Lidovky.cz

Proč je maso vražda

Vraždy

  8:12

Někteří vnímavější jedinci stále chodí za práva zvířat demonstrovat do ulic. Známe jejich důvody?

Jeden z aktivistů v Barceloně, asi vegetarián, ba vegan či odpůrce španělské zábavy a tak trochu i kverulant, jenž si odepírá skvělou iberskou šunku. Je to podivín? foto: © ČESKÁ POZICE, Martin RychlíkČeská pozice

„Zastavte násilí na zvířatech“, „Respekt“ a „Už žádné barbarství!“ To hlásaly transparenty, jimiž byl obklopen jeden obyčejný Katalánec. Na náměstí v Barceloně, v historické čtvrti Barri Gótic, stál chlapík v „zakrváceném“ tričku a s rudým obličejem, aby vyzýval kolemjdoucí k úctě ke zvířecí duši, k odložení kožichů a kdo ví k čemu ještě. Vypadal jako řezník. Anebo jako vrah. I tak ho lidé míjeli – byl přeci už tak samozřejmý! 

Minul jsem ho taky, ale rychlým bliknutím jsem si jej – pro jistotu (a budoucí použití) – vyfotil. Hmm, jen jeden z řady aktivistů, kteří už ani neutkvějí, asi vegetarián, ba vegan, tak trochu i kverulant, jenž si odepírá skvělou iberskou šunčičku... Podivín? Míjíme je, ale co víme o jejich důvodech z hlediska západního myšlení? Nu, třeba měl načtené pasáže ze dvou klasických knížek, jež se schovávají i v dolní poličce mé pražské knihovny. Jak to tam Eugen Drewermann a Peter Singer napsali?

Německý (suspendovaný) teolog a psychoterapeut Drewermann vydal v roce 1993 esej s názvem O nesmrtelnosti zvířat s podtitulem Naděje pro trpící stvoření (česky 1998), ve kterém se staví ostře proti zneužívání a týrání zvířat. Z teologických pozic se zabývá tezí, že vše živé – tedy i živočišstvo – má božskou duši, kterou bychom neměli trápit.

„Kdybychom museli poslouchat křik zvířat trýzněných člověkem, neunesli bychom ho. Proto si zacpáváme uši,“ píše se v předmluvě knihy, která polemizuje s biblickými slovy o podmanění si světa člověkem. Stvořil Bůh zvířata, aby si s nimi člověk nakládal, jak se mu zachce? „Prohlásil pouze, že člověk má vládnout nade všemi zvířaty. Vládnout však znamená, že ,Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil´ (Genesis 2,15). Bůh jej neustanovil vykořisťovatelem země, ale jejím ochráncem,“ píše Luise Rinserová v prologu ke kontroverzní teologické rozpravě o zvířecí duši.

Zabíjení není zabíjení, ale (maso)výroba

Dnešní lidé zabíjejí tak, že jim to už ani jako zabíjení nepřipadá. Je to (maso)výroba. O umírání jatečního dobytka nevíme vůbec nic. Děláme, že je ani nevidíme. Je to anonymita zvířecích obětí, jež nás činí hluchými. A přidejme citovaný příklad vegetariánů, kteří pozvali vášnivého jedlíka masa k hodování. Podávaly se pouze bezmasé pokrmy. Nicméně masožroutovi servírovali živého holoubka, ale přidali k němu i nůž. Jedlík se měl stát „vrahem“. Už nikdy masa nepozřel.

Dříve se myslilo, že duši nemají ženy, ale i černoši. Bude jednou duše přiznána i zvířatům?Drewermann přemýšlí o nesmrtelnosti duše zvířat, jimž ji člověk upírá. Dříve se myslívalo, že ani ženy nemají duši. Myslilo se také, že duši nemají ani „negři“ a lze je proto využívat, zabíjet i prodávat jako neživé věci. Ptá se: Bude duše jednou přiznána i zvířatům?

Za jejich práva se jal bojovat i filozof Peter Singer, jenž roku 1975 vydal knihu Osvobození zvířat (česky 2001). Ve své obhajobě zvířecích práv, která se stala i slavným manifestem a etickou oporou vegetariánství, hovoří o utrpení „němých“ tváří na jatkách, v laboratořích či kotcích. Říká, že všichni živočichové si jsou rovni. Tvrdí, že vše, co konáme mimolidským druhům, potřebujeme zdůvodnit stejně, jako kdybychom to dělali člověku. Neexistuje jenom zvíře.

Na ty dvě přečtené knihy ze studií jsem si maně vzpomenul, když jsem odcházel od chlapíka v potřísněném tričku, který vypadal tak trochu jako řezník. Nebo jako vrah. Blouzní asi podobně jako teologové, filozofové, ekologové, vegetariáni a další citlivky, kteří nadělají mnoho povyku pro kousek masa. Té dobré hmoty, kterou máme denně na talíři.

Zamířil jsem na malebný barcelonský trh – na Mercat de La Boqueria. Znamená to česky něco jako jatka, řezničina. Je to kousek od hlavní třídy La Rambla. A mají tam skvělou šunku; jen si ukrojit. Na hácích visí celá nasolená stehna. Řezníci odkrajují rudé plátky, jež jsou vynikající. Skvělé, masité.  Ač vysušené, tak šťavnaté a božsky lahodné – nejlepší na světě! Krásně to vypadá. Až do okamžiku, kdy se v jedné masně ukazuje pohled jinačí. Jehněčí hlavy.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.