Polovinu Šumavy přírodě a turistům, druhou lesníkům k šetrnému hospodaření

Závěr odborné studie o vzácnosti šumavské přírody zveřejnil časopis European Journal of Environmental Sciences, kde byl před otištěním podroben přísné odborné recenzi. Předkládá argumenty vedoucí ke změnám, připouští připomínky a předpokládá věcné vyjednávání. Že by závdavek pro budoucí dohodu o Šumavě a příležitost pro konsensus o národním parku?

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice

Vědci z Karlovy a Jihočeské univerzity za spolupráce s Hnutím DUHA vypracovali podrobnou odbornou studii o vzácnosti šumavské přírody a zveřejnili ji v mezinárodním časopise European Journal of Environmental Sciences. Dříve než však studie spatřila světlo světa, musela projít přísnou mezinárodní oponenturou. Po zveřejnění může být oponentem vlastně každý, kdo k ní má jakékoli smysluplné připomínky.

Každý centimetr Národního parku Šumava (NPŠ) byl odborně zmapován. Využity byly zejména podklady pro evropskou soustavu chráněných území Natura 2000. Shromážděné detailní údaje nyní využili autoři studie, která posuzuje rozvrstvení šumavských území do zón podle stupně potřebné ochrany.

Tři zóny

Součástí první, nejvíce chráněné zóny, by se dle vědeckého návrhu stala všechna místa, kde zůstala zachována významná vzácná příroda. Padesát procent rozlohy NPŠ by tvořilo území ponechané samovolnému přírodnímu vývoji. A dvě procenta k tomu by doplnily biologicky cenné luční porosty, které se naopak musejí pravidelně kosit, aby nálety semen časem neproměnily louky v les. Celkem by tedy první zóna měla 52 procent rozlohy národního parku.

V ostatních lesích, kde namísto původních listnáčů rostou uměle vysázené smrky, by se naopak mělo podle návrhu přírodovědců uplatňovat šetrné lesnické hospodaření a měly by být zařazeny do druhé zóny. Obdobně by se mělo přistupovat k zemědělským pozemkům na území NPŠ. Druhá zóna by podle vědeckého návrhu měla tvořit 43 procent národního parku. Zbylých pět procent NPŠ by na plochách v obcích a kolem nich tvořilo třetí zónu, v níž by bylo možné stavět a rozvíjet zájmy obyvatel obcí.

Vědecky podložená studie by neměla vyvolávat rozpory mezi představiteli Správy Národního parku Šumava a vědeckou obcí

Navrátí-li volby na ministerstvo životního prostředí citlivější přístup k chráněné přírodě, bude mít nový ministr k dispozici nástroj, podle nějž by mohl konečně vzniknout konsensus mezi lesníky a přírodovědci, šumavskými občany a turisty, ochránci přírody a zastánci tradičního lesnického hospodaření. Všichni by v různých zónách nalezli příležitost podílet se jak na ochraně přírody, tak na rozvoji obcí.

Návrh zonace vznikal nad odbornými podklady Správy národního parku Šumava a Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Šumava. Korektně vědecky podložená studie by tedy neměla vyvolávat rozpory mezi představiteli Správy NPŠ a vědeckou obcí, převážně soustředěnou kolem kriticky vystupující Stínové vědecké rady NPŠ. Jen plánované stavby, jako je lanovka na Hraničník a sjezdovka z Hraničníku, by nadále zůstaly velkým problémem, který se nemůže slučovat s návrhem zonace podle přírodních vzácností.

Turisté budou moct i do první zóny

Profesor ekologie z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Pavel Kindlmann zdůraznil, že návrh zonace je do nejmenších podrobností veřejně přístupný. Jsou zveřejněny dokonce veškeré argumenty, proč jsou jednotlivá území zahrnuta nebo vyloučena z první zóny. Jedině to umožňuje diskusi široké vědecké i odborné veřejnosti. „Návrhy zonace, o kterých se mluví bez uvedení konkrétních argumentů, jsou nanic a nemohou být brány vážně,“ je přesvědčen Kindlmann.

Studie dokonce zveřejňuje veškeré argumenty, proč jsou jednotlivá území zahrnuta nebo vyloučena z první zóny

Velké rozpory dosud provázely diskuse o přístupnosti prvních zón občanům. Vědci vycházejí lidem vstříc a poněkud překvapivě připouštějí, že na zhruba polovině navrhované první zóny by se lidé mohli volně pohybovat. Vstup do zbylé části by byl povolen jen po vyznačených turistických cestách, přičemž někde by byl omezen jen na určitá roční období, aby nebyly ohroženy vzácné druhy.

Nicméně první zónu tvoří místa, kde by se činnost člověka měla omezit jen na turistické stezky, přístřešky, informační tabule a podobná jednoduchá zařízení. V prvních zónách by nebylo povoleno kácet ani dosazovat stromy.

Lokality

Autoři studie vyjmenovali podstatné typy lokalit, jež jsou zařazeny do návrhu nové první zóny:

  • rašeliniště;
  • přirozené horské smrčiny;
  • podmáčené a rašelinné lesy;
  • zachovalé původní bučiny;
  • louky s výskytem nejvzácnějších druhů rostlin nebo zvířat;
  • hlavní oblasti, kde žije a rozmnožuje se tetřev hlušec;
  • kaňony divokých řek;
  • k první zóně autoři přiřadili i lesy, jež samovolně vznikly v opuštěných vojenských prostorech.

Plochy, které splňují uvedená kritéria, byly odbornou metodou uspořádány do větších kompaktních celků všude, kde to bylo možné. A naopak z navržené první zóny byly automaticky vyřazeny pozemky v okolí obcí. Včetně velmi cenných míst se vzácnou květenou. Nebudou už stát jako problém mezi ochranáři a obecními zastupitelstvy.

Návrh ochranných zón NPŠ nepostrádá velkorysost, přestože obětované malé, dosud chráněné biotopy leckterý přírodovědec opláče

Návrh respektuje i ochranný pás podél hranice NPŠ, který má sloužit ochraně okolních hospodářských lesů před kůrovcem. Z návrhu byly dokonce vyřazeny biotopy, které kritéria splňovaly, ale jsou dochovány pouze na malých a izolovaných plochách.

Návrh ochranných zón NPŠ nepostrádá velkorysost, přestože obětované malé, dosud chráněné biotopy leckterý přírodovědec opláče. Současná zonace je však velkou bolestí Šumavy a návrhy předkládané exministrem životního prostředí Tomášem Chalupou byly pro svou ochranářskou nedůslednost a formálnost v lecčems ještě horší. Nový návrh předkládá argumenty vedoucí ke změnám, připouští připomínky a předpokládá věcné vyjednávání. Že by závdavek pro budoucí dohodu o Šumavě?