Proč ještě nepadl Islámský stát

Rok po dobytí dvoumilionového Mosulu takzvaným Islámským státem (IS) se potvrzuje, že schopnost nebo ochota Západu eliminovat tuto vojensko-politickou sílu výrazně zaostávají za jeho reálnými možnostmi a za schopnostmi džihádistů. Přímo na Blízkém východě navíc větší ochotu bojovat proti IS vykazují nikoli spojenci Západu, ale jeho rivalové.

Na severu Sýrie. Když ovládli extremisté z IS v květnu Palmýru, ptali se... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Na severu Sýrie. Když ovládli extremisté z IS v květnu Palmýru, ptali se... | foto: ČTK
Na severu Sýrie. Když ovládli extremisté z IS v květnu Palmýru, ptali se...

Minulý týden Paříž hostila jednodenní konferenci zástupců více než dvou desítek západních vlád a prozápadních režimů Blízkého východu, které se podílejí na Američany vedené vojenské kampani proti Islámskému státu.

Vyjednávači se shodli, že nejnovější územní zisky Islámského státu „umocňují naléhavost obnovení a rozšíření společného úsilí“ v boji proti džihádistům

Koordinační schůzka přišla krátce poté, co IS dobyl město Ramádí, odkud před ním opět uprchly mnohonásobně početnější irácké vládní síly, a nedlouho po vítězství džihádistů na syrském bojišti, kde jim padla do rukou Palmýra, evakuovaná syrskými vládními oddíly.

Západem bojkotovaný syrský režim Baššára Asada na konferenci zastoupen nebyl, a tak se nejvíce kritiky sneslo na hlavu iráckého premiéra Hajdara Abádího. I celkové vyznění konference bylo spíš implicitním přiznáním, že dosavadní přístup není vůči IS dostačující. Vyjednávači se shodli, že nejnovější územní zisky Islámského státu „umocňují naléhavost obnovení a rozšíření společného úsilí“ v boji proti džihádistům – aniž by však navrhli zásadnější změnu přístupu.

Limity dosavadní kampaně

Mezi západními odborníky přitom sílí hlasy, že dosavadní strategie není účinná. V pátečním vydání listu Washington Post například penzionovaný generál amerického letectva, nyní akademik David A. Deptula kritizuje údajně velmi nízkou intenzitu náletů, které přitom tvoří páteř vojenských aktivit vůči IS.

Západ má ale i další omezení – z vnitro- i mezinárodněpolitických důvodů například odmítá zásadnější nasazení pozemních sil

„Aby se věci pohnuly, nasazení vzdušných sil musí být bouří, nikoli mrholením,“ píše Deptula a vypočítává, že zatímco v kampani proti Islámskému státu vychází v průměru dvanáct náletů na den, při protiirácké operaci Pouštní bouře v roce 1991 to bylo 1241, v Kosovu proti Srbům 298 a ve válce proti Saddámu Husajnovi (2003) to bylo 691 vzdušných útoků denně.

Deptula připouští, že jednou z brzd je i snaha zabít co nejméně nezúčastněných civilistů. Západ má ale i další omezení – z vnitro- i mezinárodněpolitických důvodů například odmítá zásadnější nasazení pozemních sil. Takže po nedávné ztrátě Ramádí někteří analytici upozorňovali, že ačkoli je v Iráku asi tři tisíce amerických instruktorů a dalších vojáků a specialistů, působí pouze na divizní úrovni a rozhodně se nevydávají do bojových linií a situací.

Tato opatrnost přitom silně kontrastuje s postupem, který momentálně jak v Iráku, tak v Sýrii uplatňují hráči, kteří jsou ostře proti IS a dalším radikálním sunnitským džihádistům, ale zároveň mají řadu neshod a nevyrovnaných účtů se Západem: Sýrie, íránský režim a na ně napojené milice včetně šíitských uskupení, jako je libanonský Hizballáh.

Paradoxy

Už v březnové úspěšné bitvě o Tikrít sehrály klíčovou úlohu irácké šíitské milice, v jejichž velení působí íránští důstojníci (a mnozí z nich už také v boji proti IS padli). Ještě větší paradox nabízejí loňské osudy známé křesťanské vesnice Ma’alúla v Sýrii, již z rukou al-Káidy osvobodila Asadova armáda a Hizballáh, tedy síly na Západě označované za diktaturu a teroristy.

Zdaleka nejvíce podporovatelů tzv. Islámského státu na sociálních sítích pochází nikoli z dobytých území Iráku a Sýrie, ale ze Saúdské Arábie

Pikantní je v této souvislosti zjištění Brookings Institute, že zdaleka nejvíce podporovatelů tzv. Islámského státu na sociálních sítích pochází nikoli z dobytých území Iráku a Sýrie, ale ze Saúdské Arábie – nejvlivnější arabské země dneška, která je součástí vojenské koalice proti IS a je nejdůležitějším spojencem USA v regionu.

Nad pozicí Západu se ostatně před zmíněnou pařížskou konferencí pozastavila i jedna z účastnic, australská ministryně zahraničí Julie Bishopová. Zástupkyně země, která má po USA druhý největší podíl na vzdušných útocích proti IS, nedávno ocenila nasazení Íránců na bojištích a vyzvala, aby byl Teherán k rozhovorům rovněž přizván. „Írán není zahrnut do koaličních debat. Musíme mít někoho z jejich velitelů a politických vůdců u stolu, aby nás informovali, co podnikají,“ navrhla Bishopová podle deníku The Australian.

Bojovníci, ale i lékaři

Američtí vojenští plánovači sázejí i na model, který v uplynulé dekádě použili v Iráku v boji proti al-Káidě. V zásadě jde o zaplacení – či přeplacení – jednotek sunnitských Arabů, které by mohly proti IS vystupovat přímo na jím držených územích, a tedy i s podporou místních obyvatel, což je prvek silně postrádaný v případě angažmá Kurdů nebo šíitů, kteří se dokonce na sunnitech někdy i mstí.

Sunnitské kmenové milice zvané Sahwa skutečně před šesti až deseti lety hrály velkou roli v potlačování džihádistů. Server al-Monitor ale v dubnu informoval, že nyní jejich výcvik silně zaostává. Dalším problémem mohou být pozdější fáze působení milicí, o čemž rovněž svědčí nedávná americká zkušenost. Když se USA z Iráku na konci roku 2011 stahovaly a omezovaly i cvičení a vyzbrojování, a hlavně vyplácení příslušníků sunnitské domobrany, chtěly tyto závazky přenést na iráckou vládu. Té však dominují šíité, bagdádské vedení také převzetí odpovědnosti za desítky tisíc ozbrojenců dlouho odmítalo. Výsledkem bylo, že část těchto sunnitských jednotek se opět rozptýlila v řadách nepřítele.

Jiným rizikem, které se neustále potvrzuje, je vyzbrojování momentálních spojenců Západu (na němž se podílí i Česko)

Jiným rizikem, které se neustále potvrzuje, je vyzbrojování momentálních spojenců Západu (na němž se podílí i Česko). Abádí před pár dny přiznal, že když loni IS dobyl Mosul, padlo mu jen v tomto městě do rukou 2300 amerických vozidel Humvee. „Přišli jsme tam o hodně zbraní,“ připustil irácký premiér. Oddíly Islámského státu zanedlouho začaly americká auta používat ve svém tažení Sýrií, mezitím se ale jejich arzenály a vozový pak rozrůstaly o další stovky ukořistěných kusů, včetně amerických tanků a dělostřeleckých zbraní – naposledy v květnu v Ramádí.

Další rovinou fenoménu Islámský stát, která může hrát v neprospěch Západu a jíž západní činitelé i média většinou přehlížejí, je jeho civilní složka a podpora, kterou si IS získává u místní populace. Zatímco se stále píše o tom, jak teroristická organizace rekrutuje k boji tisíce „radikálů“, a to i ze západních zemí, IS ve skutečnosti shání i jiný typ lidí: lékaře, zdravotní sestry, učitele, inženýry – tedy profesionály, kteří nemusejí nutně válčit a šířit hrůzu, ale naopak z náboženského přesvědčení mohou chtít pomáhat civilnímu obyvatelstvu, například ve městech bombardovaných americkou koalicí.

„Při náboru těchto lidí sází IS na jejich touhu být součástí úspěšně společnosti, která uplatňuje islámské právo,“ shrnul opomíjenou složku dosavadních úspěchů Islámského státu výzkumný ústav analyzující blízkovýchodní média MEMRI.