Praze chybí vize a odvaha

Developeři v Praze nakupují bývalé průmyslové areály a stavějí zde byty a administrativní budovy. „Překvapuje mě, jak snadno a rychle se takové pozemky rozprodaly,“ říká v rozhovoru fotograf Herbert Slavík, čtvrtém pokračování 20dílného seriálu LN a ARTN o budoucnosti Prahy.

Herbert Slavík, fotograf. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Herbert Slavík, fotograf. | foto: Foto Richard CortésČeská pozice
Herbert Slavík, fotograf. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Fotograf Herbert Slavík v rozhovoru mimo jiné říká: „Praha má velký potenciál stát se kulturním evropským centrem, ale jde to pomalu. Zatím je to především zásluhou lidí, kteří zde žijí. Mám radost, jak ožívají některé městské části komunitním životem, například Letná, Karlín, Holešovice, Vršovice. To je velmi příjemné.“

Staroměstská radnice.

Staroměstská radnice.

ČESKÁ POZICE: Jaký máte vztah k Praze?

SLAVÍK: Narodil jsem se v Praze v Podolí a Prahu mám hrozně rád. Inspirovala mě i k mé profesi fotografa. Už na střední škole jsem chodil někdy i „za školu“ a toulal jsem se po Malé Straně, Hradčanech, Vyšehradě a fotil jsem.

ČESKÁ POZICE: Procestoval jste spoustu míst. Čím je Praha unikátní?

Mám pocit, že se do Prahy vrací inspirace z Berlína i Vídně. Praha není tak velká, což je příjemné. Je to komorní město, které se dá za tři dny celé projít pěšky. Je zde spousta půvabných zákoutí.

SLAVÍK: Historií, prolínáním kultur, kdy zde v nedávné minulosti žili vedle sebe Češi, Němci, křesťané, židé, těžko budete hledat jinde na světě tolik zachovalých kostelů a synagog. Pražské židovské město je unikát. A zázrakem je, že Praha bez větší újmy přečkala druhou světovou válku i komunismus s jeho socialistickým realismem.

Hodně jezdím do Vídně a Berlína, Praha je přirozenou spojnicí těchto velkoměst. Tak tomu bylo i v minulosti, pak se to na 40 let přerušilo a nyní se opět vrací na tuto osu. To mě těší. Mám pocit, že se do Prahy vrací inspirace z Berlína i Vídně. Praha není tak velká, což je příjemné. Je to komorní město, které se dá za tři dny celé projít pěšky. Je zde spousta půvabných zákoutí.

Praha má velký potenciál stát se kulturním evropským centrem, ale jde to pomalu. Zatím je to především zásluhou lidí, kteří zde žijí. Mám radost, jak ožívají některé městské části komunitním životem, například Letná, Karlín, Holešovice, Vršovice. To je velmi příjemné.

ČESKÁ POZICE: Je váš pohled fotografa na Prahu jiný?

Rád pátrám po nostalgii starých časů. V této souvislosti mě mrzí, že jsme vymazali z naší historie období monarchie, přitom pokud se bavíme o architektuře, pak se v Praze stačí podívat kolem sebe a vidíme, že to, co dělá Prahu unikátní a výjimečnou, zde bylo z valné části postaveno za Rakouska-Uherska.

SLAVÍK: Myslím, že ano. Stále objevuji nová místa. A to díky projektům, které jsem mohl v uplynulých letech uskutečnit – knihy o pražských palácích, Pražském hradě, Kramářově vile i třeba o historii ruzyňského letiště. Velmi objevné jsou akce, jako je Noc kostelů nebo Muzejní noc, atraktivní je Open House, zpřístupnění zajímavých pražských paláců, vil i nových moderních budov.

Rád pátrám po nostalgii starých časů. V této souvislosti mě mrzí, že jsme vymazali z naší historie období monarchie, přitom pokud se bavíme o architektuře, pak se v Praze stačí podívat kolem sebe a vidíme, že to, co dělá Prahu unikátní a výjimečnou, zde bylo z valné části postaveno za Rakouska-Uherska. Panorama Hradčan, pro Prahu typický pohled, zde máme díky Marii Terezii a jejímu dvornímu architektovi Nicolu Pacassimu, který zásadně přestavěl Pražský hrad do dnešní podoby.

Neměli bychom zapomenout, že i mnohé významné české instituce a pražské dominanty byly v Praze postaveny za vlády Františka Josefa I., většinou i s jeho finančním přispěním a podporou, včetně Národního divadla, Národního muzea, UMPRUM muzea.

Téměř po sto letech od rozpadu Rakouska-Uherska bychom mohli přistupovat k tomuto období našich dějin více sebevědomě. Třeba se potom dočkáme návratu krásného pomníku maršála Radeckého od bratří Maxů odstraněného po roce 1918 z Malostranského náměstí.

ČESKÁ POZICE: Co vidíte jako nedostatek, a naopak přednost Prahy?

Za nedostatky považuji absenci parkovacích domů, obecně dlouhodobě ignorovanou situaci s parkováním v Praze. Problémem je neexistující rychlé a přímé spojení letiště s centrem města. Tam Praha zcela zaspala.

SLAVÍK: Za přednost Prahy považuji její členitost, krásnou polohu na Vltavě i mnoho parků a zeleně. Těší mě některé stavby, které zde vyrostly po roce 1989, ale je toho za čtvrtstoletí žalostně málo – Gehryho a Milunićův Tančící dům, Zlatý Anděl od Jeana Nouvela na Smíchově. Líbí se mi budova Národní technické knihovny v Praze 6 či sídlo ČSOB v Radlicích. Promarnila se však řada příležitostí na atraktivních pozemcích v centru města.

Za nedostatky považuji absenci parkovacích domů, obecně dlouhodobě ignorovanou situaci s parkováním v Praze. Problémem je neexistující rychlé a přímé spojení letiště s centrem města. Tam Praha zcela zaspala. A spokojen nejsem ani se zamořením centra města různými nevkusnými turistickými atrakcemi připomínajícími spíše velkou pouť.

ČESKÁ POZICE: Kde vidíte příčinu?

Vedení Prahy evidentně chybějí a chyběly silné osobnosti, odborné autority, které by dokázaly prosadit a uskutečnit potřebné, nebo přitažlivé projekty

SLAVÍK: Mám pocit, že je to dané obavou či strachem něco rozhodnout. Vedení Prahy evidentně chybějí a chyběly silné osobnosti, odborné autority, které by dokázaly prosadit a uskutečnit potřebné, nebo přitažlivé projekty. Praze chybí vize a odvaha.

ČESKÁ POZICE: Napadá vás odvážný projekt, který by Praze pomohl?

SLAVÍK: Například dostavba Staroměstské radnice. Pro magistrátní reprezentaci není, dle mého názoru, lepší místo jako výzva. Dokázal bych si tam představit například projekt Normana Fostera, podobně jako rekonstruoval Bundestag v Berlíně, jehož skleněná kupole je dnes jedním z hlavních turistických cílů města.

Dalším významným místem, které by si zasloužilo více pozornosti, je Pražský hrad. Když jsem o něm připravoval knihu, strávil jsem tam rok a půl. Při té práci a bližším poznávání toho obrovského areálu, ke kterému chovám výjimečný respekt, jsem si uvědomil, jak moc Pražskému hradu chybí architekt, který by tam přinesl nějaký nový, moderní prvek, jak ve své době učinili Plečnik, Janák, Rothmayer, Fragner.

Pro magistrátní reprezentaci není lepší místo jako výzva než dostavba Staroměstské radnice. Dokázal bych si tam představit například projekt Normana Fostera, podobně jako rekonstruoval Bundestag v Berlíně, jehož skleněná kupole je dnes jedním z hlavních turistických cílů města.

Z doby úřadování Václava Havla je tam nová oranžérie od Evy Jiřičné, průchod Jelením příkopem od Josefa Pleskota, úpravy od Bořka Šípka, stále je tam ale spousta prostoru pro podobné citlivé moderní úpravy, které by celý areál oživily a posunuly více do současnosti.

Nebál bych se ani významnějších zásahů. Jako příklad bych použil prosklenou pyramidu architekta Peie na nádvoří Louvru. Ve své době také budila odpor části veřejnosti, dnes však patří společně s Eiffelovkou k hlavním symbolům Paříže. Za promarněnou příležitost vidím i zavržení Kaplického knihovny na Letné. To byl ukázkový příklad, kdy vedení města chyběla odvaha.

ČESKÁ POZICE: Praha je historickým městem. Jak docílit optimální koexistence historického a nového?

SLAVÍK: Rekonstrukce Bundestagu v Berlíně ukázkově skloubila historickou budovu s moderní architekturou. Podobných příkladů bychom našli víc – MuseumsQuartier ve Vídni nebo moderní rekonstrukce zřícenin hradů v Jižním Tyrolsku, o jejichž oživení se zasloužil Reinhold Messner, a kde jsou dnes expozice Messner Mountain Museen. Lze skloubit staré s novým. Praze chybí výrazná moderní architektura, za kterou by jezdili turisté. Tančící dům nestačí.

ČESKÁ POZICE: Je přístup pražských památkářů příliš konzervativní? Funguje centrum jako skanzen?

Za promarněnou příležitost vidím i zavržení Kaplického knihovny na Letné. To byl ukázkový příklad, kdy vedení města chyběla odvaha.

SLAVÍK: Nevnímám centrum jako skanzen. A přístupu památkářů často nerozumím. Stačí se podívat na nejednotnost vývěsních štítů v centru Prahy, často hyzdících fasády historických domů, masivní konstrukce předzahrádek na Malém náměstí či na Staroměstském náměstí. Často si kladu otázku, zda nějaký takový úřad v Praze existuje.

Pokud ale památkáři souhlasili s demolicí Domu u Turků na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, pak jejich přístup jako konzervativní nevnímám. Sám bych se v tomto případě přikláněl spíše k názorům na zachování původní stavby, stejně bych hájil stavby ve stylu brutalismu, vadí mi demolice hotelu Praha a podpořil bych zachování budovy Transgasu na Vinohradské třídě.

ČESKÁ POZICE: Měla by Praha do budoucna postavit svou image na architektuře, nebo najít jinou oblast, kterou se bude profilovat?

Praze chybí výrazná moderní architektura, za kterou by jezdili turisté. Tančící dům nestačí.

SLAVÍK: Image Prahy již na architektuře stojí, tedy na té historické, moderní architekturou, aby se jí Praha profilovala, můžeme těžko konkurovat velkoměstům. Ale určitě má Praha velký potenciál stát se významným kulturním centrem. K tomu však chybí jasná vize, kam má Praha směřovat, tedy do jakých projektů investovat.

Chybí zde více moderních galerií, koncertní síně, kulturně-komunitní centra, projekty jako je ve Vídni MuseumsQuartie, areál, který vznikl přestavbou bývalých císařských jízdáren patřících k Hofburgu, v Berlíně Kulturbrauerei, bývalý pivovar, dnes fungující jako kulturní centrum.

ČESKÁ POZICE: Z jakých peněz by bylo optimální zmíněné prostory postavit a provozovat? Městských, soukromých či z obou?

Nevnímám centrum jako skanzen. A přístupu památkářů často nerozumím. Stačí se podívat na nejednotnost vývěsních štítů v centru Prahy, často hyzdících fasády historických domů, masivní konstrukce předzahrádek na Malém náměstí či na Staroměstském náměstí.

SLAVÍK: Samozřejmě by to mělo investovat město, stát. Zatím zde od roku 1989 vznikaly projekty převážně soukromých investorů. Stále posloucháme, že na nic nejsou peníze. Přitom Praha například nečerpá peníze z Evropských fondů, kde jich je dost. To je už mantra, že na nic nejsou peníze, řekl bych národní vlastnost, neustále si stěžovat, na vše nadávat a hledat viníky někde jinde. Tato země je bohatá, není chudá.

ČESKÁ POZICE: V Praze se stalo trendem zastavování brownfieldů. Jak na tento trend pohlížíte?

SLAVÍK: Překvapuje mě, jak snadno se tyto pozemky rozprodaly. Problém je také v tom, že ne všechny patřily městu, ale chyba je asi v nastavení systému. Nerozumím, proč se pozemky, které patří státní firmě, primárně nenabídnou k odkoupení městu, a až potom případně soukromému investorovi. Zde by měl více fungovat systém obecného zájmu před nejvyšší nabídkou.

Nejsem příznivcem lidového hlasování v důležitých národních otázkách, ale v případě využití velkých volných ploch v centru měst, či obcí by se do rozhodování měla více zapojit veřejnost. Lidé, kteří tam bydlí, by měli mít možnost se k dalšímu využití těchto lokalit vyjádřit.

Nerozumím, proč se pozemky, které patří státní firmě, primárně nenabídnou k odkoupení městu, a až potom případně soukromému investorovi. Zde by měl více fungovat systém obecného zájmu před nejvyšší nabídkou.

V Berlíně chtělo město zastavět území bývalého letiště Tempelhof. Odehrálo se referendum, v němž se měli občané vyjádřit, jak s pozemky naložit. Zvítězila varianta, aby pozemky bývalého letiště sloužily k rekreačním účelům. Hodně se také mluví o propojení evropských měst s Prahou rychlovlaky. Kladu si otázku, zda v budoucnu nebudou chybět dnes rozprodávaná nádraží.

ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte chystaný projekt okolo Masarykova nádraží?

SLAVÍK: Zástavbu kolem Masarykova nádraží považuji za jednu z promarněných příležitostí. Potřebujeme šest administrativních budov v centru města pro deset tisíc zaměstnanců? Navíc to bude znamenat další dopravní zátěž pro centrum. V těsném sousedství historického jádra města má vzniknout administrativní areál. Proč?

Je to ideální lokalita pro umělecké či muzejní centrum, kde by byly galerie, koncertní síň, muzea, částečně byty. Vždyť je to doslova „přes ulici“ od legendární kavárny Arco, kde se scházeli slavní spisovatelé Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel, Egon Erwin Kisch. A to nemluvím o tom, že i bývalá nádraží slouží ve světě jako slavné a krásné galerie – Musée d’Orsay v Paříži, Hamburger Bahnhof v Berlíně.

ČESKÁ POZICE: Projekt ale přinese moderní architekturu.

Zástavbu kolem Masarykova nádraží považuji za jednu z promarněných příležitostí. Potřebujeme šest administrativních budov v centru města pro deset tisíc zaměstnanců?

SLAVÍK: To je pravda, ale turisté se nejezdí dívat na Pankrác na moderní administrativní centra. Současný trend je opačný – stavět kanceláře mimo centrum města.

Oblast okolo Masarykova nádraží mi přijde natolik atraktivní, že se mohlo rozšířit historické centrum o moderní, turisticky vyhledávanou část, elegantně navazující na „zelený“ Vítkov. Nejde jen o to, že zde vyrostou administrativní budovy podepsané studiem Zahy Hadid, to samo o sobě turistům nic nedá, pokud výsledkem tohoto projektu budou zase „jen“ kanceláře.

ČESKÁ POZICE: Soukromý investor ale nemá důvod plány měnit. Jeho projekt musí ekonomicky fungovat.

SLAVÍK: To je pravda. Proto říkám, že někde v systému je chyba. Týká se to však i odpovědnosti investora. Proč by nemohl začlenit do projektu například centrum moderního umění, nebo koncertní síň? Je to škoda.

Velkým projektům často chybí odpovídající občanská vybavenost. Staví se byty, ale už se nemyslí na to, co v oblasti budou lidé dělat po práci. To by mělo být automaticky součástí každého projektu.

Mohli bychom se však bavit i o dalších místech. Nádraží Bubny. Také úžasné místo. Jsou tam historické budovy bývalého nádraží a byla by škoda, kdyby se zbořily. Tam by také mohl vzniknout projekt kulturního-komunitního centra, umělecké ateliéry, prostory pro start-upy, pop-up shopy.

Řešením není postavit všude nové čtvrti, kde budou převážně kanceláře a v přízemí pár obchodů. Velkým projektům často chybí odpovídající občanská vybavenost. Staví se byty, ale už se nemyslí na to, co v oblasti budou lidé dělat po práci. To by mělo být automaticky součástí každého projektu.

ČESKÁ POZICE: Developeři poukazují na to, že plochy se službami a veřejný prostor jsou ochotní vybudovat, ale pak je musí někdo spravovat. Město o to prý zájem nemá.

Zajímala by mě také odpověď na otázku, proč Praha nemá parkovací domy. Hodně cestuji autem po Evropě a nikde se mi nestalo, abych měl problém s parkováním.

SLAVÍK: To je otázka pro vedení města. Zajímala by mě také odpověď na otázku, proč Praha nemá parkovací domy. Hodně cestuji autem po Evropě a nikde se mi nestalo, abych měl problém s parkováním. Je mojí volbou, zda parkuji přímo v centru za vyšší sazbu, nebo dále za méně. Praha to řeší 30 let malováním modrých zón, takže její návštěvníci nezaparkují nikde a rezidenti musejí za parkování na ulici v místě bydliště platit.

Herbert Slavík

  • V letech 1990 až 2002 vedoucí fotooddělení MF Dnes.
  • Od roku 2003 působí jako fotograf na volné noze.
  • Dlouhodobě se věnuje portrétování českých osobností.
  • Významnou součástí jeho tvorby je sportovní fotografie.
  • Jeho práce jsou zastoupeny i ve stálých sbírkách – například Victoria and Albert Muzea v Londýně, Muzea Mezinárodního olympijského výboru v Lausanne a Uměleckoprůmyslovém muzea v Praze.
  • Od roku 2013 spolupracuje na organizování soutěže Czech Press Photo.

Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN)

Úvodní článek „Vyrovná se Praha ostatním světovým metropolím“ napsala Kateřina Menzelová.

První rozhovor „Je na čase začít považovat developery za partnery“ z dvacetidílného seriálu Lidových novin a Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN) o budoucnosti Prahy byl s prezidentkou ARTN Zdenkou Klapalovou.

Druhý – „Praha se prezentuje jako město kultury. Ale tak tomu zcela není“ – s pražskou primátorkou Adrianou Krnáčovou.

Třetí – „Zapomíná se na lokality mimo centrum Prahy“ – s ředitelem a předsedou představenstva developerské společnosti Trigema Marcelem Souralem.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.