Pro inspiraci: Jak zaplatit dostavbu Temelína a nepřidusit ČEZ

Nabízejí se i modely, v nichž figurují soukromí provozovatelé, výkupní ceny garantované státem či „jaderný“ příplatek pro zákazníky.

Expanding Temelín will cost an estimated Kč 150 billion–Kč 200 billion; ČEZ has the cash flow, but is quietly looking around for financing (perhaps using the British, Finnish or American models) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Expanding Temelín will cost an estimated Kč 150 billion–Kč 200 billion; ČEZ has the cash flow, but is quietly looking around for financing (perhaps using the British, Finnish or American models) | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Expanding Temelín will cost an estimated Kč 150 billion–Kč 200 billion; ČEZ has the cash flow, but is quietly looking around for financing (perhaps using the British, Finnish or American models)

Přístup ČEZ k otázce financování dvou nových jaderných reaktorů v Jaderné elektrárně Temelín trochu připomíná rodinu s malými dětmi, která přemýšlí, jak financovat koupi většího bydlení. Díky kombinaci vlastních příjmů a štědrého bankovního financování by taková investice jistě byla uskutečnitelná. Státem ovládaný energetický gigant by však musel začít škudlit, kde se dá, a i v takovém případě by mu zbylo nanejvýš na nejnutnější výdaje.

To vyvolává jistou skepsi — mimo jiné proto, že i samotná firma se poohlíží po možných partnerech, s jejichž pomocí by dokázala uhradit náklady na dostavbu, jejichž výše je odhadována na 150 až 200 miliard korun. ČEZ, který je největší středoevropskou společností, pokud jde o tržní kapitalizaci, trvá na tom, že jeho cash-flow je pro financování dostavby jaderné elektrárny dostatečné.

Toto poněkud nejednoznačné tvrzení opakovaně zaznělo minulý týden z úst druhého nejvýše postaveného manažera společnosti ČEZ, finančního ředitele Martina Nováka. „Pokud si vypočítáme naše cash-flow pomocí modelů — což samozřejmě interně děláme a viděli jsme i nějaké externí modely zpracované velkými bankami — jednoznačně vidíme, že to (Temelín) jsme schopni z našeho cash-flow ufinancovat. Určitě by to však znamenalo, že bychom nemohli uskutečnit celou řadu dalších akcí,” uvedl Novák během konference s finančními analytiky.

Je otázkou, jakými zaběhlými modely se ČEZ nechá inspirovat v případě, že se rozhodne hledat finančního partnera. Bude to model fungující v Británii (státem garantované ceny), ve Finsku (financování výstavby z prostředků hlavních odběratelů), nebo v USA (zákazníkům jsou účtovány příplatky, jelikož jde o veřejný zájem)? Převáží praktický zřetel nad politickými obavami, pokud se ukáže, že Rusové jsou jediní účastníci tendru na dostavbu Temelína, kteří jsou ochotni se spolupodílet na financování projektu?

Britská cesta

ČEZ údajně začal vyjednávat s českou vládou (která drží bezmála 70procentní podíl v energetické společnosti, jejíž akcie se obchodují na burzách v Praze a Varšavě), což však ministr průmysl a obchodu Martin Kuba (ODS) popírá. Rokování se týkají snížení finanční zátěže, kterou by výstavba Temelína z vlastních prostředků pro ČEZ znamenala.

Jako velmi atraktivní se jeví model financování, jenž byl před nedávnem spuštěn ve Velké Británii. Tento model předpokládá vznik nové generace jaderných elektráren postavených soukromými subjekty, sdělil ČESKÉ POZICI vysoce postavený zdroj z ČEZ obeznámený s průběhem jednání na vládě. Ve Spojeném království podporuje stát jadernou energetiku tím, že garantuje minimální výkupní ceny elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách.

Pokud se tržní ceny vyšplhají nad státem garantovanou cenu, platí provozovatel jaderné elektrárny podle tohoto schématu státu, a naopak v případě, kdy tržní ceny klesnou, inkasuje kompenzace z eráru. Britská vláda se zároveň zavazuje k průběžnému zvyšování cen emisních povolenek. Elektřina vyrobená z jádra se díky tomu stává oproti elektřině vyrobené v elektrárnách spalujících fosilní zdroje paliv (například uhlí) levnější.

O přitažlivosti britského stimulačního modelu vypovídá nedávné založení joint venture podniku německého energetického gigantu E.ON s RWE nazvaný Horizon Nuclear Power, který zveřejnil svůj záměr postavit do roku 2025 nový jaderný zdroj s výrobní kapacitou kolem 6000 MW — což je dvakrát až třikrát více než přinese plánovaná dostavba Temelína.

„Čekáme, jak se to osvědčí, zda například nevzniknou nějaké potíže na straně Evropské komise,” sdělil ČESKÉ POZICI vysoce postavený manažer společnosti ČEZ, který si nepřál být jmenován. Mezitím Novák zvídavým investičním analytikům minulý týden sdělil: „V této souvislosti zatím nebylo učiněno žádné rozhodnutí.”

„Jaderné oživení“ vyznívá do ztracena

Nehledě na hrdé proklamace ČEZ o silném peněžním toku a relativně nízké míře zadlužení v porovnání s evropskými energetickými společnostmi, se tolik opěvované celosvětové „jaderné oživení“ prozatím nekoná. Výstavba nových jaderných elektráren zůstává nadále nesmírně drahým procesem vyžadujícím rozsáhlé počáteční investice a přinášejícím slušnou návratnost jen v případě, že elektrárna běží na plnou kapacitu a po celou dobu životnosti.

„Financování je velkým problémem, který brzdí jadernou renesanci,” vyjádřil se Mike Kirst, viceprezident společnosti Westinghouse pro Evropu, Blízký východ a Afriku. „Lidé mluví o Fukušimě. Ale tady v Evropě je spousta zemí, které chtějí nadále stavět jaderné elektrárny — jenže narážejí na problém pokrytí nákladů,” prohlásil přesně před rokem v reakci na havárii v japonské jaderné elektrárně po ničivém zemětřesení a tsunami.

Místo aby náklady na realizaci stavby postupně klesaly, vyšplhaly se na úroveň, kdy se výstavba jaderných elektráren stala takřka nerealizovatelnou investicí s výjimkou těch nejbohatších energetických společností — nebo těch, které čerpají značnou a všestrannou pomoc, jakou jsou například státní finanční podpora či zvýhodněné financování.

Právě cena výstavby třetího a čtvrtého bloku temelínské elektrárny sehraje rozhodující roli v tom, zda bude největší český stavební projekt desetiletí spuštěn, či poslán k ledu. Ostatní aspekty mohou jen částečně eliminovat určitá rizika spojená s tak ambiciózním projektem a jen zcela zanedbatelně posunout proces rozhodování o dostavbě nahoru či dolů na škále pravděpodobnosti.

Sňatky z rozumu

Jak sám ČEZ přiznává, partnerství je slibnou cestou ke snížení nákladů a rizik spojených s dostavbou Temelína. ČEZ již uzavřel smluvní vztah s mezinárodní bankou sídlící ve Francii – BNP Paribas, jež by měla firmě pomoci s hledáním partnerů ochotných vstoupit do vztahu s ČEZ, pravděpodobně z Evropy, nicméně ani asijské nevěsty nejsou z námluv vyloučeny.

Při výstavbě nových jaderných elektráren se partnerství velmi osvědčilo, a to dokonce v té míře, že ve Finsku je výstavba jaderných elektráren zpravidla realizována skupinou tvořenou velkými průmyslovými společnostmi a odběrateli elektřiny, kteří pokryjí část počáteční investice potřebné na výstavbu nové jaderné elektrárny a na oplátku dostávají elektřinu za výrobní cenu.

Finská energetická společnost Teollisuuden Voima (TVO) je v podstatě uskupením takovýchto průmyslových investorů. „Finský model je velmi vhodný pro rozsáhlé projekty realizované v malých zemích,” řekl ČESKÉ POZICI Kirst ze společnosti Westinghouse. „Je stále intenzivněji přezkoumáván, dosud jsem však neviděl, že by byl kdekoli jinde zopakován,” dodal.

Součástí běžné činnosti Arevy ani Westinghousu není finanční účast v jaderných projektech, naopak Rosatom vnímá svoji roli šířeji

Zda ČEZ dokáže pro tento jednorázový projekt přijít s podobným typem širokého partnerství, či zda upraví pravidla partnerství a hlavní dodavatel stavby temelínských bloků se zároveň stane finančním partnerem ČEZ, není prozatím zřejmé.

Na otázku, zda je možné, aby jeden ze tří uchazečů účastnících se tendru na dostavbu temelínské elektrárny získal podíl na projektu, ČEZ říká: „Zvažujeme všechny alternativy, abychom ochránili společnost ČEZ i podíl státu v ní před možnými tržními výkyvy a riziky.“

Dvě ze tří soutěžících společností, americký Westinghouse a francouzská Areva, sdělily ČESKÉ POZICI, že jsou firmami, jež se zabývají primárně výstavbou jaderných elektráren, a součástí jejich běžné činnosti není finanční účast v jaderných projektech. Kupříkladu Areva se vyjádřila kategoricky. „Řízení, kterého se firma účastní, nesouvisí s financováním projektu.”

Akciový podíl je možná alternativa

Třetí uchazeč o dostavbu Temelína, ruský Rosatom (jehož mateřská firma Atomstrojexport se výběrového řízení účastní také spolu s českou společností Škoda JS), vnímá svoji roli v mnohem větší šíři.

„Co se týče otázek podílové účasti a provozování jaderných elektráren a realizace výstavby jaderných reaktorů v zahraničí, je Rosatom primárně orientován na přání konkrétního zákazníka,“ uvedla skupina ve svém prohlášení, z něhož je vstřícný postoj k otázce spolufinancování jednoznačně patrný.

Viceprezident dceřiné firmy Rosatom Overseas pro styky s veřejností Ivan Dybov poznamenal, že Rosatom měl mít stoprocentní podíl v jaderné elektrárně plánované v Turecku a jednání o její podílové účasti v bulharské jaderné elektrárně v Belene jsou stále aktuální. Právě tento druh flexibility může podle všeho podněcovat sporadické spekulace o tom, že by se nabídka ruského společného podniku mohla ze všech tří předložených nabídek papírově jevit jako nejlákavější — přestože by takové rozhodnutí nevyhnutelně vyvolalo otázky související s politickou a energetickou bezpečností země.

Americká cesta

Existují samozřejmě i další možnosti financování jaderných elektráren, například model využívaný v některých částech USA. Jde zhruba o to, že energetické společnosti získají oprávnění k tomu, aby účtovaly odběratelům elektřiny jaderný příplatek, díky němuž mohou snáze financovat budoucí výstavbu elektráren. Úřady k tomuto kroku obvykle přistupují, pokud se domnívají, že jde o projekty dlouhodobého veřejného zájmu.

Zvláštní komise nedávno schválila výstavbu prvních jaderných reaktorů stavěných v USA po třicetiletém moratoriu. Stavbu bude realizovat společnost Southern v již existující atomové elektrárně Vogtle nedaleko Augusty ve státě Georgia.

Zda se česká vláda domnívá, že by Češi měli větší měrou pomoci ČEZ s rozlousknutím jeho finančního jaderného bolehlavu, zůstává velkou neznámou.