V představách středověkých lidí se snoubila nemoc se zkažeností ducha, se zlem. Pokud měl někdo například lepru, myslelo se, že jej Bůh trestá za jeho špatné skutky, za zkaženost srdce a potrestáním dává najevo ostatním, aby se měli před takovým člověkem na pozoru. Byl vyobcován, vypuzen. Jak říká například Michel Foucault v Dějinách šílenství, kolem nakaženého byl opsán posvátný kruh – nesměl do něj nikdo vkročit.
Většinová společnost se tím, že tyto lidi vyhostila ze svého lůna, rituálně očistila a rekonstituovala se jako pevně spjatá entita. Podobně se o něco později vylučovali duševně choří. Pojem loď bláznů, Narrenschiff, má svůj původ právě tam – duševně nemocní daného města byli naloděni a vyvezeni po řekách a mořích pryč. Prostě řečeno: vymezením se vůči jinému, ve středověku vůči nemocným a bláznům, byla upevněna vlastní komunita, což v konečném důsledku posílilo vazby mezi jejími členy.
Pro nemalou část české společnosti zastávají roli bláznů komunisté – většinou ti současní, někdy instrumentálně, nebo mnoha antikomunisty upřímně i ti, kteří mají předlistopadovou komunistickou minulost. Společnost se sama stvrzuje ve svém morálně „neposkvrněném“ statusu a vykazuje pro tyto lidi jakýsi exil. Není si úplně jistá, že není taky tak trochu bláznivá sama (má přece svou minulost), proto potřebuje potvrzení, že není, aby si svou bláznivost mohla snáze udusit v nevědomí. Potvrzení svého zdraví se dočká právě oním vyloučením – „nejsme jako oni“.
Snahy komunistů veřejně se projevovat jsou napadány, dopředu devalvovány a umlčovány jako jakási neslušnost
Snahy komunistů veřejně se projevovat jsou napadány, dopředu devalvovány a umlčovány jako jakási neslušnost. Říká se: „Jak po tom všem, co nám způsobili, ještě mohou mít tu drzost vstupovat do veřejného prostoru?“ Oni sami by měli ve svém zájmu kolem sebe opsat posvátný kruh a nevycházet z něj.
Vyloučení z veřejného prostoru může mít sice očistné důsledky v medicíně (jako v případě, když bacilonosič nakažlivé nemoci je uzavřen do karantény), ale většinou mívá zhoubné následky v umlčování politického protivníka. Už jen z pragmatických důvodů – ten, který je ve skrytu, se radikalizuje. Není už pro něj podstatné být součástí veřejného konsensu, a komunisté se, byť někdo řekne instrumentálně, o konsenzus s majoritou snaží. Když je ale kdokoli z všeobecného konsenzu majoritou exkomunikován, začne přicházet s antipolitickými řešeními.
Ono vylučování je proto sice možná dost přirozenou reakcí na cokoli, co je konkrétnímu člověku nesympatické. (Komu by se líbily například výroky Marty Semelové, nebo aktuálně Václava Sloupa, který si myslí, že by Německo uvítalo obnovení ochrany hranic z doby před rokem 1989?), nicméně bychom se měli naučit, že svobodná společnost potřebuje co nejotevřenější diskusi, aby se bránila antisystémovým řešením – a pojmout do diskuse také současné a třeba i s minulé členy komunistické strany.
Miloš Zeman, Vladimír Dlouhý a Jan Fischer by si jistě zasloužili jinou kritiku než tu a priori diskreditující
Vyfotografovaný plakát pracuje s několika symboly – být komunistou je jako být černochem, nebo bělochem, nebo jako dříve pro nacisty narodit se jako žid (zůstanete jím až nadosmrti, je to jakási nevyléčitelná choroba duše), všichni komunisté jsou/byli stejní (přednormalizační členství Miloše Zemana se rovná normalizačnímu členství Jana Fischera a Vladimíra Dlouhého), kdo jednou byl v komunistické straně, měl by se vzdát veřejných funkcí (jakési paušálnější lustrace) a všichni komunisté, i ti bývalí, chtějí z principu návrat před rok 1989, spojení s Ruskem a více matrjošek.
Miloš Zeman, Vladimír Dlouhý a Jan Fischer by si jistě zasloužili podstatně jinou kritiku než tu a priori diskreditující, proti níž se nelze bránit. Když někdo prohlásí, že mu jeho oponent není roven, protože je komunistou, pak dopředu uzavře jakýkoli prostor k dialogu, ke vzájemnému sdílení, k argumentaci. Diskuse se promění ve dva monology neslyšících. K hlubší kritice zmíněných prezidentských kandidátů, založené na rovné diskusi s nimi, by to ale chtělo bystřejšího ducha, který by si nevypůjčoval matrjošky a nepracoval s banalitami.
