Přísně střežený poklad české armády: „Fakové“

Letečtí návodčí, takzvaní fakové, patří mezi elitu české armády. A právě oni byli nejdůležitějšími účastníky vojenského cvičení Ample Strike, jež se od 23. srpna do 12. září konalo na českém území.

Bojový letoun F-15. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bojový letoun F-15. | foto: Shutterstock
Bojový letoun F-15. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Mezinárodní vojenské cvičení Ample Strike patří mezi největší v Česku. Navenek upoutává pozornost především zapojením letectev několika států včetně amerických strategických bombardérů B-52 a B-1. Jeho nejdůležitější účastníci však zůstávají objektivům kamer a veřejnosti skryti. Armáda jejich totožnost i tváře přísně tají.

Mají elitní výcvik u britských a amerických kolegů i bojové zkušenosti z Iráku a Afghánistánu a jde o českou jednotku předsunutých leteckých návodčích, kteří navádějí letouny a vrtulníky na cíle, jež mají být zničené. Vysloužili si pro někoho trochu hanlivé přezdívky „fakové“ či „fakáči“ podle anglického označení (FAC, Forward Air Controller). Navádějí v boji piloty na cíle určené ke zničení. V misích fungují pro piloty bojových letounů, vrtulníků i dělostřelce jako oči. Rozhodují a zodpovídají za to, že letecká munice dopadne přesně na zaměřený cíl.

Utajovaná identita

Nepočetná jednotka a prakticky „profese“ vznikla v české armádě relativně teprve nedávno, v roce 2001. Od té doby se stala díky bohatým bojovým zkušenostem a získanému renomé pro armádu malým zlatým pokladem se schopností špičkové úrovně, již oceňují i spojenci. Návodčích jsou v malých armádách, jakou je i ta česká, jen desítky, tedy často méně než příslušníků speciálních jednotek.

Odbornost leteckých návodčích patří v české armádě k nejrizikovějším a kvůli tomu, jejich bezpečnosti i budoucím misím velení jejich identitu úzkostlivě tají. V současných asymetrických konfliktech, jako je v Afghánistánu, jsou návodčí přímo v boji v sestavě pozemní jednotky nebo v takzvané zajišťovací skupině na předsunutém stanovišti.

„V přeneseném smyslu jsme nejtěžší zbraní na bojišti, když navádíme leteckou munici na pozemní cíle, a tím pádem způsobujeme i největší škody v řadách protivníka. Tím se z návodčího stává cíl nejvyšší důležitosti jak v boji, tak mimo něj,“ říká jeden z členů jednotky D. B. „Odhalení identity v době, kdy je možné přes sociální sítě a internet obecně najít data téměř o komkoliv, tedy není žádoucí,“ vysvětluje jedním dechem, proč musí jeho jméno zůstat v anonymitě a tvář se neobjeví na stránkách tištěných médií nebo v televizi.

Jejich odbornost patří v armádě k nejrizikovějším a kvůli tomu, jejich bezpečnosti i budoucím misím velení jejich identitu úzkostlivě tají. V současných asymetrických konfliktech, jako je v Afghánistánu, jsou návodčí přímo v boji v sestavě pozemní jednotky nebo v takzvané zajišťovací skupině na předsunutém stanovišti.

Pro případ tradičního konvečního válečného konfliktu jsou však systematicky cvičení i k práci na území nepřítele. Musejí umět třeba v civilu proniknout na nepřátelské území, orientovat se v neznámé zemi i splynout s místními lidmi, najít cíl a zaměřit jej. „Je to jedna z disciplín, ve kterých jsou návodčí trénováni. Můžou splynout s davem a následně skrytě odvést svou práci,“ konstatuje D. B.

Přesný dopad munice

Ve spojeneckých armádách NATO mají letečtí návodčí dlouholetou tradici, v Armádě České republiky jsou však poměrně novou odborností. Často přitom nepozorovaně a z úkrytu rozhodují o výsledku střetu i celé bitvy. Stručně řečeno, jsou klíčovým prvkem, který zajistí, že smrtící a drahá munice dopadne přesně tam, kam má. Letouny a jejich piloti jsou v tomto ohledu na moderním bojišti nosičem, který zbraň na místo bleskově dopraví.

Ve spojeneckých armádách NATO mají letečtí návodčí dlouholetou tradici, v Armádě České republiky jsou však poměrně novou odborností. Často přitom nepozorovaně a z úkrytu rozhodují o výsledku střetu i celé bitvy. Stručně řečeno, jsou klíčovým prvkem, který zajistí, že smrtící a drahá munice dopadne přesně tam, kam má.

Pomyslným tlačítkem na spoušti je však návodčí. Letci bitevníků, stíhaček i bombardérů proto často uvádějí, že návodčí je pro ně tím nejdůležitějším prvkem v prostoru boje, protože má přímý kontakt s cílem, s nepřítelem. V ostré akci působí návodčí navíc jako veledůležitý bezpečnostní prvek, který situaci neustále hodnotí. Když se velitel rozhodne zničit cíl, návodčí je garantem, že vše proběhne, jak má – že zasažen bude nepřítel, a nikoliv vlastní jednotky v bezprostřední blízkosti. Pokud to z nějakého důvodu nejde, má návodčí povinnost úder zastavit.

Případů, kdy museli návodčí včetně těch českých například v Afghánistánu útoky letounů nebo vrtulníků zastavit, je bezpočet. Návodčí musí misi „stopnout“, objeví-li se v okolí cíle nečekaně například civilisté nebo nebojové jednotky, dostanou-li se do prostoru přátelští vojáci nebo by situace na bojišti mohla ohrozit naváděný letoun. Piloti jim bezmezně věří. Vědí totiž, že jsou tam někde pod nimi na zemi a celou situaci zblízka vidí.

Bojové zkušenosti

Návodčí jsou v novodobém způsobu vedení války nenahraditelní. Týmy návodčích působily ve všech konfliktech, v nichž bylo použito velké letecké bombardování strategických cílů. Přitom první pokusy takto řídit údery na nepřítele byly uskutečněny už v první světové válce. Naplno se způsob „osvědčil“ navzdory tehdejším technickým nedostatkům spojení za válek v Koreji a ve Vietnamu.

Bojových zkušeností nasbírali čeští návodčí během svého působení v Afghánistánu mnoho. Naváděli na cíle americké letouny F-15, F-18, legendární bitevníky A-10 Thunderbolt nebo bezpilotní letouny Predator se střelami naváděnými laserem.

Až první konflikt v Perském zálivu na začátku devadesátých let 20. století pak zcela ukázal, že lidské oko je navzdory technologickému pokroku a detailním družicovým průzkumům stále nejspolehlivějším identifikačním nástrojem. Spojenci tehdy nasadili do role návodčích britské jednotky SAS, které křižovaly pouští v terénních automobilech a na motocyklech.

Vyhledávaly a pomáhaly zničit desítky odpalovacích ramp pro rakety SCUD, jimiž Iráčané ostřelovali Izrael. Jen vojáci s naváděcími laserovými systémy dokázali rozeznat, jde-li o skutečné rakety, nebo jen o neškodné atrapy, které měly spojenecká letadla zmást. Úspěšnost navedení letounu k cíli ke zničení je dnes prakticky maximální. Například někdejší šéf skupiny dánských návodčích Jimmy Mogensen mi před časem skromně popisoval, že jeho muži v Afghánistánu mají úspěšnost zasažení cíle asi 95 procent.

Podobně jsou na tom jejich čeští kolegové. V Afghánistánu přitom Češi „působili“ na faktické cíle. Nebyly to operace typu najdi a znič, ale řešili většinou případy, kdy by kanóny 12,7 milimetru na vozidlech humvee situaci nezvládly, tedy útok na patroly a konvoje, kdy se podpora ze vzduchu stala životně důležitou. Bojových zkušeností nasbírali čeští návodčí během svého působení v Afghánistánu mnoho. Naváděli na cíle americké letouny F-15, F-18, legendární bitevníky A-10 Thunderbolt nebo bezpilotní letouny Predator se střelami naváděnými laserem.

Špičková úroveň

Ve skutečné operaci prý jde podle nich oproti cvičením vše jednodušeji a rychleji. Návodčí mají k dispozici mnohem více nástrojů a získávají velký pocit jistoty, že je člověk schopný řídit prostor tak, aby to bylo bezpečné. O špičkové úrovni českých návodčích může napovědět i skutečnost, že jeden z nich jako první Čech obdržel nedávno vysoké americké vyznamenání Air Force Commendation Medal udělované i zahraničním vojákům za výjimečnou službu nebo zásluhy.

O špičkové úrovni českých návodčích může napovědět i skutečnost, že jeden z nich jako první Čech obdržel nedávno vysoké americké vyznamenání Air Force Commendation Medal udělované i zahraničním vojákům za výjimečnou službu nebo zásluhy

Nadpraporčík P. E. působil 3,5 roku jako první český a zároveň jediný zahraniční instruktor ve výcvikovém středisku pro předsunuté letecké návodčí AGOS u německého Ramsteinu a se podílel na výcviku více než 500 předsunutých leteckých a dělostřeleckých návodčích. Takřka 200 předsunutých leteckých návodčích také připravil před nasazením v zahraničních operacích. A on sám byl dvakrát návodčím na nebezpečném jihu Afghánistánu.

Dostat se k elitní jednotce návodčích není jednoduché. Kromě výborné angličtiny nad rámec aliančních norem je hlavním předpokladem také bezpečnostní prověrka na stupeň tajné. Samozřejmostí je pak logické myšlení, výborná kondice i fyzická zdatnost. Návodčí se musí totiž při své práci vyrovnat s širokým spektrem témat včetně technického vybavení.

Jeho nejdůležitějším vybavením je vysílačka, protože musí mít perfektní spojení jak s letounem, který navádí, tak se svým velitelem, jenž zadává úkoly. Kromě ní je vybaven různými laserovými dálkoměry, GPS, měřiči úhlů a zařízeními pro průzkum a zaměřování cílů v noci – třeba brýle pro noční vidění návodčích mají větší dosah než ty ve výstroji tradičních jednotek.

Letečtí návodčí.

Velká „odchodovost“

Většina nových návodčích se k jednotce dostává z průzkumných jednotek. V Náměšti na Hané si však pečlivě vybírají. Výběrovým řízením projde jen zlomek uchazečů. „Uchazeč musí být vyrovnanou osobností s nadprůměrným inteligenčním i sociálním kvocientem, schopný flexibilně reagovat a správně se rozhodovat pod časovým i fyzickým stresem,“ konstatuje D. B.

V operačním nasazení je návodčí pouze několik let. Jednotka má velkou „odchodovost“, a proto velení stále nabírá nové členy – po šesti nebo sedmi letech v akci je změna nutná. Zkušenosti návodčích se pak zúročí při výcviku dalších nováčků.

Výběrové řízení se skládá ze dvou kol. V prvním komise posuzuje životopisy uchazečů, jejich odbornou kvalifikaci a pracovní zkušenosti. Ve druhém jsou pak vybraní uchazeči pozváni k praktickému přezkoušení, které se skládá z testů fyzické kondice, anglického jazyka, talentových testů a osobního pohovoru. Úspěšnost uchazečů ve výběrovém řízení je jen asi desetiprocentní – z deseti zájemců projde jeden.

Nákladný výcvik trvá obvykle dva roky. Teprve pak může být návodčí nasazen do mise. Předpokladem ale je, že zájemce o takovou práci už z dřívějška dokonale ovládá například techniky maskování, taktiku, pozorování, skryté přesuny nebo infiltraci. K jednotce se ale hlásí i vojáci z jiných oborů, kteří se takové dovednosti musejí teprve naučit, a proto výcvik trvá déle.

V operačním nasazení je návodčí pouze několik let. Jednotka má velkou „odchodovost“, a proto velení stále nabírá nové členy – po šesti nebo sedmi letech v akci je změna nutná. Zkušenosti návodčích se pak zúročí při výcviku dalších nováčků. „Práce je především časově a psychicky náročná, tím mohou trpět – a mnohdy i trpí – rodinné a mezilidské vztahy obecně,“ dodává D. B.

Respekt u pilotů

Ve cvičných scénařích záměrně vystavujeme letecké návodčí enormnímu stresu a časové tísni, stejně jako v boji, říká velitel právě se odehrávajícího mezinárodního vojenského cvičení Ample Strike Zdeněk Bauer.

ČESKÁ POZICE: Patří čeští letečtí návodčí mezi špičku a v misích platí u velitelů za „žádané zboží“, přestože jde o relativně mladou profesi v české armádě?

BAUER: Česká armáda má asi tři desítky návodčích. Jejich elementární schopností je zajistit zničení pozemního cíle působením letectva s vysokou přesností a s vyloučením ztrát vlastních vojáků nebo civilních obyvatel.

Za 16 let existence návodčích v novodobé historii české armády si příslušníci této jednotky svou vysokou profesionalitou získali respekt nejen českých velitelů pozemních jednotek, ale i aliančních pilotů, se nimiž v zahraničních operacích úzce spolupracovali.

ČESKÁ POZICE: Proč je třeba tuto skupinku leteckých návodčích zahalovat velkým tajemstvím?

BAUER: Vzhledem k odborným kvalitám a specifikům jejich činnosti je nutné identitu návodčích chránit.

ČESKÁ POZICE: Jak prověří právě se odehrávající mezinárodní vojenské cvičení Ample Strike schopnosti leteckých návodčí?

BAUER: Těžištěm je pokročilý výcvik s piloty a veliteli pozemních jednotek. Jde o praktické navádění letounů a vrtulníků v taktických scénářích věrně simulujících různé bojové situace, například boj v zastavěném prostoru, přepadení pozemního konvoje, eliminace vysoce důležitých pozemních cílů či vedení soustředěných paleb letectva a dělostřelectva.

V každé epizodě scénáře musí návodčí prokázat, že je schopný správně aplikovat získané znalosti a dovednosti. Situace jsou záměrně dynamické, návodčí je vystaven stresu a časové tísni. Vše se odehrává pod dohledem zkušeného instruktora, který bezprostředně hodnotí výkon každého návodčího. Absolvování pokročilého výcviku je součástí přípravy návodčího na vedení bojové činnosti při obraně své vlasti nebo pro nasazení v zahraničních operacích.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.