Praha chce zpět vrácený židovský majetek

Hlavní město se u soudu domáhá zrušení smlouvy, na jejímž základě darovalo v roce 1998 původně arizovaný dům synovi zesnulé majitelky.

16.4.2014
Spor se vede o obytný dům na rohu ulic pplk. Sochora a Veverkovy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spor se vede o obytný dům na rohu ulic pplk. Sochora a Veverkovy. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Spor se vede o obytný dům na rohu ulic pplk. Sochora a Veverkovy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Zatímco média pravidelně informují o sporech kolem církevních restitucí, kdy především nároky katolické církve hýbou řadě levicových politiků a jejich voličů žlučí, pravicová Praha se uchází o neblahý unikát v historii navracení židovského soukromého majetku a mezinárodní ostudu.

Hlavní město se u soudu domáhá zrušení smlouvy, na jejímž základě darovalo v roce 1998 původně arizovaný dům u pražské Letné synovi zesnulé majitelky. Dědic, který sám jako malé dítě prošel terezínským ghettem, tak může o rodinný majetek nakonec přijít.

Podle mluvčího pražského magistrátu Jakuba Stadlera vyšly najevo skutečnosti, které zpochybňují pravdivost tvrzení, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto darovat z morálních důvodů nemovitost, jež nemohla být vydána dle restitučních zákonů. „Hlavní město Praha je vzhledem k tomu povinna konat,“ uvedl Stadler. Neupřesnil však, kdo konkrétně takto rozhodl, a jaké důvody k tomu vedly.

Byl jednou jeden dům

František a Valerie Fuchsovi se šestiletým synem Pavlem byli v roce 1943 deportováni do terezínského ghetta. Zcela nový obytný dům na rohu dnešních ulic pplk. Sochora a Veverkovy, který nechal v roce 1938 postavit otec Valerie Fuchsové, připadl o dva roky později jako židovský majetek německému Vystěhovaleckému fondu. Po válce se rodina Fuchsových vrátila a Valerie Fuchsová získala dům zpět. Rodina v něm bydlela a starala se o něj. Paní Fuchsová v roce 1960 sepsala stručný dopis, v němž dům včetně nesplacené hypotéky 80 tisíc korun nabídla státu, který jej o rok později převzal.Valerie Fuchsová v roce 1960 dům nabídla státu, jenž jej o rok později převzal. V té době šlo o běžný způsob pozbytí nemovitosti.

V té době šlo o běžný způsob pozbytí nemovitosti. Majitelé domů s nimi nemohli normálně hospodařit, protože národní výbory jim určovaly nájemníky a výši nájmu, která byla zpravidla stanovena tak nízko, aby vlastníci neměli zdroje ani na placení hypotéky. Nezbylo jim pak nic jiného, než dům převést darem na stát.

Pavel Fuchs po sovětské okupaci Československa v roce 1968 emigroval do USA. Manželé Fuchsovi zemřeli v osmdesátých letech a jejich syn se po roce 1989 snažil získat dům zpět. Tvrdil, že převod na stát byl matkou proveden v tísni. V roce 1995 se domáhal jeho vydání restituční výzvou Městské části Praha 7. Ta byla v roce 1996 zamítnuta, protože Fuchs neměl v zákonem daném termínu české občanství, ale zastupitelstvo městské části na stejném zasedání rozhodlo, že dům bude Pavlu Fuchsovi darován.

Darování bylo následně schváleno i pražským zastupitelstvem, protože hlavní město bylo vlastníkem domu. Zatímco kopie usnesení zastupitelstva mi mluvčí MČ Praha 7 Martin Vokouš velmi pohotově poskytl, důvodové zprávy jsou neveřejné. Proto dnes již nelze jednoznačně posoudit na základě jakých argumentů se zastupitelé rozhodovali, ale za situace, kdy nebyly splněny podmínky pro vydání domu dle zákona o mimosoudních rehabilitacích, muselo být darování domu ze strany města zcela vědomé. 

Darování bylo následně schváleno i pražským zastupitelstvem, protože hlavní město bylo vlastníkem domuProti vrácení domu Pavlu Fuchsovi se dlouhodobě stavěli někteří nájemníci, jejichž primárním zájmem je již od počátku devadesátých let nemovitost privatizovat ve svůj prospěch. Lze tedy předpokládat, že to byla jejich iniciativa, která vedla až k tomu, že Praha podala v roce 2012 k soudu žalobu na určení vlastnictví. Žalující strana namítá, že Fuchs získal české občanství až po lhůtě restitučního zákona, proto bylo prý darování obcházením tohoto zákona. Dále Praha nyní zpochybňuje tíseň, v níž Valerie Fuchsová dům v roce 1961 převedla na stát. Chce to prokázat svědectvím právě těch nájemníků, kteří léta bojují za privatizaci domu.

Prominent režimu či podezřelý sionista

V roce 1998 obyvatelé domu ještě vzpomínali na Františka a Valerii Fuchsovy jako na skromné lidi. „Přes význačné postavení pana ing. Fuchse to byli lidé skromní, přátelští, dobří správci domu, na jejichž slovo bylo možné dát. Kdyby se tytéž vlastnosti vyskytovaly i u žadatele o vydání domu, 22 rodin bydlících tam by se jistě nemuselo ničeho bát,“ psali v dopise na obvodní úřad Prahy 7.

Poměrně jednoduše lze odmítnout tvrzení, že by František Fuchs byl prominentem komunistického režimuV trestním oznámení, které část nájemníků podala na Pavla Fuchse v roce 2008, se již o jeho otci mluví jako o prominentovi komunistického režimu, který byl v letech 1945 až 1966 místopředsedou Rady židovských náboženských obcí a později i jejím předsedou. Měl postupně od roku 1948 pracovat jako náměstek ředitele Čs. stavebních závodů Praha, vedoucí Ústřední arbitrážní komise Státního úřadu plánovacího v Praze a vedoucí stavebního odboru podniku Rudný projekt Praha. Tím dokládají, že proti jeho manželce nemohl být vyvíjen žádný nátlak, aby dům převedla na stát, že dům dala dobrovolně, aby manželovi neškodila v kariéře.

Fuchsova role v Radě židovských náboženských obcí po roce 1945 čeká na své nezávislé historické zhodnocení, ale poměrně jednoduše lze odmítnout tvrzení, že by Fuchs byl prominentem režimu. S režimem spolupracoval, byl rovněž od roku 1948 členem KSČ, ale činnost v náboženské společnosti nebyla plusem pro žádný kádrový profil. Proto i jeho pracovní funkce byly odborné.

Fuchs se hned po návratu z koncentračního tábora zapojil do obnovování židovských institucí. Až do doby pražského jara v roce 1968 dokázal vycházet s církevním odborem, který na židovské náboženské obce dohlížel. Výrazně se podílel na aktivizaci židovské mládeže v šedesátých letech, v počátcích normalizace pomáhal odstaveným židovským intelektuálům. Za normalizace se však stal pro státní orgány až příliš prosionistickým a musel z vedoucí funkce v Radě židovských náboženských obcí odejít.

Hledání spravedlnosti

Cílem daru, o němž rozhodla zastupitelstva, nebylo vydat nemovitost dle zákona o mimosoudních rehabilitacích, ale jinak vyřešit křivduPavlu Fuchsovi nájemníci vyčítali, že se s nimi nikdy před podáním žádosti o restituci nesešel a nevysvětlil jim své plány. Prý mezi nájemníky kolovaly různé fámy, že z domu má být například charitativní zařízení židovské obce a všichni se postěhují, nebo budou muset byty opustit kvůli prodeji domu zahraničnímu investorovi. Nic takového se nestalo a nájemníci v domě nadále bydlí, ale část jich vede s Pavlem Fuchsem dlouhou řadu let nesmlouvavou válku.

Soňa Adamová, která jako jedna z nájemnic dnes právně zastupuje i další nespokojené sousedy, před časem tvrdila pro deník Právo, že Fuchs zkreslil v devadesátých letech údaje o své matce, učinil ji starší a vdovou, jíž nebyla. „Nelze se neřídit zákonem o mimosoudních rehabilitacích! To by se všichni neúspěšní restituenti obratem odvolávali na tento případ a žádali z morálních důvodů nemovitosti darovat!“ prohlásila Adamová.

Ale cílem daru, o němž rozhodla zastupitelstva, nebylo vydat nemovitost dle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, ale jinak vyřešit křivdu. Žádný zákon neříká, že to nelze udělat darováním. Obdobně se v Praze postupovalo například v případě nemovitých majetků, které dostala darem pražská židovská obec.

„Právo je na naší straně. Tento dům postavil můj otec a financovala jej rodina mé matky. Moje rodina dům již dvakrát ztratila a nepřipustím, aby se tak stalo potřetí. Od tohoto vlastnictví neustoupím. Pokud to bude potřeba, půjdu třeba až do Štrasburku,“ říká Fuchs. Česká republika v rámci předsednictví EU iniciovala v roce 2009 přijetí takzvané Terezínské deklarace, k níž se přihlásilo 46 zemí. Jedním z jejích bodů je i dořešení restituce původně arizovaného majetku fyzických osob.

Již nyní se představitelé města brání možnostem napravovat restituční křivdy cestou darování majetku fyzických osob s odvoláním na tento případJe možné novelizovat či přijímat nové zákony, ale jiným možným řešením je, že obce majetek vydají na základě vlastního posouzení jednotlivých případů jako dar. Proto bude mít výsledek celé soudní pře mnohem obecnější dopad, protože již nyní se představitelé města brání možnostem napravovat restituční křivdy cestou darování majetku fyzických osob s odvoláním na tento případ.

Žaloba, kterou podala Praha, nebyla doposud projednávána u příslušného obvodního soudu. Termín prvního stání nebyl stanoven.

Tomáš Jelínek


Počet příspěvků: 15, poslední 29.5.2014 02:41 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.