Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Turisto, táhni!

  7:56

Je masový turismus zlem moderní doby? Ničí svět, ohrožuje globální klima a zabíjí kulturní rozmanitost, anebo přináší i nějaká pozitiva?

Jednoznačný vzkaz všem globálním turistům pod barcelonským vrchem Montjuic. foto: © ČESKÁ POZICE, Martin RychlíkČeská pozice

Cvakla spoušť. Ten zvěčněný nápis tak krásně parafrázuje všechny emotivní výzvy nechtěným návštěvníkům i okupantům (Běž domů, Ivane a jiné). Mého počínání u Olympijského stadionu v Barceloně pod vrchem Montjuic si onoho večera všimly dvě švitořící Japonky. Zachichotaly se, vytáhly foťáky a dobrých pět minut si střídavě pózovaly u oné výzvy turistům, kteří do těchto míst tak děsně drze zavítali...

Ponechme stranou, zda zrovna Španělsko turisty potřebuje, či nikoli. Otázka je obecnější: je masový turismus zlem moderní doby? Ničí svět, ohrožuje kvůli uhlíkové stopě klima a zabíjí kulturní rozmanitost? Přináší turismus (kromě příjmů z cestovního ruchu) i něco dobrého, anebo je věcí, proti níž se má bojovat i pouličními nápisy?

Cestování za báječnými zážitky, exotikou i poznáním může být něčím, co člověka naplňuje; poskytuje vědění i emoce. „Vycházíme-li z předpokladu, že našim životům vládne touha nalézt štěstí, pak nám asi málokterá lidská činnost osvětlí zákony a dynamiku tohoto hledání – se všemi jeho vášněmi i protiklady – lépe než cestování. Vyjadřujeme jím, ač třeba nejasně, své představy o tom, jak by mohl vypadat život osvobozený od nutnosti pracovat a bojovat o přežití,“ uvádí filozof Alain de Botton v nevšední knize Umění cestovat (česky 2010).

Turistika jako druh náboženství?

Lidé putovali světem odjakživa; ve středověku třeba jako poutníci na nějaké to posvátné místo. Ale TURISTA jako takový je vskutku produktem doby moderní. „Ve středověku byli lidé turisty kvůli náboženství, zatímco dnes jsou turisty proto, že turismus se stal jejich náboženstvím,“ říkal svého času Robert Runcie, bývalý arcibiskup z Canterbury.

A sociolog polského původu Zygmunt Bauman si různé „cestovatele“ dokonce i typologicky rozdělil: dříve totiž bývali poutníky, kteří se soustředili hlavně na dosažení transcendentního cíle s vyššími významy a teprve moderní éra prý vytvořila „lidi spíše pohyblivé nežli putující“ – městského zevlouna, který je atakován a oslněn množstvím dojmů, a také tuláka, jenž svou marginalizovanou pozicí ve společnosti je toliko její karikaturou a odleskem.

Teprve moderní doba vytvořila lidi spíše pohyblivé nežli putující...„Zbožnění turismu je signum moderní a postmoderní doby. Cestujeme nejen proto, že chceme získat nové zážitky, ale také proto, že turistika je součástí demonstrativní (,veblenovské´) spotřeby. O zahraničních cestách se vypráví, aniž ten druhý většinou poslouchá, svět turisty se mění v objekt pro fotografické a filmové kamery,“ píše profesor sociologie Miloslav Petrusek ve své báječné esejistické knize Společnosti pozdní doby (2007).

„Turista je v roli novodobého pána, který si přeje, aby viděl a zažil věci ,nové´ a zajímavé, ale aby nebyl obtěžován,“ dodává Petrusek o lidech, které si za cizokrajné zážitky rádi platí. A upozorňuje, že přes všechny výtky je turismus také projevem svobody par excellence.

Turista čumil vs. moudrý poutník

Není mnoho fenoménů, na nimiž by intelektuálové tak povýšeně ohrnovali nos, jako je ohavný masový turismus. Potíž bývá v tom, že se kritici často sebestylizují do pozic těch „poutníků“, kteří hledají ve světě poznání, pravdy, objevují novoty, případně poznávají pestrost národů a zvyků celé planety. Nesoudní etnologové říkají i sebekratším pobytům „terénní výzkum“; umělci zase nasávají atmosféru dalekých zemí a inspiraci, ale málokdo z učenců by přiznal, že je turistou, který si chce za málo peněz hodně užít...

O cestování neboli „peregrinýrování“ jako prostředku ku vzdělanosti člověka psal už Jan Ámos Komenský, nejvíce asi v 3. kapitole své Všenápravy. Vědět o světě a jeho obyvatelích více je určitě správnou cestou k lidskému rozkvětu, k onomu řeckému eudaimonia.

Člověk by se chtěl setkávat s místní autenticitou, opravdovostí, ale místo toho často dostává jen prefabrikáty toho, jak si exotické vize vysnil. Sociolog John Urry zavedl v roce 1990 pojem tourist gaze (turistické vidění světa), kdy vizuálně podmanivé dojmy z cizího prostředí konfrontujeme na místě s tím, co nám turistický průmysl nabízí a podsouvá.

Cizí svět je konstruován, což se do něj také pochopitelně promítá, jak věděl i Jára Cimrman, když chtěl svým vybájeným zeměpisem cestovatele raději překvapovat, než aby dostali to, co čekali.

Turistika pod vědeckým dohledem!

Globální cestování a turismus je téma tak kolosální, že už vyžaduje i vlastní vědeckou subdisciplínu. Jmenuje se sociologie turismu, respektive sociologie cestovního ruchu: „Zabývá se sociokulturními souvislostmi a ekonomickými předpoklady i efekty cestovního ruchu, jeho evidencí a vyhodnocováním jeho přínosů pro společnost. Zkoumá cestovní ruch jako specifický zdroj i nástroj akulturace, a to jak ve vztahu ke kontaktům odlišných kultur, společenských zřízení a společenství, tak ve vztahům kontaktům města a venkova, rozvinutých a nerozvinutých oblastí,“ uvádí Velký sociologický slovník (1996).

Problematika turismu je tradičně chápána dosti jednostranně, asi tak jako na onom pouličním nápisu – „jako impakt nových kulturních vzorů do turisticky exploatované komunity, má však vždy obě stránky (byť pociťované s různou naléhavostí),“ doplňují čeští sociologové.

Turisté & „primitivní umění“

Jednou z oblastí, na něž turismus nejvíce dopadá, bývá tradiční kultura cizokrajných národů – včetně kmenového čili nativního umění. Antropolog Zdeněk Salzmann však v etnologickém časopise Český lid (1999) připomněl, že i to nenáviděné vlamování se bílých (či žlutých) turistů do málo zasažených koutů Země může mít pozitivní dopady na tamní výrobky a umělecká díla.

Zájem může pozdvihnout uvadající řemesla, výdělky zase mohou zlepšit životní podmínky komunity, příjmy z prodeje artefaktů jsou stálejší než sezónní práce, může se předejít odstěhování lidí do měst, dojít k oživení dávných tradic, což v důsledku může vést k posílení kulturní intergity a hlavně zvýšení hrdosti i sebeúcty „domorodých“ autorů.

Negativa jsou ovšem logická. Nelze je zastírat: kvalita výrobků se může masovostí pokazit, ztrácejí se původní významy, výdělky se často ocitají v kapsách překupníků, mohou se vyčerpat i materiální zdroje anebo se objeví laciné a hloupé imitace. Směšné suvenýry. I ty mají ostatně v antropologické hantýrce svůj jasný termín: tourist art a airport art – tedy rádoby umělecké etnopředměty prodávané návštěvníkům. Že ani cizí kmeny nejsou „primitivní“, jak soudívala namyšlená euroatlantická civilizace, prokázal například etnograf Nelson Graburn. V práci z roku 1976 popsal postupy austrálských Yirrkalů, kteří záměrně vytvářejí umění dvojího typu: jedno původní, se všemi tradičními významy a pečlivostí (pro sebe), a pak i to druhé, odkouzlené a konzumní, jež je určeno na export. A pro turisty.

Vnímavější ke světu v okolí

Proč lidé cestují? Důvodů jsou stovky – od zvídavosti, touhy po dobrodružství, poznání až po oddych a zakoušení širého světa. „Poháněla mne neurčitá touha přenést se z nudného každodenního života do úžasného světa,“ zapsal si roku 1801 velký vědec Alexander von Humboldt k pohnutkám, jež ho vedly k pouti po Jižní Americe.

Humboldt: Poháněla mne neurčitá touha přenést se z nudného každodenního života do úžasného světaNa cestách jsme jiní. Proměnění. Překvapovaní. Citlivější. V čem spočívá zvláštní cestovní rozpoložení?

„Za hlavní rys lze považovat vnímavost. K novým místům se přibližujeme s pokorou. Nejsme zatíženi pevnými představami o tom, co je či není zajímavé. Rozčilujeme místní obyvatele tím, že se zastavujeme uprostřed dopravy a v úzkých uličkách a obdivujeme se věcem, které oni považují za bezvýznamné drobnosti. Málem se necháme přejet, protože nás zaujala střecha vládní budovy nebo nápis na zdi. Nebývale nás fascinují supermakety a kadeřnictví. Dlouze se zabýváme úpravou jídelního lístku. Cítíme pod přítomností vrstvy historie, děláme si poznámky a fotografujeme,“ píše filozof de Botton.

Cvak. Tak jsem si prostě vyfotil i ten barcelonský nápis. A odtáhl domů, kde jej jako poražený turista sdílím a předávám i dalším cestovatelům.