Proč není Praha jako jiná evropská města?

V předvolebních debatách o Praze chyběla strategická a urbanistická vize. Slyšeli jste v kampani něco k dennímu životu? Řešení nesouvisejí s ideologickými programy stran a mohl s nimi přijít kterýkoli rozumný kandidát.

Petr Janyška 11.10.2014
Volby v Praze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Volby v Praze. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Volby v Praze.

Právě se odehrávají volby do vedení měst a obcí. V debatách ohledně Prahy byly vidět a slyšet jen obecné formulky typu více bezpečí, více míst pro auta, deset nových stanic metra za deset let či čelit globálním výzvám 21. století. Jako by z pera vypadly PR agenturám, které vyplivnou jakýkoli slogan, aniž by měly ponětí o situaci v terénu, a bez ohledu na to, pro koho pracují. V programech a heslech kandidátů chyběla strategická a urbanistická vize do budoucna – kam a jak jít dál, podle níž budovali město předváleční primátoři.

Vyplní prstenec okolo centra města věžáky, budeme mít Prahu stověžákovou, nebo si město uchová stejně jako Řím standardní výšku, a tím i unikátní charakter v celosvětovém měřítku? Podpoří se užívání veřejně dostupných kol? (Praha je v Evropě snad poslední, která tuto síť nemá, ač se všude osvědčily.)

Do Vídně, kam se donedávna staromilsky jezdilo jen za secesí a barokním zámkem Schönbrunnem, se začalo z Evropy proudit jako do živého centra moderního umění. Taková změna image předpokládala strategický výhled a vůli jej uskutečnit. Co Praha?

Víkend pro mladé

Necháváme se kolébat bajkami o matičce Praze, stověžaté, matce měst. Za uplynulých 20 let se ale v Praze nepostavilo prakticky nic, co by sneslo srovnání se světem, nevznikl tu jediný nápad ohledně dopravy, kultury, parků, psů, odpadků, který by třeba jinde přejali – nic překvapivého.

V západní Evropě má dnes Praha bohužel pověst destinace pro levný víkend pro mladé. Trochu smutné pro město, jež je jedním z architektonických skvostů kontinentu.

Město pokulhává i za kopírováním osvědčených projektů odjinud. Žijeme z barokně secesní minulosti, která se omezuje na fasády. To není nic, co by stabilně lákalo cizince, ani přesvědčilo místní, proč v Praze trávit čas. Bude do ní proudit stále méně lidí ze Západu (byli tu jednou a to stačí) a rozšiřovat se ruština a nízkonákladové víkendové vyjížďky britských dělníků za kocovinou a prostitutkami? V západní Evropě má dnes Praha bohužel pověst destinace pro levný víkend pro mladé. Trochu smutné pro město, jež je jedním z architektonických skvostů kontinentu.

V debatě abstenovala jak strategická vize, tak diskuse o jevech denního života, jež teprve činí město příjemným, nebo odpudivým. Je náhoda, že většina Pražanů stále své město, sotva skončí v pátek v práci, opouští na chalupy, kde se teprve cítí doma? Tenhle jev nemá v Evropě obdoby. Slyšeli jste ale v předvolební kampani něco k dennímu životu? Viděli jste někde návrh na ulici s nově vysázenými stromy, na vyčištěné fasády aspoň jednoho bloku? Na něco podstatně obnoveného, vyměněného, přitažlivého, něco překvapivého?

Problém čmáranic

Přitom Praha je dnes bohužel jedním z nejpočmáranějších měst Evropy. Klikyháky na fasádách nikdo neodstraňuje, hyzdí je léta a žádná radnice nic. Jen snad Praha 2 nabídla pomoc s ochrannými nátěry a s odstraňováním.

V Paříži třeba platí zákon, podle nějž jsou majitelé domů povinni udržovat vzhled fasád v dobrém stavu – přijala jej mimochodem kdysi pravice. A z centra tohoto velkoměsta dnes díky koordinovanému úsilí institucí a soukromníků čmáranice v podstatě zmizely. Proč ne z Prahy?

Z centra Paříže díky koordinovanému úsilí institucí a soukromníků čmáranice v podstatě zmizely. Proč ne z Prahy?

Ve Varšavě v centru, kam se o víkendech nahrnou davy za restauracemi a po půlnoci posprejují nejbližší fasády, partery domů znovu a znovu přemalovávají, zdi jsou po pár dnech jako nové. Proč to nejde v Praze?

Co hodlali kandidáti udělat s dálnicí před operou a muzeem? A s tím páchnoucím tunýlkem, kterým se musíte proplížit, chcete-li vyjít z Václavského náměstí do horní poloviny města? Co vůbec s tím náměstím, kam se večer slévá všechen smutek a bída města?

Psí lejna a stromy

V pražské čtvrti, kde bydlím, to třeba vypadá tak, jako by se nikdo z radnice nedostal do ulic, anebo dostal, věci vidí, ale nic s nimi nedělá. V ulicích kolem místního parku se každé ráno i večer válejí desítky čerstvých psích lejn, ve kterých potom šlapou malé děti a důchodci. Žádná akce radnice, nic. Prý jen dalekosáhlé úvahy třeba o odebírání DNA všem psům v okolí, což je trochu nesmysl.

Stačilo by málo, třeba dát do domů upozornění (také rusky a anglicky), k čemu jsou pytlíky. Ty by tam ale musely někde viset. Nebo koordinovaná soustředěná týdenní akce městských strážníků. Ve Vídni (i jinde) mají v parcích vyhrazenou loučku pro psy, kde mohou volně běhat, skákat, mají svůj volný prostor a nikoho neruší. V Paříži nesmějí na trávníky, kde leží lidé. V pražských parcích zanechávají své exkrementy, kde je napadne, mezi nimi mají pobíhat děti a číst si skripta studentky. Kdo z kandidátů představil strategii na spolužití psů, lidí a kočárků?

V uplynulých 20 letech dlely na takzvaných studijních cestách po Evropě stovky úředníků a politiků. Kde jsou plody jejich průzkumů?

V ulicích této čtvrti, jež má přitom historickou minulost, chybí léta spousta stromů, některé byly pokáceny u země (kdo to udělal?), po jiných trčí do různé výšky pahýly. Tento stav trvá už několik let a radnice ani magistrát nic. V Paříži to vypadá tak, že když se má nějaký strom pokácet, objeví se na něm cedulka, jež informuje, že strom je nemocný a musí pryč, a kdy bude zasazen nový – podepsán magistrát. Kmen uříznou jednotně ve výšce kolen, kolem dokola ho šikmo seříznou, aby si nikdo neroztrhl šaty, a do pár měsíců je na jeho místě nový, samozřejmě stejného druhu.

Proč to nejde v Praze? Proč když už se něco vysadí, trčí najednou v řadě akátů třešeň? V uplynulých 20 letech dlely na takzvaných studijních cestách po Evropě stovky úředníků a politiků. Kde jsou plody jejich průzkumů?

Odpadky a tunel Blanka

To nemluvím o odpadcích. Nedávno moje čtvrť zrušila, bez konzultace s obyvateli a informační kampaně, velké kontejnery (pámbuzaplať) a nahradila je podzemními na tříděný odpad. Skvělý nápad, jenže provedený bez debaty a zřejmě prostudování reálných potřeb. Nové zásobníky se ukázaly malé, navíc se nevyvážejí dostatečně často, takže výsledkem jsou nechutné hromady odpadků, které se kolem nich vrší. Byl tohle záměr radnice? Nikdo to z radnice nevidí?

Je jedna výjimka, roh jedné ulice s korejskou restaurací, jejíž korejský majitel bez úmoru stále znovu odklízí všechnu tu špínu hromadící se před kontejnery, které mu tam radnice umístila. On to zvládá, aby tam bylo čisto, radnice nikoli. Přitom to není jeho práce, nikdo ho za to neplatí, radnici ano. Když chcete v Paříži vyhodit ledničku, matraci nebo křeslo, zavoláte na městskou část a dohodnete si, kdy pro ně přijedou. Samozřejmě zdarma, protože to je v zájmu čtvrti a obyvatel.

V makrořeči, jež oslepuje diváka, se ztrácí, jak všechny ty výjezdy z tunelu Blanka ovlivní tvářnost hlavního města

O tunelu Blanka se stále mluví jen v makročíslech, v investovaných miliardách či v miliardových ztrátách, jako za časů komunistického premiéra Lubomíra Štrougala. V téhle makrořeči, jež oslepuje diváka, se ztrácí, jak všechny ty výjezdy z tunelu Blanka ovlivní tvářnost hlavního města. A to, co už je z postaveného vidět, je tristní.

Žádná zajímavá architektura, nic, co by se tvářilo jako historické a zapadlo do rázu Prahy, ani nic moderního, odlehčeného, žádné sklo, barvy, zajímavé materiály, co by signalizovalo chuť vnést do Prahy něco z 21. století. Jen těžké, ohromné, zející otvory, jaké by člověk čekal v industriální krajině. Ale v historickém centru jednoho z nejzachovalejších měst Evropy?

Radnice jsou naše

A co metro? Proč může v Paříži jezdit téměř do jedné po půlnoci a v pátek a sobotu skoro do dvou, a v Praze končí i o víkendu 20 minut po dvanácté? Kdo to vysvětlí rodičům dospívajících dívek, které se vracejí z večírků nebo diskotéky, a metro ve dvanáct samozřejmě nestihnou a jsou potom odkázány na všelijaké improvizované noční návraty?

Proč může ve Varšavě jezdit v pátek a sobotu do půl třetí? Proč si turista v Praze nemůže koupit lístek u řidiče, když to může v Bruselu i jinde? Proč si jej nemůže koupit v každém autobuse a tramvaji jako ve Varšavě, kde se platí většinou bankovní kartou? Proč se kontroloři soustřeďují jen na něj a znechucují mu návštěvu Prahy, a mě s českými novinami v ruce nikdy nezastaví? Proč v Paříži řidič autobusu běžně počká na dobíhajícího člověka, a v Praze nikoli?

Radnice budou naše, ať v nich zasedne kdokoli, musíme jen vědět, na co se ptát a být důslední

Ve Varšavě nedávno zavedli po vzoru jiných měst – západních samozřejmě – možnost veřejně hlasovat o použití půl až jednoho procenta rozpočtu každé čtvrti na projekty, s nimiž přijdou sami občané. Nebylo to snadné prosadit, radnice se všemožně bránily, strašily údajně nesmyslnými nápady, s nimiž obyvatelstvo určitě přijde. Ale ukázalo se, že ty nápady byly vesměs rozumné – proč by také obyvatelé měli být hloupější. Navíc tato místní referenda vykázala vysokou účast obyvatel, a tím zájem o věci veřejné. Nápad se prosadil a je dnes radnicemi všeobecně akceptován.

To jsou otázky, kolem nichž by mělo smysl dnes vést debatu. Řešení nijak zvlášť nesouvisejí s ideologickými programy stran a mohl by s nimi přijít kterýkoli rozumný kandidát, který vnímá život města a má vizi. Nezdá se však, že by tomu tak bylo. Debatu bude třeba udržovat stále živou. Radnice budou naše, ať v nich zasedne kdokoli, musíme jen vědět, na co se ptát a být důslední.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.