Graficko-malířské duo, jehož členové si říkají Tao a Suz, se ve svých graffiti a pracích kombinujících fotografii a grafiku pokoušejí prostřednictvím zcela surreální vizuality poukázat na absurditu „krásného nového světa“ západní modernity, jenž neodvratně spěje ke globalizaci. Symbolika jejich děl je ovšem většinou takřka nedešifrovatelná a jejich vzkazy by se často daly „přeložit“ i protichůdně. Ani grafika, kterou vidíme na snímku, není jednoznačná a umožňuje nejméně dva výklady.
Lze předpokládat, že na fotomontážích figuruje předchozí papež Benedikt XVI. se zlomyslnou nebo absurdní grimasou ve tváři. Děsivá postava, která se vynořuje vedle něho, připomíná pozemské vtělení přízraku z podsvětí. Nápis na obrázku varuje, abychom si dobře rozmysleli, koho si zvolíme za svého mistra, jinak bychom mohli utrpět vážné poranění duše. Ovšem, kdo má být v této temné duchovní „dílně“ ať domnělým, či skutečným mistrem, a kdo jeho učněm, zůstává dokonale zahaleno nejistotou.
Prohloubení pocitu chaosu
Celý tento výjev připomíná psychologický test, při kterém je psychiatr pouze zvědav, jak to, co vidíme, ačkoliv to lze rozumem jen obtížně uchopit, budeme navzdory tomu „interpretovat“. Což znamená, že taková nucená „interpretace“ nebude dílem rozumu, nýbrž produktem mnohem hlubších struktur našeho mozku, které střeží otisk dávných časů, a jako taková se vymyká rozumovému přístupu. Oním špatným, falešným mistrem může být ovšem také Benedikt XVI., jenž nás namísto toužebně očekávaného nalezení řádu svádí na scestí duchovního chaosu.
Na základě četných signálů lze konstatovat, že nový papež, který zasedl namísto Benedikta XVI., nejen nepřinesl zklidnění, ale právě naopak rozděluje světové společenství katolíků víc než kterýkoliv z jeho předchůdců. V interpretaci daného výjevu nám však ani příliš nepomůže, pokud si vše představíme naopak, protože v takovém případě si špatného mistra v osobě zlověstného přízraku vybral papež Benedikt. Obě možné interpretace tudíž vedou k destruktivnímu a konfuznímu výsledku a ve skutečnosti v nás spíše prohlubují pocit chaosu. |
Rezignace někdejšího německého kardinála a pozdějšího papeže odkazující k důvodům, které podle všeho nikdy nepoznáme, byla zřejmě spíš nuceným odstoupením a zavdává mnoho příčin k dohadům. Včetně dohadů naprosto absurdních, rozehrávajících tu nejskrytější, nejtemnější představivost. Pokud byl podle Tao a Suz oním špatným mistrem právě on, pak by si svět mohl s ulehčením oddechnout, že na jeho místo nastoupil papež nový.
Na základě četných signálů však lze konstatovat, že nový papež, který zasedl na jeho místo, nejen nepřinesl zklidnění, ale právě naopak rozděluje světové společenství katolíků víc než kterýkoliv z jeho předchůdců. V interpretaci daného výjevu nám však ani příliš nepomůže, pokud si vše představíme naopak, protože v takovém případě si špatného mistra v osobě zlověstného přízraku vybral papež Benedikt. Obě možné interpretace tudíž vedou k destruktivnímu a konfuznímu výsledku a ve skutečnosti v nás spíše prohlubují pocit chaosu.
Kulturní zakotvení tvorby Tao a Suz naznačuje, že se, jak sami potvrzují, snaží poukázat na absurditu současného světa, což by samo o sobě potěšilo. Činí-li tak umělec s jakkoliv záslužným předsevzetím, nicméně tak, že z toho ve výsledku jsme jen ještě nejistější a zmatenější, čímž pouze popuzuje naše bezmocně, chaoticky těkající vášně, pak tím vším spíše prohlubuje nelad a neuspořádanost, jež jsou v našem světě přítomny už beztak masivně. V takovém případě mohou, přestože jejich vnuknutí nezřídka popisují jisté souvislosti přímo s dramatickou přesností, pouze stupňovat rozladění a zmatek.