Pokud je naše justice pomalá, ať je alespoň transparentní

Drtivá většina oslovených právníků se v pravidelné anketě shoduje, že by se v České republice měl zavést systém, který by úplně všechna soudní rozhodnutí zveřejňoval na internetu.

Spravedlnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Spravedlnost. | foto: Shutterstock
Spravedlnost. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Přestože je řízení před českými soudy veřejné, jejich rozhodnutí není vždy snadné získat. V mnoha evropských zemích přitom funguje systém plošné publikace všech soudních rozhodnutí na internetu. Tímto směrem se vydalo i Slovensko, kde lze vyhledávat už ve více než dvou milionech verdiktů.

Měla by být na internetu zveřejňována všechna rozhodnutí českých soudů?

ANO 83%

NEVÍM 4%

NE 13%

Odpovídalo 108 právníků a právniček

Podle většiny právníků v pravidelné anketě LN by se podobným směrem mělo vydat i Česko. „Pokud je už naše spravedlnost pomalá, nechť je alespoň transparentní,“ říká jeden z respondentů, které jako vždy ponecháváme v anonymitě. „Každé neprůhledné prostředí je živnou půdou pro netransparentní jednání. Už jen skutečnost, že k němu může docházet, je pro vnímání justice ve společnosti toxická. Máme se od Slováků co učit,“ dodává další z oslovených právníků.

Zejména advokáti vidí přínos v tom, že by soudcovskou práci dostali pod drobnohled veřejnosti: „Vědomí neodvratnosti zveřejnění každého jejich rozhodnutí by mělo blahodárný vliv na kvalitu, srozumitelnost a tudíž přesvědčivost jejich rozhodování.“ Podle jiného právníka jsou dnes soudci v zásadě neviditelní, což se někdy odráží na jejich přístupu. Tento názor pak dokonce potvrzuje přímo jeden středočeský soudce: „Zveřejňování rozsudků může vyvinout pozitivní tlak na soudce a kvalitu jejich rozhodnutí. Nyní na to někteří kolegové trochu hřeší, takže z podobných nápadů je bude jímat hrůza.“

Za každou cenu transparentní

„Transparentnost za každou cenu může ohrožovat soudcovskou nezávislost. Justice je přece uzavřený, krajně kvalifikovaný svět.“

Myšlenka nového způsobu veřejné kontroly justice se však zdaleka nezamlouvá každému. „Tato transparentnost za každou cenu může ohrožovat soudcovskou nezávislost. Justice je přece uzavřený, krajně kvalifikovaný svět, který by měl fungovat především na základě svých vlastních vnitřních mechanismů kontroly, bez zásahů zvenčí,“ zní jeden z těchto hlasů – nutno podotknout, že nikoli z justice. „Laické posuzování všemožných rozsudků by ke kultivaci právního vědomí rozhodně nepřispělo,“ dodává další právník.

Lidé by se tolik nesoudili

„Mají-li být rozhodnutí soudů respektována a lze-li v některých případech důvodně očekávat, že budou mít i určitý precedenční efekt, pak je nezbytné především zajistit, aby se s nimi veřejnost mohla seznámit. Současná situace selektivní publikace na soukromých blozích a v různých publikacích může vést k tomu, že budou využívána a případně následována jen některá rozhodnutí, která přitom nemusí být těmi nejlepšími. Jejich publikace navíc může být dána zcela konkrétním zájmem na ovlivnění výsledku některých soudních řízení,“ říká jeden z respondentů.

Mnoho právníků přitom argumentovalo paragrafem 13 nového občanského zákoníku, podle něhož mají být obdobné případy rozhodovány obdobně. Argumenty, že přece stačí zveřejněné rozsudky vrcholných soudů, se snažil vyvrátit tento respondent: „Rozsudky nižších soudů nemají sjednocující potenciál jako rozsudky soudů vysokých, ale přinášejí odpovědi na právní otázky rychle. Dají návod těm, kteří neví, jak aplikovat a interpretovat nové právo. Chebský soudce, advokát, exekutor, notář, úředník i běžný občan by viděl, jak se stejným právem zacházejí v Opavě a naopak. Bez toho, že by všichni upínali svou pozornost několik let do Brna, odkud přijde definitivní názor od vrcholných soudů.“ A podobně na věc hledí i tento právník: „Obvyklá praxe okresních soudů může ovlivnit potenciální účastníky, zda řízení vůbec zahajovat.“

„Již dnes se řada advokátů i soudců mění v rešeršisty, předhánějící se v tom, kdo najde více a lepších judikátů.“

Na stále větší používání judikatury ale někteří hledí skepticky, například tato advokátka z Prahy: „Již dnes se řada advokátů i soudců mění v rešeršisty, předhánějící se v tom, kdo najde více a lepších judikátů, místo aby zapojili vlastní rozum a dobrali se spravedlivého řešení. A nyní bychom se měli prohrabávat i rozhodnutími nižších soudů? Děkuji, nechci.“

Brblající soudci

Hlavní opozicí proti zveřejňování rozsudků je ale samotná justice. Ukázal to jak nedávný průzkum ombudsmanky, tak i tato anketa LN. „Už tak přetížení soudní úředníci by byli navíc zatíženi vkládáním rozhodnutí do systému. Kdo ale potřebuje nějaký konkrétní rozsudek, dostane ho na žádost o poskytnutí informace,“ uvedl jeden z moravských soudců.

„Situace se stane více než nepřehledná, podstatná rozhodnutí zapadnou. Rozsudky soudů prvního stupně mohou být zavádějící. Když se podíváte do ASPI (jeden z komerčních právních informačních systémů – pozn. red.), rozsudky tam zveřejňoval Okresní soud v Jihlavě. Většinu věcí bych rozhodla a odůvodnila jinak. Tento závěr mi potvrdil i soudce z našeho odvolacího soudu. Je pro účastníky lepší znát tento polotovar, nebo až stanovisko vyšších soudů?“ říká soudkyně z Prahy.

Obavy také míří směrem k pracovní zátěži, se kterou je spojena zejména anonymizace zveřejňovaných rozsudků.

Obavy také míří směrem k pracovní zátěži, se kterou je spojena zejména anonymizace zveřejňovaných rozsudků. Již dnes se sice všechna soudní rozhodnutí vyhotovují (a mnohdy i doručují) elektronicky, ale mazání jmen účastníků a dalších citlivých údajů provádějí lidé na soudech ručně, což je nesmírně pracné. „Rozhodně nelze počítat s tím, že to soudy zajistí vedle svých dnešních povinností. Justice je přetížená již dnes, takže pro další úkoly musí každý soud získat odpovídající personální a materiální podporu,“ míní jeden ze soudců.

„Česká republika by měla směřovat k plné elektronizaci justice. Ta začíná u plně elektronických spisů, jako to nyní funguje v insolvenčním řízení. Vydělení rozhodnutí z těchto spisů je pak jednoduchou technickou operací,“ říká jeden pražský advokát. Podobné plány má ostatně i ministerstvo spravedlností, projekt elektronického spisu je ale zatím kvůli nedostatku IT odborníků v plenkách.

Jak získat verdikt

  • Soudní jednání jsou v Česku až na úplné výjimky veřejná, z čehož plyne i požadavek na dostupnost soudních rozhodnutí pro veřejnost. Základem je zákon o svobodném přístupu k informacím, podle něhož lze podat žádost („106ku“) a soud je povinen rozhodnutí vydat v anonymizované podobě. Žadatel však musí znát spisovou značku, což je poněkud nepohodlné.

  • Rozhodnutí všech soudů zatím volně na internetu k dispozici nejsou. Výjimku tvoří tři vrcholné soudy – Ústavní soud, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Na jejich webových stránkách lze najít kompletní rozhodovací praxi. Na webu NSS je zveřejňována také judikatura správních senátů krajských soudů.

  • Rozsudky okresních, krajských a vrchních soudů zpřístupňuje internetová aplikace Judikatura, v ní je ale od spuštění v roce 2011 jen zhruba 3000 rozhodnutí.