Pravá ruka Bradáčové: Protikorupční specializace žalobců je jen formální

Náměstek na Vrchním státním zastupitelství v Praze Adam Bašný exkluzivně pro ČESKOU POZICI rozebírá, co brání odhalování korupce v Česku.

Martin Shabu 10.11.2013
„Nejkvalitněji zpracované korupční kauzy mohou být jen ty, které se dozvíme v reálném čase,“ je přesvědčen žalobce Adam Bašný. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Nejkvalitněji zpracované korupční kauzy mohou být jen ty, které se dozvíme v reálném čase,“ je přesvědčen žalobce Adam Bašný. | foto: © Isifa/Lidové noviny/PAVEL WELLNERČeská pozice
„Nejkvalitněji zpracované korupční kauzy mohou být jen ty, které se dozvíme v reálném čase,“ je přesvědčen žalobce Adam Bašný.

Česká veřejnost si ho pamatuje jako kritika postupu státních zástupců v kauze bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka. Má však na svém profesním kontě i  stíhání úplatného šéfa liberecké policie a zkušenosti ze zahraniční mise EULEX v Kosovu. Řeč je o náměstkovi na Vrchním státním zastupitelství (VSZ) v Praze Adamu Bašném.

Ačkoli je ve funkci více než rok, médiím se zatím vyhýbal. ČESKÁ POZICE přináší s Bašným exkluzivní rozhovor, v němž mimo jiné popisuje, co všechno by měl státní zástupce v řádu několika hodin zvážit, než se pustí do rozkrývání korupční aféry, a co z jeho pohledu efektivnímu boji se závažnou hospodářskou kriminalitou a korupcí brání.

Specialisté na boj s korupcí chybějí

ČESKÁ POZICE: Co je podle vás největším problémem odhalování a stíhání závažné hospodářské trestné činnosti a korupce v Česku?

BAŠNÝ: Pokud se na to budu dívat čistě z pohledu státního zastupitelství, tak podle mě máme nedostatek skutečné specializace. Domnívám se, že korupce je tak závažný a v trestněprávní rovině specifický fenomén, že si vyžaduje vysokou míru odbornosti. V soustavě státního zastupitelství sice máme specialisty, často však jde o přívěšek k ostatním specializacím. Výsledkem je to, že se státní zástupci s korupční trestnou činností nesetkávají ve své praxi často. Proto se z nich nemohou stát v pravém smyslu toho slova specialisté. Jsou tak sice označeni, ale jejich odbornost je pouze formální.

ČESKÁ POZICE: Proč je důležitá specializace?

BAŠNÝ: Korupce vyžaduje mimo jiné i perfektní znalosti mimotrestních předpisů. Jsou různé formy vyšetřování korupce. Nejefektivnější je odhalování v reálném čase. Státní zástupce v takových případech musí v řádu minut a hodin vyhodnotit informace, které získá od policejního orgánu, z prostředí a z médií. V boji s korupcí je naprosto klíčové nasazení operativních prostředků a využití forem skrytého vyšetřování. „V boji s korupcí je naprosto klíčové nasazení operativních prostředků a využití forem skrytého vyšetřování“Nejkvalitněji zpracované korupční kauzy mohou být jen ty, které se dozvíme v reálném čase. Kolegové, kteří se do těchto situací nedostávají často, nemusejí přesně vědět, jak reagovat.

ČESKÁ POZICE: Co všechno musí státní zástupce zvážit, když rozhoduje o dalším postupu?

BAŠNÝ: Nemohu popisovat konkrétní příklad. Modelově to však v takovém typu kauz funguje tak, že za státním zástupcem přijdou policisté s tím, že se na ně obrátil nějaký zdroj jako například občan, podnikatel a úředník, jenž byl součástí korupčního vztahu. Státní zástupce pak musí vyhodnotit, jestli jde o věrohodný zdroj informací. Musí vyhodnotit všechny dostupné informace, dále určit právní kvalifikaci, o jaký trestný čin by mělo jít. Dalším krokem je vyhodnocení místní a věcné příslušnosti. Následuje úvaha, jestli podat soudu žádost o využití operativně pátracích prostředků. Tato rozhodnutí státní zástupce činí v situaci, kdy o případu zpravidla nemá mnoho informací. Zároveň platí, že je v přípravné fázi trestního řízení zárukou zákonnosti postupu.

Kritik Čunkova případu

Adam Bašný (37) vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 2005 byl jmenován státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5. O rok později absolvoval stáž na Nejvyšším státním zastupitelství. V letech 2006 až 2011 pracoval na Krajském státním zastupitelství v Ústí nad Labem, a z toho tři roky vedl jeho libereckou pobočku. S Libercem je spojena i medializovaná korupční aféra šéfa tamní okresní policie Miroslava Dvořáka, kterou Bašný dozoroval.

Po výrocích na semináři Transparency International v prosinci 2008, na němž prohlásil, že vyšetřování údajné úplatkářské kauzy bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka bylo „největší ranou do pracně budované image české justice“ a že existuje zcela oprávněná obava z politicko-ekonomických vlivů v justici, o post vedoucího státního zástupce v roce 2009 přišel a stal se z něj opět řadový žalobce. V letech 2011 a 2012 pracoval jako mezinárodní prokurátor v civilní misi EULEX v Kosovu. Loni v srpnu si ho vrchní pražská žalobkyně Lenka Bradáčová vybrala za svého náměstka. Bašný je členem pracovní skupiny pro boj proti korupci OECD. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vedl přednášky na téma korupce a veřejná moc.

ČESKÁ POZICE: Ve složitých korupčních aférách se často objevuje potřeba spolupráce se zahraničními parnery. Jak často jste s nimi v kontaktu?

BAŠNÝ: Ve většině případů, které vedeme na VSZ v Praze, v kontaktu s cizinou jsme. Žádosti o právní pomoc ze zahraničí bývají prvkem, jenž prodlužuje vyšetřování. Do velké míry však na tom závisí i naše úspěšnost.

ČESKÁ POZICE: Existují však případy laxnosti přístupu v mezinárodní spolupráci. ČESKÁ POZICE předloni upozornila na (ne)spolupráci českých státních zástupců se Švýcary v kauze gripen, což musel žehlit i český velvyslanec při OECD, a pochybnosti panují i v kauze MUS. Jak efektivně tedy Češi se zahraničím spolupracují?

BAŠNÝ: Česká republika má v mezinárodní justiční spolupráci velmi dobrou pověst. Pokud došlo v minulosti k nějakým problémům, tak se skutečně jednalo o výjimku. Samozřejmě se však takovéto věci řeší zejména v rámci evropské jednotky pro justiční spolupráci EUROJUST a případně i v rámci pracovní skupiny proti korupci OECD.„Jsem zastáncem specializovaných protikorupčních útvarů v rámci státních zastupitelství“

ČESKÁ POZICE: Jak se tam něco podobného řeší?

BAŠNÝ: V rámci pracovní skupiny se upozorní na nedostatky a vypracuje se zpráva, jak na dotaz daný členský stát zareagoval. Následně jsou obě strany – jak ta, co na případ upozornila, tak stát, v němž problém vznikl – vyzvány, aby se k tomu vyjádřily. Česko však nepatří mezi státy, které by byly kritizované často.

Protikorupční speciál je dobrý nápad

ČESKÁ POZICE: Co byste doporučil, aby se odhalování korupce v Česku zkvalitnilo?

BAŠNÝ: Jsem zastáncem specializovaných protikorupčních útvarů v rámci státních zastupitelství. V Evropě jde o celkem rozšířený a úspěšný model. Koncentrují se v něm špičkoví specialisté, kteří mají možnost si vyměňovat zkušenosti, vzdělávat se a spolupracovat se zahraničními partnery.

ČESKÁ POZICE: Vzhledem k tomu, že ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešová novelu zákona o státním zastupitelství, který vznik protikorupčního speciálu předpokládal, stáhla, tak asi bude potřeba napřít úsilí jiným směrem. Máte nějaké další nápady?

BAŠNÝ: To je otázka na politiky, k níž mi nepřísluší se vyjadřovat. Ze svého odborného hlediska mohu říci pouze to, že vznik protikorupčního speciálu – tak jak byl navržen – by byl dobrým řešením. Zahraniční praxe ukazuje, že se obdobný model ve světě osvědčil. Česká republika má s korupcí veliký problém. Zejména latence závažné korupční trestné činnosti je u nás vysoká. „Latence závažné korupční trestné činnosti je v Česku vysoká“ Proto musíme hledat způsoby, jak na to reagovat. Domnívám se, že pokud by se protikorupční speciál neosvědčil, nic přeci nebrání tomu ho po deseti letech zase zrušit.

ČESKÁ POZICE: Nakolik si podle vás státní zástupci uvědomují, že spuštění trestněprávní mašinerie může mít závažné politické konsekvence? Mířím tím ke kauze Nagyová, v níž stále není jasné, jestli případ alespoň v jedné části dospěje k soudu, ačkoli kvůli němu padla vláda.

BAŠNÝ: K této kauze se nemohu vyjadřovat. Obecně jsem přesvědčen, že státní zástupci jsou si obrovské odpovědnosti, jež souvisí s jejich velikou mocí v rámci trestního řízení, vědomi. Lze je postihnout pouze za to, že porušili právní předpis. Nemohou však být popotahovaní za to, že věc, kterou žalovali, byla pravomocně zproštěna soudem. Žalobci mají dokonce povinnost, pokud existuje stejně silná množina důkazů pro i proti, danou věc žalovat. Je tím zdůrazněna podstata, že o vině rozhoduje nezávislý soud.

Těžké získávání důkazů

ČESKÁ POZICE: V kauze Jany Nagyové se objevil jeden zajímavý moment. Prohlídkám domovních nebo nebytových prostor u advokátů byl přítomen zástupce České advokátní komory (ČAK), který detektivy ke všem hledaným dokumentům nepustil, na což však má podle našich zákonů nárok. Nelimituje tato výsada advokátů získávání důkazů?

BAŠNÝ: V poslední době nám to na VSZ způsobuje problémy. Jde o to, že téměř všechno je dnes považované za materiál, který advokát drží v souvislosti s výkonem advokátní činnosti. Když soud povolí žádost o prohlídku nebytových a jiných prostor, tak pak na místě o tom, s čím se můžeme seznámit, rozhoduje zástupce ČAK. Rozhoduje o tom, jestli konkrétní šanon, listinu či datový soubor policistům vydá, anebo ne. V případě, že zástupce ČAK materiály, které požadujeme, nevydá, zabezpečí je. Pokud však státní zástupce na zpřístupnění požadovaných materiálů nadále trvá, musí se obrátit na soudce, který k provedení prohlídky vydal příkaz a ten poté k podnětu státního zástupce podává návrh nadřízenému soudu, aby i přes nesouhlas zástupce ČAK materiály orgánům činným v trestním řízení zpřístupnil. „Jeden člověk si dal za okna firemního skladu papír s nápisem JUDr. XY – advokát. V ten moment požadoval ochranu celého prostoru.“

ČESKÁ POZICE: Na co narážíte při rozhodování u nadřízených soudů?

BAŠNÝ: Jde především o nejednotnou praxi ve výkladu. Některé soudy uvolnění zaevidovaných dokumentů povolily, jiné soudy se těmito návrhy s odkazem na rozsah a nesrozumitelnost zajištěných dokumentů dokonce odmítly zabývat. Navrhovatel podle soudu nedokázal obsah požadovaných materiálů precizně popsat. To se ale dostáváme do nesmyslného kruhu. My totiž víme, co chceme. Nevíme jen to, v jakém šanonu se dokument skrývá nebo jak se listina přesně nazývá.

ČESKÁ POZICE: U jakého soudu je tento problém nejmarkantnější?

BAŠNÝ: Zjišťovali jsme si informace od krajských státních zastupitelství, které pod nás spadají. Zjistili jsme, že praxe soudů je rozdílná. Některé soudy smysl přezkumu chápou, jiné se tím vůbec nechtěly zabývat a část soudů listiny, které jsme potřebovali, odmítla vydat. Podle mého mínění je ochrana klientů advokátů vymezena příliš široce. Do povinnosti mlčenlivosti patří vše, co advokát drží v souvislosti s výkonem advokacie. Osoby, které jsou v hledáčku orgánů činných v trestním řízení, často tuto advokátní ochranu zneužívají a všechny materiály stěhují do advokátních kanceláří.

ČESKÁ POZICE: Co s touto praxí můžete udělat?

BAŠNÝ: Informace od krajských státních zastupitelství postoupíme nejvyššímu státnímu zástupci, jenž může oslovit nejvyšší soud s žádostí o sjednocení soudní praxe.

ČESKÁ POZICE: Existují ještě některé další překážky ve vztahu k výsadám advokátů?

BAŠNÝ: Dalším problémem je, že dochází k extenzivnímu výkladu definice místa výkonu advokacie. V praxi se stalo, že si jeden člověk dal za okna firemního skladu papír s nápisem JUDr. XY – advokát. V ten moment požadoval ochranu celého prostoru, protože podle něj šlo o místo, kde se vykonává advokacie.„Na odboru závažné hospodářské a finanční kriminality je v současnosti přes 100 živých případů“

ČESKÁ POZICE: Kolik procent vaší práce souvisí s výkonem povolání státního zástupce a kolik času trávíte v roli manažera státních zástupců?

BAŠNÝ: V případě nepřítomnosti vrchní státní zástupkyně ji zastupuji se všemi plnými právy. Mám v kompetenci několik odborů včetně odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. Jsem činný v jednotlivých případech a jsem zároveň justičním manažerem. Zabývám se jak živými kauzami, tak případy, v nichž VSZ vykonává dohled nad postupem krajských státních zástupců. Jako nadřízený dozorových státních zástupců se účastním například zásahů včetně prohlídek nebytových a jiných prostor.

ČESKÁ POZICE: Kolik máte v současnosti na VSZ živých případů?

BAŠNÝ: Na odboru závažné hospodářské a finanční kriminality je v současnosti přes 100 živých případů, v nichž vykonává dozor patnáct státních zástupců.

Jedna kosovská „zatýkačka“

Využili jsme setkání s náměstkem Bašným, abychom se s ním pobavili i o jeho misi v Kosovu, kde pracoval v týmu mezinárodních prokurátorů pod hlavičkou EU. A došlo i na dobrodružnou story.

ČESKÁ POZICE: Co vám z mise v Kosovu nejvíce utkvělo v paměti?

BAŠNÝ: Společně s polským kolegou jsme vyšetřovali a dozorovali případ náměstka šéfa speciální prokuratury Kosovské republiky, který byl odpovědný za boj proti korupci. Vyšetřovali jsme ho kvůli korupci, porušení pravomocí veřejného činitele a nelegálnímu ozbrojování. To se neobešlo bez mimořádných časových a bezpečnostních nároků. Šlo o vysoce postavenou osobu s vlastní ochrankou.

Ten náměstek vysílal prostředníky za vyšetřovanými podnikateli, kterým nabízel, že jejich případ za nějaký obnos vyřeší. Manažery kosovských bank zase přes prostředníky varoval, že by se mohli stát objektem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Soud mu vyměřil finanční trest ve výši 20 tisíc eur a čtyři roky nepodmíněně. Vzpomínám si na celkem dobrodružné okolnosti jeho zatýkání.

ČESKÁ POZICE: Jak vypadalo zatčení?

BAŠNÝ: S tehdejší šéfkou prokurátorů mise EULEX jsme řešili, jak zatčení provést. Velmi se obávala, že se u toho bude střílet a že to bude „škandál“ na ulici. Věděli jsme, že musíme počítat s jeho ochrankou. V rámci celého trestního řízení se držím zásady nebýt teatrální. Vyznávám spíše anglosaský přístup, v němž dva detektivové odvedou pachatele. „Nefandím postupu, při němž se na zásahu podílí 200 karabiniérů a čtyři vrtulníky“ Nefandím postupu, při němž se na zásahu podílí 200 karabiniérů a čtyři vrtulníky. Přesvědčil jsem tehdy vedení, že bude nejlepší provést zatčení přímo v jeho úřadu.

ČESKÁ POZICE: Jak to dopadlo?

BAŠNÝ: Myslel si, že s ním budu jednat o nějaké úřední věci. V doprovodu dvou policistů jsme mu přímo v jeho úřadě předali soudní příkaz k zatčení, nasadili pouta a kancelář zapečetili. Venku jeho ochranka zpozorovala, že se něco děje. Vznikla konfliktní situace. Příslušníci ochranky měli ruce na pistolích a křičeli, že ho nevydají. V tu chvíli mi bylo jasné, že je musím překřičet. V jedné ruce jsem držel služební průkaz, ve druhé soudní příkaz a velmi hlasitě je anglicky varoval, že pokud jsou policejními důstojníky, tak musejí vědět, že jsem mezinárodní prokurátor a mám právo zatčeného odvést a ať mi okamžitě ustoupí, nebo bude strašný průšvih. Pak se trochu uklidnili a někam volali. Mezitím jsme utekli do další budovy a zadním vchodem do připraveného vozidla. Kosovští policisté mi později vážným hlasem říkali, že nás zachránilo, že jsem 190 centimetrů vysoký blonďák, tedy na první pohled cizí prokurátor. Kdybych vypadal jako místní, tak bychom se tam asi postříleli.