Polsko versus Česká republika aneb O co se hraje v Unipetrolu

Jsou ceny za přepravu ropy skutečným jádrem sporu mezi Českou rafinérskou a Merem, nebo jde o předzvěst širších majetkových změn?

Pavel Matocha 15.9.2012
Státní společnost Mero se s Českou rafinérskou ze skupiny Unipetrol dohaduje o přepravních cenách ropy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Státní společnost Mero se s Českou rafinérskou ze skupiny Unipetrol dohaduje o přepravních cenách ropy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Zástupci petrochemického holdingu Unipetrol v srpnu vyzvali antimonopolní úřad, aby přezkoumal možné zneužití dominantního postavení společnosti Mero ČR. Český přepravce ropy si podle nich na konci loňského roku v některých případech neoprávněně účtoval dvojitý tarif, což pro Unipetrol ze skupiny polského koncernu Orlen znamenalo dodatečné náklady v desítkách milionů korun.

Poláci to vnímají jako šikanu. Přidali si k tomu i nedávný výrok ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby, který uvažuje o vytvoření silného státního petrolejářského podniku. Dle Kuby by mohl vzniknout spojením Mera s distributorem paliv Čepro, který je také ve vlastnictví státu, případně spojením s tuzemskými rafinériemi, jež ovládá Orlen. Hypotézy, o co ve sporu ve skutečnosti jde, rozebírá Pavel Matocha.

Dlouholetý spor České rafinérské se společností Mero o výši poplatků za přepravu ropy se podle posledních zpráv přesunul i za hranice České republiky. Mateřská společnost majoritního akcionáře České rafinérské požádala o pomoc polské ministerstvo zahraničí.

Náměstkyně polského ministra zahraničí Beata Stelmachová pro polský deník Puls Biznesu v souvislosti s Unipetrolem uvedla: „Jsme v neustálém kontaktu s PKN Orlen a jsme průběžně informováni o klíčových aspektech jejich činnosti v zahraničí. Jsme přesvědčeni, že vždy stojí za to podpořit polského investora v jeho dialogu s místním úřadem nebo regulátorem.“

Česká strana dle ministra Kuby o žádném násilném znárodnění rafinérií neuvažujeNaproti tomu český ministr průmyslu Martin Kuba obratem pro Hospodářské noviny ujišťoval, že PKN Orlen se nemá v ČR čeho obávat: „Jde pouze o to, že každý stát má mít jasnou koncepci v takto strategickém oboru. Ale samozřejmě výhradně jen v rámci platné legislativy, o žádném násilném znárodnění neuvažujeme. A moje úvahy nesměřovaly ani k nějaké konkrétní firmě, jako je třeba Orlen.“

O co se tedy hraje v Unipetrolu, mimo jiné majoritním vlastníkovi České rafinérské, že jeho matka – polský PKN Orlen – začala do sporu tahat polské politiky? ČESKÁ POZICE po rozhovorech s řadou insiderů v tuzemské petrochemii sestavila tři možné hypotézy:

  1. Jde opravdu jen o výši transportních nákladů na přepravu ropy.
  2. Poláci si připravují prostředí pro svůj odchod z Unipetrolu.
  3. Poláci se obávají, že k exitu je hodlá dotlačit česká vláda.

Z pochopitelných důvodů mluvili otevřeně pouze pod podmínkou, že neprozradíme jejich jména, což respektujeme.

Hypotéza 1: Jde opravdu jen o výši transportních nákladů na přepravu ropy

Spor o výši poplatků, které Česká rafinérská, respektive její akcionáři (Unipetrol, Eni a Shell) platí společnosti Mero za přepravu ropy, se táhne již mnoho let. Již před čtyřmi lety tehdejší generální ředitel Unipetrolu François Vleugels argumentoval, že cena za transport ropy je v České republice téměř dvojnásobná než v jiných zemích a že by ji státem ovládané Mero mělo snížit.

Když na to Mero nepřistoupilo, Česká rafinérská na konci roku 2009 smlouvu o přepravě a skladování ropy vypověděla. Dohoda byla uzavřena v roce 1996 na dobu nejméně 15 let s možností výpovědi od roku 2008, a to s tříletou výpovědní lhůtou. Takže právě v závěru letošního roku končí ona lhůta, ale obě společnosti nejsou dohodě ani o píď blíže než v roce 2009. Napětí naopak letos eskaluje. Jak ČESKÁ POZICE informovala v březnu, Česká rafinérská nezaplatila společnosti Mero několik faktur a ta jí pohrozila arbitráží.

Orlen je coby dlouhodobě polským státem ovládaná společnost zvyklá, že politici do jejího byznysu zasahujíRočně jde o stovky milionů korun, což je i pro PKN Orlen položka, která už stojí za to, aby koncern do hry zatáhl politiky. Navíc Orlen je coby společnost dlouhodobě ovládaná polským státem zvyklá, že politici do jejího byznysu zasahují. Vždy když se v Polsku mění vládnoucí garnitura, změní se i vedení Orlenu, potažmo Unipetrolu. A někdy i častěji. Úzké propojení byznysu a politiky má PKN Orlen zjevně ve své firemní kultuře, a nyní prostě využil tyto páky.

Pravděpodobnost úspěchu Poláků ale není příliš vysoká. Když do české petrochemie vstupovali, věděli, že poplatky za přepravu ropy do zdejších rafinérií jsou vysoké a že je to cena za bezpečnost. Celou českou spotřebu ropy by totiž šlo kapacitně saturovat pouze ropovodem Družba, ale kvůli snížení rizika zastavení dodávek bylo v půli devadesátých let minulého století rozhodnuto o výstavbě druhého ropovodu. Nyní tedy máme kromě Družby i ropovod IKL, přestože by stačila roura jedna. Proto také musejí být transportní poplatky vyšší.

Hypotéza 2: Poláci si připravují prostředí pro svůj odchod z Unipetrolu

Některé zdroje ale tvrdí, že problém je mnohem hlubší. Podle nich se petrochemický a rafinérský byznys nevyvíjí v České republice podle polských představ. Hospodářské výsledky Unipetrolu a jeho dcer jsou tristní, a proto chtějí Poláci vycouvat. Už bylo například rozhodnuto o zavření rafinérie v pardubickém Paramu.

Unipetrol podle těchto zdrojů také dlouhodobě podceňoval údržbu a investice ve svých fabrikách, z čehož vyplývají bezpečnostní rizika. Pokud by například vybouchlo zařízení, kterému již skončila životnost, pojišťovny nebudou hradit škody, a navíc zodpovědným manažerům může hrozit trestní stíhání.

Podle této druhé hypotézy si je PKN Orlen těchto rizik vědom a chce z Unipetrol odejít. Jako důvod exitu ale hodlá uvádět spor se společností Mero o výši nákladů na přepravu ropy, protože to je věc, kterou nikdo nemůže interpretovat jako jeho selhání.

Pak je ale samozřejmě na stole otázka: Kdo si zastaralé technologie koupí? Kdo by byl novým majoritním vlastníkem Unipetrolu?

Hypotéza 3: Poláci se obávají, že k exitu je hodlá dotlačit česká vláda

Jednou z možných odpovědí na předchozí otázku je hypotéza číslo 3. Na ministerstvu průmyslu již delší dobu uvažují, jestli by stát neměl zpátky integrovat ropovody, rafinérie a produktovody do jedné a státem stoprocentně kontrolované společnosti.

Unipetrol údajně českému státu hrozil, že zavře rafinérii v Kralupech, pokud Mero významně nesníží poplatky za přepravenou ropuStrategický význam ropy a jejích produktů pro chod státu je evidentní. Ve společnostech Čepro (roury pro transport ropných produktů) a Mero (ropovody) drží stát sto procent akcií, a mohl by je tedy snadno integrovat do jedné společnosti. Českou rafinérskou v polovině devadesátých let minulého století zprivatizoval a poté, co prodal i většinu v Unipetrolu (51procentním akcionáři České rafinérské), ztratil nad ní veškerou kontrolu.

Jeden ze zdrojů ČESKÉ POZICE zaslechl, že Unipetrol údajně nyní českému státu hrozil, že zavře rafinérii v Kralupech, pokud Mero významně nesníží své poplatky za přepravené tuny ropy. Možná tedy v pozadí mohou být i strategické zájmy českého státu, získat zpět vliv nad rafinériemi.

Příští týdny a měsíce ukážou, která hypotéza je nejblíže realitě. Vzhledem ke strategickému významu odvětví je to spor, který se vyplatí sledovat.

István Léko To asi fakt ne. 12:27 10.9.2012
jhx poplatky? 12:21 10.9.2012

Počet příspěvků: 2, poslední 10.9.2012 12:27 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.