Lidovky.cz

MMF rozhodně nevěšet!

Evropa

  14:36

Profesionální protestní skupiny si našly chybný cíl. Mezinárodní měnový fond přes některé prohry udržuje náš svět pohromadě.

Mezinárodní měnový fond se na seznamu našich odpůrců čehokoliv jako nepřítel příliš často nevyskytuje. Tento symbol v pražských Nuslích je možná pozůstatkem pouliční války z roku 2000, kdy se v Praze konalo výroční zasedání MMF a Světové banky. foto: © István LékoČeská pozice

IMF – Mezinárodní měnový fond - „organizace 187 zemí podporující světovou měnovou spolupráci, zajišťující finanční stabilitu, umožňující mezinárodní obchod, podporující vysokou zaměstnanost a udržitelný ekonomický růst a snižující chudobu na celém světě“.

Tak se dnes charakterizuje tato světová organizace na svých webových stránkách. Není to ironie ani osudu ani doby. IMF je, vždy byla a asi nejspíše bude jedinou světovou monetární institucí, která přes veškeré historické výhrady a neúspěchy (například takzvaný washingtonský konsensus a jeho nešťastný dopad do Jižní Ameriky, východní Evropy i jihovýchodní Asie ) těmto deklarovaným cílům a heslům skutečně slouží, která koná, funguje.

MMF patří k nejoblíbenějším otloukánkům v anonymním uličním prostředí světových metropolí

To není málo. Kdo dělá - tedy koná, vymýšlí a rozhoduje, připisuje si také prohry. Přebírá odpovědnost za své činy, a stává se pak terčem laciné kritiky bez odpovědnosti. A také banálních atak extremistů a okázalých kazatelů.

Mezinárodní měnový fond je jedním z nejoblíbenějších otloukánků v anonymním uličním prostředí světových metropolí, kde mívá každé dva roky svá výroční zasedání. Tato událost bývá příležitostí k tvorbě masových demonstrací a jiných produkcí z dílen téměř profesionálních protestních skupin.

Účel žádný, užitek žádný

Česko tato čest potkala v roce 2000. Okolí pražského Kongresového centra a předpolí Nuselského mostu se staly mezinárodní arénou soubojů organizovaných mezinárodními i českými skupinami. Obě strany tehdy deklarovaly vítězství. Prohrála však Praha a Česko.

Rok 2000 měl být oslavou návratu země zpět. Nebyl. V paměti národa zůstala událost spojena s ohrožením bezpečnosti, které přemazala po dvou letech povodeň a pak už nic. V paměti světové nezbylo vůbec nic. Česká radikální scéna má dnes zase jiné priority a pravidelné poutě. Ostatně pražské metro nedokázal zastavit ani Mezinárodní měnový fond, ani tisíciletá povodeň. Až nedávno odboráři a spojení demonstranti. Užitek z toho nebyl žádný. Účel rovněž žádný.

To válčící demonstranti a generální stávkující v dnešních Aténách jsou chytřejší. Zastavili všechno, ale ne metro, aby se mohli efektivnější a operativněji sami přemísťovat. Jsou jich ovšem desetitisíce a ne stovky. Metro potřebují.

Už to není jen americký zadní dvorek

Mezinárodní měnový fond se na seznamu našich odpůrců čehokoliv jako nepřítel příliš často nevyskytuje. Možná zůstal nasprejován v pražských Nuslích na zdi od onoho roku 2000. Zobrazené řešení ovšem nelze fakticky uskutečnit z toho důvodu, že IMF sídlí ve Washingtonu D.C. Trest smrti tam není zákonný. Ostatně instituce se popravují jinak. Jakkoliv se MMF podepsal na mnoha projektech, které se nepovedly, převažující souhrnné hodnocení jeho téměř sedmdesátileté existence zůstává kladné. Je pilířem existence nejen západní civilizace, ale celého fungování světové ekonomiky a vůbec udržování světa pohromadě.

Žádné jiné instituci na světě se tak dlouho a tak efektivně nedařilo udržovat směnitelnost měn a chod světového obchodu

Žádné jiné instituci na světě se tak dlouho a tak efektivně nedařilo udržovat směnitelnost měn a chod světového obchodu. Jenom skutečný zlatý standard byl efektivnější – absolutně neporazitelný. O jeho víceméně úspěšné nahrazování se však od roku 1945 pokouší právě IMF. Nikdo jiný. Ne EU, ne OSN.

IMF – rozhodně nevěšet. Ani jinak nerušit. Žije, funguje a slouží. Vždy pod západoevropským vedením. V posledních desetiletích pak hlavně francouzským. Poučenější část světa samozřejmě ví, že jsou to skuteční lidé z masa a kostí. I s lidskými chybami a maléry, včetně sexuálních excesů. Popřejme nové šéfce raději úspěch. Zvolily si ji svým vlivem a zájmy i státy uskupení BRICS (zvláště pak významná Brazílie). Už to není jenom americký zadní dvorek.

Pokud Christine Lagardeová dobře uřídí kolosální světový finanční dluhový malér zvaný evropská měnová unie, bude to historická zásluha. Její rovněž francouzský předchůdce Jacques de Larosiere to ve velmi kritických světových letech 1978–1987 dokázal. Taková kritická a krizová léta leží právě před námi.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.