Dobrý článek, realistický

Ačkoliv autor se nespecializuje na Spojené státy, ale spíše na Rusko, je jeho článek velmi dobrý, velmi realistický. Možná je převážně postavený na analýzách zahraničních médií a dalších převzatých materiálech, ale to nevadí. Mnoho českých čtenářů může překvapit, protože ve většině  publicistiky na toto téma v českých médiích v posledních mnoha letech výrazně převažuje pohled (vhodnější než "pohled" je slovo "přání")  jednoho strategického proudu.Totiž podobně jako má v České republice Izrael největšího a nejvěrnějšího spojence z celé Evropy (netvrdím, že je to špatně), mají američtí neopeření jestřábi, ti neokonzervativní,  nejvěrnějšího, a dnes už téměř jediného, spojence  v Evropě mezi vlivnými českými elitami, analytiky a stratégy v oblasti mezinárodní politiky a mezinárodní strategie. Nevím, proč to je, jednou z možností je finanční podpora od neokonzervativních thinktanků a jejich zázemí  v minulosti, možná i dosud.  Pravdou  však je, že to dost významně zkresluje pohled českých elit a v důsledku českých médií na to, jak opravdu rozložení sil v americké politice vypadá. Následkem jsou ne vždy realistická očekávání. Nejznámějším případem byl americký zájem o umístění radaru na českém území (ač každý, kdo americkou politiku znal, musel v té době vědět, že v případě vítězství kteréhokoliv demokratického kandidáta  v minulých prezidentských volbách je pravděpodobnost takového zájmu nízká).   V důsledku tohoto úhlu pohledu pak můžeme slyšet chytré, schopné a jinak většinou dobře informované lidi, jak veřejně prohlašují, že např. "další vítězství Obamy by pro americkou zahraniční politiku a svět byla katastrofa" (Šimon Pánek).  Pravda je taková, jak velmi dobře ukazuje tento článek, že američtí republikáni dnes žádnou lepší variantu nenabízejí. Z jestřábů si velký, opravdu významný vliv udržel jen jeden, a to jen z šera pozadí (což  pro něho vždy asi byla optimální pozice). Ostatní nemají ve svém pohledu podporu ani uvnitř voličské základny republikánů, tj. mezi obyvateli venkova ve vnitrozemí USA, a ještě slabší mezi moderněji smýšlejícími voliči. Postoje jsou hodně motivované populismem, což pro konstruktivní politiku v propojeném světě - v němž mj. světová mocnost č. 2 financuje sužovanou a voliče primárně zajímající ekonomiku světové mocnosti č. 1 - v lepším případě nepoužitelné, v horším krajně nebezpečné. Chaos republikánské strany ohledně zahraniční politiky ještě lépe než vystoupení Romneyho - která v zahraničně politické oblasti snad ani nebylo možno brát vážně - charakterizují přijatá rozhodnutí i verbální signály dolní komory kongresu, v níž už nějakou dobu mají republikáni většinu, a ta samozřejmě vážně brát musíme. Zkrátka jasnou a konstruktivní vizi role USA ve světě v nové konstelaci spolu s realistickou strategií, jak tam dojít, momentálně američtí politici nemají.  Alternativy, které z této situace pro svět plynou, jsou dobře nastíněny v článku. Obamova administrativa byla dosud aspoň schopna predikovat a vážit pro a proti různých nových intervencí, vlastních i spojeneckých (Izrael, NATO), a udržovat poměrně chladnou hlavu - byť za cenu ztrát politického kapitálu doma pod velkými útoky republikánů v případě Lybie (2011 i po Benghází) i Sýrie, částečně i Egypta, že je třeba podporovat opozici zbraněmi, i těžkou vojenskou technikou. Bez návodu, jak bude zaručeno, že tato technika se nedostane do rukou místních militantních a teroristických skupin, a jak bude po porážce starého režimu stažena.   Souhlasím i s hodnocením, že pokud Obama opravdu nemá v rukávu nikoho jiného než Johna Kerryho a Susan Rice, pak lepší variantou pro svět by byl výběr Kerryho. Mj. si bude rozumět s VP Bidenem, který je v zahraničně politické oblasti hodně aktivní, takže ministerstvo zahraničí a Bílý Dům nebudou do světa posílat protichůdné, tj.  špatně čitelné signály, což by se se Susan Rice mohlo stát.