Práva zloděje nemají mít přednost před ochranou okradeného

Právní ochrany se nemůže domáhat ten, kdo sám porušuje zákony, shodla se většina oslovených právníků v pravidelné anketě.

Zloděj při krádeži auta- ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zloděj při krádeži auta- ilustrační | foto: Shutterstock
Zloděj při krádeži auta- ilustrační | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Už téměř pět let uplynulo od chvíle, kdy bylo v Praze odcizeno elektrické kolo. Obchodník dal záběr z bezpečnostní kamery na Facebook, což pomohlo identifikovat pachatele. Jenže Úřad pro ochranu osobních údajů obchodníkovi následně vyměřil pokutu pět tisíc korun.

Může okradený zveřejnit fotografii zloděje na sociálních sítích?

Proti té firma Ekolo.cz podala v roce 2012 žalobu. Pražský městský soud pak dospěl k závěru, že v kauze převažuje ochrana soukromého vlastnictví nad zájmem na ochranu osobních údajů, letos ale jeho rozhodnutí zvrátil Nejvyšší správní soud (NSS). Podle něj pro podobnou úvahu vůbec není prostor a záběry z kamerového systému lze poskytnout policii, nikoliv je využít pro hledání pachatele na vlastní pěst.

Před několika dny rozhodl Městský soud v Praze znovu, tentokrát v souladu s názorem NSS. Ten ale v právnické obci vyvolává rozpaky.

Absurdní rozhodnutí

„Bohužel jsme se dostali do situace, kdy má podle soudců přednost ochrana práv zloděje před ochranou okradeného. Toto absurdní rozhodnutí ilustruje formalismus a úpadek schopnosti vzájemně poměřovat jednotlivé hodnoty,“ říká jeden z oslovených právníků, které vždy ponecháváme v anonymitě.

„Rozsudek NSS je nejen právně špatný a mizerně odůvodněný, ale jde i proti přirozenému lidskému cítění, co je dobré učinit v těchto typech kauz.“

Podobně to vidí i tento respondent: „Rozsudek NSS je nejen právně špatný a mizerně odůvodněný, ale jde i proti přirozenému lidskému cítění, co je dobré učinit v těchto typech kauz, a co se také v sociální realitě zcela běžně děje. Taková rozhodnutí bohužel přispívají k tomu, že právo se odcizuje normálním smrtelníkům.“

Někteří respondenti lakonicky odpověděli, že právo zkrátka v současné chvíli takovéto jednání zapovídá a je na parlamentu, aby příslušné zákony změnil. Podle jiných ale by případ měl dopadnout opačně i podle účinné právní úpravy.

„Realita u malých krádeží je bohužel taková, že policie ani tehdy, obdrží-li od okradeného záběry pravděpodobného zloděje, tohoto zloděje nevypátrá. Možná proto, že na jeho vypátrání nemá takový zájem jako okradený, a proto není dostatečně invenční a aktivní. Pokud tedy významná část zlodějů dopouštějících se drobných krádeží není vypátrána, myslím, že zveřejnění podobizny pravděpodobného zloděje je nezbytné pro ochranu vlastnického práva okradeného, a tedy v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů,“ konstatuje jeden z nich.

Hned několik právníků však upozorňuje na to, že svémocně zveřejnit fotografii na sociální síti může člověk jen tehdy, pokud jej už dříve poskytl policistům, a ti byli zjevně nečinní: „Pak si myslím, že by bylo nesprávné jej za to trestat. Ale aby po pár dnech či dokonce ihned sám vyhodnotil, že je někdo pachatelem, a takto jej veřejně označil i s fotografií, to je lynč. Psům psí smrt, volávali občané v 50. letech před soudní budovou, aby náhodou soudci nerozhodli jinak.“

Vyvarujme se lynče

Jde zkrátka o vážný zásah do práva na soukromí. „Stále existuje zásada presumpce neviny. Hrozí nebezpečí, že takto bude nevratně zasaženo do osobnostních práv fyzické osoby. Navíc i po delší době může soud dospět k závěru, že osoba, jejíž podobizna byla na Facebooku umístěna, věc neodcizila, ale trvalý dopad do osobnostních práv již odčinit nepůjde. Nikdo by takto neměl brát spravedlnost do svých rukou, i když chápu naštvání obchodníka s elektrokoly,“ říká jeden z právníků.

Tomu však oponuje tento advokát: „Primárním zájmem poškozeného zde není potrestání pachatele, to je samozřejmě plně v kompetenci orgánů státu, nýbrž navrácení odcizeného majetku, a to v co nejkratším čase. A čím později dojde k odhalení pachatele, tím je nižší šance na navrácení odcizeného majetku.“

„Pokud jde o video, které zachycuje trestný čin, a zveřejnění má pomoci identifikovat pachatele, pak argumentace ochranou soukromí pachatele je zcela mimo realitu.“

Je také otázkou, jaký záznam případně zveřejnit lze a jaký nikoliv. „Pokud jde o video, které zachycuje trestný čin, a zveřejnění má pomoci identifikovat pachatele, pak argumentace ochranou soukromí pachatele je zcela mimo realitu. Na druhou stranu, uveřejnění pouhé fotografie s komentářem, že jde o zloděje, je předjímající a nepřijatelné,“ zamýšlí se další z respondentů.

Navíc je třeba brát v potaz, zda nešlo například o jednání v omylu nebo krajní nouzi, které by tudíž nebylo protiprávní.

Zajímavý kompromis pak nabízí tento advokát: „Fotografii je možné na internet umístit, ale s tím rizikem, že když následně dotyčný nebude trestně stíhán a pravomocně odsouzen, že se pak bude moci dovolávat neoprávněného zásahu do svých práv. Zkrátka, břemeno bych přesunul na zloděje, ledaže jde o případ zjevné svévole ze strany poškozeného. To bych považoval za správně vybalancovaný přístup.“