netroufl takovému řešení odporovat (v době přípravy se vystřídaly 3-4 vlády!) a úředníci, vč. úrovně náměstků, kteří se takovému nastavení odvážili bránit, byli buď dotlačeni k rezignaci, anebo vytlačeni mimo vliv, v jednom nejkrajnějším případě dokonce vykonstruovanou kauzou i do vyšetřovací vazby.Tak došlo k absurdní a z hlediska kontroly čerpání neobhajitelné decentralizaci nejen rozdělování peněz, ale i pravidel rozdělování a čerpání peněz. Každý program dokonce má výrazně odlišná pravidla čerpání.  Ta pravidla Česku nikdo nevnutil, ta si všechna vymyslela česká strana sama. Průšvih byl dobře predikovatelný od samého počátku. Mnoho lidí ho také od samého počátku predikovalo.Svou velkou roli v tomto průšvihu sehrála i naprostá naivita politiků ohledně toho, jak centrální dozor nad čerpáním a využitím evropských fondů funguje. Naprostá většina politiků odpovědných za rozdělování evropských peněz na centrální i regionální úrovni a za dohled nad tímto rozdělováním,   si - zdá se, že  zcela upřímně - nedovedla představit, že profesionálové Evropského účetního dvora nadhodnocení rozpočtů projektů hravě poznají, a pak už jen zbývá soustředit se na toky.   Inu, jak kompetentní politiky si volíme, takové pak ve výkonných funkcích máme.Ad 2. Patřil i ministr Kalousek do této naprosté většiny naivních politiků? Možná ne, spíše ne. To by byl pádný důvod pro to, že se o kontrolu nad tímto absurdním systémem (a tedy o odpovědnost!) nikdy neucházel, nebránil se její decentralizaci kopírující absurdní decentralizaci operačních programů a ponechal si pouze "metodické vedení". A to přesto, že za rozpočtové důsledky čerpání evropských fondů samozřejmě nese odpovědnost MF, kterému prostředky již vynaložené z veřejných rozpočtů, ale Bruselem nerefundované, navyšují deficit.  MF (postupně 2 ministři) se o převzetí větší role v kontrole čerpání neucházelo dokonce ani tehdy, kdy už mu bylo zjevné, jak jednotlivé orgány řídící jednotlivé regionální rady a ministerstva neumožňují interním auditorům kontrolovat operační programy pořádně, a to buď tím, že ani žádné kompetentní interní auditory nemají, anebo jim omezují rozpočty a počty lidí na práci, příp. se jich i úplně zbavují.  Nepochybně to bylo politicky velmi riskantní,  hlavně v době ministra Janoty, ale i za Kalouska, bojovat proti hejtmanům a jejich vlivnému zázemí a proti kolegům-ministrům (a jejich zázemí) a  ztrácet na tom politický kapitál.  Až když problémy začaly být příliš viditelné i veřejnosti (zprávy Evropského účetního dvora a Evropské komise, dokonce i zatýkání policií) a také dopad pro rozpočty byl hodně znát, ministerstvo financí si řeklo o větší roli, která by mu umožnila jednat účinně, a nejen kritizovat bez odpovědnosti.Ad 3: Částečně asi ano, dostatečně určitě ne. Dokladem je, že centralizaci operačních programů se nepodařilo prosadit a ani se nepodařilo jakýmkoliv zásadním způsobem omezit jejich absurdní decentralizaci a rozmělnění odpovědnosti. Ve zbytku celkem souhlasím s autorem článku. Shrnuto: Česká politická scéna a ti, s nimiž je finančními toky propojena, pojala přísun evropských peněz plánovitě jako zdroj do předem určených kapes a také na financování udržení se u moci, a bezelstně věřila, že jí to musí projít. Ti z výše uvedených skupin, kteří podobnou bezelstnost neměli,  pak věřili, že díky mechanismu toků peněz budou peníze na jejich účtech dříve, než orgány EU přijdou na jejich zneužívání, a od nich zpět už je nikdo nedostane,  sekeru zahladí státní rozpočet a krajské rozpočty. Toky peněz totiž fungují tak, že příjemci dostávají peníze na schválené projekty z českých veřejných rozpočtů (kofinancování zčásti také z úvěrů) a EU je až zpětně refunduje. Absurdně velké rozmělnění odpovědnosti jak za rozdělování, tak za kontrolu užití, vedlo k hromadné nezodpovědnosti, kterou vidíme. Nikdo nemůže být potrestán, nikdo přímo neodpovídal. Osobně nemám žádných pochyb, že to bylo plánovité.  Ještě důležitá poznámka k  financování udržení se u moci: nejde jen o přímé financování politických stran a firem politiků a s nimi spojených osob, ale také různé sofistikované formy nákupu voličské přízně a přízně zákulisních skupin, které umí "dodat volební hlasy" a které mají vlivné  slovo v rozdělování funkcí.  Právě na upevňování politické moci  je ovšem zakázáno evropské fondy používat, explicitně.