Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Přiznají si Evropané růst globálního vlivu pěti bývalých impérií?

Touha Číny, Turecka, Ruska, Indie a Brazílie po větší roli ve světě je motivovaná jak slavnou minulostí, tak úspěšnou přítomností.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Snáze než Spojené státy
1. Přiznají si Evropané nárůst globálního vlivu svých bývalých kolonií (nejmenuji): ano, přiznají. Mají v tom velkou praxi (Portugalsko, Španělsko, Velká Británie, když nechceme jít do daleké minulosti). Vyrovnání se Británie se ztrátou globální ekonomické i politické hegemonie je dokonce vzorem, jak toho dosáhnout bez vzniku národního mindráku (politicky korektněji: "bez ztráty přiměřené národní hrdosti") . Evropané se s tím vyrovnají, a to dokonce bez boje. Bojem nemyslím ozbrojený konflikt, ale snahu nedat se snadno. Byznysmeni budou bít na poplach, technokraté budou reagovat tvorbou nových Lisabonských strategií a Strategií EU2020, ze kterých političtí vyjednávačí (prodloužené ruce politiků) při "vyjednávání finálního textu" vytvoří sterilní, nepochopitelné a ničeho neschopné dokumenty, které už při schvalování budou mrtvé, protože politici je ani nepochopí, natož aby podle nich jednali.  Evropa nemá politiky, kteří by ji dokázali dotáhnout "na vedoucí skupinku", řečeno slangem silniční cyklistiky.   (Skupinka je vedoucí co do rychlosti, s níž jede, nikoliv co do současné vyspělosti, mohou jí tedy dojít síly a zkušenosti. )2. Mnohem hůře se se ztrátou světové hegemonie budou smiřovat USA a jen tak se s ní nesmíří. Duše jejich národa na to není připravena. Mají proto šanci se nadechnout a šlápnout do pedálů, i když dosud to spíše vypadá tak, že z ujíždějích "cyklistů" mají mindrák, který způsobil největší národní nesoudržnost od Války Severu proti Jihu.3.  Do "vedoucí skupinky" z bodu 1 nezahrnuji všechny BRICS. Určitě ne Rusko - a na tom začíná být celosvětová shoda (což bohužel může Rusy hnát zpět do nebezpečné politiky - v Sýrii už to vidíme) - a také ne Indii, aspoň v současné době. Jak řečeno výše, skupinka je vedoucí co do rychlosti, s níž jede, nikoliv co do současné vyspělosti. Mohou jí tedy dojít síly a zkušenosti. V případě Indie to už nastává, v případě Číny to může přijít, až nebude co kopírovat od Západu a díky takovým inovacím růst. Osobně ale v případě Číny považuji propadnutí do hlavního pelotonu za nepříliš pravděpodobné. 
0 0
možnosti

Walrus

21. 6. 2012 11:49
Pět bývalých impérií?
Dovolím si nesouhlasit s výchozí úvahou, že země BRICS "se svou slavnou minulostí" hrají významnou úlohu na mezinárodní scéně a že by se Evropa k nim měla podle toho začít chovat. - Indie přestala být impériem (a i tehdy jen lokálním) v 18. století. Totéž platí o Číně, která sice byla císařstvím ještě na začátku 20. století, ale uzavřeným do sebe, bez globálních ambicí a vlivu. Brazílie se po osamostatnění od Portugalska prohlásila císařstvím, ale impériem nebyla nikdy. Zbývají Turecko, "nemocný muž na Bosporu", jehož impérium bylo rozděleno po 1. světové válce, a  Rusko, "kolos na hliněných nohou". (O Jihoafrické republice není třeba v této souvislosti vůbec hovořit.) Tolik k "slavné minulosti", pokud ji hodnotíme z hlediska úspěšnosti jejich zahraniční politiky, výbojů a ekonomické síly. A jak je to dnes? Novináři si vymysleli akronym BRIC/BRICS, aby nemuseli dlouze vypisovat názvy států, jejichž ekonomiky projevily neobyčejnou rychlost růstu a některé z nich i schopnost příklonu k demokracii a tržnímu hospodářství. O jakém globálním vlivu těchto zemí se ale dá mluvit? Jejich ekonomická výkonnost není stejná a na mezinárodní scéně nachází jen zřídka úspěšné politické vyjádření (viz například fiasko brazilsko-tureckého pokusu o vyřešení sporu kolem íránského jaderného programu). BRAZÍLIE: s lusofonními africkými státy ji spojuje její ekonomická váha a legenda, že stejně jako ony byla kolonií a že si ve své kultuře a obyvatelstvu nese silné africké dědictví; ČÍNA: v čem se stává mocností za svými vlastními hranicemi? Snad jen ambicí po ovládnutí té části Pacifiku a jeho okrajových moří, která považuje za své historické území. V Africe nikomu neklade nepříjemné otázky o "dobrém vládnutí" a bez skrupulí exploatuje tamější nerostné bohatství. Investované peníze získává zpět skrze levné zboží problematické kvality; INDIE: po uhynutí Hnutí nezúčastněných je její globální politický vliv marginální, vybíjí se hlavně v OSN; TURECKO: krátkodechý pokus o vytvoření jakéhosi souručenství turkických států "od Bosporu po Sinťiang" selhal, ekonomicky není schopno čelit vlivu Číny a Ruska v těchto regionech a dokonce i "bratrský ázerbájdžánský lid" ztratil hodně z optimismu, vkládaného do této relace. To, že Turecko je v ISAF, vyplývá především z jeho členství v NATO a z víry, že jako muslimská země dokáže snáze prosadit své ekonomické zájmy v regionu. Totéž platí pro angažmá  v Libyi, kde s k zemím NATO přidalo až po dlouhém váhání. Snad jediné teritorium, kde se Turecku částečně daří (ekonomicky a podporou kulturních projektů, např. rekonstrukcí mešit a historických památek) je Balkán. To je ale deklaratorně i ve skutečnosti velice vzdáleno jakékoli imperiální ambici - výkřiky o neo-osmanské politice Turecka jsou opravdu jen výkřiky. Takže zbývá RUSKO: jeho koloniální výboj měl podstatně jiný charakter než výboje britské, francouzské či portugalské. Rozpad SSSR jakožto mateřského teritoria s věncem kolonií na hranicích nevedl k zániku ekonomických vazeb a trvající mocenský vliv Ruska ve střední Asii i na Kavkaze je prostě realitou. Na rozdíl od ostatních BRICS má Rusko globální zájmy, ambice i kapacitu je naplňovat i v politických tématech. - Souhlasím, že současný stav mezinárodních institucí neodráží realitu, ale stejně nereálné je podle mého soudu očekávat od BRICS jakési nové uspořádání. V zásadě se chtějí především podílet na tom, co je. Svět nevypadá moc hezky, ale stále ještě funguje lépe než před 2. světovou válkou.  Staří hráči nejsou nahrazeni novými, u stolu je hráčů opravdu víc, ale rozhodně bych nepodceňoval vliv a sílu těch starých a nepřeceňoval možnosti a ambice nových.
0 0
možnosti
Čína má obrovskou globální váhu
Čína globální velmocí s velkým vlivem už je -  poslední 4 roky - a její vliv soustavně roste. V předchozích 10 letech, od asijské finanční krize, byla významnou asijskou ekonomickou i politickou velmocí, protože k uzdravení východoasijských ekonomik a stabilizaci globálních finančních toků nejvíce prospělo vybudování obrovského vnitro-východoasijského trhu, což bylo především zásluhou Číny (Japonsko na tom samo bylo příliš špatně, a tak tentokrát pomoci nemohlo).   V celých posledních 12 letech je síla Číny hlavně v jejích obrovských rezervách a rostoucí závislosti amerických veřejných financí na nich. V současnosti se bez čínského úvěrování americké veřejné rozpočty nedokáží obejít. Ještě v polovině minulého desetiletí jezdily mezinárodní mise povídat Číně tytyty. Dnes před většinou svých kroků s mezikontinentálním dopadem testují, co ona na to. Rostoucí ekonomická síla také z Číny udělala jednoho ze zásadních hráčů ve strategické stabilitě Asie, vč. problémů Indie-Pakistán, Irán atd.  Brazílii a MEXIKU (nezařazenému mezi BRICS) také roste globální vliv, z jiného důvodu: mají potenciál stát se  klíčovými trhy pro oživení a střednědobý růst americké ekonomiky. 
0 0
možnosti