Šifra mistra Jurije aneb K jakým hvězdám?

Kdo je tajemný Jurij, skrytý pod maskou s písmeny CCCP? A co vlastně Pražákům vzkazuje? Rýsují se tři pravděpodobné možnosti.

Záhada ze zdi. Znamená anglický nápis a) Nakročme ke hvězdám, b) Sáhnout si na hvězdy nebo c) Vzhůru ke hvězdám? A kdo je Jurij? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Záhada ze zdi. Znamená anglický nápis a) Nakročme ke hvězdám, b) Sáhnout si na hvězdy nebo c) Vzhůru ke hvězdám? A kdo je Jurij? | foto: © ČESKÁ POZICE, István LékoČeská pozice
Záhada ze zdi. Znamená anglický nápis a) Nakročme ke hvězdám, b) Sáhnout si na hvězdy nebo c) Vzhůru ke hvězdám? A kdo je Jurij?

Reportéři ČESKÉ POZICE objevili v pražských ulicích šifrovaný rébus. Jde o grafickou hádanku sestávající ze tří rozličných prvků. Co značí? Kdo je tajemný Jurij, skrytý pod maskou CCCP? Je to přesmyčka? Nebo nedejbůh věštba?!

Jde o nakročení ke hvězdám v politickém smyslu? Je Jurij český Jiří?Možnost první: jde o novou a lacinější kampaň zadlužené ČSSD, jejíž předseda Bohuslav S. (39) v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny připustil: „Kdybychom vyhráli volby s výrazným náskokem, je pro nás možná varianta menšinové vlády. Podpora KSČM je jednou z variant; koalice s nimi není naším cílem.“ Že by snad guerillový štáb z Lidového domu už po zdích „bombil“ vzkazy: „Nakročme ke hvězdám“? Ovšem pozor: jak z nápisu vidno, není to jen Bohuslavův nápad. Říká to Jurij! Pro mladší čtenáře – jde o ruskou variantu jména Jiří...

Druhou variantou, jak číst aktuální streetart, je možnost, že pochází z kotle slávistických ultras, kteří tím vyzývají zakapucované kolegy v mikinách ke sbírce na již jen stěží sešívané hvězdy z pražského Edenu. Pak by zněl překlad anglického motta trochu jinak, a sice „Sáhnout si na hvězdy“. Tajemným Yurim, který to říká, by pak mohl být Jiří Huptych, předseda SK Slavia Praha, jenž se obává o budoucnost na špičku otočené rudé hvězdy.

Pak je tu verze třetí. Nejnudnější. Vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR vyšli do ulic, aby oslavili padesáté výročí letu prvního člověka Jurije Gagarina do vesmíru. Pokud je tomu tak, překlad by zněl „Vzhůru ke hvězdám“ a tajemným mužem v pozadí, tím, který to říká, by byl doktor Jiří Borovička, vedoucí astronomického pracoviště AV ČR v Ondřejově. A jsme zpátky u Bohuslava S.. Pokud skutečně nakročí k rudým hvězdám, jistě se brzy dočkáme i nového Ikara, takového, jakého oslavovala báseň z Rudého práva:

Ikarus našeho času

Jan Pilař

Praha je rozkvetlá kytka v sluneční přízi,
přes staré jezy se lije vltavský cín.
Vymrštěn z katapultu přemohl zemskou tíži
Ikarus našeho času, sovětský syn.

Kolem své planety krouží v kosmické lodi
a jeho housle hrají ve hvězdné filharmonii.
Je dvanáctého dubna, odbíjí devět hodin,
seismograf krve prudce zdvíhá svou linii.

Ó krvi naše, zapiš si každou houslovou notu,
každé pohnutí víčka, každý praskot a vzkaz!
K zahradám hvězd s ním letí všechny sny Don Quijotů,
lebky rozbité o mříž, srdce každého z nás.

Jsou při něm jistoty naše, třešňové květy i trávy,
touha rozhrnout tmu jak oceán vod.
Astronaut potěžkal hvězdu, hroudu vesmírné lávy
a vystoupil jako první na strmý schod.

Zabodl do hvězdné klenby vlající prapor rudý,
který měkkými lokty obtáčí svět.
Dějiny pochodují. A lidstvo ví už kudy.
Ikarus našeho Času se vrátil na Zem zpět.

Praha je rozkvetlá kytka v sluneční přízi,
přes staré jezy se lije vltavský cín.
Vesmír je rozlomen ve dví a zlomenou mříží
se dívá na nás vítězný sovětský syn.

(Rudé právo, 1961)