Proč české školáky učení nebaví – a proč to nikoho nezajímá

Zabíjí škola touhu po vzdělání? Mezinárodní šetření žáků PISA i další ukazují, že čeští školáci školu a učení příliš neoblibují. Je problém v datech těchto šetření, jak jejich výsledky vnímá Stanislav Štech ve své polemice? Reakce Daniela Münicha.

Daniel Münich 21.11.2014
Způsob vzdělání na školách se českým školákům příliš nelíbí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Způsob vzdělání na školách se českým školákům příliš nelíbí. | foto: Shutterstock
Způsob vzdělání na školách se českým školákům příliš nelíbí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Když se ve vyspělých zemích zeptáte školáků, jak mají rádi školu a učení se, můžete si být jisti, že jedny z nejvíce negativních odpovědí obdržíte v Česku. Přesně to již léta ukazují mezinárodní šetření žáků PISA a TIMSS, ale i další. Jednoho to pohne k vážným úvahám, kde se taková nechuť ke škole a učení mezi českými žáky bere a zda by se s tím nedalo a nemělo něco dělat.

Stanislav Štech, profesor psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, však vidí hlavní problém v samotných datech a alarmuje proti vzdělávacímu alarmismu. Své úvahy nedávno shrnul v článku pro ČESKOU POZICI. Několikrát se v něm odkazuje i na naši studii Učení mučení aneb škola hrou? Srovnání obliby školy a matematiky pohledem mezinárodního šetření. Protože Štechovy úvahy mohou nejednoho laického čtenáře zmást, je záhodno věci uvést na pravou míru.

Falešná návnada

Netvrdíme, že jsme mezi výsledky v testech na straně jedné a oblibou školy a učení na straně druhé nějaký kauzální vztah našli

Hned na úvod Štech čtenářům podsune, že jedním z hlavních sdělení naší studie je, že za špatné či alespoň klesající výsledky českých žáků v mezinárodních šetřeních může nízká obliba školy a učení. V naší studii však nic takového netvrdíme. Netvrdíme, že jsme mezi výsledky v testech na straně jedné a oblibou školy a učení na straně druhé nějaký kauzální vztah našli. Do empirického odhalování tohoto fenoménu jsme se s pokorou ani nepouštěli. S danými daty to totiž není možné věrohodně provést. V našem článku pouze o možných vztazích otevřeně uvažujeme.

Nám podsunutou tezi Štech obratem podrobil kritice. Na pomoc si vzal jednoduché korelace mezi oblibou školy a výsledky žáků v testech funkční gramotnosti, kterou nazývá výkon. Mezi zeměmi nachází korelaci negativní, uvnitř Česka mu mezi roky vychází znaménka korelací různá a mezi žáky uvnitř zemí mu vychází korelace pozitivní.

Na základě rozdílných znamének různých korelací došel k závěru, že „to (postoj k matematice) nemá žádnou zřetelnou souvislost s výkonem“. Takové tvrzení, založené na prostých korelacích, ovšem stojí na stejně empirické vodě jako nám podsunuté tvrzení, které se Štech snaží vyvrátit.

Obyčejné korelace o kauzálním vztahu mezi oblibou školy a učením na straně jedné a výsledky žáků na straně druhé nic věrohodného říci nemohou. Ani zda existuje, ani zda nikoliv.

Pravda je taková, že obyčejné korelace o kauzálním vztahu mezi oblibou školy a učením na straně jedné a výsledky žáků na straně druhé nic věrohodného říci nemohou. Ani zda existuje, ani zda nikoliv.

Na samotném konci svého článku to ostatně Štech již konstatuje správně, když píše, že „... jakékoli výroky o vztahu obliby matematiky a výsledků v ní na základě dat TIMSS/PISA jsou spekulací“. Ale ještě předtím stačí udělat klíčový nelogický závěr svých úvah, že „... nemá valný smysl se na základě těchto šetření (míněny PISA, TIMSS apod.) porovnávat s jinými zeměmi.“ V úvahách laických čtenářů tak znevěrohodnil samotná data PISA/TIMSS, a tím i nepříjemné indicie o velmi nízké oblibě školy a učení mezi českými žáky...

Na závěr Štech ještě přidal poznámku, že „... nepřesně užívané odkazy na Komenského Školu hrou s tím moc nesouvisejí.“ Tak si tedy dotyčný Komenského citát připomeňme:

  • „Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení. Aby totiž toužil po znalostech a proto se roznícenými smysly účastnil vyučování, jiné věci aby odložil a jen tímto se obíral.“

Komenský zde polopaticky říká, že dítě se naučí mnohem více, když jej učení a škola baví, protože se jinak věnuje raději jiným zábavám. Na tohle jednoduché poznání Komenský samozřejmě vědecké důkazy nepotřeboval. Stačilo se pozorně dívat. K jeho nadčasovému poznání nepotřebujeme vědecké důkazy ani dnes. Zato zatraceně moc potřebujeme vědět, proč české děti škola a učení v mezinárodním srovnání tak strašně nebaví. Tímto tématem se však ani Stanislav Štech ve svém článku, ani náš pedagogický výzkum jako celek bohužel dosud moc nezabývají.

Nemám rád to, čemu nerozumím

Velká část pedagogických výzkumů má u nás charakter kvalitativní, kde empirické údaje a statistiky hrají malou až mizivou roli

Namístě je ještě jeden obecný postřeh. Česká akademická obec zabývající se pedagogickým výzkumem zatím větší mezinárodní datové struktury, jako jsou šetření PISA/TIMSS, moc nepoužívá. Namnoze s nimi neumí pracovat, je k nim skeptická a drží si od nich velký odstup.

Velká část pedagogických výzkumů má u nás naopak charakter kvalitativní, kde empirické údaje a statistiky hrají malou až mizivou roli. A souvisí s tím i to, že mezinárodní časopisecký publikační výkon českého pedagogického a souvisejícího psychologického výzkumu v oblasti školství a vzdělávání zůstává na extrémně nízké úrovni.

Počet příspěvků: 3, poslední 24.11.2014 01:55 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.