Právo je složité. Právní apokalypsa přesto nehrozí

České právo je v krizi, shoduje se většina právníků oslovených v pravidelné anketě. Důvodů je řada, zejména přemíra regulace, nízká kvalita legislativy a její překotné změny. Pesimismus ale nesdílejí všichni oslovení právníci, složité právo může být také přirozeným znakem složité společnosti, v níž žijeme.

Právo v roce 2016. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Právo v roce 2016. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Právo v roce 2016. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jedním z příznaků české právní krize je přehnaný legislativní optimismus. „Překotně se měnící, příliš rozsáhlá a často nesrozumitelná právní regulace je problémem práva na celém světě,“ říká jeden z respondentů ankety, jež redakce tradičně ponechává v anonymitě. „Rozšiřování právní regulace je způsobeno zejména tím, že se po vstupu do Evropské unie zvýšil počet normotvorných orgánů a tím, že jsou upravovány stále větší detaily,“ říká další z oslovených právníků.

Stav českého práva

„Velkým nešvarem je i to, že politici velmi často na sebemenší událost – hlavně mediální – reagují změnou právních předpisů, což vede k chaosu. Obecně totiž platí, že právo nikdy nemůže postihnout všechny situace, které mohou nastat, a tudíž je lepší ponechat větší prostor pro aplikaci obecnější normy právníkům,“ zní další hlas. „V televizi proběhne nějaká zpráva, voliči se rozčílí a požadují rychlé legislativní řešení. Proto následuje legislativní změna, aby politici mohli voličům oznámit, že jsou aktivní a problém řeší. Zpravidla tím, že něco dalšího zákonem zakáží. Příliš mnoho zákazů a povinností pak vede k tomu, že lidé rezignují na jejich dodržování. Státní orgány nemohou všechny přestupky sankcionovat, takže si vybírají a potrestají jen někoho. A tím se podrývá hlavní hodnota práva – jeho vymahatelnost a rovné postavení všech před zákonem,“ dodává jedna z účastnic ankety. Podle všeho ovšem občané tuto aktivitu od zákonodárců očekávají: „Na jedné straně není při legislativních dostizích na všech úrovních správy země žádný čas pro ukotvení a zakořenění pravidel, na straně druhé si takové dostihy zřejmě žádáme, protože podle toho své zástupce a představitele hodnotíme a volíme.“

Tento přístup působí i některé systémové obtíže: „Zákonodárci ve snaze o maximální precizaci právní normy upřednostňují před obecnou a do jisté míry abstraktní formulací formulace ryze konkrétní, kazuistické. Tím právní řád bobtná, stává se nepřehledným a chaotickým. Důsledkem této nepřehlednosti je pak i neúcta občanů k právu. Zcela oprávněně získávají dojem, že právo sice reguluje spoustu zbytečností, ale právě v jejich životní situaci jim nijak nepomůže.“ Další právník dodává: „Míra konkrétnosti, která by slušela podzákonné normotvorbě nebo judikatuře, je „povyšována“ na zákonnou úroveň.“

Ač není bez viny ani český zákonodárce, mnozí respondenti připisují zhoršující se tendence vlivu Evropské unie. „Znásobuje totiž obecnou novodobou tendenci vše podrobně regulovat, kterou trpí i čeští zákonodárci, ale to je jen slabý odvar proti Komisi, která je všeregulací doslova posedlá a je to její jediný lék na každý problém,“ myslí si jeden z právníků.

Laik je bez šance znát právo

Na paškál si řada respondentů kromě přemíry regulace vzala i její kvalitu. Respektive nekvalitu. Důvody lze hledat již na půdě parlamentu: „Nové právní předpisy jsou většinou zmetky, protože do předpisu se snaží kdekdo kdeco propašovat. Vítězí právní nihilismus.“ Kritika ale zní i na konto mladých legislativců: „Významnou příčinou degenerace české legislativy je likvidace legislativních odborů ministerstev a ústředních úřadů. Toto rodinné stříbro bylo postupně nahrazeno útvary s nadšenými začátečníky.“

„Časté změny zákonů snižují jistotu a předvídatelnost v právních vztazích a v konečném důsledku povědomí o obsahu zákonů, v horším případě o jejich samotné existenci,“ varuje jeden respondent.

„Předpokládám, že k úrovni právní jistoty z konce roku 2013 bychom se mohli začít blížit někdy kolem roku 2030.“

Ztráta právní jistoty je dnes namítána v souvislosti s novým soukromým právem: „Předvídatelnost civilního práva se průběžně zlepšovala až do účinnosti rekodifikace. Tam nastal prudký obrat. Předpokládám, že k úrovni právní jistoty z konce roku 2013 bychom se mohli začít blížit někdy kolem roku 2030.“ To ve svém důsledku znamená, že právo je méně předvídatelné: „V souvislosti s novým občanským zákoníkem je odhad vývoje některých sporů bez nadsázky věštěním z křišťálové koule.“

Mnoho právníků také zmiňuje žertem pronášený návrh, aby si normotvůrci dali alespoň jeden rok pauzu, aby se právní úprava mohla „usadit“. „Závazně prohlašuji, že budu volit tu stranu, která se zaváže zrušit každým rokem svého volebního období nejméně 1000 obecně závazných předpisů,“ deklaruje jeden respondent.

Cesty zpět na stromy není

Někteří právníci bijí na poplach, že se dnes ani experti na určitou problematiku ve svém oboru nevyznají dokonale: „Rozsah právní úpravy společně s tempem změn prakticky neumožňuje laikům, ba ani profesionálům mít znalost celého právního řádu a nakonec ani jeho ucelené části. Kdyby nám vypnuli internet, nikdo nebude vědět, co platí.“ Podobně to vidí i tento respondent: „Právní řád je natolik zaplevelený a nepřehledný, že ani odborníci nemají šanci, bez úzké specializace, vyznat se v právu. Laik je bez šance zcela.“

Na druhou stranu, zmiňovaná specializace je podle řady právníků v pořádku. „Iluze právníka coby znalce celého právního řádu definitivně bere za své. Musíme si zvyknout na fakt, že dochází napříč naším oborem k velké specializaci. Člověk se musí specializovat na určitý úzký segment, jinak jeho služby klientovi nepřinesou potřebnou přidanou hodnotu. Přijde mi to ale jako celkem přirozený vývoj,“ myslí si jeden z nich. „Dnes najdeme advokáty, kteří se věnují oborům, o nichž před deseti lety nikdo nevěděl či si nedovedl specializaci v nich představit,“ říká další respondent.

„Návrat k jednoduššímu právu není možný, ledaže se zásadně zjednoduší společnost. Srovnávání neustálých proměn práva dnes s jeho stabilitou před sto lety je proto laciné a v podstatě klamavé.“

Jinými slovy, společnost, v níž žijeme, je stále složitější a s ní se zesložiťuje i právo: „Návrat k jednoduššímu právu není možný, ledaže se zásadně zjednoduší společnost. Srovnávání neustálých proměn práva dnes s jeho stabilitou před sto lety je proto laciné a v podstatě klamavé.“ Podobně to vidí i tento účastník ankety: „Zjednodušení práva, po kterém někteří volají, bude možné teprve tehdy, až dojde ke zjednodušení našich životů, což se patrně stane až v důsledku nejbližší krize zásadního charakteru – například ekologická katastrofa, masová migrace, válka, úbytek populace. Dokud to ale půjde, budeme se prohánět po dálnicích sto šedesát a vytvářet další regulace elektronických cigaret či CO2. Stále složitější společnost si zkrátka žádá stále složitější pravidla a je naivní si myslet, že nás obecné normy spasí.“

Někteří respondenti ale nacházejí i náznaky pozitivních změn: „Celkový stav práva není uspokojivý, ale zdá se, že dochází viditelně k zefektivnění činnosti obecných soudů a i akademická oblast v oblasti zkoumání právních oborů se probouzí.“ Velmi realisticky na budoucnost hledí tento právník: „Svět se v právu nakonec nikam pronikavě dál neposouvá. Mění se sice texty předpisů i judikatura, a to rychle a nepřehledně. Právní kakofonie. Nicméně základní struktura práva je v České republice už čtvrt století a ve státech na západ od nás ještě podstatně déle stejná. Pokud společnost zůstane tak složitá a komplexní, jakou nyní je, a zároveň se nestane autoritářskou, nebude to jinak. Představa jasného, jednoznačného a pochopitelného práva je na pluralitním Západě jedna velká iluze. Právo zůstane pěkně zamotaným klubkem s mnoha konci, ale zároveň si uchová základní parametry lidskosti a uměřenosti. Myslím, že to je nakonec lepší než jasná pravidla, ale ostrá jako nůž.“

„Je sice lákavé pokusit se obsadit volnou pozici právnického Miroslava Bárty nebo Václava Cílka, kteří věští zánik naší civilizace. Složitost práva je ale často dána složitostí života, ne zákona. Každý by chtěl právo, které předvídatelně a spravedlivě řeší každý případ, a které by se vešlo na jednu stránku. Je to ale utopie. Má smysl dát si analytickou práci a navrhnout zjednodušení určitých právních pravidel. Vyvolávat však obavy z právní apokalypsy není důvodné,“ uzavírá jeden z právníků.

Počet příspěvků: 1, poslední 16.2.2016 01:14 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.