Ach ty mýty.

Svěží úvaha. Připomněla mi esej C. S. Lewise "Mýtus se stal skutečností" (1944).

Ocituji jen 2 obecnější myšlenky:

"V radosti nad velkým mýtem se nejvíce blížíme konkrétní zkušenosti s něčím, co jinak může

být pochopeno jen jako abstrakce."

"Mýtus je hora, z níž vytékají všechny ty potoky, které se stávají pravdami zde, dole v údolí, in

hac valle abstractionis".

(Bůh na lavici obžalovaných, Návrat domů, Praha, 2. vydání, 2012)

Mnoho slov pro nic

Dříve stačilo napsat "maloměšťáctví".

nic složitého...

dodržovat OZ,starat se sám o sebe,minimalizovat veřejný život a práci pro společnost...o politice ani nemluvě,preferovat uzavřenou společnost v duchu..." ať si každý hledá sobě rovné"(to platilo vždy a platit bude) a v rodině a manželství pokud se ta instituce takhle dá nazvat se řídit pravidle,že "...co si nenechám líbit od cizích lidí,natož abych si to nechal líbit od vás..." recept máte,můžete začít vařit.:-))

Kdo jste technici a víte jak funguje

rovnovážná regulovaná soustava , zkuste přemýšlet o lidské psychice jako o rovnovážné regulované soustavě, kde jeden typ podnětů ji vychyluje z rovnováhy a psychika musí vytvářet akční podnět, aby se do rovnováhy opět dostala. Norbert Wiener vytvořil kybernetiku na základě pozorování živých organismů! Kdo toto pochopí je pro něho život zábavnou hrou. Žádné vyšší cíle totiž v životě člověka neexistují, existuje jen primitivní udržování lidské psychiky v rovnovážném stavu. I ten diktátor Putin nebo lidumil náš kníže pouze udržují psychiku v rovnovážném stavu, nic víc , patří k tomu i knížecí spánek vždy a všude.