Pomoc suché půdě: Bezpilotní letouny mají najit drenážní systémy

K udržení vody v krajině chce ministerstvo zemědělství využít staré drenážní systémy po celé republice, jejichž přehled však neexistuje. Zmapovat je mají letecké snímky z dronů.

Eliška Nová 17.7.2017
Sucho (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sucho (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Sucho (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Sucho trápí Česko už třetí rok v řadě a podle odhadů by letošek měl být nejhorší. Krajina podle zemědělců vypadá v posledních týdnech jako středomořská oblast. Schne jarní obilí i travnaté plochy. Postižená je především jižní Morava, část středních a východních Čech, Ústecko, Plzeňský a Jihočeský kraj. Problém je, že i když prší, půda není schopná vodu udržet. Koncepce ochrany před následky sucha uvádí, že objem zadržené vody v půdě je o 40 procent nižší než v roce 1950. Stát proto hodlá najít a zmapovat staré drenážní systémy rozseté v zemědělské půdě po celé republice.

Jejich smyslem bylo desítky let zbavovat krajinu vody. Dají se však upravit, aby vodu zadržely, vsákla se z nich do země. Kvůli pátrání po nich se nad republiku vznesou drony. „K drenážním systémům neexistuje komplexní dokumentace, nevíme přesně, pod kterými pozemky jsou ani v jakém jsou stavu. Je třeba to inventarizovat, uvést do digitální podoby a nachystat plán do budoucnosti, včetně nastavení finanční podpory,“ řekl LN ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Odlišný vzhled terénu

Drony pořídí letecké snímky, z nichž se pak vytvoří kýžená evidence. Z výšky lze rozpoznat, kudy se táhne odvodňovací systém díky odlišnému vzhledu terénu. Tam, kde není povrch zakrytý stromy nebo rostlinami, lze umístění drenážní rýhy určit podle rozdílné vlhkosti okolní půdy. Je-li plocha překrytá vegetací, hraje roli, jak porost vypadá – jeho barva, hustota, výška nebo vitalita. Rostliny nad drenáží vypadají jinak. „Na pozemcích s mírným svahem by mohly odvodňovací strouhy současně pomoci vodu zadržovat v půdě,“ řekl Jurečka.

Z výšky lze rozpoznat, kudy se táhne odvodňovací systém díky odlišnému vzhledu terénu. Tam, kde není povrch zakrytý stromy nebo rostlinami, lze umístění drenážní rýhy určit podle rozdílné vlhkosti okolní půdy.

„Tímto způsobem je možné drenážní systém identifikovat pouze za určitých konkrétních, optimálních podmínek, ne kdykoliv a kdekoliv,“ upozorňuje vedoucí oddělení hydrologie a ochrany vod z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) Pavel Novák. Nicméně pokud jsou vhodné podmínky, díky dronu je možné identifikovat drenážní stavbu s přesností na deset centimetrů.

Hladina podzemních vod v České republice se blíží k historickému minimu. „Od roku 1961 se nejvýznamnější sucho v podzemních vodách vyskytlo začátkem 90. let a především v letech 2015 a 2016. Vůbec nejvyšší počet historicky minimálních stavů hladiny a vydatnosti pramenů byl zaznamenán rovněž v letech 2015 a 2016,“ uvádí vládní materiál Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky. „Významná období sucha se v podzemních vodách opakují v přibližně 10-12letých periodách, jejich extremita však kolísá,“ stojí v koncepci.

Důsledky kolektivního zemědělství

Potenciální schopnost půdy uchovat vodu je přitom značná, jen k tomu potřebuje trochu pomoci. Odvodňování prostřednictvím drenážních systémů má v tuzemsku dlouholetou tradici kvůli přechodu na průmyslový způsob zemědělství. Voda z krajiny mizela také v důsledku výsadby smrkových lesů na šlechtických panstvích. Nejvíce a nejzbytečněji se systémy budovaly v sedmdesátých a osmdesátých letech v rámci kolektivního zemědělství, kdy se jednotlivá pole scelovala do obřího družstevního hospodářství.

Z 3,55 milionu hektarů zemědělské půdy je odvodněno zhruba 1,2 milionu hektaru. Nejvíce a nejzbytečněji se systémy budovaly v sedmdesátých a osmdesátých letech v rámci kolektivního zemědělství.

„Musíme se zaměřit na zadržování vody, což jde proti tradici. Po povodních a vlhkém klimatu 19. století jsme se sto let zbavovali vody. Mnoho lidí, například lesáci, dodnes neumějí myslet jinak, než že udělají odvodňovací rýhy, aby smrky neuhnily,“ řekl nedávno v rozhovoru pro LN geolog a ekolog Václav Cílek. Z 3,55 milionu hektarů zemědělské půdy je odvodněno zhruba 1,2 milionu hektaru. Důvodů, proč neexistují kompletní záznamy o drenážních stavbách, je několik.

„Je to dáno historicky, změnami vnímání hydromelioračních opatření i organizačními změnami ve státní správě a také restitucemi po roce 1990,“ říká Pavel Novák z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Po roce 1989 totiž připadla odvodňovací zařízení vlastníkům pozemků. Ti sice mohli převzít i projektovou dokumentaci, málokdo to ale udělal. Většina vlastníků navíc dnes pozemky pronajímá zemědělským subjektům. Hlavní kostra odvodňovacího systému je ve vlastnictví státu, plošné odvodnění pak patří majitelům pozemků. Kostra ale funguje, jen fungují-li všechny části systému.

Jen jedno z opatření

Vlastník má povinnost se o zařízení na svém pozemku starat, ale tam, kde hospodaří nájemce, odpadá motivace investovat. „Všechny tyto skutečnosti se negativně odrážejí jak v samotné evidenci staveb odvodnění, tak v dalším nakládání, jako je údržba, opravy, rekonstrukce nebo modernizace. Tyto činnosti jsou s ohledem na nutnost změn hospodaření s vodou v krajině při narůstání hydrologických extrémů, jako jsou sucho a povodně, žádoucí,“ vysvětluje Novák.

Vytvoření podrobné evidence pomocí dronů je jedním z vícera systémových opatření, která je třeba udělat. To znamená, že každé pole nebo les bude potřebovat trochu odlišné úpravy, aby se jeho „vodní bilance“ zlepšila.

Vytvoření podrobné evidence pomocí dronů je jedním z vícera systémových opatření, která je třeba udělat. To znamená, že každé pole nebo les bude potřebovat trochu odlišné úpravy, aby se jeho „vodní bilance“ zlepšila. „Nejprve je nutné tato opatření projednat, schválit a zahájit. Následně je možné individuálně pro každou stavbu zvolit další, optimální postup, jak s ní naložit. S tím samozřejmě souvisí vhodná motivace vlastníků, komunikace s uživateli pozemků a případné legislativní změny,“ dodává Novák.

Ministerstvo zemědělství chce do roku 2021 investovat do boje se suchem 13,6 miliardy korun. Letos například vypsalo program na budování závlah na polích a v sadech. Počítá ale také s pozemkovými úpravami, které už se ve velkém provádějí, budováním remízků a mezí, které zmizely za komunismu při scelování pozemků. Do krajiny by se měly rovněž vrátit rybníky a mokřady. Kvůli vodě by se měla zpřísňovat i pravidla pro hospodaření, která by nastavila, jak se mají střídat plodiny. Pokud totiž zemědělec sází jenom jednu plodinu, půdu to vyčerpává a nemá sílu vodu udržet.