Praha se dusí smogem. Zlepšení je v nedohlednu

Dýchat po čtyři dny pražský vzduch je něco podobného jako denně vykouřit jednu cigaretu. Řešení, které by přineslo reálné výsledky, je však v nedohlednu. Policie měření emisí automobilů přímo na ulicích neprovádí a ani neplánuje, že by je provádělo. Třeba i proto, že chybí potřebná metodika.

Miroslav Petr 18.9.2018
Kolona aut. (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kolona aut. (ilustrační foto) | foto:  Petr Topič, MAFRA
Kolona aut. (ilustrační foto)

Zkontrolovat emise vozů přímo na silnicích by mělo být v Česku o něco snadnější. Ministerstvo dopravy chystá kosmetickou změnu vyhlášky, která by měla zvýšit pravomoc policie. Jenže i tak je současný stav a možnosti, jak odhalovat znečištění z výfuků aut přímo v provozu, tristní.

Dobré úmysly měst, policie i vlády narážejí na chabé možnosti, nevyhovující zákony i chybějící techniku. Zejména v Praze, ale i v některých dalších regionech Česka je intenzita znečištění v mezinárodním i domácím srovnání alarmující. Pokud z výfuku vyloženě neprýští černý dým, nikdo si emisí vozů – kromě dvouletých kontrol na STK – nevšímá.

Jak přitom LN nedávno upozornily, česká metropole patří v Evropě k městům nejvíce zamořeným prachovými částicemi. Například podle zjištění bruselského thinktanku Transport & Environment znamená dýchat po čtyři dny pražský vzduch něco podobného jako denně vykouřit jednu cigaretu.

Na alarmující situaci, zejména stran aut s nefunkčním filtrem částic, upozornil nedávno i výzkum odborníků pražského ČVUT a České zemědělské univerzity.

Za mraky zplodin může pár aut

Jejich studie ukázala, že malá část vozového parku u nás vypouští extrémně velké množství emisí – polovinu těch nejškodlivějších v Praze má na svědomí pouhých pět procent městem projíždějících aut. A také že zhruba devět procent aut, která mají mít filtr, ho nemá vůbec nebo jezdí s poškozeným.

Ministerstvo dopravy v úpravě vyhlášky, jež by mohla začít platit už od října, navrhuje některé změny ve prospěch snadnějšího odhalování vozů s vymontovaným či poškozeným filtrem pevných částic nebo jinak normu porušujícím motorem.

Ministerstvo dopravy v úpravě vyhlášky, jež by mohla začít platit už od října, navrhuje některé změny ve prospěch snadnějšího odhalování vozů s vymontovaným či poškozeným filtrem pevných částic nebo jinak normu porušujícím motorem. Dnes například platí, že pokud policie u konkrétního vozu zjistí podezření na nadlimitní zplodiny, může ho odeslat k nejbližší STK ve vzdálenosti do čtyř kilometrů od místa kontroly.

„Od 1. října to nebude do vzdálenosti čtyř kilometrů od místa kontroly, ale osmi kilometrů, tedy tam a zpět 16 kilometrů. Pokud se řidič odmítne podrobit kontrole, nově policie bude moct dokonce až do 48 hodin zabránit jízdě takového vozidla,“ uvedl ministr dopravy Dan Ťok (za ANO). Nová prováděcí vyhláška k zákonu o podmínkách provozu na pozemních komunikacích pak podle něj také říká, jaké mají být kontrolní úkony, a nově jasně definuje, jak má vypadat mobilní kontrolní jednotka policie.

Skutečně účinné řešení je však v nedohlednu. „Policie může v případě podezření odeslat vozidlo na kontrolu emisí na nejbližší stanici emisní kontroly. Bohužel z důvodu absence jednotné metodiky na prokázání špatné funkčnosti DPF (filtru částic) se namátkové ani systematické kontroly emisí prakticky vůbec neprovádějí,“ přiznává pražská radní pro životní prostředí Jana Plamínková. „Pražská policie takové kontroly v současné době neprovádí a ani je neplánuje provádět,“ potvrzuje mluvčí Krajského ředitelství policie v Praze Andrea Zoulová.

Měřit rychlost i emise

Sofistikované a unikátní měření (těsně nad zemí u stovek projíždějících vozů), jež provedl tým docenta Vojtíška, tak v podstatě slouží jen jako podklad pro další jednání. „Jde o to, zjistit, co se na silnicích u nás děje,“ říká Igor Sirota z Ústředního automotoklubu, který byl garantem měření a společně s vědci, magistrátem a ministerstvem dopravy se na něm podílel.

Technika, jakou tým docenta Vojtíška použil, je drahá, vyjde řádově na miliony, ale umožňuje poměrně přesně změřit hodnoty konkrétních a za sebou jedoucích aut.

Sirota připomíná, že výsledky měření mají posloužit zejména jako podklad pro jednání ke zpřísnění evropských norem. „Policie by také měla mít možnost průběžně v provozu emise kontrolovat – podobně jako třeba měří rychlost. A vytvořit mezi řidiči atmosféru a respekt k dodržování emisí, jako je tomu v případě kontrol povolené rychlosti,“ říká Sirota.

Technika, jakou tým docenta Vojtíška použil, je drahá, vyjde řádově na miliony, ale umožňuje poměrně přesně změřit hodnoty konkrétních a za sebou jedoucích aut. „Cílem je nalézat konkrétní vozy s vysokými emisemi. Boj proti emisím ve městech by totiž neměl spočívat v tom, že se zakáže šmahem vjezd aut od určitého data výroby. Protože zjištěné vysoké hodnoty produkují nejen leckteré starší vozy, ale i ty novější, ve kterých řidiči nedbají na údržbu filtrů a motorů obecně,“ uzavírá Vojtíšek.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.