Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Přizpůsobivost zabíjí

  6:35

Proč je výzva anarchistů tak snadno zaměnitelná s propagací účinnějšího kosmetického přípravku nebo výkonnějšího netbooku?

Kdyby byl plakát vylepen na placené ploše, hledali bychom někde pod obrázkem logo známé firmy. foto: © István LékoČeská pozice

Kolem prvního máje se v pražských ulicích objevilo několik plakátů upozorňujících na slepé cesty přizpůsobivosti. Člověk neznalý zkratek pod obrázky si nemusí vědět rady s otázkou, kdo k němu zpoza plakátu promlouvá. Kdyby byl totiž plakát vylepen na placené ploše, hledali bychom někde pod obrázkem logo známé firmy, která propaguje nový účinnější kosmetický přípravek nebo výkonnější netbook.

Výzva k originalitě na nás totiž doléhá ze všech stran. Na plakáty z dílny anarchistů poněkud mainstreamová výzva. Ostatně anarchista byl dávno prokouknut jako parazit, který následuje stát jako jeho bledý stín. Myšlenková fádnost anarchisty tak nemůže poučenou veřejnost zaskočit.

Jenže určitou pokryteckost lze odhalit i na straně poučené veřejnosti. Stejně jako jsou anarchisté závislí na státu, je stát závislý na protestních hnutích uvnitř sebe samého. Systémový teoretik Niklas Luhmann tvrdí, že v devatenáctém století, kdy moderní stát čelil výzvám množících se protestních hnutí, byl započat proces velmi záludného boje proti tomuto vnějšímu nepříteli: pozval se dovnitř. Vzrůstající komplexita společenských subsystémů souvisí právě s touto nově nabytou schopností vytvářet uvnitř sebe sama menšinové promluvy.

Je namístě se ptát po obsahu protestních hnutí

Každý systém a každá forma společenské promluvy proto stojí a padá na paradoxní schopnosti odlišit sebe sama od sebe samého. Jednoduše řečeno: každý systém musí být schopen sám sebe zkritizovat. Jednotlivé společenské systémy – média, politika, ale i kapitalistické hospodářství – vykazují značnou flexibilitou ve své schopnosti přijmout protestní hlas za svůj a institucionalizovat společenský diskurs proti společnosti. Protestní diskurs představuje jakýsi elixír mládí každé životaschopné společnosti.

Přizpůsobivost totiž zabíjí – toto heslo se nosí na obou stranách. Snad bylo mainstreamem dokonce – jak naznačuje Luhmann – odkoukáno od protestujících. Nejenomže se systém díky integraci protestu zajistil proti vnějšímu anarchistovi. Navíc tím byla
dosažena značná schopnost sebereflexe.

Jestliže však bylo řečeno, že společenské systémy jsou životaschopné, protože disponují jak pozitivním obsahem, tak jeho kritikou, je namístě ptát se po obsahu protestních hnutí. Má-li téma jediné, které mu navíc ukradne stát, vydrancované hnutí zaniká.

Mluvíme-li o anarchismu, je zřejmé, že jeho síla spočívá spíše v reakci, než v reflexi. Zbývá jen doufat, že naše společenské subsystémy dávno neokoukaly i tuhle pozici.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...