Prezidentské volby v Íránu: Nebezpečí nesplnitelných očekávání

V Íránu finišuje kampaň před prezidentskými volbami, v nichž si 80milionová blízkovýchodní mocnost bude vybírat šéfa příští vlády. Zatímco Západ si zemi spojuje především s kontroverzemi okolo jejího jaderného programu a mezinárodními krizemi, Íránce mnohem více zajímají domácí sociální a ekonomické těžkosti.

Íránský prezident Hasan Rouhání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Íránský prezident Hasan Rouhání. | foto: Reuters
Íránský prezident Hasan Rouhání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Plných 42 procent uvedlo nezaměstnanost, pouhá tři procenta vztahy Íránu s ostatními státy a jen dvě procenta historickou jadernou dohodu mezi Teheránem a mezinárodním společenstvím. Tak dopadl dubnový průzkum kanadské společnosti IranPoll, která se reprezentativního vzorku Íránců telefonicky zeptala: „Který je podle vás největší problém země, jímž by se měl příští prezident především zabývat?“

Vysoko nad otázky globální politiky Íránci umístili i témata, jako jsou rostoucí ceny bydlení nebo propast mezi bohatými a chudými. Na takto vykolíkovaném poli se také v posledních týdnech vyhrotila debata mezi šesti kandidáty, které rada dohlížitelů nakonec pustila do volebního klání v pátek tento týden.

Uvolnění izolace

„Když jsme vzali věc do svých rukou, odvrátili jsme Írán od nebezpečí války,“ opakuje v různých odměnách dosavadní prezident Hasan Rouhání, považovaný za jednoho z favoritů. Byl to totiž právě on, kdo předloni dohodl průlomovou dohodu, která Íránu povolila omezené obohacování uranu a ještě vedla ke zrušení většiny mezinárodních hospodářských sankcí proti Islámské republice.

Uvolnění izolace Íránu mělo být klíčem ke zlepšení ekonomiky země. Jenže nakolik v tomto bodě prezident Hasan Rouhání uspěl, se neshodnou ani kandidáti ani íránská veřejnost.

Uvolnění izolace Íránu mělo být klíčem ke zlepšení ekonomiky země. Jenže nakolik v tomto bodě prezident Rouhání uspěl, se neshodnou ani kandidáti ani íránská veřejnost. Z uvedeného průzkumu vyplývá, že se po uzavření dohody situace obyčejných Íránců výrazně zlepšila podle sedmi procent respondentů a mírně podle 19 procent.

Téměř tři čtvrtiny Íránců jsou však přesvědčeny, že se život v zemi nezlepšil vlivem nukleární dohody vůbec. A právě na tyto nálady – a do určité míry i fakta – sázejí Rouháního konzervativní konkurenti. „Ta dohoda je jako šek, na jehož proplacení ale vláda nemá peníze,“ prohlásil asi nejnadějnější z členů tohoto tábora, Ebráhím Raísí.

Čirý populismus

Analytik Bížan Chádžepúr upozornil, že údajně chabým výsledkům dosluhující vlády chtějí konzervativní kandidáti čelit plány, které spíše spadají do kolonky čirého populismu než do kategorie ozdravných kroků. Raísí kupříkladu navrhl plošné zvýšení sociálních dávek 24 miliónům Íránců, což by ročně znamenalo nový výdaj o objemu 200 miliard korun. Další konzervativní kandidát Mohammad Báker Kálíbáf zase slíbil, že pokud vyhraje, za čtyři roky ve funkci jeho vláda v 80miliónové zemi vytvoří pět milionů nových pracovních míst.

Údajně chabým výsledkům dosluhující vlády chtějí konzervativní kandidáti čelit plány, které spíše spadají do kolonky čirého populismu než do kategorie ozdravných kroků

Chádžepúr tvrdí, že tento program by za čtyři roky spolykal více než šest bilionů korun.Populismus těchto slibů dosáhl takového kalibru, že před ním varují i jiní konzervativci, podle nichž je nebezpečné vyvolávat v Íráncích nesplnitelná očekávání a navíc riskovat, že nesmyslné plány stejně zamítne parlament.

Od Raísího a také od nejvyššího lídra země ájatolláha Chámeneího (který přitom dal před čtyřmi lety zelenou diskrétním rozhovorům s USA a nakonec posvětil i nukleární dohodu) přitom zaznívá vůči umírněnému Rouhánímu i další sada výhrad – konzervativci tvrdí, že prezident byl vůči Západu příliš vstřícný, až poraženecký.

Jaderná dohoda

„Říkat, že pokud bychom dohodu nepodepsali, druhá strana by na nás zaútočila, nebyl dobrý přístup k vyjednávání,“ uvedl Raísí. „To, co naši zemi léta chránilo proti agresi a zahraničnímu vměšování, byla bdělost občanů,“ dodal vůdce Chámeneí v narážce na prezidentovu citovanou samochválu. Ačkoli slibují, že jadernou dohodu ani v případě volebního vítězství nezruší, radikální konzervativci v Íránu mají mnoho společného se svými protějšky v USA a v Izraeli, kteří se ji pokoušeli zhatit a rovněž ji dodnes kritizují.

Ačkoli slibují, že jadernou dohodu ani v případě volebního vítězství nezruší, radikální konzervativci v Íránu mají mnoho společného se svými protějšky v USA a v Izraeli, kteří se ji pokoušeli zhatit a rovněž ji dodnes kritizují

V šestici íránských prezidentských kandidátů lze do tábora liberálů, volajících po opatrném vylepšování vztahů se světem i uvolňování poměrů doma, počítat ještě současného viceprezidenta Esháka Džahángírího. Naopak v tandemu s konzervativním Raísím se k volbám blíží starosta Teheránu Mohammad Báker Kálíbáf, který na prezidenta neúspěšně kandidoval už dříve. O vedení íránské vlády usilují ještě bývalí ministři Mostafá Mírsalím a Mostafá Hášemítabá.

Není bez zajímavosti, že navzdory ostrým výhradám vůdce Chámeneího se do klání přihlásil i bývalý prezident Mahmúd Ahmadínežád, který byl na Západě známý především plamennou provokativní rétorikou. Z voleb ho ale nakonec diskvalifikovala Rada dohlížitelů, která svými funkcemi tvoří jakýsi průnik mezi ochranou režimu a ústavním soudem v evropském pojetí.

Kandidát Ebráhím Raísí

Asi největší emoce ze šesti schválených politiků vyvolává duchovní Ebráhím Raísí. Lídr země ho loni ustavil do čela nadace, která má nominálně na starost posvátný okresek v poutním městě Mašhad. Funkce svázaná s hrobkou středověkého šíitského vůdce imáma Rezy je významná už sama o sobě, nadace je však navíc konglomerátem řady ekonomicky silných organizací i výrobních podniků, takže Raísí zdaleka nezískal moc jen v hierarchii íránského kléru.

Íránská média řadu měsíců spekulují, že duchovní Ebráhím Raísí může být i kandidátem tiše podporovaným konzervativní částí státního aparátu, aby mu prezidentské křeslo posloužilo jako odrazový můstek k cestě ještě výše

Íránská média proto už řadu měsíců spekulují, že 77letý lídr Chámeneí si tímto gestem vybral svého nástupce v čele režimu, a že Raísí může být i kandidátem tiše podporovaným konzervativní částí státního aparátu, aby mu prezidentské křeslo posloužilo jako odrazový můstek k cestě ještě výše. Kromě vyhlídek do budoucnosti se o Raísím mluví i kvůli jeho temné minulosti, neboť se coby soudce koncem osmdesátých let podílel na masových popravách několika tisíc levicových povstalců, teroristů i nenásilných odpůrců náboženského režimu.

Dosavadní prezident Rouhání se pokusil této stránky svého největšího rivala využít ve svůj prospěch. „Íránci ve volbách celému světu dokáží, že éra násilí, extremismu a útlaku je v Íránu minulostí a země se vydává cestou zdravého rozumu,“ prohlásil koncem dubna na mítinku. „Svoboda je pro Íránce nejdůležitější hodnotou.“



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Břetislav Tureček

Břetislav Tureček | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Izrael proti všem

29.12.2016 - 12.51