Polský prezident Duda po dvou letech: Setká se Trojmoří v Praze?

Bilance prvních dvou let Andrzeje Dudy polským prezidentem není jednoznačná. Zatímco v domácí politice je rozporuplná, v zahraniční měl úspěch.

Polský prezident Andrzej Duda v prezidentském paláci ve Varšavě | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Polský prezident Andrzej Duda v prezidentském paláci ve Varšavě | foto: Reuters
Polský prezident Andrzej Duda v prezidentském paláci ve Varšavě | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Politické události posledních týdnů v Polsku, jež poznamenalo prezidentské veto zákonů o Státní soudní radě a Nejvyšším soudu, symbolicky uzavírají první dva roky Andrzeje Dudy v postu prezidenta. Bilanci tohoto období však nelze omezit výhradně na vnitrostátní záležitosti.

Prezidentova role se totiž neomezila pouze na podepisování vládních zákonů, ale aktivně využíval své ústavní kompetence v zahraniční a bezpečností politice. Hmatatelné úspěchy jeho aktivit představuje posílení východního křídla NATO po summitu ve Varšavě v roce 20016 a vznik iniciativy Trojmoří.

Nevyužití práva veta

Bilance prvních dvou let Andrzeje Dudy v prezidentském postu je nejednoznačná. Důvodem není jen on sám a jeho aktivity, ale i institucionální okolnosti. Ústava z roku 1997 zavedla v Polsku systém se dvěma hlavními představiteli výkonné moci, jejichž kompetence nejsou příliš precizně vymezeny. Týká se to především zahraniční politiky, za kterou zodpovídá vláda i prezident, a také obrany – prezident jmenuje generály a je vrchním velitelem ozbrojených sil.

Silná systémová pozice polského prezidenta spočívá především ve využití práva veta, které může přehlasovat pouze třípětinová většina Sejmu, dolní komory parlamentu. Během prvních dvou let v prezidentském postu se ho však Duda neodvážil využít proti vládní straně, z níž pochází.

Navíc je prezident navzdory parlamentnímu systému volen ve všeobecných volbách, což mu dává značnou legitimitu. Jeho silná systémová pozice spočívá především ve využití práva veta, které může přehlasovat pouze třípětinová většina Sejmu, dolní komory parlamentu. Během prvních dvou let v prezidentském postu se ho však Duda neodvážil využít proti vládní straně, z níž pochází – v prvních měsících se veta týkala projektů předchozí vlády, již tvořili oponenti dnešní vládní strany Právo a spravedlnost (PiS).

Symbolem prvního období vztahů prezidenta Dudy a předsedy PiS Jarosława Kaczyńského se stal nesmírně populární satirický seriál Ucho předsedy, kde prezident – jehož jméno je stranickými funkcionáři komoleno na „Adrian“ – mnoho dílů stojí přede dveřmi pracovny a doprošuje se audience u lídra vládní strany. Tento ponižující obraz silně přilnul k mandátu prezidenta Dudy a zdálo se, že je jen otázkou času, kdy přejde do ofenzívy. To by však přinejmenším znamenalo ochlazení vztahů s vládní stranou.

Zlomový moment

Během 20 let platnosti současné ústavy pocházela vláda a prezident skoro vždy ze stejného politického tábora, přičemž ze systémových důvodů mezi nimi dříve či později nastaly konflikty, které byly často nazývány válkou mezi „malým“ (kancelář premiéra) a „velkým“ (kancelář prezidenta) palácem. Jedinou výjimku bylo období 2006 až 2007, kdy posty prezidenta a premiéra zastávali bratři Kaczyńští.

Signály o nárůstu napětí mezi prezidentem Dudou a vládou Beaty Szydłové, takzvanou Nowogrodzkou (ulice, kde sídlí PiS), se objevovaly minimálně několik měsíců. Ve většině případů byly ututlávány, ale občas se dostaly na povrch – například v březnu 2017, kdy prezident veřejně zpochybnil novou personální politiku v armádě ministra obrany Antoniho Macierewicze.

Jedním ze zlomových momentů, který dokazoval snahy Andrzeje Dudy vytvořit si vlastní politické zázemí, bylo jmenování Krzysztofa Szczerského – jednoho z nejbližších a nejdůvěrnějších spolupracovníků – vedoucím prezidentovy kanceláře letos v dubnu. Další kroky už byly pouze otázkou času.

Jedním ze zlomových momentů, který dokazoval snahy Andrzeje Dudy vytvořit si vlastní politické zázemí, bylo jmenování Krzysztofa Szczerského – jednoho z nejbližších a nejdůvěrnějších spolupracovníků – vedoucím prezidentovy kanceláře letos v dubnu. Další kroky už byly pouze otázkou času.

Během oslav státního svátku ústavy z 3. května 1791 prezident Duda bez konzultací s vládou navrhl ústavní referendum u příležitosti sta let od získání nezávislosti Polska, které připadá na rok 2018. Počátkem července vetoval zákon o Regionálních účetních komorách umožňující více ovlivňovat územní samosprávy, ve kterých dominují – zejména na krajské úrovni – koalice Občanské platformy a Polské strany lidové.

Opravdovým „činem nezávislosti“ prezidenta Dudy však bylo až vetování zákonů o Státní soudní radě a Nejvyšším soudu, které se vládní strana snažila protlačit parlamentem v bleskovém tempu. Nikoli náhodou tehdy většina komentátorů prohlásila, že se z „Adriana“ stal Andrzej. Je ale třeba rovněž zmínit, že ve veřejných průzkumech se prezident Duda těší největší důvěře občanů.

Převzetí otěží

Zcela jinak je však třeba hodnotit první dva roky prezidenta Dudy v zahraniční politice. Ani v ní se sice nepodařilo vyhnout sporům prezidenta s ministrem zahraničí, ale kancelář prezidenta dokázala plně využít ústavní pravomoci a kompetence, které prezidentovi zaručuje i dosavadní politická praxe. Na jejím základě převzal Andrzej Duda otěže nejen bezpečnostní politiky včetně vztahů s NATO a OSN, ale i politiky regionální, jak to dělal jeho předchůdce a vzor prezident Lech Kaczyński.

Andrzej Duda převzal otěže nejen bezpečnostní politiky včetně vztahů s NATO a OSN, ale i politiky regionální, jak to dělal jeho předchůdce a vzor prezident Lech Kaczyński. Prvním politickým výstupem tandemu Duda-Szczerski byla deklarace posílení východního křídla NATO.

Prvním politickým výstupem tandemu Duda-Szczerski byla deklarace posílení východního křídla NATO, která se objevila na summitu Aliance ve Varšavě v červenci 2016, která následně byla i naplněná: na polském území se poprvé objevily základny s americkými vojáky. Dalším úspěchem bylo získání nestálého místa v Radě bezpečnosti OSN. Je ale třeba dodat, že značný podíl na obou dvou úspěších mají i předchůdci z Občanské platformy.

Jinak vypadala situace v rámci regionální spolupráce. Iniciativu Trojmoří, koncepci infrastrukturální spolupráce států středovýchodní Evropy, lze považovat za nápad prezidenta Dudy a chorvatské prezidentky Kolindy Grabar-Kitarovićové. Nehledě na chladné přijetí této inciativy některými zeměmi regionu, mezi něž patří i Česká republika, je třeba zdůraznit, že se právě tato iniciativa může zasadit o rozvoj společné dopravní, energetické a telekomunikační infrastruktury na ose sever-jih.

Úspěšné odsunutí meziválečné ideje Mezimoří

Absence zmíněné infrastruktury má výrazně negativní dopad na hospodářský rozvoj zemí našeho regionu. Na strategii vytváření takových inženýrských sítí je zásadní, že je ve shodě s politikou Evropské unie, což však nebylo v zemích mezi Baltem, Jadranem a Černým mořem v uplynulých letech příliš horlivě naplňováno.

Letošní, již druhý summit Trojmoří, jehož se zúčastnil i americký prezident Donald Trump, nepochybně zvýšil povědomí a potenciál vlivu této iniciativy nejen v Evropě, ale paradoxně i v samotném regionu. Existuje mnoho rozdílů v přístupu ke spolupráci členů iniciativy Trojmoří, ale úspěchem prezidenta Dudy je odsunutí meziválečné ideje Mezimoří, ve které regionální partneři Polska hledali imperiální choutky Varšavy.

Existuje mnoho rozdílů v přístupu ke spolupráci členů iniciativy Trojmoří, ale úspěchem prezidenta Dudy je odsunutí meziválečné ideje Mezimoří, ve které regionální partneři Polska hledali imperiální choutky Varšavy.

Skutečnost, že spoluzakladatelem iniciativy je Chorvatsko, předmětem spolupráce infrastruktura a projekt velmi proevropský, může postupně oslabovat nedůvěru k ideji Trojmoří. Zejména když všichni obyvatelé střední Evropy na vlastní kůži pociťují mnohaletou zaostalost infrastruktury.

Zatímco v domácí politice zůstává bilance Andrzeje Dudy rozporuplná, v zahraniční politice dosáhl nepopiratelných úspěchů. Nyní ale bude pro polského prezidenta velmi těžké dosáhnout něčeho většího. Pokud se má iniciativa Trojmoří proměnit z úspěchu mediálního v hospodářský, musí převzít štafetu vláda, která jediná disponuje reálnými prostředky k řízení politiky v infrastruktuře.

Zdá se, že po průlomové návštěvě prezidenta Trumpa a po deklaraci rumunského prezidenta Klause Iohannise týkající se organizace summitu Trojmoří v Bukurešti příští rok, projekt právě překročil hranici výlučně partnerských vztahů mezi hlavami států Polska a Chorvatska. Nezbývá než věřit, že se lídři Trojmoří někdy setkají i v Praze.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.

Autor

Marcin Kędzierski

Marcin Kędzierski, odborný asistent Katedry evropských studí Ekonomické akademie v Krakově. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články