Proč je Česko „kasinem Evropy“?

V Anglii mají 250 tisíc herních automatů, v Česku jich máme téměř sto tisíc. Mohou za to provozovatelé hazardu? Politici? Nebo Aleš Hušák?

David Kasl 28.11.2011
Jestli nám někdo říká, vy lobbujete, tak říkám ano. Proto, aby se legislativa pokud možno narovnala, aby všichni měli podmínky relativně stejné, říká prezident sdružení zábavního průmyslu UNASO Zdeněk Barták. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jestli nám někdo říká, vy lobbujete, tak říkám ano. Proto, aby se legislativa pokud možno narovnala, aby všichni měli podmínky relativně stejné, říká prezident sdružení zábavního průmyslu UNASO Zdeněk Barták. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Jestli nám někdo říká, vy lobbujete, tak říkám ano. Proto, aby se legislativa pokud možno narovnala, aby všichni měli podmínky relativně stejné, říká prezident sdružení zábavního průmyslu UNASO Zdeněk Barták.

Politický boj o budoucnost hazardu v Česku pokračuje, sílí odpor obcí zejména proti hazardním automatům. V Anglii jich mají 250 tisíc, v Česku jich máme téměř sto tisíc. Kdo může za současný stav, kdy mnozí označují Českou republiku za „kasino Evropy“? Provozovatelé hazardu? Politici? Nebo snad bývalý generální ředitel Sazky Aleš Hušák?

V době, kdy je kvůli schvalování nových parametrů zdanění pro hazard obléhán senát hazardní lobby, která tam „stojí fronty“, jak ve čtvrtek prohlásil předseda Věcí veřejných Radek John, poskytl ČESKÉ POZICI rozhovor zástupce hazardní branže Zdeněk Barták, prezident sdružení zábavního průmyslu UNASO, které reprezentuje zhruba 65 procent subjektů na českém trhu, jež se zabývají distribucí a provozováním hracích přístrojů a zařízení.

Jde provozovatelům hazardu o to, aby jim byla například zachována možnost rozhodovat o tom, kam pošlou část z nové, loterijní daně z obratu? Tak, jak to navzdory původnímu vládnímu návrhu, který směřoval loterijní daň do státního rozpočtu a rozpočtů obcí, schválili nedávno poslanci ve třetím čtení?

Minimálně značné části hazardního trhu nikoliv. „K této praxi jsme ještě ani zdaleka nedozráli. Ani příjemci odvodů na dobro, ani ten, kdo je má kontrolovat. Společnost obecně není vůbec schopna absorbovat nějakou veřejně prospěšnou činnost. A někteří provozovatelé na to také nejsou zralí,“ domnívá se Barták. A dodává: „Bylo řečeno, že nějaké peníze mají jít na veřejně prospěšné účely, ty se rozkrádaly, a byli i tací chytráci, kteří si to směrovali do vlastních nadací a na podobné projekty – bohužel. Uřízli jsme si ostudu přes celou zeměkouli. Jsou to takzvaně měkké peníze, jimiž mohu obdarovat někoho, kdo mi protislužbou zajistí nějaké fungování na úkor konkurence...“

Nové parametry zdanění hazardu ČESKÁ POZICE analyzovala v těchto článcích:
Defektní krocení hazardu
Děti jako rukojmí hazardu? Spíš naivní Martin Doktor.
Poslanci se zbláznili? Klid, to jen hazard opět prosazuje svou.

ČESKÁ POZICE: Se zdaněním tak, jak bylo nastavené v původním vládním návrhu, problém nemáte?

BARTÁK: I když se to mnohým kolegům nemusí líbit, myslím si, že jediné kvalitní řešení je korporátní daň a jeden odvod na jedno konkrétní místo. Čili speciální daň, protože jsme speciální podnikání. Je to tvrdá daň, 20 procent z obratu, nikoliv z příjmu, ale budiž, alespoň potom mají všichni stejné podmínky a ukáže se, kdo byznys dělat umí, a kdo ne.

ČESKÁ POZICE: Zní to logicky, přesto jsme v parlamentu svědky jakési přebíjené různých protinávrhů ospravedlňovaných snahou zajistit financování neziskového sektoru, sportu (viz ve třetím čtení schválené dělení loterijní daně na třetiny, kdy část jde obcím, část do sportu přes ministerstvo školství a část by měla směřovat do neziskového sektoru, opět dle vůle provozovatelů). Čím si to vysvětlujete?

BARTÁK: Myslím, že ministerstvo financí to s novým způsobem zdaněním myslí vážně, a pokud to neprojde teď, tak při nejbližší možné příležitosti určitě. Nevím, jaké tam měli politici dohody, kdo s kým o čem a pro koho, jestli to budou stravenky, nebo hazard... Jednotlivé partaje se podle mě navzájem vydírají a výsledek nemůže být dobrý.

ČESKÁ POZICE: Kromě kritizovaných odvodů „na dobro“ volali nejhlasitěji po změně legislativy obce. S velkou novelou loterijního zákona, kterou v létě předložil poslanec Jan Farský (TOP 09) a kterou již podepsal prezident, mohou na svém území regulovat veškerý hazard. Je to podle vás v pořádku?

Obec má svrchované právo říci, jak kvalitní život zajistí občanům, ale nemělo by docházet k excesůmBARTÁK: Ano i ne. Obec má svrchované právo říci, jak kvalitní život zajistí občanům, a má právo regulovat téměř všechno: od svážení odpadků přes množství psů až samozřejmě po hazard. Ale nemělo by docházet k excesům. Dám příklad: v lednu vám obec zkolauduje a povolí výstavbu nového kasina nebo herny, vy do toho nainvestujete tři až čtyři miliony korun, zaplatíte obci poplatky a zastupitelé v červnu přijmou vyhlášku – ne, už to tady nechceme. Důvod? Ochrana veřejného pořádku, je toho moc, nám se to nelíbí. Já respektuji starostu a zastupitelstvo, kteří řeknou: My jsme tak dobří, že tady budeme dvacet let. To je jedna stabilita. A řeknou: Máme vizi, že tady za pět let bude zóna bez hazardu, a proto si dokončete svoje obchody, pánové, zajistěte si v nějaké míře návratnost svých investic a nashledanou. To respektuji, je-li to zdůvodněné tím, že s námi jako provozovateli nebyla žádná domluva a že jsme něčím skutečně snižovali kvalitu života v obci.

ČESKÁ POZICE: Nevyhrotila se nyní situace kvůli tomu, že jste vy jako provozovatelé dosud nevedli dialog s obcemi, takže se to nyní překlopilo a obce nechtějí vést dialog s vámi?

BARTÁK: Ale jaká řeč měla být z naší strany? Přece nebudeme chodit a ptát se, jestli se jim v obci líbíme. Měli jsme zákon 202, kde bylo jasně napsáno, že když splníme stanovené podmínky, smíme podnikat v loteriích. Potom přijdu do obce, jestli mi v té a té ulici povolí provozování herny, ona řekne ano, já požádám o vydání stavebního povolení na hernu, bar, non-stop, a stavební odbor městské části mi to zkolauduje... A pak zjistíme, jako konkrétně v Králově Poli v Brně: aby mohli zrušit hernu, detašovali pracoviště báňského úřadu 80 metrů naproti a prohlásili, že tam sídlí orgán státní správy, takže tam herna nesmí být! Chceme normálně diskutovat o tom, jaké jsou ty problémy.

ČESKÁ POZICE: Jak by tedy měla možnost obcí regulovat hazard na svém území vypadat?

BARTÁK: V zásadě by mělo platit, že chce-li obec omezit sázkové hry a loterie, nebo cokoliv jiného, tak by to měla řádně zdůvodnit. A ne napsat do místního tisku „v zájmu veřejného pořádku“. Protože jsou místa, kde obce provozovny zakazují, a přitom se tam žádný veřejný pořádek nikdy neporušoval. Jestliže si obec bude muset takové rozhodnutí řádně zdůvodnit, musí být nějaký arbitr, který zdůvodnění posoudí. Takovému procesu já říkám mnohem vyšší právní jistota pro podnikání, než je tomu teď, kdy nevíme, co zítra obec udělá a proč to udělá. Pravomoci obcím ano, ale zároveň stanovit pravidla: že nebudou znehodnocovat již provedené investice. Na to jsou všude v civilizovaném světě zákony.

ČESKÁ POZICE: Chovají se takto nevyzpytatelně všechny obce?

BARTÁK: Komunální politiky dělím do dvou kategorií: na ty, kteří se vůbec nebaví a řežou, a na ty, kteří řeknou: pojďme ke stolu, pojďme diskutovat, co můžete udělat vy, a buď to stačí, a můžete fungovat dál, a nebo to nestačí, bohužel, tak za půl roku nebo za rok přijmeme vyhlášku. To taky cítím jako lepší, logičtější přístup. Když si něco chci prosadit, tak to přeci neznamená, že někoho vystrčím z balkonu.

ČESKÁ POZICE: Jenže až do nedávných rozhodnutí Ústavního soudu obce kritizovaly, že když vyhláškami zakazovaly klasické výherní přístroje, provozovatelé je nahrazovali modernějšími videoloterijními terminály, které povolovalo ministerstvo financí...

BARTÁK: Některé obce začaly mít obecně problém s klienty provozoven, a rozhodly se to řešit. Některé se to místo dialogu s námi, jak negativní důsledky eliminovat, rozhodly řešit jednostranně na základě už tehdy platné legislativy, která umožňovala omezit množství vydáním vyhlášky. Jenže tam, kde jednoho rána nabyla účinnosti obecně závazná vyhláška, provozovatelé konkrétních míst, hlavně heren, kde jsou investice, zjistili, že příští měsíc už nemohou provozovat výherní přístroje. Tak udělali jediný logický krok – požádali ministerstvo financí, aby jim tam povolilo jiný typ zařízení. Aby se nezmařily jejich investice.

Je to stejné, jako když budete mít pekárnu a péct rohlíky a někdo prohlásí, že rohlíky jsou škodlivé a nebudou se prodávat – tak začnete péct linecké koláčky. Máte pekárnu, pec, potřebujete něco produkovat, přece nezavřete pekárnu. Možná je to trochu drsné přirovnání, ale principiálně to takto funguje. Proto se ve městech, která přijímala vyhlášky proti výherním přístrojům, začalo objevovat takové množství nových zařízení.

ČESKÁ POZICE: Vám ale nepřipadá, že je v České republice herních zařízení až příliš? Kritici nás přirovnávají ke kasinu Evropy...

BARTÁK: Je třeba to uvést do kontextu se zbytkem světa. Když se bavíme o tom, že u nás je na trhu téměř sto tisíc technických zařízení, tak ve Španělsku jich je 460 tisíc. Kromě toho je tam velmi vyspělá další část loterijní branže, jako je internetové sázení. V Anglii mají 250 tisíc zařízení. Je fakt, že český trh a kupní síla téměř sto tisíc zařízení neunese. Což znamená, že to pro naši branži není tak výdělečné, jak se zdá. Jednotliví provozovatelé si drží trh, dokud si jej mohou držet. Až nebudou moci, někdo je zde nahradí, a je otázkou, zda to budou legální provozovatelé!

ČESKÁ POZICE: Nemůžete tedy regulovat počet zařízení sami?

My se nemůžeme regulovat vnitřně z hlediska počtu. Můžeme se regulovat tam, kde je v něčem negativní dopad.BARTÁK: V loterijní branži se mísí několik skupin podnikatelů: na jedné straně výrobci a distributoři, na druhé provozovatelé kasin a heren, majitelé nemovitostí, cizí státní příslušníci typu vietnamských nebo čínských spoluobčanů, kteří k tomuto způsobu podnikání mají blízko, milují ho, protože inklinují k tomu pokud možno bezpracně, bez přidané hodnoty přijít k penězům a financují z toho své komunity. Pak vznikají situace, kdy se někdo rozhodne, že si otevře hernu. Nechá si ji zkolaudovat stavebním úřadem. A když od něj provozovatel herních zařízení dostane poptávku, aby mu je dodal, tak to udělá. Protože když ne on, tak to udělá konkurence. Takže z hlediska počtu zařízení se my jako jejich provozovatelé sami regulovat nemůžeme. Obecně vidím problém nikoli v počtu zařízení, ale míst, kde jsou zařízení v provozu. My sami se můžeme regulovat tam, kde mají tyto provozovny v něčem negativní dopad. Pak si můžeme sami pro sebe vymyslet nějaká pravidla.

ČESKÁ POZICE: Například?

BARTÁK: Třeba v Praze jsme se dohodli s městem, že se po 24. hodině nebude nalévat nikomu jinému než hráčům. Ti toho moc nevypijí, hrajou, baví se, účastní se sázky. Zpravidla jsou provozovny otevřeny non-stop, logicky, protože hru nemůžete někomu ukončit, vypnout mu přístroj ze zásuvky. Negativně se pak projevovali lidé, kteří se tam přišli jen napít. Tím pravidlem jsme si v podnicích obecně snížili tržby, ale výsledek je, že stížnosti na nepřijatelné chování v nočních hodinách nechci říct, že zmizely, ale už nejsou významné.

ČESKÁ POZICE: To opravdu dodržují všechny provozovny v Praze?

Ano, konkrétní provozovnu, která porušuje zákon, zavřít. A ne přijít s tím, že tu máme problémy, tak vás zakážeme všechny.BARTÁK: Jestli opravdu, se mě neptejte, protože v Praze je takřka osm set hracích míst, ale mělo by se to dodržovat. Vraťme se k autoregulaci, proč není branže schopna omezit počet. Těžko, protože počet ani není důležitý. Protože se odehrává v nějakých prostorách, pojďme hodnotit ty prostory. O tom jsem mluvil, že pokud je byznys podfinancován, čili jsou tam vysoké odvody a vysoká daňová zátěž. Pak je v herně pět let nevyčištěný a nevyměněný koberec a personál se tam raději dopouští nějakého jiného byznysu a obchodování s jinými věcmi... Na druhou stranu tady chybí mechanismus, že když herna porušuje zákon a dochází v ní k nějaké kriminální činnosti – třeba dealování drog, tak takovou provozovnu zakázat, zrušit. Ale tu konkrétní, která porušuje zákon. A ne přijít s tím, že tu máme problémy, tak vás zakážeme všechny.

ČESKÁ POZICE: Vraťme se k videoloterijním terminálům. V zákoně pro ně nebyly nastavené maximální výše sázek a hodinové prohry jako u klasických přístrojů, takže ve chvíli, kdy začaly být klasické přístroje nahrazovány terminály, násobně se zvýšila míra hazardu.

BARTÁK: Doba, kdy zákon nastavuje různé parametry u jednotlivých typů zařízení, je pryč. Spíš bychom se měli více zabývat herním prostředím. Nevztahovat limity k zařízení, ale k prostoru, kde je provozováno. Je rozdíl, když hráč může přijít hrát do běžné restaurace, nočního klubu nebo baru, herny nebo do kasina. Jinými slovy: proč si nezahrát ruletu regulovaně, s nižší mírou hazardu či rizika, v běžném prostředí?  A naopak, proč si nezahrát i „obyčejný hrací automat“ s mnohem vyšší mírou hazardu v kasinu?

ČESKÁ POZICE: Povolování videoloterijních terminálů podle jiného paragrafu než klasické herní přístroje, a tudíž bez stanovených limitů, prosadila v roce 1998 Sazka...

BARTÁK: Kdyby se terminály skutečně užívaly a provozovaly tak, jak to v dřevních dobách tehdejší generální ředitel Sazky Aleš Hušák myslel, tento problém bychom teď neřešili. Při prvním povolení totiž nikdo nepředpokládal, že z toho bude zase jenom hrací přístroj. Původně měly terminály umět zprostředkovat automaticky hry typu Sazka, Sportka, Keno, dobíjení telefonů, a jako nadstavbu novou hru z repertoáru celoplošných loterií. Měly přinést jackpot až k hráči do restaurace, spádových obcí. Takový byl původní interaktivní videoloterijní terminál ve smyslu těch celoplošných loterií. Až když se ukázalo, že první tisícovka zařízení, kterou Sazka uvedla na trh, nepřinesla výsledky dle byznysplánu, hledalo se řešení. A když už terminály stály na těch místech a měly své zákazníky, tak proč jim do nich nedat klasické automatové hry, ale s větší sázkou?

ČESKÁ POZICE: Nemělo zasáhnout ministerstvo financí coby státní dozor nad loteriemi?

BARTÁK: V té době ministerstvo financí velmi pochybilo tím, že terminály uvolnilo a nechalo fungovat za těch konkrétních podmínek, jak je dnes vidíme. Z pohledu provozovatele byl vývoj úžasný: implantujete běžné hazardní hry do videoloterijního terminálu, jehož provozování je ale zpoplatněno mnohem výhodněji pro provozovatele. Nemluvím o provozu serveru a dohledového zařízení, ale konkrétní provoz – zaplacení správního a místního poplatku, odvodů na VPÚ. Toho Hušák využil, a proto se snažil na trh uvést, jak sám deklaroval, až deset tisíc těchto terminálů. Protože to prostě byla v té chvíli za daných podmínek dobrá investice. Teď už nemůžete tu věc vrátit zpátky. Produkt je na trhu, funguje, finanční toky běží, a nyní je třeba mu dát nějaký rámec.

ČESKÁ POZICE: Je v pořádku, že nejenže nemají videoloterijní terminály zákonem stanovené limity proher a jsou levnější na provoz z hlediska poplatků, ale navíc jim byly vydávány licence až na deset let, kdežto výherním přístrojům pouze na rok?

BARTÁK: Myslím si, že je špatně i doba ohraničení licence pouze na jeden rok. To bych chápal tehdy, kdy se jedná o provozování hracích přístrojů na veřejnosti, mimo konkrétní prostory herny. Když vznikne podnik, něco, co lze přirovnat ke kasinu, tak je přeci nesmysl, aby se přístroje povolovaly každý rok znovu a znovu. Tam bych klidně viděl povolení na pět let, tři roky, čtyři roky. Stejně tak analogicky by se měla zkrátit nesmyslná povolení na deset let, protože ten terminál se za deset let přestěhuje na pět různých adres, to také nemá logiku. Vůči de facto stejnému zařízení se postupovalo různě: u VHP jeden rok – nesmyslné, u VLT deset let – také nesmysl. Mělo se to někde potkat, sjednotit dřív, než o tom rozhodne Ústavní soud. Je velká ostuda všech – celé naší politiky i naší branže, že o takové věci, která byla všem jasná, musel rozhodnout až Ústavní soud.

ČESKÁ POZICE: Když o problému všichni věděli, jak to, že se s ním roky nic nedělo? Nebyl to právě tlak hazardní lobby, hlavně Sazky, který jakoukoliv změnu znemožňoval?

Přirozenou snahou podniku jako Sazka je pojmout celý trh. O to se celou dobu Sazka snažila.BARTÁK: Ten stav samozřejmě vyhovoval jen části hazardní branže... Ve vývoji legislativy skutečně hrála jednu z klíčových rolí Sazka. Protože měla v parlamentu vždy velkou sílu, díky příznivcům, sportovním funkcionářům, a přirozenou snahou podniku jako Sazka je pojmout celý trh. O to se celou dobu Sazka snažila: aby měla každý rok větší část trhu, a nový segment, nové technologie, nové hry.

V roce 1998 se zásadním způsobem novelizoval zákon – založil se institut místního poplatku, významně se zvýšil správní poplatek, zavedly se odvody na veřejně prospěšné účely, dramaticky se zvýšily pokuty za porušení loterijního zákona i tam, kde se jedná o přestupek. A tehdy Aleš Hušák na adresu provozovatelů technických zařízení prohlásil: Dávám vám pět let. Ne proto, že by byl vizionář, ale takové bylo jeho přání. Abychom trh vyklidili a on ho mohl obsadit. My jako provozovatelé heren a ostatních zařízení jsme ale řekli: Ne, nám nebude nikdo diktovat, jak dlouho tady budeme, od toho je tu řekněme parlament, veřejnost. A je na nás, abychom to dělali pokud možno tak dobře, aby to mělo perspektivu a stalo se to skutečně normální součástí života, jako je tomu jinde v Evropě. Aby naše branže neměla nálepku nějakého potulného podnikání.

ČESKÁ POZICE: Aleš Hušák asi neskončil jen u svého přání...

BARTÁK: Neberte to tak, že se snažím útočit na člověka, který se nemůže bránit – my jsme celkem v dobrém vztahu a považuji ho za, i když bezohledného a tvrdého člověka, tak korektního vůči branži aspoň do té míry, dokud to byznys dovolí. Nicméně záhy přišel s návrhem na další novelu loterijního zákona, kde cílem bylo definitivně dostat z trhu ty takzvané malé provozovatele. Když se někdo narodí v Jeseníku nebo Lounech, zná tu lokalitu a chce tam v branži podnikat a splní zákonné podmínky, proč by nemohl podnikat a někdo ho má označovat za malého nebo nežádoucího jenom proto, že nemá sídlo v pražské ulici K Žižkovu? To je megalomanie a zbytečná agresivita. Na Sazce začala vznikat nějaká novela zákona, a když čtete ty další novely, které se objevovaly od té doby, zjišťujete, že se jedná stále o tentýž text, o tutéž filozofii. Takže když se ptáte, proč se dlouho nic nezměnilo, tak protože nebylo předloženo nic kvalitního.

ČESKÁ POZICE: Platí totéž o již zmíněné novele Jana Farského?

BARTÁK: Žijeme tady ve špatném právním prostředí, vymahatelnost práva je špatná u daleko jednodušších a obecnějších věcí, než je specifikum hazardu. Musíme si tím projít a operace typu novela pana inženýra Farského je holt nutné zlo. Protože nic dobrého nepřinese.

ČESKÁ POZICE: Vytlačí z trhu drobné provozovatele?

Pravomoci obcí, jak jsou formulovány v novele, jsou bianco šek pro obecní politiky – dělejte si s námi, kdy chcete, co chceteBARTÁK: Proč myslíte? To přeci podle důvodové zprávy nebylo jejím účelem... Zásadní poselství Farského novely bylo: zvýšíme pravomoc obcím a sjednotíme odvody. Hlavně zvýšíme odvody. Za prvé: pravomoci obcí, jak jsou formulovány v novele, jsou bianco šek pro obecní politiky – dělejte si s námi, kdy chcete, co chcete. Jestli to někdo považuje za legislativní úspěch, já ne. Za druhé: ano, někomu zvýšíme zpoplatnění, někomu jinému ho ale nezvýšíme. V novinách se píše, že jsou zneužívány prostředky na veřejně prospěšné účely – tak v tom dle Farského budeme pokračovat! Máme zde lokální provozovatele, kteří provozují třeba 50 výherních hracích přístrojů – tak je vymeteme, protože jim dáme třicetimilionový základní kapitál do akciové společnosti jako povinnost pro provozovatele. Teď mají dva miliony.

ČESKÁ POZICE: Takže to vyhovuje těm největším na trhu...

BARTÁK: Vyhovuje to tomu, kdo má stejnou filozofii podnikání, jako měl Aleš Hušák. Prostě tomu, kdo má podobný způsob přemýšlení – to znamená, chci ten trh a je mi jedno jak. Nebudu se řídit jen vlastními úspěchy, nápady, pracovitostí, vytrvalostí a vším, co musí každý podnikatel mít, ale vezmu si na pomoc legislativu a ohnu ji tak, aby mi vyhovovala víc než ostatním.

ČESKÁ POZICE: Vy víte, o kom konkrétně je řeč?

BARTÁK: Ano, já to vím, ale nechci o tom mluvit, ani mimo kameru, ani mimo mikrofon, přeci jen jsou to kolegové a to se nedělá. Takže jestli naší asociaci UNASO někdo říká, vy lobbujete, tak říkám ano, proti těmto nápadům a návrhům. Proto, aby se legislativa pokud možno narovnala, aby všichni měli podmínky relativně stejné.