Politická aktivita soudců je ošemetná

„Soudce nemůže jen říct, která strana vyhrála, a pár formálních vět. To vytváří dojem korupce,“ říká americký profesor práva James Moliterno.

Americký profesor James E. Moliterno. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Americký profesor James E. Moliterno. | foto:  František Vlček, MAFRA
Americký profesor James E. Moliterno. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Již několik desítek let učí James Moliterno právnickou etiku na špičkových amerických univerzitách a školí praktikující právníky v USA i jinde ve světě. Opakovaně jezdí i do Česka a diskutuje o etice se studenty práv, soudci i s advokáty. Před křtem českého vydání jeho knihy Globální problémy profesní etiky právníků se v rozhovoru věnuje otázkám, o nichž se v poslední době živě diskutovalo v Česku – politických projevech soudců nebo jejich soukromých setkáních s advokáty.

LIDOVÉ NOVINY: Jak zkoumáte etiku právníků ve světě?

MOLITERNO: Už 35 let jsem profesorem na dobrých amerických právnických fakultách. Vždy jsem se zabýval profesní etikou a kulturou právníků. Uplynulých 15 let jsem mohl s nimi prakticky pracovat v 15 zemích Evropy a Asie – kromě Česka a Slovenska například ve Španělsku, v Srbsku, Gruzii, Arménii nebo na Ukrajině. Jednak jsem pomáhal zavádět kurzy právnické etiky na právnických fakultách, jednak jsem pracoval i s praktikujícími právníky.

Asistoval jsem při přípravě etických kodexů soudců, prokurátorů i advokátů, ale i například při nastavení kárného systému. Vždy bylo třeba se hluboko ponořit do tamního právního systému, abych porozuměl, jak tam funguje právnická profese. Postupně jsem začal vnímat nejen lokální odlišnosti, ale i konkrétní prvky globální právní kultury.

Asistoval jsem při přípravě etických kodexů soudců, prokurátorů i advokátů, ale i například při nastavení kárného systému. Vždy bylo třeba se hluboko ponořit do tamního právního systému, abych porozuměl, jak tam funguje právnická profese. Postupně jsem začal vnímat nejen lokální odlišnosti, ale i konkrétní prvky globální právní kultury.

Ta se rozvíjí především u právníků, kteří překračují hranice a radí zahraničním klientům. Nejsou to jen velké mezinárodní advokátní kanceláře, ale i velké lokální firmy, které zastupují významné americké, britské nebo německé firmy, které chtějí dělat byznys v dané zemi.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vypadá vaše práce v Česku? Předpokládám, že to není vaše první návštěva.

MOLITERNO: Ne, byl jsem tu mnohokrát a rád se sem vracím. Má práce tu byla vesměs spojená s právnickými fakultami. Workshopy jsem dělal nejprve v Olomouci, později i v Brně a v Praze. Měl jsem i seminář v advokátní kanceláři Kinstellar, potkal jsem se i se soudci, ale s nimi jsem mnohem více pracoval třeba na Slovensku nebo v Gruzii.

LIDOVÉ NOVINY: Nyní byla do češtiny přeložena vaše kniha o globálních problémech profesní etiky právníků. Jak byste ji představil lidem, kteří o ní ještě nevědí?

MOLITERNO: Vždy říkám, že o etických otázkách jde sice uvažovat velmi teoreticky, mně přijde mnohem zajímavější i důležitější, co je spojeno s každodenní prací každého právníka – vztah advokáta a klienta, mlčenlivost, odměňování, střet zájmů, vztah soudců a účastníků, vystupování na veřejnosti a v médiích.

Obvykle srovnávám americkou a evropskou praxi, rád se dívám také do Japonska. Když je to zajímavé, ponořím se i do zajímavějších lokálních úprav, které se výrazně liší těch od obvyklých nebo modelových.

Těmto stěžejním tématům se kniha věnuje a snaží se ukázat, že všude po světě mají něco společného, ale stát od státu se trochu liší. Obvykle srovnávám americkou a evropskou praxi, rád se dívám také do Japonska. Když je to zajímavé, ponořím se i do zajímavějších lokálních úprav, které se výrazně liší těch od obvyklých nebo modelových.

LIDOVÉ NOVINY: Když je řeč obecně o právnících, napadá mě známý citát, že „je třeba zabít všechny právníky“ ze hry Jindřich VI. od Williama Shakespeara. Navštívil jste někdy zemi, kde by lidé měli rádi právníky?

MOLITERNO: Lidé mají vždy raději vlastního právníka než jakéhokoli jiného příslušníka této profese. Je to určitá daň za to, co většina právníků a zejména advokátů dělá – zastupují soukromé zájmy soukromých osob bez ohledu na to, zda to poškozuje zájmy někoho jiného, samozřejmě tedy v zákonných mantinelech. Je to zkrátka jejich práce, byť není vždy populární. Oblíbenost právníků ale drasticky klesá, je-li v systému příliš mnoho korupce.

Lidé je vnímají jako součást nepoctivého systému, který nemá zájem o spravedlnost, ale jen o osobní zájmy a finanční zisky. Řeč ale je o extrémních případech, protože korupce je v určité míře přítomna všude, USA nevyjímaje. Záleží ale na tom, jak se ke korupčním skandálům postaví systém. Je-li to vnímáno jako něco znepokojivého a aktéři jsou potrestáni, je to v pořádku. Ale pokud se to bere jako něco normálního, je to doopravdy nebezpečné, protože to podkopává důvěru v právo a spravedlnost. Což může mít i ekonomické důsledky – pokud lidé nedůvěřují soudům, odrazuje to investory.

Oblíbenost právníků ale drasticky klesá, je-li v systému příliš mnoho korupce. Lidé je vnímají jako součást nepoctivého systému, který nemá zájem o spravedlnost, ale jen o osobní zájmy a finanční zisky. Řeč ale je o extrémních případech, protože korupce je v určité míře přítomna všude.

Když se ale vrátíme k tomu Shakespearovu citátu, málokdo si uvědomuje, že to je pro právníky vlastně pochvala. Je to totiž replika člověka, který chce svrhnout krále, a dobře si uvědomuje, že právníci jsou obránci vlády a systému. A chcete-li provést převrat, bude lepší je všechny zabít. (směje se)

LIDOVÉ NOVINY: To je zajímavé téma vzhledem k tomu, jak se různé země vyrovnávaly s totalitní minulostí právníků, zejména tedy soudců. Třeba v Česku jich většina zůstala v taláru. Nakolik to ovlivňuje právní prostředí?

MOLITERNO: Pracoval jsem v řadě zemí střední a východní Evropy s totalitní minulostí. A tam, kde proběhly razantní personální změny, je mnohem více energie pro skutečnou reformu než tam, kde většina lidí v justici zůstala. Když jsou ve vedení soudů nebo advokátní komory třicátníci, vypadá to jinak, než když jim je pětašedesát.

Ti mladí lídři mají větší zájem na tom, aby jejich země měla kvalitní etický kodex a kárný systém, zkrátka aby justice fungovala lépe a s ní i celá země. Moje země totiž zažívá dlouhodobou stabilitu a trochu zpohodlněla, takže je pro mne osobně velmi inspirativní mluvit s lidmi, kteří s obrovským nadšením hledají způsoby, jak zlepšit fungování své vlasti.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik profesní etická pravidla ovlivňují i soukromý život právníků?

Pracoval jsem v řadě zemí střední a východní Evropy s totalitní minulostí. A tam, kde proběhly razantní personální změny, je mnohem více energie pro skutečnou reformu než tam, kde většina lidí v justici zůstala.

MOLITERNO: Do určité míry ano. Ve většině zemí etické kodexy obsahují pravidla, která se uplatňují i mimo kancelář. Třeba v USA máme obecné pravidlo, že právník může být kárně potrestán za činy, které svědčí o jeho nepoctivosti a zpochybňují jeho schopnost být solidním právníkem. Může jít o daňový únik nebo jiné nepoctivé jednání. Samozřejmě ale ne každé takové jednání v soukromém životě zpochybňuje osobní integritu právníka a mělo by být kárně postiženo.

LIDOVÉ NOVINY: Ptám se na to, protože v Česku jsme měli zajímavý případ, kdy pražský trestní soudce Kamil Kydalka byl kárně potrestán za komentáře k lokální politice v obci, kde má chatu. Stěžoval si, že to omezuje jeho svobodu projevu. Jak to vidíte?

MOLITERNO: Politická aktivita soudců a jejich svoboda slova, to je hodně ošemetné téma. Pro nás Američany obzvlášť, protože část soudců si volíme sami… Federální soudci jsou sice doživotně jmenováni, ale státní soudce si asi ve 30 státech vybírají lidé ve volbách. Soudci sice nekandidují za demokraty nebo republikány, ale jsou politicky exponovaní. Vedou totiž volební kampaň a musejí na ni nasbírat peníze, což je popravdě dost podivné.

Soudci ale nevstupují do politiky jako takové, nevystupují ve prospěch konkrétních stran a kandidátů. To ale neznamená, že by nesměli hovořit o veřejných záležitostech. Není neobvyklé, že veřejně kritizují například trest smrti. Soudci jsou vzdělaní a sofistikovaní lidí, takže bychom měli mít zájem, aby se vyjadřovali k věcem veřejného významu. Limitem je, že by neměli komentovat vlastní nerozhodnuté kauzy a věci, které by se jim mohly objevit na stole.

Ve většině zemí etické kodexy obsahují pravidla, která se uplatňují i mimo kancelář. Třeba v USA máme obecné pravidlo, že právník může být kárně potrestán za činy, které svědčí o jeho nepoctivosti a zpochybňují jeho schopnost být solidním právníkem.

Pokud se soudce vyjadřuje k lokální politice, hodně záleží na tom, co konkrétně řekl. Pokud by říkal, ať lidé volí jeho kamaráda za starostu, pak to není v pořádku. Kdyby ale kritizoval, že by radnice měla opravit chodníky, pak v tom problém nevidím.

LIDOVÉ NOVINY: S veřejným vystupováním soudců souvisí i česká debata, nakolik by měli vysvětlovat svá rozhodnutí médiím nad rámec toho, co řeknou v soudní síni. Zatímco mladší generace to vesměs dělá, mnozí starší soudci to odmítají a odkazují na tiskového mluvčího. Lze říci, který přístup je správný?

MOLITERNO: Abych řekl pravdu, mně se nelíbí ani jeden, a proto mě nemají rádi soudci ani novináři. (směje se) Zdaleka nejlepší podle mne je, když soudci vše vysvětlí přímo v písemném rozhodnutí – dopodrobna a přesně, ale zároveň v jazyce, kterému porozumí i běžný smrtelník. Musí to přitom být ve formě, která je snadno a rychle dostupná pro novináře i ostatní veřejnost. Potom soudce nemusí své rozhodnutí vysvětlovat žurnalistům s rizikem, že jeho odpověď bude nepřesná a vyvolá zmatek, jak soud vlastně rozhodl.

LIDOVÉ NOVINY: V takovém případě je ale třeba, aby soudce vyhlašoval rozhodnutí až ve chvíli, kdy ho má sepsané. To dělá například náš Ústavní soud. Jinak ale soudci obvykle v jednací síni řeknou pár vět ústního odůvodnění a písemné vyhotovení rozešlou až po několika měsících, někdy třeba i po roce.

Soudci jsou vzdělaní a sofistikovaní lidí, takže bychom měli mít zájem, aby se vyjadřovali k věcem veřejného významu. Limitem je, že by neměli komentovat vlastní nerozhodnuté kauzy a věci, které by se jim mohly objevit na stole.

MOLITERNO: Opravdu to trvá tak dlouho? No, to není dobré. Ale myslím si, že když soudce vyhlašuje rozhodnutí, už by ho měl mít kompletně a precizně sepsané. Musí na to mít čas a prostředky. Ve velmi rutinních kauzách odůvodnění nemusí být až tak důkladné. Ale obzvlášť u důležitých a veřejně sledovaných kauz je důležité, aby bylo okamžitě k dispozici kompletní rozhodnutí. To je pro mne ideální model.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik je srozumitelnost rozhodnutí důležitá pro pověst justice?

MOLITERNO: Je to závažné téma. Když se soudci nepovede rozhodnutí vysvětlit, je to jeho zásadní selhání. Nemůže jen říct, která strana vyhrála a doplnit pár formálních a nesrozumitelných vět. To u veřejnosti vytváří dojem korupce, i když soud rozhodl naprosto poctivě a správně. Je totiž mnohem jednodušší korumpovat v systému, kde soudci svá rozhodnutí nevysvětlují.Justice nesmí být jen nezávislá, ale musí i někomu odpovídat. A vysvětlování rozhodnutí je základním prvkem této odpovědnosti vůči veřejnosti.

Někdy se setkávám se soudci, kteří nezávislost chápou jako zbroj, která je chrání, a díky níž mohou rozhodovat zcela libovolně a jejich rozhodnutí nikdo nesmí zpochybňovat. Tak to ale opravdu nefunguje. Nezávislost justice znamená, že poslanec ani ministr spravedlnosti nesmí přijít za soudcem a autoritativně mu nadiktovat, jak rozhodnout. Tento princip nemá sloužit osobně soudcům, ale veřejnosti, která díky tomu má garanci, že soudci budou vydávat nezávislá a nestranná rozhodnutí.

LIDOVÉ NOVINY: Mezi českými právníky loni silně rezonovalo ještě jedno téma. Informovali jsme o soukromém obědu mezi předsedou pražského vrchního soudu Jaroslavem Burešem a vlivným advokátem a přítelem premiéra Radkem Pokorným. Jak se na toto téma dívají ve světě?

Nezávislost justice znamená, že poslanec ani ministr spravedlnosti nesmí přijít za soudcem a autoritativně mu nadiktovat, jak rozhodnout. Tento princip nemá sloužit osobně soudcům, ale veřejnosti, která díky tomu má garanci, že soudci budou vydávat nezávislá a nestranná rozhodnutí.

MOLITERNO: Soudci by se v žádném případě neměli soukromě scházet s advokáty, kteří u nich mají živé kauzy. Pokud je tématem rozhovoru snaha advokáta „posunout“ nějakou kauzu, pak to je zcela nevhodné. Není ale vůbec neobvyklé, že soudci a advokáti jsou osobní přátelé – chodí spolu lovit, hrají karty, znají se z univerzity, jsou členy stejných sportovních a společenských klubů, stejné církve...

Podle mne je v pořádku, i když jsou přátelé na Facebooku. Tyto sociální kontakty jsou naprosto normální. Ani bychom přece nechtěli vyčleňovat soudce jako zvláštní kastu mimo společnost, která nesmí opouštět domov nebo soudní palác. Jinak ale hodně záleží na kontextu čili na tom, o čem se spolu baví. Je důležité, zda je to dlouhodobé přátelství nebo jen blízký vztah založený na byznysových a lobbistických vazbách. Pokud osobní vztah soudce a advokáta vzbuzuje pochybnosti nebo přímo podezření, je legitimní se na to ptát.

LIDOVÉ NOVINY: A zatímco advokát schůzku potvrdil, soudce ji popřel.

Soudci by se v žádném případě neměli soukromě scházet s advokáty, kteří u nich mají živé kauzy. Pokud osobní vztah soudce a advokáta vzbuzuje pochybnosti nebo přímo podezření, je legitimní se na to ptát.

MOLITERNO: No, tedy... (zarazí se) To celé činí ještě více podezřelé, až už se na tom obědě dělo cokoliv. Je zcela nevhodné, aby tak vysoce postavený člověk veřejně lhal. Je ale zkrátka fakt, že soudci a advokáti se přátelí. Jejich soukromá schůzka může být za určitých okolností nevhodná, zejména kdyby šlo o lobbistické setkání nebo hovor o živých kauzách. Vždy musejí být obezřetní, o čem se baví, aby nevzbuzovali pochybnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik jsou tyto etické otázky, které se řeší v Česku, ve světě obvyklé?

MOLITERNO: Rozhodně jsem tím nebyl nijak šokován. (směje se) V každé zemi je to trochu jiné, ale s těmito tématy se v různých variacích setkávám všude ve střední a východní Evropy. Objevují se ale i v USA, v západní Evropě, ale třeba i v Thajsku.

Guru právní etiky

  • Sympatický šedesátník James Moliterno působí jako profesor na právnické fakultě Washington and Lee University ve Virginii. Akademicky se věnuje především právnické etice, a to již téměř 35 let.
  • V uplynulých 15 letech se jeho pozornost zaměřila kromě USA i na zahraničí. S etickými otázkami radil v 15 zemích Evropy a Asie. „Asistoval jsem při přípravě etických kodexů nebo s nastavením kárného systému například ve Španělsku, Gruzii nebo na Slovensku,“ říká.



Počet příspěvků: 2, poslední 13.2.2018 01:09 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.