Portrét Chášukdžího jako bojovníka za svobodu je spíše legendou

Vražda saúdskoarabského novináře Džamála Chášukdžího je v médiích probírána hlavně kvůli thrillerovému průběhu i shovívavosti, s níž zločin přijal Donald Trump. Stranou pozornosti zůstávají skutečné motivy vraždy.

Novinář Džamal Chášakdží. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Novinář Džamal Chášakdží. | foto: ČTK
Novinář Džamal Chášakdží.

Dlouho sloužil jako mediální poradce klíčovým saúdskoarabským ambasádám na Západě, měl blízko k šéfovi tajné služby princi Turkímu a někdy po světě cestoval v delegaci tehdejšího krále Abdalláha.

Přesto když se před měsícem začalo ukazovat, že ho saúdskoarabské komando zavraždilo na generálním konzulátu v Istanbulu, okamžitě se vynořila zjednodušená legenda, že Chášukdží byl neohroženým komentátorem, který doplatil na to, že vyzýval k větší svobodě slova v arabském světě a kritizoval kontroverzní politiku korunního prince Muhammada bin Salmána.

Role korunního prince

Pravda je, že faktický vládce monarchie věnoval enormní úsilí a prostředky na budování blyštivého obrazu svého reformního plánu Vize 2030 i sebe sama a Chášukdžího texty, publikované mj. listem Washington Post, tuto PR kampaň dost poškozovaly. Muhammad bin Salmán tedy mohl mít skutečně zájem zasvěceného odpadlíka, který teprve loni z monarchie dobrovolně odešel do Spojených států, jednou provždy umlčet.

Turecký generální prokurátor v minulém týdnu uvedl, že Chášukdží byl uškrcen hned po příchodu na diplomatickou misi a následně bylo jeho (dodnes nenalezené) tělo rozřezáno. Vyvrátil tak nepřímo dosavadní děsivé údaje, že novinář byl krutě umučen, mj. postupným odřezáváním prstů.

Ať už ale předem plánovaná vražda proběhla jakkoli, není stále zcela jisté, kdo a z jakých pater rijádského establishmentu ji nařídil, natož zda to skutečně byl korunní princ – anebo naopak někdo, kdo ho takto chtěl zdiskreditovat.

Ať už ale předem plánovaná vražda proběhla jakkoli, není stále zcela jisté, kdo a z jakých pater rijádského establishmentu ji nařídil, natož zda to skutečně byl korunní princ – anebo naopak někdo, kdo ho takto chtěl zdiskreditovat. Není totiž vyloučeno, že vražda nemusela být záměrnou součástí, ale vhodným spouštěčem k novému kolu zákulisních bojů o moc uvnitř domu Saúdů.

Muhammad bin Salmán (33) se stal korunním princem až coby třetí čekatel na trůn za krále Salmána (82), tedy svého otce, teprve loni v červnu, když byl náhle sesazen jeho předchůdce a bratranec Muhammad bin Nájif. Ten sám funkci zastával pouhé dva roky. Před ním byl tři měsíce, krátce po smrti krále Abdalláha a nástupu Salmána na trůn, korunním princem ještě bratr nového panovníka (a strýc dnešního korunního prince) princ Mukrin.

Od vidiny trůnu tedy byli na úkor králova syna odstaveni dva jiní vlivní princové. Muhammad bin Salmán navíc už coby ministr obrany zavlekl zemi do problematické války v Jemenu, vyvolal roztržku se sousedním Katarem, loni nechal do Rijádu unést libanonského premiéra Saada Harírího a pozatýkat desítky vlivných saúdských činitelů. To vše mohlo jedině rozšířit šiky jeho nepřátel. V minulém týdnu se podle New York Times do Rijádu vrátil z Londýna panovníkův bratr princ Ahmad, což ještě více přiživilo spekulace, že čekatelství korunního prince je ohroženo.

Přítel Usámy bin Ládina

Neméně rozporuplná byla i životní dráha zavražděného Chášukdžího. Po své smrti se zařadil mezi ikony boje za svobodu slova, o desítky let dříve byl ale zapáleným aktivistou Muslimského bratrstva a netajil se osobními vazbami na pozdějšího vůdce teroristické sítě al-Káida Usámu bin Ládina.

Znali se ze saúdskoarabské Džiddy, znovu se jejich cesty proťaly v Afghánistánu 80. let, kde se Usáma podílel na povstalecké kampani mudžáhidů proti komunistické vládě a sovětské okupaci, zatímco Chášukdží tam byl z dnešního pohledu pilným a přesvědčeným dělníkem mediálního křídla džihádistů. Tímto stylem práce se však příliš nelišil od mnoha svých tehdejších západních kolegů, kteří rovněž nadšeně a nekriticky reportovali o „spravedlivém boji“ mudžáhidů proti Brežněvově „říši zla“.

Přestože se Chášukdží angažoval ve prospěch politického islámu, na škále blízkovýchodních ideologií zdaleka nepatřil k extrému. Zasazoval se za větší roli Muslimského bratrstva prostřednictvím demokratického volebního procesu a kritizoval Rijád za to, že se tento trend snažil mařit podporou drakonických režimů, jako je ten dnešní v Egyptě.

V květnu 1988 například Chášukdží publikoval článek v saúdskoarabském deníku Arab News, kde psal o tom, že proti „vražednému a zdiskreditovanému komunistickému režimu“ bojuje „arabská mládež bok po boku s mudžáhidy“. Reportáž doprovází snímek autora obklopeného ozbrojenci z Arabského poloostrova. Chášukdží se na takových fotografiích nechával zvěčňovat v místním oděvu šalvár kamíz a s afghánskou čepicí pakol na hlavě, někde měl ale i on sám v ruce navíc kalašnikov, nebo dokonce protitankový granátomet. „Byl tam především jako novinář nepochybně sympatizující s afghánským džihádem. To tam ale byla většina arabských novinářů a také mnoho novinářů západních,“ upozornil norský badatel Thomas Hegghammer z Norwegian Defence Research Establishment, který se Chášukdžího rolí v afghánské válce zabýval.

Na podporu mudžáhidů navíc na Západě existovaly programy v pološeru na pomezí veřejné práce a operací tajných služeb. V roce 1985 americký Kongres vyčlenil půl milionu dolarů na mediální výcvik afghánských džihádistů, kteří měli pořizovat fotografickou a filmovou dokumentaci v terénu. Když byla zajištěním tohoto školení pověřena Bostonská univerzita, děkan tamní mediální fakulty Bernard S. Redmont kvůli etické kontroverznosti na protest rezignoval.

Jeden z tehdejších vedoucích činitelů United States Information Agency (USIA), pod niž mediální podpora afghánských rebelů i budoucích teroristů z al-Káidy spadala – Alvin A. Snyder – před šesti lety o celé kampani vydal memoáry s výmluvným názvem Warriors of Disinformation: How Lies, Videotape, and the USIA Won the Cold War (Válečníci dezinformací: Jak lži, videonahrávky a USIA vyhrály studenou válku).

Přestože se Chášukdží angažoval ve prospěch politického islámu, na škále blízkovýchodních ideologií zdaleka nepatřil k extrému. Zasazoval se za větší roli Muslimského bratrstva prostřednictvím demokratického volebního procesu a kritizoval Rijád za to, že se tento trend snažil mařit podporou drakonických režimů, jako je ten dnešní v Egyptě.

Opakovaně odsoudil teroristické útoky z 11. září. A když v květnu 2011 Američané zabili Usámu bin Ládina, Chášukdží svého přítele s pověstí globálního arciteroristy na Twitteru vyprovodil těmito slovy: „Zhroutil jsem se v slzách, v zármutku za tebe, Abú Abdulláhu. Byl jsi skvělým a odvážným člověkem v těch krásných časech v Afghánistánu, než ses poddal nenávisti.“

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.